Ivana Sůsová

29. listopadu 2008

Veřejná obchodní soutěž je způsobem uzavření smlouvy. Svou podstatou nejde o žádnou zvláštnost, k uzavření smlouvy dochází přijetím návrhu. Návrhu předchází výzva k podávání návrhů, kterou je iniciováno uzavření smlouvy. Iniciátor má pak možnost návrh posoudit a přijmout návrh, který mu vyhovuje nejlépe, eventuálně nepřijmout žádný. Uzavření smlouvy tímto způsobem jistě nevyžaduje zvláštní právní úpravu.

Veřejnou obchodní soutěž je nutné odlišit od veřejné soutěže, neboli rozepsání ceny (§ 847 ObčZ). Její podstatou je výzva neurčitému okruhu adresátů k uskutečnění díla či výkonu v rámci určité lhůty. Zároveň je slíbena cena těm, kdo splní vyhlášené soutěžní podmínky. Jde o zvláštní formu veřejného příslibu a nikoliv o návrh smlouvy nebo smlouvu⁵⁷¹, i když je jasné, že v souladu s podmínkami soutěže se soutěžící bude muset velice často ucházet o cenu, na rozdíl od obecného pojetí veřejného příslibu. Z vyhlášení veřejné soutěže jako jednostranného právního úkonu nemohou plynout pro soutěžící žádné povinnosti. Soutěžící není povinen ani dílo či výkon dokončit. Vzhledem k tomu, že v daném případě nejde o smlouvu, nic na tomto závěru nemění skutečnost, že soutěžící se do soutěže přihlásí. Závazek dokončit dílo či výkon ovšem může převzít smluvně, např. při převzetí materiálu k provedení díla.⁵⁷² Této formě veřejné soutěže je velice podobná veřejná soutěž o návrh⁵⁷³, respektive podle současného zákona o zadávání veřejných zakázek soutěž o návrh.⁵⁷⁴

Všeobecný občanský zákoník neznal úpravu veřejné obchodní soutěže, tento způsob uzavření smlouvy vyplýval však z obecných zásad uzavírání smluv, a proto byl všeobecně přípustný. Základem byla veřejná výzva k podání nabídek. Z tohoto důvodu se také hovořilo o nabídkovém řízení či o konkurzu.⁵⁷⁵ Rozhodující význam měla výzva, v níž byly stanoveny bližší podmínky kontraktace. Připouštělo se omezit okruh zájemců o uzavření smlouvy. Ti museli podat ve stanovené lhůtě návrhy, jimiž byly po určitou dobu vázáni. Výzva mohla obsahovat i právo navrhovatele s nejvýhodnější nabídkou na uzavření smlouvy. Jinak měl vyzyvatel právo si podle své volby návrh vybrat, eventuálně i všechny návrhy odmítnout. K uzavření smlouvy docházelo přijetím návrhu ze strany vyzyvatele. Pro oblast státních dodávek byla přijata z těchto principů vycházející zvláštní právní úprava v podobě vládního nařízení č. 667/1920 Sb. z. a n., zadávacího řádu.

Střední občanský zákoník neznal úpravu veřejné obchodní soutěže. Ani současný občanský zákoník žádnou podobnou úpravu nemá. Veřejná soutěž podle podle zákoníku mezinárodního obchodu (§ 690 ZMO), i přestože byla zařazena do jednoho oddílu s veřejným příslibem, nebyla soutěží ve smyslu § 847 ObčZ, nýbrž soutěží o nejlepší návrh, tedy obdobou obchodní veřejné soutěže.

Výslovně je upravena problematika veřejné soutěže jako způsobu uzavření smlouvy pouze v obchodním zákoníku (§ 281 an.). Úprava obchodní veřejné soutěže je použitelná pro všechny případy obchodněprávních vztahů. Vzhledem k absenci odkazu na § 269 ObchZ nemohou vznikat podobné pochybnosti jako v případě veřejného návrhu. Úprava je prohlášena za kogentní (§ 263 ObchZ). Správně se však dovozuje, že i přes porušení úpravy obchodní veřejné soutěže může dojít k uzavření smlouvy.⁵⁷⁶

Na úpravu v obchodním zákoníku dlouhodobě navazovala úprava veřejných zakázek jako zvláštní úprava obchodní veřejné soutěže při nakládání s veřejnými prostředky.⁵⁷⁷ V souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie došlo ovšem ke změnám a dnes již chybí vazba na obchodní veřejnou soutěž zcela.⁵⁷⁸ S ohledem na vzájemnou propojenost to platí nyní i pro případ uzavírání koncesní smlouvy.⁵⁷⁹ Ve všech případech však nešlo o klasickou obchodní veřejnou soutěž, když se předpokládalo, že po oznámení výsledků soutěže dojde teprve k uzavření smlouvy obvyklým způsobem, přičemž vybraný navrhovatel může odmítnout uzavřít smlouvu.⁵⁸⁰ Nelze souhlasit s tím, že by postup podle zákona č. 137/2006 Sb. byl obchodní veřejnou soutěží podle § 281 an. ObchZ.⁵⁸¹

Obchodní veřejná soutěž je soutěží o nejvhodnější návrh smlouvy. K jejímu vyhlášení dochází na základě výzvy k podávání návrhu vyhlášené vůči neurčitým osobám. Musí obsahovat podmínky soutěže, tedy předmět požadovaného závazku a zásady ostatního obsahu zamýšlené smlouvy, způsob podávání návrhů, lhůtu, v níž lze návrh podat, a lhůtu pro oznámení vybraného návrhu. Obchodní zákoník předepisuje písemnou formu výzvy k podávání návrhu, navíc obchodní podmínky musí být vhodným způsobem uveřejněny. Připouští se však, že obchodní podmínky nemusí být uveřejněny celé, ale postačuje takto na ně odkázat.⁵⁸²

Zrušit nebo změnit uveřejněné podmínky je možné v případě, kdy si to vyhlašovatel vyhradil a pouze způsobem, kterým byly podmínky vyhlášeny (§ 283 ObchZ). Při absenci jakéhokoliv zákonného omezení lze dovozovat, že vyhradí-li si to vyhlašovatel, může tak učinit dokonce i poté, co byl již učiněn návrh, a to nejpozději do uplynutí lhůty pro výběr nejlepšího návrhu.⁵⁸³

Předkládaný návrh musí obsahově odpovídat podmínkám soutěže. Musí být doručen vyhlašovateli ve lhůtě stanovené vyhlašovatelem. Vyhlašovateli nic nebrání přijmout i návrh opožděný, či obsahově odlišný od podmínek soutěže; nepůjde ovšem o smlouvu uzavíranou na základě obchodní veřejné soutěže. Nelze proto říci, že takový návrh nemá žádné právní účinky.⁵⁸⁴ Jde pořád o návrh smlouvy.

Návrh je v zásadě odvolatelný, a to až do okamžiku, kdy uplyne lhůta k předkládání návrhů. Podmínky soutěže mohou umožnit odvolání návrhu i později, ale i naopak jakémukoliv odvolání návrhu po jeho předložení zabránit. Nelze tedy vyloučit možnost navrhovatele zrušit již odeslaný návrh, jestliže zrušení návrhu dojde vyhlašovateli nejpozději ve stejný okamžik jako návrh.⁵⁸⁵ Ve stejné lhůtě, která platí pro odvolání návrhu, je možné návrh změnit. Pozdější změny jsou připuštěny v zásadě pouze tehdy, jde-li o opravu chyb vzniklých při vyhotovování návrhu. Přestože jde o kogentní ustanovení, je ponechána vyhlašovateli možnost v podmínkách soutěže vyloučit tuto opravu stejně jako jinak stanovit podmínky pro změny či doplnění návrhu (§ 285 ObchZ). Právě z této možnosti je odvozeno použití úpravy obchodní veřejné soutěže i na případu dvoukolových veřejných soutěží.⁵⁸⁶

Vyhlašovatel veřejné soutěže je povinen vybrat si nejvhodnější návrh. Pokud není stanoveno v podmínkách jinak, může si vyhlašovatel vybrat návrh, který mu nejvíce vyhovuje. Odmítnout všechny návrhy může, pokud si to vyhradí.

Přijetí musí provést způsobem a ve lhůtě určené v podmínkách soutěže. I zde platí, že smlouva může vzniknout jen v případě obsahové shody návrhu a přijetí.⁵⁸⁷ Pouhá nečinnost vyhlašovatele soutěže ke vzniku smlouvy nevede. Určení způsobu přijetí na rozdíl od lhůty k přijetí není povinnou náležitostí podmínek soutěže (§ 282). Štenglová dovozuje, že účinky přijetí nastávají i v případě, kdy není oznámeno způsobem stanoveným v podmínkách.⁵⁸⁸ Jestliže bylo však výše dovozeno, že smlouva nevznikne, nedojde-li k přijetí v souladu s návrhem, mělo by to ale platit obdobně. Příkaz v § 287 ObchZ je jasný.

Podle § 287 ObchZ, v rozporu s obecnými principy (§ 43 odst. 4 ObčZ) má účinky přijetí i opožděné přijetí. Uplynutím lhůty pro přijetí v tomto případě návrh nezaniká. Navrhovatel však má možnost uzavření smlouvy na základě opožděného přijetí odmítnout. Neúspěšní navrhovatelé musí být v každém případě vyrozuměni o tom, že jejich návrhy byly odmítnuty (§ 288).

Uzavření smlouvy je takto v dispozici vyhlašovatele. I když má vyhlašovatel povinnost k jejímu uzavření, vzniká otázka, jaké má důsledky nesplnění této povinnosti – zda si lze uzavření smlouvy vynutit. Vyhlašovatel je povinen uzavřít smlouvu ne s každým navrhovatelem, ale pouze s tím nejlepším. Nahrazení vůle vyhlašovatele soudem předpokládá i provedení tohoto výběru soudem. Připouští se proto pouze v případech, kdy jsou stanovena jednoznačná kritéria výběru. V ostatních případech se musí navrhovatel domáhat pouze uložení povinnosti výbrat nejlepší návrh.⁵⁸⁹

Nejde přitom pouze o možnost vynucení přijetí návrhu, ale obecněji o přezkum provedení výběru. Jedná se o stejný a dlouho diskutovaný problém, který vzniká rovněž u veřejné soutěže podle občanského zákoníku, kdy jde o výběr díla.⁵⁹⁰ Nejnověji se k této otázce vyjádřil i Nejvyšší soud, který dovodil, že navrhovatel, který se stanoveným způsobem zúčastní veřejné soutěže a v jejím rámci neuspěje, je věcně legitimován k podání žaloby podle § 80 písm. c) OSŘ na určení, zda tu právní vztah je, či není, kupř. na určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené na základě této soutěže.⁵⁹¹

Ostatně i v případě obchodní veřejné soutěže, byť je založena na jiném pojetí, dovodil Nejvyšší soud, že neúspěšný účastník obchodní veřejné soutěže je věcně legitimován k podání žaloby na určení neplatnosti smlouvy uzavřené na základě výsledků mezi vyhlašovatelem a vybraným účastníkem soutěže.⁵⁹² K podobnému závěru dospěla i Štenglová, když přiznává neúspěšným navrhovatelům oprávnění podat určovací žalobu.⁵⁹³

⁵⁷¹ Švestka, J. in Švestka, J., Jehlička, O., Škárová, M., Spáčil, J., et al. Občanský zákoník. Komentář. 10. vyd. Praha : C. H. Beck, 2006, s. 293. Opačně v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2005, sp. zn. 21 Cdo 155/2005. Veřejnou soutěž jako návrh smlouvy a poskytnutí plnění jako přijetí chápe i Pelikánová in Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 3. díl. Praha : Linde, 1996, s. 533, podobně Štenglová, I. in Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M., et al. Obchodní zákoník. Komentář. 10. vyd. Praha : C. H. Beck, 2005, s. 1020.

⁵⁷² Veřejné soutěži nebývá v civilní kodexech věnována zvláštní pozornost. Pokud se jim právní úprava výslovně věnuje, tak v souladu s teoretickým vymezením výlučně v rámci úpravy veřejného příslibu, např. § 661 BGB v Německu nebo čl. 8 OR ve Švýcarsku. Výjimku představuje občanský zákoník Ruské federace, který obdobně jako český občanský zákoník obsahuje dvě formálně oddělené úpravy – úpravu veřejného příslibu (čl. 1055) a veřejné soutěže (čl. 1057). V jiných státech jsou pak veřejná soutěž stejně jako veřejný příslib chápány jako zvláštní způsoby uzavření smlouvy, ať už návrhy smlouvy nebo výzvy k podání návrhu. V této souvislosti byla v zahraniční literatuře věnována zvláštní pozornost vztahu mezi soutěžícími. Uzavřením smlouvy s vyhlašovatelem soutěže došlo ve své podstatě k uzavření smlouvy mezi soutěžícími, jíž se vzdali omezení svých vzájemných nároků z odpovědnosti za škodu [Clarke v. Earl of Dunrave (Satanita), 1897 App. Cas. 59 (1896)].

⁵⁷³ Srov. § 72 an. zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách.

⁵⁷⁴ Srov. § 102 an. zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách.

⁵⁷⁵ Srov. Sedláček, J. Obligační právo. Obecné nauky o právních jednáních obligačních a o splnění závazků. Brno : Právník, 1924, s. 24.

⁵⁷⁶ Štenglová, I. in Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M., et al. Obchodní zákoník. Komentář. 10. vyd. Praha : C. H. Beck, 2005, s. 1021.

⁵⁷⁷ Srov. § 1, § 3 odst. 1, § 4 již zrušeného zákona č. 194/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek.

⁵⁷⁸ Srov. zákon č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách a k této konkrétní otázce též Vích, J. Uzavření smlouvy podle výsledku obchodní

veřejné soutěže. Právní rádce, 2004, č. 8, s. 4an.

⁵⁷⁹ Srov. § 12 KoncZ.

⁵⁸⁰ Srov. § 40 zákona č. 194/1994 Sb., § 66 odst. 5 zákona č. 40/2004 Sb., § 82 odst. 3 zákona č. 137/2006 Sb.

⁵⁸¹ Opačně Eliáš, K., Havel, B. in Eliáš, K., Dvořák, T., et al. Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od r. 1900. 5. vyd. Praha : Linde, 2006, s. 591.

⁵⁸² Štenglová, I. in Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M., et al. Obchodní zákoník. Komentář. 10. vyd. Praha : C. H. Beck, 2005, s. 1021.

⁵⁸³ Shodně Štenglová, I. in Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M., et al. Obchodní zákoník. Komentář. 10. vyd. Praha : C. H. Beck, 2005, s. 1022.

⁵⁸⁴ Štenglová, I. in Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M., et al. Obchodní zákoník. Komentář. 10. vyd. Praha : C. H. Beck, 2005, s. 1022.

⁵⁸⁵ Srov. § 43a odst. 2 ObčZ

⁵⁸⁶ Štenglová, I. in Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M., et al. Obchodní zákoník. Komentář. 10. vyd. Praha : C. H. Beck, 2005, s. 1023.

⁵⁸⁷ Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. června 2000, sp. zn. 32 Cdo 2354/99 [č. ASPI 23960 (JUD)].

⁵⁸⁸ Štenglová, I. in Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M., et al. Obchodní zákoník. Komentář. 10. vyd. Praha : C. H. Beck, 2005, s. 1024.

⁵⁸⁹ Štenglová, I. in Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M., et al. Obchodní zákoník. Komentář. 10. vyd. Praha : C. H. Beck, 2005, s. 1025.

⁵⁹⁰ Přezkum popíral např. Krčmář in Krčmář, J. Základy přednášek o právu občanském. Právo obligační. Praha : Všehrd, 1926, s. 245, Krčmář, J. Poznámky k ústavu veřejného přislíbení. Právník, LVII, 1918, s. 351an., Heller kritizoval tehdejší úpravu pro absenci přezkumu in Heller, J. O veřejném přislíbení s úvodem o perfekci smluv. Praha : Česká

akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1916, s. 73 an. Přezkum připouštěl Sedláček in Sedláček, J. Obligační právo. Obecné nauky o právních jednáních obligačních a o splnění závazků. Brno : Právník, 1924, s. 185.

⁵⁹¹ Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2005, sp. zn. 21 Cdo 155/2005 – uvedený závěr o přezkumu není dotčen chybným pojetím veřejné soutěže jako způsobu uzavření smlouvy.

⁵⁹² Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. dubna 1997, sp. zn. 2 Odon 8/96 (č. ASPI 9646 – JUD).

⁵⁹³ Štenglová, I. in Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M., et al. Obchodní zákoník. Komentář. 10. vyd. Praha : C. H. Beck, 2005, s. 1025.

 

Otázky veřejných dražeb a jejich charakteru jsou řešeny v českém právním řádu již dlouhou dobu. Impulsem pro rozsáhlou diskusi nad nimi bylo zejména přijetí zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby (tzv. zákon o malé privatizaci). Na jeho základě docházelo k organizaci velkého počtu veřejných dražeb provozních jednotek. S tím byly nevyhnutelně spojeny také různé právní vady a omyly. Jejich význam se odvíjel od právní povahy dražby.

Stanovisko judikatury se postupně vyvíjelo. Od pojetí veřejné dražby podle zákona o malé privatizaci jako zvláštní právní skutečnosti podle § 132 odst. 1 ObčZ⁵⁹⁴, přes chápání dražby jako zvláštní smlouvy⁵⁹⁵ k názoru správnému, že veřejná dražba je zvláště upraveným procesem uzavírání smlouvy a současně i specifickým procesem uzavření smlouvy.⁵⁹⁶

Tak je tomu bezezbytku u dražeb konaných na návrh vlastníka předmětu dražby. Tomuto názoru odpovídá i historické pojetí, kdy dražby nebyly ničím jiným než zvláštním způsobem dosažení smluvního konsensu.⁵⁹⁷

Podle předpisů o veřejných dražbách pravděpodobně platilo, že dražitel činí ofertu, podání je následně přijetím oferty, ovšem s rezolutivní podmínkou, že není učiněno podání výhodnější.⁵⁹⁸ Jinak je tomu však u dražeb nucených nebo exekučních, upravených ve veřejnoprávních předpisech, kde příklepem dochází k přechodu vlastnického práva.⁵⁹⁹

Ze stejného pojetí vycházel i Mayr, rovněž činil rozdíl mezi dobrovolnou dražbu, která podle něho sloužila k uzavírání smluv, zejména smluv kupních. Oproti tomu nucená dražba nebyla prostředkem k uzavírání smluv, nýbrž prostředkem exekučním.⁶⁰⁰

Jeho popis dobrovolných dražeb z hlediska kontraktačního procesu byl však odlišný od výše uváděného popisu Krčmáře. Podle Mayra byl navrhovatelem ten, kdo činil jednotlivá podání. Každá nabídka byla přitom učiněna s výhradou, že nebude učiněna nabídka vyšší. Vyšší nabídka spoludražitele proto osvobozovala předchozí dražitele.⁶⁰¹ Jinak tomu bylo, když si ten, kdo dražbu pořádal, vyhradil volbu mezi spoludražiteli nebo jeho schválení. Smlouva byla uzavřena zpravidla již učiněním nejvyšší nabídky, příklep, který udělil vyvolavač, nikoliv ten, kdo nabízel v dražbě, potvrdil, že smlouva byla uzavřena.⁶⁰² I Mayrův výklad uzavření smlouvy, především pak vazba okamžiku uzavření smlouvy na podání jednotlivých účastníků dražby, nasvědčuje tomu, že návrh byl učiněn osobou dražitele a přijímán jednotlivými zájemci.

Mayrův výklad dražeb jako prostředku uzavření smlouvy lze ocenit také vzhledem k tomu, že mezi dražby explicitně zahrnuje případy, které bychom v dnešní terminologii označily jako soutěž o nejlepší návrh, jinak též obchodní veřejná soutěž podle § 281 ObchZ.

Přestože soudní judikatura se nakonec po všech peripetiích přiklonila k historickému pojetí veřejné dražby, nový zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách se nedrží rozlišení různého charakteru dobrovolných a nedobrovolných dražeb. Zákon chápe v § 2 písm. a) dražbu jako veřejné jednání, kdy příklepem dochází k přechodu vlastnického či jiného práva k draženému předmětu. Bez ohledu na to, zda je dražba organizována z vůle vlastníka věci nebo zda jde nucený výkon např. zástavního práva, je dražba podle zákona o veřejných dražbách způsobem přechodu vlastnického práva.

Pojetí zejména dobrovolných veřejných dražeb, kdy je navrhovatel většinou vlastníkem draženého předmětu, jako způsobu přechodu vlastnického práva činí teoretické i praktické problémy. Výhradu proti této koncepci lze však mít i u nedobrovolných dražeb, když nejde o klasické exekuční dražby. Zdlouhavost, administrativní náročnost, prostor pro zneužití, omezení odpovědnosti za vady, jsou pak některé z dalších nedostatků současné úpravy.⁶⁰³

V zahraničních právních úpravách je dražba tradičně chápána jako způsob uzavření smlouvy. Jednání dražitele přitom může být v konkrétním případě posouzeno buď jako návrh smlouvy nebo jako pouhá výzva k podávání návrhu. Rozhodující pro určení bude samotný projev dražitele.

V závislosti na tom, zda projev vůle dražitele prodat věc v dražbě, či obecněji uzavřít smlouvu prostřednictvím veřejné dražby, je návrh smlouvy nebo výzva k podání návrhu, se rozlišují dražby bez výhrady a dražby s výhradou.⁶⁰⁴ Jestliže dražitel o této otázce mlčí, bude často jeho jednání v podobě předložení zboží k dražbě chápáno jako pouhá výzva k podávání návrhu, tedy dražba s výhradou. Výjimku z výše uvedeného subsidiárního pravidla o povaze dražby představuje úprava Francie. Ve Francii je obecná tendence charakterizovat jako návrh veškeré podání, které jasně nestanoví svůj charakter. V tomto světle je proto tendence považovat dání zboží do dražby spíše za návrh než za výzvu k podávání návrhů.⁶⁰⁵

V případě dražby s výhradou představuje návrh teprve podání v rámci dražby. Návrh účastníka dražby zaniká příhozem jiného účastníka. Příklepem je dána možnost dražitele akceptovat nejvyšší podání a uzavřít tímto způsobem smlouvu. Může však návrh také odmítnout.

Lze zde odkázat na § 156 BGB, který obsahuje základní úpravu dražeb. ⁶⁰⁶ Podle této úpravy je smlouva uzavřena příklepem. Podání zaniká příhozem nebo skončením dražby bez příklepu, tedy i v případě, kdy je odmítnut.⁶⁰⁷ Navrhovatel je účastníkem dražby. Ani největší příhoz mu však nedává nárok na uzavření smlouvy. Konečné rozhodnutí, zda tento návrh přijme závisí plně na dražiteli. Ustanovení § 156 BGB je však dispozitivní, nebrání proto ani jiným ujednáním. V rámci systému common law dospěli ke stejným principům v rozhodnutí Payne v. Cave (1789) 3 T. R. 148, 100 E. R. 502.⁶⁰⁸

Pokud jde o dražbu bez výhrady, pojetí dražby se v jednotlivých státech liší. Jednání dražitele je chápáno jako návrh smlouvy, přijetím návrhu jsou jednotlivá podání, která zanikají v důsledku vyššího příhozu. Je tedy zřejmé, že k uzavření smlouvy musí docházet, nikoliv pouhou akceptací, ale později, příklepem či prohlášením organizátora dražby.

Sporným může být především charakter návrhu, jeho odvolatelnost či neodvolatelnost. Ve Švýcarsku či Německu je v souladu s obecnou právní úpravou neodvolatelný. Jednotliví účastníci svým podáním tento návrh přijímají. Naopak ve Francii je jednání dražitele chápáno jako odvolatelný návrh, jenž je možné až do příklepu odvolat. Naopak jednotlivé příhozy odvolat nelze.⁶⁰⁹

Určitou variantou mezi dražbou bez výhrady a s výhradou představuje teorie, podle níž jednotlivá podání sice představují návrhy, dáním zboží do dražby dochází ke vzniku zajišťovací, vedlejší (collateral) smlouvy, jejímž obsahem je závazek dražitele nestáhnout zboží z dražby a akceptovat nejvyšší návrh.

Problém, který může vzniknout při prodeji ve veřejné dražbě bez výhrady, dokumentuje dobře případ Warlow v. Harrison.⁶¹⁰ Jestliže předložení zboží do dražby představuje návrh, stačí ke vzniku smlouvy přijetí nejvyšším podáním. V daném případě nejvyšší podání učinil sám vlastník, tedy navrhovatel. Takový postup se nelíbil účastníkovi s bezprostředně nižším podáním, který se o uvedeném postupu dověděl. Žaloval proto vlastníka na náhradu škody.

Lze sice namítat, že v případě dražby bez výhrady návrh neobsahuje všechny podstatné náležitosti, když neobsahuje určení ceny. Neobsahuje sice přímo stanovenou cenu, obsahuje ale způsob jejího určení, a obecně proto nelze zřejmě proti tomuto pojetí nic namítat.

Z hlediska českého práva je nutné po tomto obecném rozboru zahraniční úpravy upozornit na skutečnost, že bez ohledu na současnou právní úpravu a v souladu s výše citovaným stanoviskem Mayra lze dospět k závěru, že svou podstatou je veřejnou dražbou také obchodní veřejná soutěž. I v tomto případě jde o soutěž o nejlepší návrh. Jediným rozdílem je tajnost procedury, ceny nejsou v zásadě veřejné a jednotlivé návrhy nenásledují časově po sobě.

 

⁵⁹⁴ Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. října 1993, sp. zn. 1 Cdo 31/92 (R 64/1995).

⁵⁹⁵ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 1996, sp. zn. Odon 9/95 in Spáčil, J. Právní povaha dražby podle zák. č. 427/1990 Sb., a její průběh v odborné literatuře a v judikatuře Obchodního kolegia Nejvyššího soudu. Právní rozhledy, 1997, č. 1, s. 28.

⁵⁹⁶ R 25/2001.

⁵⁹⁷ Srov. např. § 3 odst. 5 zákona č. 32/1925 Sb. z. a n., o kožních aukcích.

⁵⁹⁸ Krčmář, J. Základy přednášek o právu občanském. Právo obligační. Praha : Nákladem spolku Československých právníků „Všehrd“, 1926, s. 26.

⁵⁹⁹ K tomu blíže Eliáš, K. Smí se lhát? Bulletin advokacie, 1994, č. 8, s. 42 a násl., Eliáš, K. Soudce a zákon. Právní rozhledy, 1994, č. 7, s. 235.

⁶⁰⁰ Mayr, R. Soustava občanského práva. Kniha třetí : Právo obligační. Brno : Barvič & Novotný, 1928, s. 57.

⁶⁰¹ Pozor na použití slova „dražitel“, Mayr a Krčmář jím označují odlišné osoby.

⁶⁰² Mayr, R. Soustava občanského práva. Kniha třetí : Právo obligační. Brno : Barvič & Novotný, 1928, s. 57.

⁶⁰³ Bohužel v již dříve připravené novele se projevila spíše tendence k přesunu do oblasti veřejného práva a tedy exekucí. Docházelo k dalšímu omezení odpovědnosti za vady, rozšíření důvodů neplatnosti dražby a subjektů oprávněných tuto žalobu podat (Ministerstvo pro místní rozvoj – Návrh zákona, kterým se mění zákon o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony ze dne 9. července 2004, č. j. 20983/2004-92). Nyní se připravuje nový zákon. Tendence však zůstává.

⁶⁰⁴ Bonassies, P. in Schlesinger, R. B. (ed.) Formation of contracts : a study of the common core of legal systems. London : Oceana Publications, 1968, s. 82.

⁶⁰⁵ Von Mehren, A. T. The Formation of Contract in International Encyclopedia of Comparative Law. Volume VII. Chapter 9. Tübingen : J.C.B. Mohr (Paul Siebeck), Dodrecht, Boston, Lancaster : Martinus Nijhoff Publishers, 1992, s. 76, Bonassies, P. in Schlesinger, R. B. (ed.) Formation of contracts : a study of the common core of legal systems. London : Oceana Publications, 1968, s. 413, Eisenberg, M. A. Expression Rules in Contract Law. California Law Review, 1994, vol. 82, s. 1172.

⁶⁰⁶ Použije se však i v případě jiných dražeb upravených v BGB, např. § 383 an., § 753, § 966, § 975, § 979, § 1219, § 1233 an., stejně tak podle § 373 a 376 HGB.

⁶⁰⁷ Eckert, H. W. in Bamberger, H. G., Roth, H., et al. Kommentar zum Bürgerlichen Gesetzbuch. Band 1. München : C. H. Beck, 2003, s. 489, Schlesinger, R. B. (ed.) Formation of contracts : a study of the common core of legal systems. London : Oceana Publications, 1968, s. 416.

⁶⁰⁸ Grubb, A., Furmston, M. (eds.) The Law of Contract. London, Dublin, Edinburg : Butterwoths, 1999, s. 351.

⁶⁰⁹ Bonassies, P. in Schlesinger, R. B. (ed.) Formation of contracts : a study of the common core of legal systems. London : Oceana Publications, 1968, s. 82.

⁶¹⁰ Warlow v. Harrison (1858) 1 E. & E. 309, 28 L. J.Q. B. 18, 29 L. J. Q. B. 14.