§ 71 odst. 4, 5, 6, § 141 TrŘ
Pokud soud prvního stupně rozhodl o ponechání obviněného ve vazbě podle § 71 odst. 5 TrŘ a soud druhého stupně ke stížnosti obviněného sám rozhodl tak, že napadené usnesení podle § 149 odst. 1 TrŘ zrušil a současně rozhodl dalším výrokem, jímž podle § 71 odst. 4, 6 TrŘ ponechal obviněného ve vazbě, je tento výrok stížnostního soudu nedílnou součástí zrušovacího rozhodnutí. Toto rozhodnutí o vazbě bylo ovšem učiněno stížnostním soudem, tj. soudem druhého stupně a stížnost proti němu není přípustná (§ 141 odst. 2 TrŘ).
Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 4. 2002, sp. zn. 11 Tvo 24/2002
Z odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 6. 2. 2002, sp. zn. 53 T 55/2001, byl obviněný J. P. uznán vinným jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 TrZ trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) TrZ ve znění zákona č. 265/2001 Sb. dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 TrZ, trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a TrZ, třemi trestnými činy zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 TrZ, dvěma trestnými činy vydírání podle § 235 odst. 1 TrZ, trestným činem neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1 TrZ, trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 TrZ ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 TrZ a trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 TrZ a za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pět a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání a trestní věc se v současné době nachází ve stadiu odvolacího řízení před Vrchním soudem v Praze.
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. 53 T 55/2001, byl obviněný podle § 71 odst. 5 TrŘ z důvodů uvedených v § 67 písm. c) TrŘ ponechán i nadále ve vazbě.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 9 To 52/02, bylo ke stížnosti obviněného citované usnesení krajského soudu podle § 149 odst. 1 TrŘ zrušeno a podle § 71 odst. 4, 6, 7 TrŘ rozhodnuto, že se obviněný J. P. z důvodů § 67 písm. c) TrŘ ponechává ve vazbě. Obviněný byl přitom poučen, že proti výroku, jímž bylo usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušeno, není přípustný další řádný opravný prostředek, zatímco proti výroku, kterým byl i nadále ponechán ve vazbě, může podat stížnost k Nejvyššímu soudu.
Obviněný na základě tohoto poučení podal proti výroku o ponechání ve vazbě stížnost, kterou zdůvodnil tím, že nebezpečí opakování trestné činnosti nelze neustále dovozovat z jeho odsouzení před deseti roky, a navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a aby byl propuštěn z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti dospěl k tomuto závěru.
Obviněný se řídil nesprávným poučením. Vrchní soud v Praze v řízení podle § 147 odst. 1 TrŘ přezkoumal postup Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec při rozhodování podle § 71 odst. 5 TrŘ a protože tento postup neshledal jako správný, podle § 149 odst. 1 TrŘ zrušil rozhodnutí, které bylo napadené stížností. Za nedílnou část zrušovacího rozhodnutí je však nutno považovat i rozhodnutí nové, kterým Vrchní soud v Praze jako soud druhého stupně pochybení soudu prvního stupně napravil. Tímto rozhodnutím je výrok, jímž Vrchní soud v Praze podle § 71 odst. 4, 6 TrŘ obviněného i nadále ponechal ve vazbě. V tomto případě proto Vrchní soud v Praze nerozhodoval o vazbě jako soud prvního stupně, ale jako soud druhého stupně. Vrchní soud tak svým postupem naplnil požadavek ustanovení § 71 odst. 4, 6 TrŘ a protože přezkoumal všechna hlediska pro další trvání vazby, běží nová lhůta k posouzení důvodnosti vazby od tohoto rozhodnutí. Pokud Vrchní soud v Praze rozhodl i podle § 71 odst. 7 TrŘ, nebyl tento postup na místě, stejně tak jako nebylo správné poučení o opravném prostředku. Protože se obviněný řídil nesprávným poučením, nebylo možné s jeho stížností naložit jinak, než ji jako nepřípustnou zamítnout.