Komentář k Lisabonské smlouvě je prvním komentářem k platnému primárnímu unijnímu právu v České republice vůbec a druhým (po polském komentáři Smlouvy z Nice) v členských státech střední a východní Evropy. Co je hlavním cílem této publikace?
J.S.:Tak jako všechny komentáře právních předpisů slouží naše kniha primárně k interpretaci jednotlivých smluvních ustanovení. Komentář ke každému článku musí obsáhnout historický vývoj i interpretaci současnou, aby čtenář mohl zjistit, co text článku znamená. Komentář umožňuje vyvodit, které pravomoci má Evropská unie a které zůstávají členskému státu. Unijní pravomoci jsou totiž nejdůležitější částí Lisabonské smlouvy.
Lisabonská smlouva je již téměř rok v platnosti (pozn.: od 1. prosince 2009). Potvrdily se podle Vás některé z obav jejích odpůrců, např. ztráta suverenity jednotlivých států? A jaké zásadní změny z Vašeho pohledu Lisabonská smlouva přináší?
J.S.: Na to, aby se zjistilo, kam až budou sahat unijní pravomoci po Lisabonské smlouvě, nemůže rok její platnosti postačit. K tomu, aby Unie využila svých nových nebo rozšířených pravomocí, je třeba přijmout sekundární předpisy, které tyto pravomoci aplikují. To se momentálně odehrává, nicméně málo z těchto předpisů zatím bylo přijato a je v účinnosti. Implementace Lisabonské smlouvy sotva začala. Pokud se týká státní suverenity, určitě se potvrdilo, že k tomu, aby členské státy zajistily bezpečnost a pořádek v unijním prostoru bez hlídaných hranic, bude třeba blízké spolupráce členských států, například policejních složek nebo soudů. K tomu bude třeba některé zákony unifikovat. Je velmi obtížné překonat tradicionalistický odpor členských států, ale Unie získala nové pravomoci a bude se o to snažit. Nedomnívám se však, že by tím byla suverenita státu nějak dotčena.
Dovolte mi jednu otázku k Vaší specializaci. Specializujete se na ústavní právo a parlamentarismus. Jste ředitelkou Parlamentního institutu a současně přednášíte na katedře ústavního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Dá-li se to porovnat, připravujete raději podklady pro členy Parlamentu nebo pro studenty?
J.S.: O tom jsem nikdy neuvažovala, protože moje práce byla vždy primárně v Parlamentu. Svou zkušenost jsem poté předávala studentům, protože je pro ně mnohem zábavnější, když je určitá materie osvěžena osobní zkušeností. Celkově je mnohem lehčí učit studenty, protože máme studijní plán katedry a učíme nové studenty stejné základy ústavního práva jako jsme to učili loňské studenty. Pokud se týká poslanců, je třeba pracovat na tom, co si poslanci přejí, nikdy se přitom nejedná o základy nějakého oboru. Vždy je třeba jít do detailů, které jsou právě aktuální. Navazujeme přitom na své dosavadní materiály, ale legislativa i ekonomika se rychle vyvíjejí a skoro nic se neopakuje. Takže pokud jsme udělali před 5 lety nějakou legislativní komparaci a poslanci si ji objednají znovu, je třeba jít znovu do zahraničních zákonů a komentářů a znovu zjistit, kam se vývoj posunul. Já ale raději dělám nové věci, takže mi to vyhovuje. Rozdíl je také v tom, že práce v Parlamentu je podstatně rychlejší a operativnější než na vysoké škole, kde je na každou studii víc času.
Vraťme se k publikaci samotné. Autorský kolektiv komentáře čítá téměř dvacítku spoluautorů. Zajímalo by mě, jak se Vám v takovém počtu na komentáři spolupracovalo?
J.S.: Komentář navazuje na komentář k Ústavě pro Evropu, který jsme vydali u Becka v r. 2005. Z tohoto důvodu jsem považovala za výhodné pracovat pokud možno ve stejném kolektivu. Někteří spoluautoři jsou ale v cizině, takže jsme museli kolektiv rozšířit. U komentování zakládajících unijních smluv je obvyklé, že jsou kolektivy velké, protože smlouvy obsahují všechny právní obory. Například jeden z menších německých komentářů unijních smluv vedoucích spoluautorů Lenze a Borchardta má 32 spoluautorů a asi 2 500 stran. K tomuto počtu spoluautorů i k takové délce komentáře rovněž směřujeme. Koordinace spoluautorů byla náročná. Ale bylo třeba ji podstoupit, aby bylo zajištěno, že každý článek je komentován člověkem, který se příslušnému oboru po určitou dobu věnuje blížeji a zná odbornou literaturu. Jen tak je možno vyhnout se chybám.
Šedé komentáře jsou zpravidla psány hlavně pro právníky. Komu byste komentář k Lisabonské smlouvě dále doporučila?
J.S.: Komentáře unijních smluv slouží v cizině obvykle nejen právníkům a tak to bude i u našeho komentáře. Musí jej používat všichni, kteří se zabývají evropskými předpisy. Nejen vládní úředníci, ale i ti, kteří se zabývají podnikáním upraveným evropskými předpisy. Ve srovnání s komentářem k Ústavě České republiky, jehož jsem také spoluautorkou, je okruh osob, které potřebují komentář unijních smluv, podstatně širší.
Komentář se v elektronické podobě stane součástí právního informačního systému Beck-online. Využíváte Vy sama elektronické verze publikací nebo dáváte přednost jejich tištěné podobě?
J.S.: Pokud se jedná o publikaci v češtině, je mnohem operativnější elektronická verze. Proto dávám přednost elektronickým publikacím, a to zejména tehdy, pokud se nejedná o můj obor. V ústavním právu mám raději, pokud mám knihu stále k dispozici a mohu si tam dělat poznámky. Když je publikace v jiném jazyce, nejsem většinou schopna detaily textu přeložit z monitoru, takže pokud si mohu vybrat, volím raději knihu. Pokud mám jen elektronickou verzi, často ji tisknu, což není moc ekologické.
Co byste v souvislosti s vydáním komentáře k Lisabonské smlouvě ráda zmínila na závěr?
J.S.: Snažili jsme se, aby byl komentář objektivní a aby obsahoval všechno, co je k interpretaci smluv třeba. K tomu slouží různé pomocné rubriky, z nichž některé nejsou v šedých komentářích úplně standardní. Komentář ke každému článku smluv obsahuje i seznam sekundárních unijních předpisů, které byly přijaty na základě pravomoci, která je obsažena v článku. To může významně pomoci všem, kteří potřebují vyložit některé ustanovení sekundárního předpisu. Pro výklad sekundární legislativy je velmi důležité rozumět právnímu základu, který je obsažen v zakládajících smlouvách.
Šedý komentář k Lisabonské smlouvě vychází začátkem listopadu. Objednat komentář k Lisabonské smlouvě v eShopu C. H Beck.
