Květnový rozhovor jsme pro Vás připravili s Pavlem Svobodou, autorem již třetího vydání publikace Úvod do Evropského práva.

Na úvod mi dovolte osobní otázku: Evropskému právu se věnujete již řadu let, publikujete, přednášíte na toto téma… Co Vás přivedlo k oblasti evropského práva?
PS: Vlastně náhoda, jakože na náhody nevěřím. V r. 1991 jsem přes Prof. Pelikánovou dostal stipendium na postgraduální studium do Toulouse (Francie) a chtěl jsem tam studovat autorské právo. To ale nebylo možné, a tak jsem se zeptal, zda by šlo právo evropské, aniž jsem příliš tušil, co to obnáší – byli jsme rok a půl po revoluci. To možné bylo, dokonce se ukázalo, že tamější fakulta je v tomto oboru vyhlášená díky vedoucí osobnosti dnes již zesnulého Prof. Guy Isaaca.

V květnu vychází již ve třetím vydání učebnice Úvod do evropského práva, jejímž jste autorem. Jaké nejdůležitější změny jste oproti předchozímu vydání z roku 2007 do učebnice zařadil?
PS: Ono to nebylo o zařazování změn. Hlavní změnou byla Lisabonská smlouva. Ta přinesla takové strukturální změny, že bych si dovolil přirovnat práci na třetím vydání k rekonstrukci starého domu: všichni víme, že mnohem jednodušší je postavit dům nový než přestavovat ten starý. Kromě této změny samozřejmě zde jsou zkušenosti z dalších let našeho členství v EU. Konečně, jelikož práce je zařazena v sérii mezioborových učebnic, pokusil jsem jednak více evropsko-právní materii napojit na současnou teorii práva, na mezinárodní právo, ale trochu i na makroekonomii EU.

Kolik prostoru věnujete v učebnici právě Lisabonské smlouvě a zahrnul jste i její hodnocení?
PS: Lisabonskou smlouvou je celá kniha prorostlá, a to nejen kvůli již zmíněným strukturálním změnám (např. zrušení pilířové struktury EU či zánik samostatného Evropského společenství), ale např. kvůli tomu, že všechna ustanovení zakládacích smluv byla opět (za moji evropsko-právní kariéru potřetí) přečíslována. Hodnotit Lisabonskou smlouvu je pro právníka obtížné. Na jednu stranu tato smlouva jistě umožní pružnější fungování EU, na stranu druhou, řečeno hodně eufemisticky, legislativně-technicky existují mnohem lepší dokumenty. Co mám na mysli? Chcete-li zjistit obecné pravidlo pro rozhodování pro Evropský parlament (prostá většina), najdete ho ve Smlouvě o fungování EU (čl. 231 SFEU); obdobné pravidlo pro Radu (kvalifikovaná většina) je ale umístěno ve Smlouvě o EU (čl. 16/3 SEU). O právní subjektivitě EU se dočteme v SEU (čl. 47), o jejím rozsahu v členských státech ale v SFEU (čl. 335). Územní působnost se nalézá dílem v čl. 52 SEU, dílem v čl. 355 SFEU. Základ evropského soudnictví je obsažen v SEU (čl. 19), zbytek pak v SFEU. Definice kvalifikované většiny v Radě: případy, kdy Rada jedná na návrh Komise, upravuje SEU (čl. 16/4), jedná-li ale Rada na jiný návrh, pak musíte do SFEU (čl. 238/2). To všechno vytváří dojem – v lepším případě – o násilné dělení neúspěšné Smlouvy o ústavě pro Evropu na dvě části. Nutno podotknout, že tyto dvě části nejsou, jak z uvedených příkladů vyplývá, uspořádány tak, že v SEU je základ materie a v SFEU rozpracování základu. Mně to spíše připomíná sabotáž či pomstu za neúspěch Ústavní smlouvy.

S tím jistě souvisí i fakt, že se Proces ratifikace Lisabonské smlouvy neobešel bez odkladů, způsobených také Českou republikou. Nyní je Smlouva již téměř půl roku v platnosti (pozn.: od 1. prosince 2009). Potvrdily se podle Vás některé z obav jejích odpůrců, např. ztráta suverenity jednotlivých států nebo je ještě brzy na posouzení?
PS: Nebylo by objektivní říci, že Lisabonská smlouva určitá nebezpečí neskrývá, ale jsou to spíše nebezpečí jiná než ta, na která její odpůrci poukazovali. Po mém soudu budou muset členské státy např. daleko důrazněji používat ty případy práva veta, jež jim zbyly, i když to politicky nebude pohodlné. To je daň za velký příklon k hlasování kvalifikovanou většinou v Radě. Toto platí též o společné zahraniční a bezpečnostní politice, a to proto, že tato oblast je vyňata z přezkumu Evropským soudním dvorem, takže bitvy je zde třeba bojovat před přijetím jednotlivých dokumentů, potom bude pozdě. Když slyším mluvit o suverenitě, myslím, že je třeba stát pevně nohama na zemi. 80% naší výroby závisí na exportu, energetiku máme napojenu pupeční šňůrou do Ruska, tak o jaké suverenitě to mluvíme? Navíc ti, kdo hovoří o ztrátě naší suverenity v EU, „zapomínají“ přiznat, že výměnou za vzdání se její části jsme dostali podíl na suverenitě vyššího celku – EU.

A jaký je Váš osobní postoj k Lisabonské smlouvě? Jako velvyslanec ČR u Rady Evropy jste pravděpodobně jejím zastáncem?
PS: Já jsem jejím zastáncem bez ohledu na funkce. Žijeme v globalizovaném světě a ta smlouva je reflexí této skutečnosti, stejně jako toho, že nás u unijního stolu sedí příliš mnoho na to, aby se vše dalo rozhodovat jednomyslně. Z mých diplomatických zkušeností také vím, že Česko je bráno v zahraničí vážně ne kvůli kvalitním autům či pivu, ale kvůli členství v EU a s tím související možnosti ovlivňovat postoj celé EU.

Vraťme se k učebnici samotné. Jejím cílem je poskytnout první elementární souhrnnou informaci o právu EU a tak je hlavně určena studentům. Komu byste jí dále doporučil?
PS: Jistě je určena primárně studentům práv. je ale jistě psána tak přístupně, že se v ní zorientují i právníci, kteří dříve neměli možnost tento obor studovat a nyní potřebují se v této oblasti zorientovat. Samozřejmě ji využijí i studenti ekonomicky orientovaných vysokých škol.

Elektronická verze třetího vydání se stane součástí právního informačního systému Beck-online. Používáte Vy sám při práci elektronické verze publikací a časopisů nebo dáváte přednost jejich tištěné podobě?
PS: U časopisů a knih dávám jednoznačně přednost papírové podobě, ale legislativu a judikaturu si hledám na internetu či v digitálních kompendiích.

Je něco, co byste v souvislosti s novým vydáním učebnice Úvod do evropského práva rád zmínil na závěr?
PS: Přál bych si, aby ta kniha přinesla chuť evropským právem se zabývat, ale i to, aby její právnické, tedy nutně do jisté míry formalistické zaměření nezastínilo velikost samé myšlenky evropské integrace, k jejíž realizaci právě i evropské právo přispívá.

Publikaci Úvod do evropského práva, 3. vydání si můžete snadno a rychle objednat v eShopu C. H. Beck.