Lukáš Svoboda

5. dubna 2004

§ 2 odst. 5, 6, § 89 odst. 2 TrŘ
 
Důkaz pachovou zkouškou, resp. identifikací pachových stop, je důkazem pouze nepřímým, jehož vypovídací hodnotou je nanejvýš to, že se pach určité osoby (obviněného) na konkrétních místech či předmětech nacházel, takže s nimi přišla do styku, ale neznamená to, že obviněný bezpochyby spáchal trestný čin, pro nějž je stíhán a který s uvedenými místy či předměty souvisí.

Ani větší množství ztotožněných pachových stop obviněného opatřených s využitím cvičených psů samo o sobě nemůže změnit nepřímou povahu tohoto důkazu a učinit z pachových stop důkaz přímý, protože zjištěné poznatky nelze přezkoumat jiným kvalifikovaným způsobem.
 
Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 4. 2003, sp. zn. 4 Tz 107/2002
 
Z odůvodnění: Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 63 T 2/02, byli obvinění J. B., P. E. a M. B. podle § 226 písm. c) TrŘ zproštěni obžaloby městského státního zástupce v Praze ze dne 8. 2. 2002, sp. zn. KZv 2184/97, pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, 3 TrZ, kterého se měli dopustit tím, že dne 31. 10. 1997 v době mezi 21.15 až 21.30 hod. provedli společně přepadení Obvodní pošty v P. tím způsobem, že zatímco obviněný P. E. hlídal před budovou, vnikli obvinění J. B. a M. B. po žebříku postaveném na korbě dříve odcizeného motorového vozidla zn. Avia A 31, zaparkovaného před budovou pošty, otevřeným oknem do pokladny pošty umístěné v prvním patře, kde na pokladníky namířili pistole, potom obviněný J. B. stáhl na zem a spoutal pokladní H. B. a obviněný M. B. úderem pistolí do hlavy srazil na zem a spoutal K. M., poté z trezoru odcizili částku 28 564 390,50 Kč, z pokladny vylezli zpět oknem a následně z místa odjeli již dříve odcizeným a před budovou pošty zaparkovaným motorovým vozidlem zn. Škoda Favorit, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchali obžalovaní.

Podle § 229 odst. 3 TrŘ byli poškození K. M., H. B., Česká pošta, s. p., P. a K. p., a. s., P. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti zprošťujícímu rozsudku podal státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze odvolání, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. 9. 2002, sp. zn. 2 To 100/02, podle § 256 TrŘ zamítl.
 
Proti tomuto rozhodnutí podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněných J. B., P. E. a M. B. stížnost pro porušení zákona. Napadeným usnesením byl podle názoru ministra spravedlnosti porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 256 TrŘ a v řízení, které vydání tohoto usnesení předcházelo, též v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 TrŘ, a to ve prospěch shora jmenovaných obviněných.

V podrobnostech stěžovatel uvedl, že soudy se důsledně neřídily příslušnými ustanoveními trestního řádu, v důsledku čehož se pak dopustily vytýkaných porušení zákona. Poukázal na okolnost, že soudy obou stupňů při svém rozhodování nerespektovaly právní názor Nejvyššího soudu, který byl vysloven v jeho rozsudku ze dne 27. 4. 1999, sp. zn. 8 Tz 44/99, týkající se problematiky použitelnosti poznatků získaných metodou pachové identifikace jako důkazu v trestním řízení. Podle ministra spravedlnosti stěžejní důkaz v této trestní věci získaný metodou pachové identifikace nebyl pečlivě hodnocen v souvislosti s obsahem ostatních důkazů vztahujících se k dokazované skutečnosti. V této souvislosti pak zdůraznil množství a kvalitu tohoto důkazu a vyvodil, že jestliže byly otisky pachových stop zjištěny v automobilech použitých v souvislosti s loupežným přepadením, na sáčcích s odcizenými penězi a na místě činu samém, jednoznačně to prokazuje, že obvinění tyto automobily používali a manipulovali s nástroji, kterých bylo při spáchání trestné činnost bezprostředně použito (pouta, klíče od mříže vyloupeného trezoru), a manipulovali s odcizenými penězi, resp. s jejich sáčky, které zanechali na korbě odcizeného vozidla zn. Avia. Tyto otisky pachových stop podle názoru stěžovatele jednoznačně prokazují, že obvinění spáchali shora uvedenou trestnou činnost, a právě tyto pachové důkazy je třeba hodnotit jako přímý důkaz jednoznačně svědčící o vině obviněných.
 
Na podporu svého tvrzení ministr spravedlnosti poukázal též na výslech Ing. M. T., která i přesto, že s ní nebyla v přípravném řízení provedena procesně použitelná rekognice, i v hlavním líčení popsala událost, kdy asi dva dny před loupežným přepadením viděla tři mladíky na P. náměstí v P., kde byl později nalezen osobní automobil zn. Škoda Favorit použitý k loupežnému přepadení, jak překládali věci ze zavazadlového prostoru osobního automobilu do dodávkového vozidla, a v této souvislosti bezpečně jako tyto muže označila obviněné P. E. a M. B.

Ze znaleckého posudku z oboru motorových vozidel, strojů a zařízení, ohledně odcizeného vozidla zn. Avia použitého u loupežného přepadení, vyplývá, že pachatel, který jej odcizil, musel mít klíč k uvolnění spínací skříňky vozidla. Proto je podle názoru ministra spravedlnosti nutno náležitě zohlednit i zjištění, že to byl právě obviněný P. E., který měl k dispozici klíče od areálu a kanceláří společnosti, kde ke krádeži tohoto automobilu došlo, aniž byly odcizeny i tyto klíče.

V neposlední řadě nelze podle stěžovatele přehlédnout pochybení soudu prvního stupně, který neprovedl důkaz požadovaný Nejvyšším soudem, neboť nevyslechl svědka S. P. a podle názoru stěžovatele se o jeho předvolání ani nepokusil.

Proto je podle ministra spravedlnosti nesporné, že vytýkaná pochybení soudů obou stupňů vedla k nesprávnému právnímu posouzení skutku a následnému vydání zprošťujícího výroku. Vzhledem k tomu ministr spravedlnosti navrhl vyslovit vytýkané porušení zákona.

Po přezkoumání věci dospěl Nejvyšší soud k následujícím závěrům.

Z předloženého spisového materiálu v první řadě vyplývá, že Městský soud v Praze ve věci meritorně rozhodl poté, co v hlavním líčení konaném v celkem šesti jednacích dnech provedl veškeré důkazy shromážděné v přípravném řízení. Jednalo se především o výslechy obviněných, svědků, soudních znalců a přečtení listinných materiálů, přičemž soud prvního stupně sám dokazování rozšířil i o důkazy další, spočívající zejména ve výslechu znalců, zaměřené k problematice identifikace pachových stop. Lze tudíž konstatovat, že prvostupňový soud měl pro své rozhodnutí dostatek důkazů provedených v souladu s trestním řádem, které mu umožnily dospět ke správným a opodstatněným skutkovým i právním závěrům, na což ostatně již dříve poukázal ve svém rozhodnutí odvolací soud.

Ke konkrétním vytýkaným pochybením uvedeným ve stížnosti pro porušení zákona lze uvést následující.

Stěžejní námitka ministra spravedlnosti směřuje proti hodnocení poznatků získaných metodou pachové identifikace, které jsou podle názoru stěžovatele vzhledem ke svému množství a kvalitě přímým důkazem prokazujícím, že obvinění spáchali předmětný trestný čin.

Z obsahu spisu lze zjistit, že soud prvního stupně se tímto důkazem podrobně zabýval v souladu s nařízením Nejvyššího soudu, když jej provedl jako důkaz listinný přečtením všech odborných vyjádření týkajících se porovnání pachových stop, které byly v této věci zajištěny. Přibral jako znalce z oboru odorologie Ing. J. S., CSc., kterého podrobně vyslechl k metodě pachové identifikace, její spolehlivosti a možnostem ověřování výsledků získaných touto metodou, k možnosti přenosu pachových stop, včetně možnosti záměny pachů. Z výslechu tohoto znalce vyplynulo, že ve světě ještě neexistuje všeobecně uznávaná přístrojová metodika, která by na základě chemického rozboru objektivně prováděla analýzy pachových stop. Proto se k tomuto účelu používají cvičení psi. Takový pes by měl reagovat na typické složky lidského pachu a neměl by být zaváděn jinými pachy. Pachová identifikace pomocí psů však není stoprocentní, se psem se nelze domluvit a ověřit si výsledek jeho identifikace. Přenos pachové stopy pak znalec nevyloučil a rovněž tak stoprocentně nevyloučil ani možnost ovlivnění psa psovodem. Složení lidského pachu je zřejmě individuální, ovšem bezpečně se to zatím prokázat nepodařilo. Nebylo totiž zjištěno, které složky pachu jsou pro konkrétního člověka jedinečné a které jsou závislé na vnějších podmínkách, v nichž se člověk pohybuje.

K těmto otázkám soud prvního stupně rovněž vyslechl jako znalce mjr. J. M., vedoucího S. s. k. hl. m. P., který mj. uvedl, že z vozidla, jež někdo dlouhodobě používá, je možno přenést pachovou stopu jinam, a to i na věci, které se ve vozidle nacházely. Je také možné přenést pach člověka na předmět, který tento neměl nikdy v ruce, pomocí části oblečení, jež dlouhodobě používal. Není ale možné, aby se na sedadle nenašla pachová stopa člověka, který tam seděl poslední. Záleží však na tom, kdo pachovou stopu snímá a jak kvalitně to učiní. Odorologii za použití cvičených psů nahrazuje plynová chromatografie, avšak chromatograf není zatím k dispozici, a proto nelze tímto způsobem pachové stopy porovnat. Při snímání pachových stop záleží na technikovi, počasí, povětrnostních podmínkách a dalších vnějších vlivech. Pachová konzerva se opakovaným otevíráním znehodnocuje, prvotní porovnání je objektivní, druhé se nepřipouští, neboť zde by již mohlo dojít ke kontaminaci pachových konzerv. Pes se může zmýlit, pokud je pachová stopa sejmuta špatně. Dokonce je podle tohoto znalce znám případ, v němž pes označil policistu, který pachovou stopu snímal. Pokud pachatel bude mít rukavice a řídit auto, které předtím někdo řídí denně, z volantu mohou tyto rukavice získat slabý pach této jiné osoby. Pachová stopa z předmětu, který měl někdo v ruce, se tak může dostat na oděv toho, kdo se ho právě dotýkal.

Dále byl vyslechnut v procesním postavení svědka npor. Z. B., který prováděl vlastní porovnání zajištěných pachových stop v této věci. Ten uvedl, že pes snímá v průměru přes 60 milionů pachů. Pokud se zjistí, že došlo k omylu, není to omyl ze strany psa, ale důvodem je, že byla špatně nasnímána stopa. Pokud si pachatel vezme oděv jiné osoby, její pachová stopa se oslabuje, ale stále zde je. Vyslechnut jako svědek byl i npor. M. G., který pachové stopy odebíral na poště a ve vozidle Avia. Ten k věci uvedl, že odebral stopy z předmětů, u kterých byl předpoklad, že s nimi pachatelé manipulovali. Vlastní sejmutí pachových stop provedl předepsaným způsobem. Konkrétně pachová stopa ze zajištěných balíčků bankovek byla vzata tak, že byl do sterilní látky zabalen celý balíček, tedy i ta jeho strana, kterou se dotýkal podlahy vozidla Avia. Svědek sám nedokáže jednoznačně říci, jak se určitá stopa do jednotlivých prostor dostala. V postavení svědků byli vyslechnuti i policisté, kteří postupně celkem třikrát odebrali obviněným srovnávací pachové stopy.

Nejvyšší soud konstatuje, že soud prvního stupně se v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně zabýval hodnocením všech důkazů získaných metodou pachové identifikace, konfrontoval je s poznatky získanými z výpovědí svědků a znalců a dospěl k závěru, že pochybnosti o průkaznosti identifikace pachových stop v této trestní věci vznikají právě při srovnání s dalšími důkazy. Nebylo totiž možné přehlédnout, a prvostupňový soud na to také důvodně poukázal, pokud např. svědkyně V. B. vypověděla, že s klíči od trezorové mříže manipuloval menší pachatel, což měl být podle obžaloby obviněný J. B., ale pachová identifikace za pomoci služebního psa ukázala na nejvyššího z obviněných, jímž je obviněný M. B. Další z nesrovnalostí vyplývající z porovnání výsledků pachové identifikace a ostatních provedených důkazů spočívala v následující úvaze. Jestliže pachatelé přijeli na místo činu dvěma auty a společně odjeli jedním z nich, pak logicky na sedadlech vozidla Avia měly být nalezeny pachové stopy jednoho či dvou pachatelů a ve vozidle Škoda Favorit, kterým posléze odjeli, pachové stopy všech tří. Ve vozidle Avia byla na sedadlech identifikována pachová stopa obviněných J. B. a P. E., nikoli však obviněného M. B. Pachová stopa obviněného M. B. však nebyla zjištěna ani ve vozidle Škoda Favorit, ačkoli tento obviněný jako jediný z trojice musel z logiky předchozího poznatku vozidlo Škoda Favorit na místo činu dovézt a také v něm místo činu opustit, když převážná většina svědků uváděla, že tímto vozidlem z místa činu odjeli všichni tři pachatelé. Pachatelé ve vozidlech zcela jistě seděli déle, než se např. dotýkali klíčů od trezorových mříží či balíčků s penězi, které zůstaly ležet na korbě vozidla Avia, přesto i ve vozidle Škoda Favorit byly nalezeny pouze pachové stopy obviněných J. B. a P. E. Chybějící pachová stopa obviněného M. B. v obou vozidlech, kterých bylo ke spáchání trestného činu použito, proto důvodně vyvolala pochybnost i ve vztahu k ostatním výsledkům získaným metodou pachové identifikace za pomoci psů, když podle vyjádření znalce mjr. J. M. není pravděpodobné, že by za takovýchto okolností pachová stopa osoby na sedadle vozidla neutkvěla.

Městský soud také nemohl nevzít v úvahu, že všichni tři obvinění byli zaměstnanci společnosti FT E., s. r. o., jejímž majetkem bylo i předmětné vozidlo Avia. Obviněný J. B. toto vozidlo měl přiděleno jako řidič od jara 1997, přičemž s ním v některých případech jezdili též obviněný M. B. nebo P. E. Všichni tři se také podíleli na vykládání zboží, bylo-li to potřeba. V areálu společnosti také občas docházelo k přeparkovávání vozidel, což v případě nutnosti prováděl kdokoli z obviněných. Jestliže tedy obvinění s vozidlem Avia přicházeli do styku v souvislosti s plněním svých pracovních úkolů, je pak logické, že se jejich pach v předmětném vozidle mohl nacházet. Pokud byly zjištěny pachové stopy obviněného J. B. na igelitových sáčcích s penězi, které byly po loupeži nalezeny na korbě vozidla Avia, nesvědčí tento poznatek jednoznačně o tom, že jmenovaný musel s těmito balíčky manipulovat. Jak již bylo zmíněno, jedná se o vozidlo, se kterým přicházel obviněný J. B. denně do styku, takže jeho pachové stopy se mohly nacházet i na ložné ploše. Ze svědecké výpovědi npor. M. G. vyplynulo, že pachovou stopu snímal z celého balíčku, tedy i z té jeho strany, která se dotýkala ložné plochy vozidla. Podle vyjádření znalců, kteří připustili možnost přenosu pachových stop, tak mohlo dojít i k přenosu pachové stopy obviněného J. B., utkvělé na podlaze ložné plochy vozidla, na předmětné balíčky s penězi. Tedy ani tato pachová stopa při konfrontaci s jinými důkazy dostatečně neobstála. Další pachové stopy obviněných zjištěné např. v odcizeném vozidle Škoda Favorit nebo na klíčích od nové spínací skříňky, instalované pachateli do odcizeného vozidla Avia, rovněž nemohly spolehlivě usvědčit obviněné ze spáchání trestného činu loupeže. Znalci nevyloučili možnost přenosu pachových stop prostřednictvím oděvních součástek, přičemž nebyly nalezeny rukavice, které podle vyjádření obviněného J. B. při práci používal a měl je ve vozidle Avia uloženy. Nebylo tak možné vyloučit možnost záměrného, ale ani bezděčného přenosu pachových stop obviněného skutečnými pachateli pomocí těchto rukavic do vozidla Škoda Favorit, eventuálně i na místa další.

V této souvislosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že kriminalistická odorologie je nauka o vzniku pachu, jeho vlastnostech a o metodách zjišťování pachových stop za účelem identifikace osob nebo věcí. O výsledku a průběhu identifikace se podává zpráva, která graficky dokumentuje výsledky jednotlivých srovnání. Z výsledků této zprávy je možné dovodit jen to, že se dotyčná osoba s velkou mírou pravděpodobnosti dostala do kontaktu s předmětem, z něhož byla pachová stopa sejmuta, přičemž nelze s absolutní jistotou vyloučit ani možnost přenosu takové pachové stopy. Vedle této pochybnosti nelze též pominout skutečnost, že i přes proklamované zachování doporučených postupů odebírání a komparace pachových stop zajištěných na místě činu s pachovými konzervami zajištěnými z těl obviněných nedošlo k ověření poznatků empiricky získaných pomocí cvičených psů, např. metodou plynové chromatografie či jinou metodou nevzbuzující pochybnosti, která by verifikovala učiněná zjištění.

Právní názor vyslovený soudem prvního stupně a spočívající v tom, že na pachové stopy je třeba pohlížet jako na důkaz, který je v trestním řízení přípustný podle § 89 odst. 2 TrŘ, ale pouze jako na důkaz nepřímý, který sám o sobě jako usvědčující nemůže obstát, pokud je v dané věci jediným důkazem svědčícím pro vinu obviněných, je třeba označit za správný, protože koresponduje i se stávající judikaturou Ústavního soudu (viz jeho nálezy pod sp. zn. I. ÚS 394/97 a II. ÚS 418/99). Ústavní soud při zkoumání předmětné otázky nezpochybnil obecnou věrohodnost samotného důkazu pachovou zkouškou, přestože tento důkaz v teorii i praxi trestního řízení nebývá přijímán jednoznačně a bezvýhradně. Na základě tohoto důkazu je ale možno dospět pouze k závěru, že se obviněný v blíže neurčené době s největší pravděpodobností na místě činu nacházel, ale nelze z něj jednoznačně a bez důvodných pochybností dovodit, že právě obviněný se dopustil trestného činu, pro který je trestně stíhán. Ústavní soud dále konstatoval, že důkaz pachovou zkouškou má charakter nepřímého a podpůrného důkazu, který však pouze osamoceně nemůže usvědčit obviněného. Závěr o vině obviněného tedy nelze učinit výhradně na základě nepřezkoumatelných důkazů, mezi které lze zařadit i důkaz provedený pachovou zkouškou. V této souvislosti je pak poukazováno na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, který nejednou konstatoval, že každý případ, jenž vyvolává sebemenší důkazní pochybnosti, musí být vykládán ve prospěch obviněného (viz rozsudek ve věci Barberá, Messequé a Jabardo z roku 1988, A- 146).

Soud prvního stupně tudíž respektoval právní názor Nejvyššího soudu vyslovený v jeho rozsudku ze dne 27. 4. 1999, sp. zn. 8 Tz 44/99, když připustil poznatky získané metodou pachové identifikace, jako důkaz v trestním řízení. V hlavním líčení tyto poznatky jako důkaz provedl a zjištěné pachové stopy hodnotil mj. v souvislosti s jejich počtem a místem výskytu, dobou jejich odběru, ale pouze jako důkaz nepřímý, jehož vypovídací hodnotou je nanejvýš to, že se pach obviněných na konkrétních místech či předmětech nacházel, ale nikoli to, že obvinění bezpochyby spáchali žalovaný trestný čin. Na správnosti tohoto závěru nemůže nic změnit ani stěžovatelem proklamované množství ztotožněných pachových stop obviněných, neboť ani mnohost pachových stop sama o sobě nemůže změnit povahu tohoto důkazu z nepřímého na důkaz přímý, a to ze zatím stále existujícího důvodu spočívajícího v nemožnosti zjištěné poznatky jiným, kvalifikovaným způsobem přezkoumat. Početnost ztotožněných pachových stop je nepochybně významnou indicií, která zvyšuje důvodné podezření, že dotyčná osoba mohla trestný čin spáchat, ale bez dalších důkazů se taková pravděpodobnost nemůže proměnit v potřebnou míru jistoty, a to tím méně, existují-li tak značné rozpory mezi výsledky pachové identifikace a ostatními důkazy, jako je tomu v tomto případě. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud jiný názor nevyslovil ani v minulosti, a to včetně již citovaného rozsudku ze dne 27. 4. 1999, sp. zn. 8 Tz 44/99, když v něm mj. akcentoval nutnou obezřetnost při hodnocení takového důkazu v souvislosti s obsahem ostatních důkazů, a to s ohledem na jeho specifický charakter.

V další části odůvodnění se Nejvyšší soud vypořádal s ostatními námitkami uplatněnými ve stížnosti pro porušení zákona.
 
Vzhledem k tomu dal Nejvyšší soud jednoznačně za pravdu závěrům učiněným soudy nižších stupňů, podle kterých žádný z provedených a dostupných důkazů jednotlivě ani všechny ve svém souhrnu neprokázaly vinu obviněných s potřebnou mírou spolehlivosti. Ani nepřímé důkazy netvořily souvislý řetězec, který by vedl k obviněným jako k jediným možným pachatelům trestného činu a zároveň by jakoukoli jinou možnou verzi vylučoval. Soud prvního stupně tedy důvodně zprostil obviněné podané obžaloby podle § 226 písm. c) TrŘ. Soud druhého stupně pak správně odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněných podle § 256 TrŘ zamítl, když oba soudy respektovaly trestně právní zásadu „in dubio pro reo“ (v pochybnostech ve prospěch obviněného).

Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podanou stížnost pro porušení zákona podle § 268 odst. 1 písm. c) TrŘ zamítl, protože shledal, že není v rozsahu a z důvodů v ní uvedených opodstatněná.