Dne 1. 7. 2009 má nabýt účinnosti tzv. „souhrnná novela“ občanského soudního řádu (ke dni dokončení tohoto příspěvku ještě nebyl zákon podepsán prezidentem republiky), jež přinese podstatné změny do řízení před civilním soudem, zejména do řízení před soudem nalézacím. Jedná se o odvážný legislativní počin, který do jisté míry navazuje na to, co zahájila velká novela občanského soudního řádu (zákon č. 30/2000 Sb. účinný od 1. 1. 2001), konkrétně posiluje odpovědnost účastníka za výsledek sporu, zásady předvídatelnosti rozhodnutí a rozhodnutí při jediném nařízeném jednání.
V tuto chvíli lze jen odhadovat, jak konkrétně se novela projeví v soudní praxi, přičemž je třeba opakovaně zdůraznit, že to bude i nadále soudce, jehož postup především ovlivní délku a kvalitu řízení, nikoliv právní předpis, který může sebedokonaleji upravit proces, bude-li však soudce postupovat nekoncentrovaně, účastník se včasného rozhodnutí nedočká. Pro efektivní průběh řízení je především třeba, aby se na řízení zkoncentroval sám soudce. Ten musí v rámci přípravy jednání učinit vše pro to, aby ve věci rozhodl při jediném nařízeném jednání.
Souhrnná novela má ambice stát se jistým mezníkem v polistopadovém vývoji, pokud jde o civilní řízení. Nadále sice zůstane občanský soudní řád změněn více než stovkou novel, které tento právní předpis činí do jisté míry nepřehledným, očekávaná rekodifikace civilního procesního práva se zatím nekoná, nicméně dochází alespoň k dalším podstatným změnám, které soudci, při účelném využití jednotlivých procesních institutů, pomohou k tomu, aby ve věci rozhodl rychle a kvalitně.
Z novinek, které souhrnná novela přináší, je třeba zmínit především následující: 1. změna protokolace, 2. nová úprava doručování fyzickým osobám, 3. posílení prvků koncentrace řízení.
1. V rámci projektu e-justice došlo již k částečné elektronizaci insolvenčního řízení či k uzákonění elektronického platebního rozkazu. Od 1. 7. 2009 budou nadále povinny soudy doručovat své písemnosti určeným subjektům prostřednictvím datových schránek (zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů) a lze očekávat další změny, které s elektronizací a vývojem moderních technologií souvisí (zejména zavedení kompletního elektronického spisu).
Elektronizace se projevuje také v souhrnné novele, dotkne se i stylu soudcovské práce a částečně změní filozofii řízení před soudem, jak ji procesní předpis určoval po řadu desítek uplynulých let. Schopnost protokolace patřila po dlouhá léta k jedné ze základních soudcovských dovedností. Zjednodušeně řečeno, jednání probíhalo podle toho, jak byl soudce schopen protokolovat, do protokolu formulovat vyjádření a přednesy slyšených osob, jednotlivé důkazy, výroky rozhodnutí a ostatní důležité skutečnosti. Největší problém pravidelně nastával u protokolace výpovědí a přednesů. Každý soudní funkcionář v této republice by mohl vyprávět, kolik stížností vyřizoval na téma, že „nebylo protokolováno to, co v jednací síni zaznělo“. Nyní má být průběh jednání doslovně zaznamenán, a to jak na zvukový, tak i na obrazový záznam. Soudce se nebude muset nadále soustředit na to, jak formulovat jednotlivé pasáže protokolu, „překládat“ někdy značně nesrozumitelné projevy slyšených osob, bude se moci více věnovat jednání a konečně by se měly eliminovat dohady týkající se nesprávné protokolace. Odpadne i riziko „přílišného zahledění do sporu“, v důsledku kterého mohl předběžný názor na souzenou věc svádět soudce k tomu, aby protokolaci přizpůsoboval tomuto názoru, což byla námitka (zejména z řad advokátů) v některých případech důvodná (i když proti nesprávné protokolaci se měl vždy účastník možnost bránit).
Lze přivítat úmysl zákonodárce učinit protokolaci transparentnější a „férovější“. Bude-li navíc pořízen z jednání i záznam obrazový, bude možné záznam využít snadno k tomu, aby si orgány správy justice vytvořily ve stížnostním řízení reálnou představu, jak se chovali někteří účastníci, kteří mají s chováním pravidelně problémy, a možná dojde i k jistému umravnění některých neukázněných osob.
Problém však nastane nepochybně s tím, jak vytvořit technické podmínky pro pořizování záznamů, pokud je záznamovým zařízením (pro účely záznamů z trestního hlavního líčení) vybavena přibližně pětina jednacích síní, bude-li dovybavení zbývajících jednacích síní finančně velmi nákladné, a je-li krize za dveřmi. Velice pravděpodobně prostředky v příštím roce nebudou, takže se i nadále bude protokolovat postaru, povinností protokolující osoby bude stále „vylíčit průběh dokazování“ a „uvést obsah přednesů“ a zase skončíme u problémů, co si lze představit pod oním líčením průběhu a uváděním obsahu.
2. Souhrnná novela přinesla ve vztahu k doručování fyzickým osobám změnu vskutku převratnou: Nadále nebude důvodem pro dovolání se neúčinnosti doručení prostý fakt, že se fyzická osoba na adrese pro doručování nezdržuje (§ 50d odst. 5 OSŘ). Jinak řečeno, zatímco dosud byla konstrukce doručování fyzickým osobám postavena na tom, že se adresát musí na místě pro doručení zdržovat (i když novelou provedenou zákonem č. 555/2004 Sb. byly podstatně zpřísněny podmínky pro vyvrácení účinků doručení – což se nejčastěji dělo v exekučním řízení), nyní tomu bude jinak. Zavádí se fikce doručení na adresu uvedenou v evidenci obyvatel (přestože se adresát na ní nezdržuje), dochází ke zrovnoprávnění doručovacího procesu u osob právnických a fyzických a po mnoha letech dohadů byly vyslyšeny prosby soudců (zejména nalézacích soudů) v tom smyslu, že je třeba upevnit procesní disciplínu osob, po kterých se často v soudním řízení dlouhé měsíce bez výsledku pátralo, a že to nemá nic společného s omezováním svobody pohybu.
Schválená změna bude mít značný vliv na zkrácení soudních řízení vedených proti nezvěstným účastníkům a zároveň dojde k výraznému oslabení významu funkce opatrovníka podle § 29 odst. 3 OSŘ.
3. Zákon ruší soudcovskou koncentraci řízení na návrh účastníků (§ 118c) – institut, který se v praxi příliš neujal proto, že účastníci si zpravidla nepřáli řízení zkoncentrovat z obav před důsledky koncentrace pro obě strany. Namísto toho se zavádí zákonná koncentrace řízení spolu s vysloveně upraveným institutem přípravného jednání (§ 114c). Ukončení této formy předjednání věci bude zásadně (až na výjimky) tím okamžikem, do kterého budou moci účastníci předkládat v řízení tzv. novoty (nová tvrzení a důkazní návrhy). Opět tedy bude zřetelněji vymezen v řízení před soudem prvního stupně bod, „za kterým se již nebude moci smět přijít s něčím novým“. Důvod je prostý – vymýcení letitého nešvaru odročování z civilního procesu a posílení zásady rozhodnutí při jediném jednání.
Je toho více, co by stálo v souvislosti se souhrnnou novelou za zmínku (např. jisté prvky advokátského procesu v našem tradičně kontinentálním řízení – zakotvení povinnosti soudu umožnit účastníkům klást dotazy svědkům či doručování prostřednictvím účastníků samotných), vraťme se však na začátek:
Nebude-li chtít soudce rozhodnout, žádný zákon jej k tomu nedonutí – a naopak, bude-li chtít rozhodnout, v podstatě k tomu žádný procesní předpis nepotřebuje. Bude-li účastník mít v úmyslu činit obstrukce a oddálit konečné rozhodnutí, bude tak moci činit i za nové právní úpravy – a naopak, bude-li mít snahu dočkat se konečného rozhodnutí co nejdříve (a narazí na soudce, který postupuje v řízení koncentrovaně), bude mít nyní snadnější roli.
Bude však bezezbytku i nadále platit bonmot, který používal Soudce (s velkým S) JUDr. Josef Rubeš: „Procesní právo, to vlastně žádné právo není, to je jen berlička opravdového práva – hmotného.“
