Na úvod mi dovolte možná triviální otázku: co je frazeologismus?
Otázka není triviální – lingvisté mnohdy nemají úplně shodný názor na to, co je frazeologismus. Většina se však shodne na tom, že frazeologismem lze chápat spojení nejméně dvou slov, kterému nelze porozumět na základě sumarizace významů jednotlivých slov, tedy na základě pouze doslovného významu jednotlivých komponent. Ve frazeologismu vzniká totiž nový, přenesený význam celého spojení těchto komponent. Např. „podívat se někomu na zoubek“ nebude jistě znamenat, že si budu zevrubně prohlížet jistou malou část chrupu toho druhého, ale budu chtít zjistit o něm pravdu, možná dosud skrývanou. Frazeologismus je tedy určitou metaforou, obrazným vyjádřením, která dává výpovědi šmrnc a výstižnost. Dokládá bohatství jazyka a skýtá rovněž neomezené pole k jazykovým hříčkám a vtipům.
Německo-český slovník frazeologismů a ustálených spojení jste společně s dalšími spoluautory připravovala téměř osmnáct let. Vy sama jste na něm pracovala od začátku do jeho dokončení. S trochou nadsázky by se dalo říci, že při dosažení jeho plnoletosti jste jej pustila do světa. Jaký je to pro Vás pocit?
Práce na slovníku mě bavila, což pokládám za velký dar. Samozřejmě byly v průběhu těch let práce na slovníku chvíle, kdy bych si byla uměla představit úlevnější činnost či stav. Až posledních letech a měsících mně docházelo, jak je fajn, když se daří dělat slovník s klidným soustředěním na přítomný okamžik a na to, co zrovna jazykového či jiného řeším, a nezaobírat se příliš tím, jaké to bude úžasné, až slovník bude hotov. V tomhle byla pro mě práce na slovníku velkou školou. Pevně doufám, že jsem svým třem plnoletým dětem úplně jiná máma než našemu slovníku – snad děti vnímají, že si nedělám nárok na všeplatnost svého vidění světa. Věřím, že ony vědí či poznají nejlíp samy, co je pro ně dobré. Mám asi veliké štěstí, že se mi v naprosté většině líbí to, jak žijí. Ovšem slovníku jsem máma nešetřící kritikou, pořád bych něco na něm vylepšovala, nic mi není dost dobré. Jedna moje část se velmi bránila ho vypustit do světa. Úhrnem ale cítím, že bylo na čase jednu kapitolu života uzavřít. Cítím vděčnost ke všem, kteří se na vzniku slovníku podíleli, a radost – řečeno částečně s mistrem jazyka, Karlem Poláčkem -, že jsme nezemdleli před branami závěrečných korektur.
Vzápětí po vydání získal Slovník hlavní cenu v soutěži Slovník roku 2010, kterou vyhlašuje Jednota tlumočníků a překladatelů. Co pro Vás toto ocenění znamená?
Ocenění si velmi vážím a děkuji za něj jménem celého autorského týmu. Je ale zřejmé, že u nás vznikla řada dalších, velmi kvalitních slovníků. Mým přáním je, aby vzniklé slovníky dobře sloužily uživatelům, což dává myslím základní smysl lexikografické činnosti.
Slovník obsahuje 24 400 hesel. Umožnil Vám formát Slovníku a jeho rozdělení do dvou dílů zahrnout vše, co jste chtěli do Slovníku zapracovat? Nebo je přesto něco, co se do tak rozsáhlého díla nevešlo a co byste Vy sama nebo Vaši spoluautoři rádi přidali?
Až do doby krátce před odevzdáním rukopisu jsme stále přidávali nová hesla, a naopak vyškrtávali hesla, u kterých jsme měli pochybnost nad zařazením do korpusu. Já osobně jsem už v době sloupcových korektur a poté, co slovník vyšel, přišla na dalších pár hesel, která bychom do slovníku mohli zařadit jako nová či rozšířit podstatně celou jejich strukturu. Podle mého názoru je tento stav obvyklý, už proto, že se jazyk rychle vyvíjí, přibývají nová slovní spojení či nové významy spojení stávajících apod.
Jakým způsobem jste s Vašimi spoluautory hledali inspiraci při přípravě Slovníku? Vyhradili jste si na přípravu nějaký pravidelný čas anebo Vás napadala nová hesla při každodenních činnostech, při cestě do práce nebo na dovolené?
Inspiraci jsme hledali na začátku především při četbě německých knih, časopisů, novin, při sledování německé televize, při rozhovorech s německými přáteli a kolegy apod. Naprosto zásadní byla ale excerpce řady německo-německých tištěných frazeologických slovníků. Takto jsme získali korpus asi 26 000 německých frazeologismů, které jsme postupně upravovali, srovnávali znění definic či určení stylové roviny v různých slovnících a divili se někdy rozdílům, rozdělovali základní význam frazeologizmu na podvýznamy, zpřesňovali, a opatřovali frazeologismus vlastními příklady, příklady zpřehledňovali a jinak korigovali, a především vytvářeli české ekvivalenty, často se škálou významů. Relativně pozdě jsme začali využívat pro práci internet, v r. 2006.
Autorský kolektiv čítal dvacítku spoluautorů, českých germanistů i německých rodilých mluvčích. Představte nám prosím krátce Vaše spoluautory… a řekněte nám, co Vám spolupráce na Slovníku přinesla nebo naopak vzala, je-li něco takového.
Spoluautoři ukázali prací na slovníku svou velkou jazykovou inteligenci, tvořivost, píli. Nemluvě o jazykové erudici a praktických zkušenostech u naprosté většiny z nich. Obdivovala jsem rovněž jejich schopnost nadchnout se pro vizi celého projektu slovníku – slovníkem chceme přispět skromným dílem k dobrému porozumění mezi těmi, jejichž mateřštinou je němčina či čeština. S tímto cílem jsme založili s některými spoluautory obč. sdružení Lexikograf, jež rádo uvítá nové členy, viz níže. Spoluautoři tak prokázali notnou dávku idealismu, neboť se k projektu přidali i s vědomím, že honorář bude moci být jen symbolický. Leckdo ze spoluautorů upozadil svou výdělečnou činnost alespoň v určitých obdobích až k samé hranici zabezpečení základních životních potřeb. Jsem toho názoru, že má-li vzniknout něco víc než jen zapomenutelného, je třeba věnovat danému počinu mnoho pozornosti, času, leckdy i peněz. Logicky nemohu pak věnovat tolik času tomu, co by mě taky lákalo, jako třeba čtení, divadlu, překladům, lidem, které mám ráda apod. Jsem si moc dobře vědoma toho, že ten můj počin mi též mnoho nabízí a dává. Rozhodla-li jsem se pro něj tak dobře a svědomitě, jak jsem jen uměla, bylo by pošetilé skuhrat a cítit se jako někdo, kdo se takříkajíc obětoval slovníku. Neříkám, že jsem se při skuhrání či zlobení nikdy nepřistihla, ale když jsem si to uvědomila, postupně nebylo těžké docela rychle to změnit. Slovník mi tedy poskytl dostatek situací pro vývoj v tomto ohledu. Když pominu to, že jsme se všichni naučili obrovské množství nových věcí v oblasti jazyka, že jsme se znovu a znovu učili ctít zvolený systém a strukturu, bylo mi naděleno mnoho velmi cenných zkušeností mimojazykových. Slovník mi dal prožít zodpovědnosti za stovky, ba tisíce hodin práce – u mého tatínka, Karla Heřmana, ještě víc – spoluautorů. Byl to krásný pocit být u toho, kdy i v dnešní době jsou lidé schopni neúnavné společné práce bez komerčního pozadí, z lásky k jazyku či ke všemu ještě (samozřejmě s dalšími osobními motivacemi). Při slovníku jsem se učila chápat lidské problémy spoluautorů, ale být pokud možno neústupná ve věcech kvality odevzdávané práce. Pomalu jsem si pěstovala smysl pro to, kdo je v čem dobrý, schopnost ocenění toho, a bylo-li to možné, ovlivnilo to i zadání pro něj. Snad mohu i říct, že mi slovník dal navzdory některým perným chvílím a odborným sporům pár přátel, což mě hřeje. A nakonec pocit, že dělám něco, co dělat mám, že jsem na svém místě, taky nebyl rozhodně k zahození.
Slovník nejvíce využijí tlumočníci, překladatelé, učitelé a studenti. Komu dále byste jej doporučila? V jaké knihovně by rozhodně neměl chybět?
Myslím si např., že Češi vycestovavší natrvalo či na delší dobu do německy mluvících zemí slovník ocení. Slovník může poskytnou cenné služby i novinářům, rozhlasovým či televizním redaktorům, pracovníkům v cestovním ruchu, diplomatům či politologům. Každému Čechovi, který aspoň trochu vládne němčinou, může přinést slovník radost, poučení a snad i obdiv k bohatosti mateřského jazyka. Mou tichou ambicí je, aby slovník aspoň v několika lidech posílil občerstvující vnímání krásy v jazyce obecně, jakkoli je jazyk jako prostředek komunikace vlastně nástrojem nedokonalým. – To jsem pěkný kacíř, viďte. Němcům, Rakušanům a Švýcarům (všem, kteří se v těchto zemích alespoň trochu zabývají jazykem) může slovník představovat jeden z největších souborů německých frazeologismů vůbec, včetně definic a originálních příkladů – bez ohledu na to, zda využijí české části hesel. Tedy může být pro ně prostředkem k ještě detailnějšímu porozumění vlastnímu mateřskému jazyku.
Co byste chtěla ke Slovníku zmínit na závěr?
Ještě jednou bych chtěla vyjádřit velký dík všem, kdož se o vznik slovníku zasloužili, včetně pracovníků Vašeho nakladatelství. Slovníku frazeologismů přeji, aby co nejvíc jeho exemplářů dospělo do kýžené destinace soukromé či veřejné knihovny, kde bude svými pěti kily sloužit nejenom k utužení svalstva svých uživatelů.
Dalším německo-českým slovníkům, které zatěžkávají zatím jen pomyslné zásuvky a které vzalo pod svá ochranná křídla občanské sdružení Lexikograf, přeji rovněž šťastnou cestu pro okamžik jejich fyzického porodu – slovníky čekají na vydavatele. Jsou to kupříkladu velký Německo-český a Česko-německý slovník výtvarného umění (58 000 hesel, M. Blažejová) a Německo-český a česko-německý glosář psích plemen (A. Benáková).
Německo-český slovník frazeologismů a ustálených spojení si můžete snadno a rychle objednat v eShopu C. H. Beck.
