Na pultech prodejen a v katalozích právnické literatury je možno aktuálně vidět nadepsanou publikaci. Toto dílo nabízí odborné pojednání na téma ochrany spotřebitele v soukromém právu se zaměřením na závazkové právo, resp. spotřebitelské závazky, a to jak v režimu občanského, tak i v režimu obchodního práva, což samo o sobě by mohlo přinášet mnohá problematická úskalí výkladu de lege lata. Autorka však problematiku – možno říci – dokonale ovládá a tato možná úskalí kvalifikovaně překonává.

Její výklad je systematický a obsahuje též odbornou analýzu kompatibility našeho právního řádu s komunitárním právem, judikaturou Evropského soudního dvora a judikaturou členských států EU, která nebývá běžně dostupná.

Autorka patří mezi mladé tvůrce právních publikací. V právnických kruzích je však již známou osobností. Předloženou prací úspěšně navazuje na svoje dřívější příznivě přijatá díla. Vychází přitom ze získaných teoretických poznatků, ale i z praktických zkušeností. Je absolventkou Právnické fakulty MU Brno, kde také ukončila úspěšně svoje postgraduální doktorandské studium, a to pod vedením prof. JUDr. Josefa Fialy, CSc. Při zpracovávání publikace čerpala ze své dřívější praxe ve státní správě, v advokacii i v podnikatelské sféře.

V současné době působí na PF MU jako odborná asistentka na katedře občanského práva. Nepřehlédnutelná je přitom i její pozitivní role, kterou sehrává při realizaci výzkumného záměru Právnické fakulty MU Brno. Je členkou Acquis Group (European Research Group on Existing EC Private Law), komise pro přípravu nového občanského zákoníku při Ministerstvu spravedlnosti ČR a v jejím rámci působí jako vedoucí týmu pro nájem a pacht.

Recenzované dílo se (kromě úvodu a závěru) člení do pěti kapitol. V první kapitole je vytvořen historický a právně-teoretický kontext. Na to navazuje pojednání věnované soukromoprávnímu vztahu a spotřebitelskému vztahu. Poté jsou vymezeny subjekty, předmět a obsah spotřebitelského soukromoprávního vztahu.

V rámci publikace při pojednání o „spotřebitelských obchodech“ autorka vymezuje a třídí i obchodní závazkové vztahy (obchody). Vychází přitom z rozlišování provedeného prof. JUDr. Josefem Bejčkem, CSc. a rozeznává obchody obligatorní (podle ustanovení § 261 odst. 1, 2, 3 ObchZ) a fakultativní obchody (podle § 262 ObchZ). Obligatorní obchody člení přitom na typové (§ 261 odst. 3) a relativní (§ 261 odst. 1 a 2). Jako samostatnou kategorii přitom uvádí obchody kombinované (podle ustanovení § 261 odst. 6 ObchZ).

Věnuje se i judikatuře posuzující sjednání obchodního závazkového vztahu podle § 262 ObchZ. Zde se nám jeví, že se již judikatura sjednotila, že takové ujednání je možné mezi všemi druhy subjektů. Dokonce podle judikatury stačí, když strany ve svém písemném ujednání necitují přímo § 262, ale uvedou označení příslušného obchodněprávního smluvního typu, např. § 536 ObchZ pro smlouvu o dílo.

Autorka pak správně uvádí, že ochranu spotřebitele v obchodních závazkových vztazích zajišťuje též § 262 odst. 4 ObchZ. Považujeme však za problém jeho textu, že nechrání jen spotřebitele, ale i „nepodnikatele“ (tedy mj. i stát a kraje). Ustanovení § 262 odst. 4 se totiž nevztahuje jen na vztahy podle § 262, ale i na ty, které vznikají podle § 261.

V obchodněprávních vztazích naplňujících § 3a ObchZ přitom – jak si všímá autorka – nejde o neplatnost právního úkonu. Je tu však otázka, zda by bylo možné využít ustanovení § 265 ObchZ, a zda tedy nejde o případ, který nepožívá právní ochrany.

Základní teze (hypotézy), ze kterých autorka vycházela ve svém díle, jsou tyto:

1.   Definice pojmu „spotřebitel“ je nejednotná, a to jak v rámci směrnic ES, tak i v rámci judikatury ESD.

2.   V členských státech ES je pojem „spotřebitel“ vykládán a chápán rozdílně.

3.   České právo obsahuje generální definici pojmu „spotřebitel“, ale v rámci právního řádu existují dílčí definice pojmu „spotřebitel“ v závislosti na nepřímém předmětu spotřebitelského závazkového vztahu.

4.   Spotřebitel je v právní úpravě ČR mnohdy chráněn méně než obdobná smluvní strana, která není v analogickém právním vztahu spotřebitelem.

5.   Implementace směrnic ES do našeho právního řádu je činěna fragmentárně a neprovázaně na stávající soukromoprávní instituty.

Takto vytýčené teze recenzované dílo potvrzuje a uvádí to i ve svém závěru. Toto konstatování však pochopitelně neubírá ničeho na kladech toho, co zde bylo vykázáno. Ukazuje však další směry pro naše snažení.

Závěrem obsahuje práce resumé v anglickém jazyce, seznam výchozí tuzemské i velmi široké zahraniční monografické a časopisecké literatury, judikaturu Evropského soudního dvora, vybraných států ES/EU i judikaturu českou a dvanáct zajímavých schémat.

Pojetí této velmi kvalitní práce (nabité fakty a poznatky) a její zpracování ji činí vhodnou i při řešení konkrétních sporů, lze ji proto, a nejen z tohoto důvodu, doporučit široké právnické veřejnosti. Obsahuje totiž potřebnou analýzu řady dílčích problémů.