Konečně! Chtělo se mi zvolat při zjištění, že fejetony z pera P. Hajna, se kterými se pravidelně setkávám na závěrečné stránce Právního zpravodaje, mají vyjít v ucelené sbírce. Stalo se tak ke konci roku 2007, čímž dovětek PF nabyl vedle prvních písmen názvu sbírky prozaičtějšího charakteru.
Ojedinělá literární úroveň zdobící texty P. Hajna se v recenzovaném díle snoubí s vysokou autorovou odborností (hezčí to sestry cizojazyčného výrazu erudice). Poučení a (o špetku více) pobavení sbírka skýtá skutečně měrou vrchovatou. Literární kvality přitom dopřávají právnické tematice čtivý háv, který zahaluje navýsost zdařilý autorův projev a představu o „edutainmentu“ (předávání poznatků a výuka prostřednictvím zábavy). Všudypřítomný vtip a laskavost potěšení z četby jen násobí.
Sbírku autor rozdělil do pěti více či méně tematicky spjatých částí. Úvodní pasáže tvoří fejetony a sloupky nesoucí souhrnný název „Črty z cest do ciziny“. Mezi nimi čtenář nalezne poznámky, které vznikly za časů autorova působení v zahraničí, zejména v Německu a Francii. Druhá část obsahuje texty, které mapují především obchodní praktiky soutěžitelů v 90. letech 20. stol., kdy se na území české postsocialistické republiky začala naplno rozvíjet hospodářská soutěž, a to včetně té nekalé. Výběr fejetonů komentujících události po sametové revoluci je společným motivem třetí části. V ní může čtenář nalézt např. autorovu reflexi kupónové privatizace, možnost ochrany (s ohledem na okolnosti případu spíše obrany) Dagmar Havlové v souvislosti ze zřízením internetových stránek erotického obsahu nesoucích jméno bývalé první dámy nebo smluvní rozměr obnažení bývalé miss Diany Kobzanové. Následná část nabízí skutečnou všehochuť motivů. Ty sice společný jmenovatel postrádají, avšak i pojítka ostatních částí jsou spíše uměle tvořená, a tak zdánlivá absence sepjetí fejetonů v části nazvané „Směsice námětů“ nijak rušivým dojmem nepůsobí. Celou sbírku pak uzavírá soubor textů pod společným názvem „Co čeká Čechy v EU“.
Přes jistou duchovní neposednost sbírky, jejíž zápřah je skutečně široký, se celou knihou prolínají zejména problémy z oblasti práva nekalé soutěže, práva reklamního, autorského nebo ochrany osobnosti, a to v uvolněné atmosféře, která je ku prospěchu celkového čtenářského dojmu.
Vybranými příběhy, spíše než radami a návody, se prolíná myšlenka, že právo je jen velice zestručnělý výraz života a jeho cyklu. Vzpomínám si v této souvislosti na slova autora na jedné z jeho přednášek. Hovořil krátce o stinných stránkách fachidiocie, což ilustroval slovy: „má-li někdo soudit hospodskou rvačku, měl by alespoň jednou za život takovou rvačku vidět, když už se jí aktivně nezúčastní“. Pro oblast práva nekalé soutěže nebo reklamního práva platí tato poučka dvojnásob.
Na stránkách sbírky tak čtenář nalezne nejrůznější případy soudcovských skutkových podstat nekalosoutěžního jednání (viz např. „Nur Limonade a cosi zběsilého“, s. 237), případně konkrétní případy konfliktu mezi dovoleným lákáním a zákonem zapovězeným klamáním („Komunikační drzost“, s. 96 nebo „Reklama na ‚harvardský‘ způsob?“, s. 113). Právníci praktikující v oblasti práva nekalé soutěže nepochybně ocení autorem poskytnutý podpůrný argument pro návrhy na přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích z důvodu vzniku nehmotné újmy ve sporech z nekalé soutěže. „Počínání nekalého soutěžitele může totiž jeho konkurentům přivodit nejen ztrátu zákazníků. Dotčený podnikatel přichází o čas, který musí věnovat na obranu proti nekalé soutěži a který by mohl využít užitečnějším způsobem. A promarněný čas je hodnota, kterou už nikdy nelze nahradit v naturální podobě.“ („Hledání času nikoliv ztraceného“, s. 249).
Přes odlišný formát představuje recenzovaná sbírka vhodnou učební pomůcku, a to pro zásobu případů, na nichž lze řadu aspektů nekalé soutěže ilustrovat. Dovedl bych si i představit, že by některé fejetony z této sbírky tvořily dokonce součást vysokoškolské učebnice (např. „Dagmar Havlová, neznámá i známá a doménové jméno“, s. 143). Byla by to příjemná změna oproti v dnešní době stále častých učebních textů sestávajících se z parafrází textu zákona „obohacených“ o znění důvodových zpráv. Čtivost a tím spíše i užitek nikoliv mezní by byl nepochybně zřetelnější než při četbě zákona opsaného jinými slovy. Pro čtenáře z řad studentů Právnické fakulty Masarykovy univerzity dodávám, že se značným počtem případů komentovaných v recenzované sbírce se mohou setkat v hodinách obchodního práva, které vede právě P. Hajn a jimiž svou výuku osvěžuje.
Rozumím v této souvislosti přání autora, aby se tato publikace stala učebním materiálem pro kurzy akademického, případně tvůrčího psaní. Nicméně, tato výzva zůstane na půdě právnických fakult v České republice ještě po nějaký čas v zásadě lichou. S výjimkou epizodního kurzu na Právnické fakultě Masarykovy univerzity a dalšímu pokusu o výuku téhož ražení na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, nebyl pro studenty práva vypsán žádný takto zaměřený předmět, kde by mohla být sbírka P. Hajna pro účely akademické literární tvorby naplno využita. Prozatím.
Vedle pedagogických aspektů lze v knize nalézt i doporučení k ostražitosti při zamýšlených změnách v právním řádu. Autor klade zákonodárci na srdce, aby při vytváření nových zákoníků neznehodnocoval předchozí judikaturu, neboť významná část právní regulace je obsažena vedle zákonů i v soudních rozhodnutích. Tato poznámka, jakož i další poznatky ve fejetonu nazvaném „Pomíjivá modernost“ (s. 119), mají nepochybně místo i v dnešních dnech, kdy finišují práce na přípravě nového občanského zákoníku a současně se na legislativní tabuli objevil i návrh nového obchodního zákoníku. Lze jen doufat, že připravované zákony nebudou „zkoněné“ (s. 255).
Pokud sbírka fejetonů P. Hajna čtenáře nepoučí, tak jej zajisté alespoň pobaví. Jedno moudro starých Římanů praví, že právo je uměním dobra a spravedlnosti. Recenzovaná sbírka potvrzuje, že P. Hajn patří k nepočetné skupině autorů, kteří v této sentenci kladou důraz i na slovo umění.
Ojedinělá literární úroveň zdobící texty P. Hajna se v recenzovaném díle snoubí s vysokou autorovou odborností (hezčí to sestry cizojazyčného výrazu erudice). Poučení a (o špetku více) pobavení sbírka skýtá skutečně měrou vrchovatou. Literární kvality přitom dopřávají právnické tematice čtivý háv, který zahaluje navýsost zdařilý autorův projev a představu o „edutainmentu“ (předávání poznatků a výuka prostřednictvím zábavy). Všudypřítomný vtip a laskavost potěšení z četby jen násobí.
Sbírku autor rozdělil do pěti více či méně tematicky spjatých částí. Úvodní pasáže tvoří fejetony a sloupky nesoucí souhrnný název „Črty z cest do ciziny“. Mezi nimi čtenář nalezne poznámky, které vznikly za časů autorova působení v zahraničí, zejména v Německu a Francii. Druhá část obsahuje texty, které mapují především obchodní praktiky soutěžitelů v 90. letech 20. stol., kdy se na území české postsocialistické republiky začala naplno rozvíjet hospodářská soutěž, a to včetně té nekalé. Výběr fejetonů komentujících události po sametové revoluci je společným motivem třetí části. V ní může čtenář nalézt např. autorovu reflexi kupónové privatizace, možnost ochrany (s ohledem na okolnosti případu spíše obrany) Dagmar Havlové v souvislosti ze zřízením internetových stránek erotického obsahu nesoucích jméno bývalé první dámy nebo smluvní rozměr obnažení bývalé miss Diany Kobzanové. Následná část nabízí skutečnou všehochuť motivů. Ty sice společný jmenovatel postrádají, avšak i pojítka ostatních částí jsou spíše uměle tvořená, a tak zdánlivá absence sepjetí fejetonů v části nazvané „Směsice námětů“ nijak rušivým dojmem nepůsobí. Celou sbírku pak uzavírá soubor textů pod společným názvem „Co čeká Čechy v EU“.
Přes jistou duchovní neposednost sbírky, jejíž zápřah je skutečně široký, se celou knihou prolínají zejména problémy z oblasti práva nekalé soutěže, práva reklamního, autorského nebo ochrany osobnosti, a to v uvolněné atmosféře, která je ku prospěchu celkového čtenářského dojmu.
Vybranými příběhy, spíše než radami a návody, se prolíná myšlenka, že právo je jen velice zestručnělý výraz života a jeho cyklu. Vzpomínám si v této souvislosti na slova autora na jedné z jeho přednášek. Hovořil krátce o stinných stránkách fachidiocie, což ilustroval slovy: „má-li někdo soudit hospodskou rvačku, měl by alespoň jednou za život takovou rvačku vidět, když už se jí aktivně nezúčastní“. Pro oblast práva nekalé soutěže nebo reklamního práva platí tato poučka dvojnásob.
Na stránkách sbírky tak čtenář nalezne nejrůznější případy soudcovských skutkových podstat nekalosoutěžního jednání (viz např. „Nur Limonade a cosi zběsilého“, s. 237), případně konkrétní případy konfliktu mezi dovoleným lákáním a zákonem zapovězeným klamáním („Komunikační drzost“, s. 96 nebo „Reklama na ‚harvardský‘ způsob?“, s. 113). Právníci praktikující v oblasti práva nekalé soutěže nepochybně ocení autorem poskytnutý podpůrný argument pro návrhy na přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích z důvodu vzniku nehmotné újmy ve sporech z nekalé soutěže. „Počínání nekalého soutěžitele může totiž jeho konkurentům přivodit nejen ztrátu zákazníků. Dotčený podnikatel přichází o čas, který musí věnovat na obranu proti nekalé soutěži a který by mohl využít užitečnějším způsobem. A promarněný čas je hodnota, kterou už nikdy nelze nahradit v naturální podobě.“ („Hledání času nikoliv ztraceného“, s. 249).
Přes odlišný formát představuje recenzovaná sbírka vhodnou učební pomůcku, a to pro zásobu případů, na nichž lze řadu aspektů nekalé soutěže ilustrovat. Dovedl bych si i představit, že by některé fejetony z této sbírky tvořily dokonce součást vysokoškolské učebnice (např. „Dagmar Havlová, neznámá i známá a doménové jméno“, s. 143). Byla by to příjemná změna oproti v dnešní době stále častých učebních textů sestávajících se z parafrází textu zákona „obohacených“ o znění důvodových zpráv. Čtivost a tím spíše i užitek nikoliv mezní by byl nepochybně zřetelnější než při četbě zákona opsaného jinými slovy. Pro čtenáře z řad studentů Právnické fakulty Masarykovy univerzity dodávám, že se značným počtem případů komentovaných v recenzované sbírce se mohou setkat v hodinách obchodního práva, které vede právě P. Hajn a jimiž svou výuku osvěžuje.
Rozumím v této souvislosti přání autora, aby se tato publikace stala učebním materiálem pro kurzy akademického, případně tvůrčího psaní. Nicméně, tato výzva zůstane na půdě právnických fakult v České republice ještě po nějaký čas v zásadě lichou. S výjimkou epizodního kurzu na Právnické fakultě Masarykovy univerzity a dalšímu pokusu o výuku téhož ražení na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, nebyl pro studenty práva vypsán žádný takto zaměřený předmět, kde by mohla být sbírka P. Hajna pro účely akademické literární tvorby naplno využita. Prozatím.
Vedle pedagogických aspektů lze v knize nalézt i doporučení k ostražitosti při zamýšlených změnách v právním řádu. Autor klade zákonodárci na srdce, aby při vytváření nových zákoníků neznehodnocoval předchozí judikaturu, neboť významná část právní regulace je obsažena vedle zákonů i v soudních rozhodnutích. Tato poznámka, jakož i další poznatky ve fejetonu nazvaném „Pomíjivá modernost“ (s. 119), mají nepochybně místo i v dnešních dnech, kdy finišují práce na přípravě nového občanského zákoníku a současně se na legislativní tabuli objevil i návrh nového obchodního zákoníku. Lze jen doufat, že připravované zákony nebudou „zkoněné“ (s. 255).
Pokud sbírka fejetonů P. Hajna čtenáře nepoučí, tak jej zajisté alespoň pobaví. Jedno moudro starých Římanů praví, že právo je uměním dobra a spravedlnosti. Recenzovaná sbírka potvrzuje, že P. Hajn patří k nepočetné skupině autorů, kteří v této sentenci kladou důraz i na slovo umění.
Jan Lasák, Brno
