§ 66 I č. 3 StGB (trestní zákon SRN)
O „náchylnost k závažným trestným činům“ ve smyslu ustanovení § 66 I č. 3 se jedná pouze v případě, že je zde výrazně patrný vnitřní stav pachatele, který je příčinou toho, že pachatel neustále páchá nové trestné činy. Osoba náchylná k páchání trestných činů je pak taková osoba, která je k páchání trestné činnosti dlouhodobě odhodlána nebo která na základě určité pevně zakotvené dispozice, jejíž příčina je irelevantní, stále znovu páchá trestnou činnost, jakmile se k tomu naskytne příležitost. (právní věta – redakce)
Spolkový nejvyšší soud SRN, rozsudek z 11. 9. 2002 – 2 StR 193/02 (Zemský soud Trier)
Ke skutkovému stavu: Obžalovaný měl s vedlejší žalobkyní intimní vztah a nastěhoval se do jejího bytu, ve kterém bydlelo i dítě vedlejší žalobkyně narozené 8. 9. 1997. Dne 12. 5. 1999 požadoval obžalovaný na vedlejší žalobkyni orální sex, což ona odmítla. Obžalovaný se poté rozhodl uskutečnit s vedlejší žalobkyní pohlavní styk třeba i proti její vůli. Nátlak, kterému takto svědkyni vystavil, byl natolik silný, že tato přinesla z kuchyně nůž a zranila se jím na rukou. Obžalovaný se nože zmocnil a vysvětlil svědkyni, která nyní ležela v ložnici na posteli, že jí nyní ukáže, co je skutečný strach. Požadoval po ni, aby ho orálně uspokojila. Když to odmítla, přejel čepelí nože po kůži svědkyně od krku až po břicho, aniž by ji však přitom zranil. Potom ji popadl za krk, přiškrtil a nutil ji vzít do úst jeho genitálie, zatímco tlačil její hlavu proti svému kolenu. Jelikož při orálním styku nedošlo k výronu semene, otočil obžalovaný svědkyni do polohy na břicho a uskutečnil s ní pohlavní styk až do výronu semene, zatímco svědkyně plakala. Navíc ještě proti vůli vedlejší žalobkyně zavedl prst do jejího konečníku.
Dne 25. 5. 1999 přišel obžalovaný domů opilý. S vedlejší žalobkyní se pohádali. Rozzlobený obžalovaný nato zpíval svědkyni neustále píseň s refrénem „smrt přichází pomalu“, přičemž jí vysvětloval, že tento osud ji nyní čeká. Přitom svědkyni, která se krčila na zemi před topením, zasadil silné rány pěstí do hlavy tak, že prudce narazila hlavou do topení. Potom po ní šlapal bosýma nohama. Svědkyně utrpěla otřes mozku a (později) zřetelně viditelné hematomy na obou ušních boltcích.
Bezprostředně po tomto incidentu vůči svědkyni se obžalovaný odebral k dítěti svědkyně, které mezitím začalo brečet. Holčičku oslovil, jako by se ji snažil uklidnit. Potom ji vzal a odešel s ní do kuchyně. Tam si stoupl k otevřenému oknu a dítě držel z okna ven. Zároveň požadoval na vedlejší žalobkyni, která chtěla svému dítěti přispěchat na pomoc, aby ustoupila zpět, jinak že nechá dítě spadnout na ulici. Svědkyně obžalovaného uposlechla, stejně jako když po ní požadoval, aby nadávala na svou matku a prováděla sama na sobě sexuální praktiky. Svědkyně například musela svou matku označit jako nepořádnou ženskou, čímž se obžalovaný bavil. Přitom také měla dělat, jako by sama sebe uspokojovala. Poté po ní obžalovaný požadoval, aby byt opustila. I tomuto požadavku svědkyně v šíleném strachu o dítě vyhověla. Obžalovaný i s dítětem ji následoval až ke dveřím na chodbu. Vedle těchto dveří se nachází okno, které ústí do schodiště. Z tohoto okna ven držel nyní obžalovaný dítě stejným způsobem jako předtím z kuchyňského okna a požadoval na svědkyni, aby po schodech odešla. Nakonec jí dovolil, aby se do bytu vrátila. Když krátkou chvíli nato dorazili rodiče vedlejší žalobkyně, přivolaní telefonicky sousedy, situace se uklidnila.
Zemský soud vycházel z toho, že při prvním činu nebyly dány žádné důvody pro zmenšenou příčetnost obžalovaného. V případě druhého skutkového děje shledala trestní komora soudní koncentraci alkoholu v krvi obžalovaného ve výši 2,77 ‰ a uznala podstatné zmenšení jeho příčetnosti.
Zemský soud odsoudil obžalovaného za znásilnění v souběhu s ublížením na zdraví a pro braní rukojmí v souběhu s ublížením na zdraví k úhrnnému trestu odnětí svobody na 7 let. Umístění do zabezpečovací detence (§ 66 StGB) nenařídil.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání jak obžalovaný, tak i státní zástupce (v neprospěch obžalovaného).
Opravný prostředek obžalovaného nebyl úspěšný; naopak odvolání státního zástupce ano.
Z odůvodnění: Odůvodnění soudce prvního stupně, že totiž neshledal „náchylnost pachatele k závažným trestným činům“ ve smyslu § 66 I č. 3 StGB, vyvolává z právního hlediska pochybnosti. O „náchylnost k závažným trestným činům“ ve smyslu ustanovení § 66 I č. 3 se jedná pouze v případě, že je zde výrazně patrný vnitřní stav pachatele, který je příčinou toho, že pachatel neustále páchá nové trestné činy. Osoba náchylná k páchání trestných činů je pak taková osoba, která je k páchání trestné činnosti dlouhodobě odhodlána nebo která na základě určité pevně zakotvené dispozice, jejíž příčina je irelevantní, stále znovu páchá trestnou činnost, jakmile se k tomu naskytne příležitost (srov. mimo jiné BGHR – judikatura Spolkového nejvyššího soudu SRN – § 66 I „Hang“ 1 StGB).
Touto judikaturou se zemský soud neřídil. Namísto toho spíše – v souladu s názorem znalce, který v daném případě „náchylnost k závažným trestným činům“ shledal, zkoumal existenci pěti kritérií, která jsou podle mínění zemského soudu ve svém souhrnu vyžadována pro shledání pachatele „osobou náchylnou k páchání trestných činů“. Kritéria „kriminální vývoj“ a „podobnost činů“ nelze prý téměř vůbec v daném případě shledat. Ohledně naplnění kritérií „socializace“, „struktura charakteru“ a „sociální chování“ pak prý zůstávají zásadní pochybnosti. Proti prvnímu kritériu hovoří, že prý obžalovaný má přizpůsobené chování a dobré školní výsledky a že je údajně schopen „projevit vůči své přítelkyni své pocity“, což vylučuje i naplnění dalších dvou kritérií. Bez ohledu na to, že zkoumání uvedených kritérií nemůže nahradit judikaturou vyžadované pečlivé hodnocení osoby pachatele a jeho činů, nelze bez dalšího přisvědčit ani závěru, že tato kritéria nejsou naplněna. Skutečnost, že „je obžalovaný schopen projevit vůči své přítelkyni své pocity“, není podstatná pro posouzení „náchylnosti k závažné trestné činnosti“ ve smyslu § 66 I č. 3 StGB. Pokud je poukazováno na přizpůsobené chování obžalovaného, není upřesněno, že toto bylo zjištěno nepochybně pouze pro dobu jeho pobytu ve vazbě.
Dodatek trestní komory soudní o tom, že „každý další trestný čin ublížení na zdraví určité závažnosti může vést k tomu, že při novém zkoumání budou podmínky podle § 66 StGB shledány“, ukazuje jednak, že argumentům svědčícím pro uznání „osoby náchylné k páchání závažných trestných činů“ není ve skutečnosti dávána žádná váha, a jednak také soudce položil příliš vysoké nároky na shledání této „náchylnosti“ v případě hlavního jednání pachatele.
Na základě těchto úvah byl rozsudek k odvolání státního zástupce zrušen v plném rozsahu.
