Čím si Vás daňová problematika získala, že jste se jí rozhodl věnovat a publikovat v této oblasti knihy a články?

Daně jsou jako detektivní román od Agathy Christie. Je to napínavé čtení a také mnohdy do poslední chvíle nevíte, kdo je pachatel. Jsou zajímavé, někdy složité. Souvislosti kolem nich jsou plné paradoxů. Jsou např. významně medializovány, daně nás všechny obklopují, téměř každý o nich hovoří, politici si na nich dělají politické ostruhy a jsou předmětem politických válek zejména před volbami, přičemž tento stát je stále před volbami – ale zároveň jim málokdo skutečně rozumí. Je to proto, že zahrnují znalost ekonomiky, tedy hospodářského provozu, ekonomie, čili teoretické reflexe tohoto provozu a příslušné legislativy. Pro právníky kvůli ekonomice a ekonomii složité, pro ekonomy kvůli legislativě obtížné. Daně se fakticky nikde nevyučují – já vím, zní to nepravděpodobně, vždyť máme právnické a ekonomické fakulty… avšak tam se vykládají základy finančního, nikoli daňového práva nebo makroekonomické daňové souvislosti, někdy neprokázané, avšak vždy s absencí konkrétních znalostí jednotlivých zákonů platné daňové soustavy. Zkrátka daňové normy se příliš nestudují. O daních se jen povídá. Daně jsou také velmi zpolitizovány. Zkuste si malý test: Tento rozhovor čtou osoby, které svou vzdělaností patří ke třem či pěti procentům občanů s nejvyšší kvalifikací, osoby náležející k intelektuální špičce národa. Kolik z nich je schopno vyjmenovat alespoň pět bývalých ministrů financí – samozřejmě mimo ministrů za posledních pár let, na něž si pamatují kvůli propagandistické masáži sdělovacích prostředků. Přitom od patentu o zavedení nové berní soustavy (1871) se jich na ministerském stolci vystřídalo asi sto dvacet. Ekonom by mohl jmenovat třeba Eugena v. Böhm-Bawerk, Karla Engliše či Cyrila Horáčka, filozof Jaroslava Kabeše a to spíše kvůli jeho filozofii češství… Jaký je důvod, že je neznáme? Protože to byly převážně jenom politici, nikoli odborníci. Nevyprodukovali nic intelektuálně zajímavého. A nezáleží na tom, zda bylo Rakousko-Uhersko, 1. republika… Je to jen pár let, co jsem jako člen ministerské komise pro daně a pojištění zjistil, že tehdejší, a možná i budoucí, ministr financí na jednání komise suverénně vystupující nezná rozdíl mezi daňovým plátcem a poplatníkem, tedy nezná daňovou abecedu. To je další, negativně působící paradox daní – rozhodují o nich amatéři.
I takové paradoxy lákají.

V březnu vychází Vaše publikace Daňové podmínky působení neziskových subjektů. Komu byste tuto publikaci doporučil?

Kniha se snaží odstranit informační deficit, týkající se daní v neziskovém sektoru. Probírá daňové legislativní prostředí pro činnost neziskových organizací. Takže doporučení směřuje k těm, kteří se daňově a účetně neziskovou sférou zabývají.

Jaké jsou daňové podmínky působení neziskových subjektů ve srovnání s komerční sférou?

Daňové neziskové osoby nemají příliš přívětivé daňové podnebí. Neziskový sektor totiž má malou politickou váhu. Mnohem politicky silnější je třeba sektor kriminogenní ekonomiky – to je ekonomika heren, úplatného poskytování sexuálních služeb, obchodu s narkotiky. Ta většinou daňově postihována není, nebo má, jako v případě příjmů s hazardu, silná daňová zvýhodnění. Neziskový sektor je daňová popelka.

V loňském roce jste ve spolupráci s naším nakladatelstvím vydal dva komentáře, k dani darovací a dani z převodu nemovitostí, které vyšly v edici texty zákonů s komentářem a nabízejí zevrubný výklad dané problematiky. Dvě nové publikace – Daňové podmínky působení neziskových subjektů a Daňový průvodce pro mzdové účetní – vycházejí v edici C. H. Beck pro praxi zaměřené více na hospodářskou praxi. Je pro daňovou problematiku, z Vašeho pohledu, zajímavější výklad zákona nebo zaměření na praxi?

Pro mne je těžší psát do edice pro praxi. Téma má vždy více souvislostí, které musíte zpracovat. Ale čtenáři si určitě vyberou podle své potřeby.

Komentář k dani z převodu nemovitostí je v elektronické verzi součástí právního informačního systému Beck-online. Vidíte Vy sám výhody elektronické verze publikací nebo dáváte přednost tištěné podobě?

Obě formy mají svůj význam. V papírové verzi knihy lze lépe listovat, elektronická má možnost fulltextu, širších marginálií čili vlastních poznámek a možnost slučování textů z jiných zdrojů, např. odkazy na důležité www stránky. Papírová kniha má historickou podobu. Jednou byla napsána a vytištěna, a tak už zůstane. Elektronická je nehistorická, má možnost jednoduché distribuce aktualizací. Nejdůležitější ale je, k čemu kniha slouží, co vlastně znamená čtení konkrétní knihy, jak se liší čtení knih z různých oblastí, jaká fyzická podoba knihy nám nejlépe vyhovuje při odpočinku a jaká při studiu, jaká doma a jaká na cestách. A také na stáří knihy. Sedláčkovu knihu o rozvržení berní z roku 1869 jsem si s gustem přečetl v papírové podobě – v elektronické by to tím časem tolik nevonělo. Komentář ke včerejším daním přečtu i na IT.

Více informací o publikacích Vladimíra Pelce naleznete na internetových stránkách nakladatelství C. H. Beck  a můžete si je zakoupit v eShopu C. H. Beck.