§ 676f, § 676g BGB

Poukázaná částka došla do banky příjemce platebního příkazu, když banka obdržela účetní krytí (při platebním příkazu v rámci téže banky pak zatížením účtu poukazatele). Proto při elektronickém přenosu dat, v němž jsou data o zatížení konta přenášena do datového fondu banky především bez jejího přispění a možnosti přezkoumání, je (s výjimkou zaúčtování k tíži účtu) potřebná následná dispozice banky.

Spolkový soudní dvůr, rozsudek z 15. 3. 2005 – XI ZR 338/03 (OLG Koblenz)

K věci: Žalobkyně se po žalované spořitelně domáhá vyplacení, eventuelně poskytnutí vratného dobropisu, poukázané částky připsané k dobru jejího žirového účtu, posléze ale stornované. Žirový zákazník žalované jí dne 29. 4. 2002 předal v procesu Btx data o převodu ve prospěch žalobkyně. Poukázaná částka ve výši 15 752,80 euro byla nejprve ráno dne 30. 4. 2002 připsána ve prospěch konta žalobkyně, ale v 10.59 byla stornována. Až do tohoto okamžiku nemohla žalobkyně tento dobropis zjistit ani z obrazovky počítače, ani z výtisku výpisu z účtu. Stav účtu zvýšený dobropisem byl ale zřejmý. Výpis z účtu ze dne 30. 4. 2002 vykázal obě účetní položky, storno pak jako „převod“. Žalobkyně zastává názor, že žalovaná nebyla oprávněná ke stornování dobropisu, protože jí předtím umožnila přístup  k datovému fondu, a tím projevila svou právní vázanost. Žalovaná uvedla, že dne 29. 4. 2005 vypověděla úvěry poskytnuté poukazateli a zakázala mu další dispozice; tento posléze podal návrh na zahájení insolvenčního řízení. Účetní operace, které přesto elektronicky provedl k tíži svého konta, včetně té pro žalobkyni, byly pod výhradou následné dispozice spořitelny zastaveny, a proto mohly být stornovány.

Zemský soud žalobě na zaplacení v podstatě vyhověl. Vrchní zemský soud v Koblenzi ji, včetně v odvolací instanci vzneseného pomocného nároku na dobropis ve výši 15 7552,80 euro, zamítl. Revize nebyla úspěšná.


Z odůvodnění:  B. II. 1. Nárok na zaplacení sledovaný hlavním návrhem je, nezávisle na tom, zda žalovaná dobropisem poukázané částky vyslovila účinné přislíbení dluhu nebo uznání dluhu, nedůvodný. Nárok ve smyslu § 780 nebo 781 BGB by byl kontokorentně vázaný a nemohl by být uplatněn samostatně. Z § 700 I 1, § 488 I 2 BGB nemůže být vyvozován nárok na zaplacení, protože dobropis dne 30. 4. 2002 redukoval pouze debetní zůstatek, ale nevedl k aktivu. Aktivum na účtu vzniklé v době následující nebo eventuální nárok na vyplacení kreditu nebyly žalobou uplatněny.

2. Nárok sledovaný pomocným návrhem sledovaný nárok na (vratný) dobropis na poukázanou částku je rovněž nedůvodný.

a) Žalobkyně by mohla požadovat vratný dobropis, když by žalovaná původní dobropis neoprávněně stornovala, a byla by proto zavázána zrušit zaúčtování k tíži účtu, které bylo provedeno za účelem stornování (srov. BGHZ 121, 98 [106] = NJW 1993, 735; Senat, NJW 1992, 112 = WM 1991, 1915 [1916]; Schimansky, in: týž/Bunte/Lwowski, BankR-Hdb. 2. vyd., § 47 marg. č. 28). O tento případ se zde ale nejedná. Žalovaná poukázanou částku nepřipsala účinně ve prospěch konta žalobkyně. Když se, jako v daném případě, příkaz provádí pouze elektronickým přenosem dat a data jsou přenášena do datového fondu banky bez předchozí možnosti přezkoumání z její strany, je elektronický dobropis zpravidla pod výhradou takzvané následné dispozice. Stane se účinným, jen když banka organizačním aktem zpřístupní data dobropisu  příjemci poukazu s navenek rozpoznatelnou vůlí být právně vázán. Může se tak stát odesláním bez výhrady, popř. poskytnutím výpisu z účtu nebo tím, že je zákazníkovi bez výhrady dán k dispozici datový fond banky, který se ho týká, např. vytištěním výpisu z účtu (Senat, NJW 2000, 804 = WM 2000, 25; OLG Nürnberg, NJW-RR 1997, 45 = WM 1997, 1524 [1526]; Schimansky, in: týž/Bunte/Lwowski, § 47 marg. č. 30; Häuser, in: MünchKomm-HGB, ZahlungsV marg. č. B 228f.; Baumbach/Hopt, HGB, 31. vyd., (7) BankGesch marg. č. C 14; Nobbe, WM 2001, zvláštní příl. 4, S. 17). Tyto předpoklady zde, jak správně uvedl odvolací soud, nejsou splněny.

Data dobropisu nejsou žalobkyni zpřístupněna zobrazením zvýšeného stavu na účtu na obrazovce počítače. Že obnos, který stav účtu zvýšil, odpovídal platbě, kterou žalobkyně očekávala od poukazatele, nemění nic na tom, že žalovaná žalobkyni samotné údaje o dobropisu ještě nezpřístupnila. Z toho mohla žalobkyně rozpoznat, že následná dispozice žalované ještě nebyla dokončena. Žalovaná poskytla žalobkyni k dispozici údaje o dobropisu prostřednictvím počítače a na výtisku výpisu z účtu společně se stornováním. Z toho se podává, že žalovaná neměla vůli být právně vázána k odevzdání abstraktního přislíbení dluhu nebo uznání dluhu. Že stornování označila jako „poukaz“, neopravňuje žádné jiné posouzení. Z důvodu částky přesně odpovídající to bylo rozeznatelné jako souvztažné zaúčtování. Krom toho žalovaná žalobkyni podle dosud nenapadeného zjištění odvolacího soudu předem o stornování zpravila. Výtky k řízení uváděné v revizi vůči zjištěním odvolacího soudu, že žalovaná nezpřístupnila žalobkyni údaje dobropisu před stornováním, senát přezkoumal, ale nepokládal je za významné (§ 564 věta 1 ZPO).

b) Nárok na dobropis není odůvodněn ani podle § 676f věta 1, § 676g BGB použitých na základě čl. 228 I, II EGBGB. Sporná částka, která byla poukázána, žalované nedošla. Za dojití je stejně jako ve starém právu (§§ 667, 675 I BGB; BGHZ 26, 1 [5] = NJW 1958, 20; Senat, BGHZ 135, 316 [318 an.] = NJW 1997, 2042; BGH, NJW 1987, 317 = WM 1986, 1409; DtZ 1997, 52 = NJW-RR 1997, 362 L = WM 1996, 2250 [2252]) nutné považovat získání účetního krytí bankou příjemce, při převodu v rámci banky pak zatížení účtu poukazatele (Nobbe, WM 2001, zvl. příl. 4, s. 13; Grundmann, in: Ebenroth/Boujong/Joost, HGB, BankR marg. č. II 83; Häuser, in: MünchKomm-HGB, ZahlungsV marg. č. B 197). Zatížením konta uplatňuje banka nárok na náhradu nákladů, popř. zálohu ve smyslu § 669, § 670 § 675 I BGB vůči poukazateli (Schimansky, in: týž/Bunte/Lwowski, § 47 marg. č. 28, § 49 marg. č. 14). Proto ovšem nestačí samo zaúčtování k tíži, když – jako zde – je poukaz proveden v elektronické datovém styku a údaje o zatížení účtu jsou přenášeny bez přispění a bez možnosti přezkoumání ze strany banky do jejího datové fondu. V tomto případě je, v souladu s právní situací při dobropisu, potřebná následná dispozice (srov. BGHZ 53, 199 [205 an.] = NJW 1970, 898; Canaris, BankvertragsR, 3. vyd., marg. č. 401), kterou banka vůči poukazateli vyjádří, že uplatňuje nárok na náhradu nákladů, popř. zálohu a že chce jeho účet zatížit.

Následná dispozice se nekryje, oproti pojetí zastávaném odvolacím soudem, obecně se vznikem smlouvy o přikázání převodu. Pouhé mlčení banky nemůže, na rozdíl od přijetí návrhu na uzavření smlouvy o přikázání převodu (srov. k tomu Palandt/Sprau, BGB 64. vyd., § 676a marg. č. 11; Schmalenbach, in: Bamberger/Roth, BGB, § 676a marg. č. 19), stačit pro následnou dispozici zatížení účtu. Uplatnění nároku náhradu nákladů, popř. zálohu, odpovídajícím zatížením účtu nespadá do rozsahu aplikace § 362 I 1 HGB. K tomu je naopak nutný, alespoň konkludentní, projev banky. Takové prohlášení žalovaná nevydala. Naopak odmítla provedení převodu a stornovala zaúčtování poukázané částky. To se podle zjištění odvolacího soudu stalo během jednoho bankovního dne a tím v každém případě včas. Zda je vůbec následná dispozice vázána lhůtou, nevyžaduje proto rozhodnutí.