Uzavření smlouvy v dražbě
Otázky veřejných dražeb a jejich charakteru jsou řešeny v českém právním řádu již dlouhou dobu. Impulsem pro rozsáhlou diskusi nad nimi bylo zejména přijetí zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby (tzv. zákon o malé privatizaci). Na jeho základě docházelo k organizaci velkého počtu veřejných dražeb provozních jednotek. S tím byly nevyhnutelně spojeny také různé právní vady a omyly. Jejich význam se odvíjel od právní povahy dražby.
Stanovisko judikatury se postupně vyvíjelo. Od pojetí veřejné dražby podle zákona o malé privatizaci jako zvláštní právní skutečnosti podle § 132 odst. 1 ObčZ594, přes chápání dražby jako zvláštní smlouvy595 k názoru správnému, že veřejná dražba je zvláště upraveným procesem uzavírání smlouvy a současně i specifickým procesem uzavření smlouvy.596
Tak je tomu bezezbytku u dražeb konaných na návrh vlastníka předmětu dražby. Tomuto názoru odpovídá i historické pojetí, kdy dražby nebyly ničím jiným než zvláštním způsobem dosažení smluvního konsensu.597
Podle předpisů o veřejných dražbách pravděpodobně platilo, že dražitel činí ofertu, podání je následně přijetím oferty, ovšem s rezolutivní podmínkou, že není učiněno podání výhodnější.598 Jinak je tomu však u dražeb nucených nebo exekučních, upravených ve veřejnoprávních předpisech, kde příklepem dochází k přechodu vlastnického práva.599
Ze stejného pojetí vycházel i Mayr, rovněž činil rozdíl mezi dobrovolnou dražbu, která podle něho sloužila k uzavírání smluv, zejména smluv kupních. Oproti tomu nucená dražba nebyla prostředkem k uzavírání smluv, nýbrž prostředkem exekučním.600
Jeho popis dobrovolných dražeb z hlediska kontraktačního procesu byl však odlišný od výše uváděného popisu Krčmáře. Podle Mayra byl navrhovatelem ten, kdo činil jednotlivá podání. Každá nabídka byla přitom učiněna s výhradou, že nebude učiněna nabídka vyšší. Vyšší nabídka spoludražitele proto osvobozovala předchozí dražitele.601 Jinak tomu bylo, když si ten, kdo dražbu pořádal, vyhradil volbu mezi spoludražiteli nebo jeho schválení. Smlouva byla uzavřena zpravidla již učiněním nejvyšší nabídky, příklep, který udělil vyvolavač, nikoliv ten, kdo nabízel v dražbě, potvrdil, že smlouva byla uzavřena.602 I Mayrův výklad uzavření smlouvy, především pak vazba okamžiku uzavření smlouvy na podání jednotlivých účastníků dražby, nasvědčuje tomu, že návrh byl učiněn osobou dražitele a přijímán jednotlivými zájemci.
Mayrův výklad dražeb jako prostředku uzavření smlouvy lze ocenit také vzhledem k tomu, že mezi dražby explicitně zahrnuje případy, které bychom v dnešní terminologii označily jako soutěž o nejlepší návrh, jinak též obchodní veřejná soutěž podle § 281 ObchZ.
Přestože soudní judikatura se nakonec po všech peripetiích přiklonila k historickému pojetí veřejné dražby, nový zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách se nedrží rozlišení různého charakteru dobrovolných a nedobrovolných dražeb. Zákon chápe v § 2 písm. a) dražbu jako veřejné jednání, kdy příklepem dochází k přechodu vlastnického či jiného práva k draženému předmětu. Bez ohledu na to, zda je dražba organizována z vůle vlastníka věci nebo zda jde nucený výkon např. zástavního práva, je dražba podle zákona o veřejných dražbách způsobem přechodu vlastnického práva.
Pojetí zejména dobrovolných veřejných dražeb, kdy je navrhovatel většinou vlastníkem draženého předmětu, jako způsobu přechodu vlastnického práva činí teoretické i praktické problémy. Výhradu proti této koncepci lze však mít i u nedobrovolných dražeb, když nejde o klasické exekuční dražby. Zdlouhavost, administrativní náročnost, prostor pro zneužití, omezení odpovědnosti za vady, jsou pak některé z dalších nedostatků současné úpravy.603
V zahraničních právních úpravách je dražba tradičně chápána jako způsob uzavření smlouvy. Jednání dražitele přitom může být v konkrétním případě posouzeno buď jako návrh smlouvy nebo jako pouhá výzva k podávání návrhu. Rozhodující pro určení bude samotný projev dražitele.
V závislosti na tom, zda projev vůle dražitele prodat věc v dražbě, či obecněji uzavřít smlouvu prostřednictvím veřejné dražby, je návrh smlouvy nebo výzva k podání návrhu, se rozlišují dražby bez výhrady a dražby s výhradou.604 Jestliže dražitel o této otázce mlčí, bude často jeho jednání v podobě předložení zboží k dražbě chápáno jako pouhá výzva k podávání návrhu, tedy dražba s výhradou. Výjimku z výše uvedeného subsidiárního pravidla o povaze dražby představuje úprava Francie. Ve Francii je obecná tendence charakterizovat jako návrh veškeré podání, které jasně nestanoví svůj charakter. V tomto světle je proto tendence považovat dání zboží do dražby spíše za návrh než za výzvu k podávání návrhů.605
V případě dražby s výhradou představuje návrh teprve podání v rámci dražby. Návrh účastníka dražby zaniká příhozem jiného účastníka. Příklepem je dána možnost dražitele akceptovat nejvyšší podání a uzavřít tímto způsobem smlouvu. Může však návrh také odmítnout.
Lze zde odkázat na § 156 BGB, který obsahuje základní úpravu dražeb. 606 Podle této úpravy je smlouva uzavřena příklepem. Podání zaniká příhozem nebo skončením dražby bez příklepu, tedy i v případě, kdy je odmítnut.607 Navrhovatel je účastníkem dražby. Ani největší příhoz mu však nedává nárok na uzavření smlouvy. Konečné rozhodnutí, zda tento návrh přijme závisí plně na dražiteli. Ustanovení § 156 BGB je však dispozitivní, nebrání proto ani jiným ujednáním. V rámci systému common law dospěli ke stejným principům v rozhodnutí Payne v. Cave (1789) 3 T. R. 148, 100 E. R. 502.608
Pokud jde o dražbu bez výhrady, pojetí dražby se v jednotlivých státech liší. Jednání dražitele je chápáno jako návrh smlouvy, přijetím návrhu jsou jednotlivá podání, která zanikají v důsledku vyššího příhozu. Je tedy zřejmé, že k uzavření smlouvy musí docházet, nikoliv pouhou akceptací, ale později, příklepem či prohlášením organizátora dražby.
Sporným může být především charakter návrhu, jeho odvolatelnost či neodvolatelnost. Ve Švýcarsku či Německu je v souladu s obecnou právní úpravou neodvolatelný. Jednotliví účastníci svým podáním tento návrh přijímají. Naopak ve Francii je jednání dražitele chápáno jako odvolatelný návrh, jenž je možné až do příklepu odvolat. Naopak jednotlivé příhozy odvolat nelze.609
Určitou variantou mezi dražbou bez výhrady a s výhradou představuje teorie, podle níž jednotlivá podání sice představují návrhy, dáním zboží do dražby dochází ke vzniku zajišťovací, vedlejší (collateral) smlouvy, jejímž obsahem je závazek dražitele nestáhnout zboží z dražby a akceptovat nejvyšší návrh.
Problém, který může vzniknout při prodeji ve veřejné dražbě bez výhrady, dokumentuje dobře případ Warlow v. Harrison.610 Jestliže předložení zboží do dražby představuje návrh, stačí ke vzniku smlouvy přijetí nejvyšším podáním. V daném případě nejvyšší podání učinil sám vlastník, tedy navrhovatel. Takový postup se nelíbil účastníkovi s bezprostředně nižším podáním, který se o uvedeném postupu dověděl. Žaloval proto vlastníka na náhradu škody.
Lze sice namítat, že v případě dražby bez výhrady návrh neobsahuje všechny podstatné náležitosti, když neobsahuje určení ceny. Neobsahuje sice přímo stanovenou cenu, obsahuje ale způsob jejího určení, a obecně proto nelze zřejmě proti tomuto pojetí nic namítat.
Z hlediska českého práva je nutné po tomto obecném rozboru zahraniční úpravy upozornit na skutečnost, že bez ohledu na současnou právní úpravu a v souladu s výše citovaným stanoviskem Mayra lze dospět k závěru, že svou podstatou je veřejnou dražbou také obchodní veřejná soutěž. I v tomto případě jde o soutěž o nejlepší návrh. Jediným rozdílem je tajnost procedury, ceny nejsou v zásadě veřejné a jednotlivé návrhy nenásledují časově po sobě.
595 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 1996, sp. zn. Odon 9/95 in Spáčil, J. Právní povaha dražby podle zák. č. 427/1990 Sb., a její průběh v odborné literatuře a v judikatuře Obchodního kolegia Nejvyššího soudu. Právní rozhledy, 1997, č. 1, s. 28.
598 Krčmář, J. Základy přednášek o právu občanském. Právo obligační. Praha : Nákladem spolku Československých právníků „Všehrd“, 1926, s. 26.
599 K tomu blíže Eliáš, K. Smí se lhát? Bulletin advokacie, 1994, č. 8, s. 42 a násl., Eliáš, K. Soudce a zákon. Právní rozhledy, 1994, č. 7, s. 235.
600 Mayr, R. Soustava občanského práva. Kniha třetí : Právo obligační. Brno : Barvič & Novotný, 1928, s. 57.
602 Mayr, R. Soustava občanského práva. Kniha třetí : Právo obligační. Brno : Barvič & Novotný, 1928, s. 57.
603 Bohužel v již dříve připravené novele se projevila spíše tendence k přesunu do oblasti veřejného práva a tedy exekucí. Docházelo k dalšímu omezení odpovědnosti za vady, rozšíření důvodů neplatnosti dražby a subjektů oprávněných tuto žalobu podat (Ministerstvo pro místní rozvoj – Návrh zákona, kterým se mění zákon o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony ze dne 9. července 2004, č. j. 20983/2004-92). Nyní se připravuje nový zákon. Tendence však zůstává.
604 Bonassies, P. in Schlesinger, R. B. (ed.) Formation of contracts : a study of the common core of legal systems. London : Oceana Publications, 1968, s. 82.
605 Von Mehren, A. T. The Formation of Contract in International Encyclopedia of Comparative Law. Volume VII. Chapter 9. Tübingen : J.C.B. Mohr (Paul Siebeck), Dodrecht, Boston, Lancaster : Martinus Nijhoff Publishers, 1992, s. 76, Bonassies, P. in Schlesinger, R. B. (ed.) Formation of contracts : a study of the common core of legal systems. London : Oceana Publications, 1968, s. 413, Eisenberg, M. A. Expression Rules in Contract Law. California Law Review, 1994, vol. 82, s. 1172.
606 Použije se však i v případě jiných dražeb upravených v BGB, např. § 383 an., § 753, § 966, § 975, § 979, § 1219, § 1233 an., stejně tak podle § 373 a 376 HGB.
607 Eckert, H. W. in Bamberger, H. G., Roth, H., et al. Kommentar zum Bürgerlichen Gesetzbuch. Band 1. München : C. H. Beck, 2003, s. 489, Schlesinger, R. B. (ed.) Formation of contracts : a study of the common core of legal systems. London : Oceana Publications, 1968, s. 416.
608 Grubb, A., Furmston, M. (eds.) The Law of Contract. London, Dublin, Edinburg : Butterwoths, 1999, s. 351.
