§ 147 TrZ

Pro naplnění znaků trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti postačí, že pachatel úmyslně a ve větším rozsahu nesplní povinnost odvést zákonné povinné platby uvedené v § 147 odst. 1 TrZ, přičemž povinnost odvodu vzniká zaměstnavateli poté, co podle zákona provedl příslušné srážky ze mzdy (platu) zaměstnance. Trestnost je však podmíněna tím, že zaměstnavatel měl k dispozici potřebné finanční prostředky, tj. že příslušné částky svým zaměstnancům z jejich hrubých mezd (platů) skutečně srazil, a přesto tyto částky v rozporu se zákonem neodvedl oprávněným příjemcům, ale použil je k jiným účelům. Pokud pachatel (podnikatel, statutární orgán společnosti) není schopen přizpůsobit hospodaření společnosti (podniku) tomu, aby plnil svou zákonnou povinnost odvádět platby uvedené v § 147 odst. 1 TrZ, musí podnikání ukončit.

Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 5 Tdo 456/2002

Z odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále – pobočka v Krnově ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 18 T 87/99, byl obviněný Ing. A. T. uznán vinným trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1, 2 TrZ a byl podle § 147 odst. 2 TrZ odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 roky. Podle § 58 odst. 1 písm. a) TrZ a § 59 odst. 1 TrZ mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 3 roky. K odvolání obviněného Ing. A. T. byl tento rozsudek zrušen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 3. 2002, sp. zn. 6 To 634/2001, podle § 258 odst. 1 písm. d) TrŘ v celém rozsahu a za podmínek § 259 odst. 3 TrŘ byl obviněný Ing. A. T. uznán vinným trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 TrZ a odsouzen podle § 147 odst. 1 TrZ k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, přičemž podle § 58 odst. 1 TrZ a § 59 odst. 1 TrZ mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.

Uvedený trestný čin spáchal s obviněným L. B. tím, že v době od měsíce listopadu 1994 do 31. 1. 1999 v J. ve S., okr. B., jako jednatelé společnosti K., s. r. o., nezajistili řádné odvody pojistného na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, daně z příjmů fyzických osob, ze závislé činnosti a funkčních požitků přesto, že tyto odvody byly z platů zaměstnanců společnosti K., s. r. o., strhávány, a tyto částky použili pro další výrobní činnost, čímž dlužili za uvedené období Všeobecné zdravotní pojišťovně, pracoviště B., nejméně 469 402 Kč, kdy k 26. 6. 2001 uhradili 181 435 Kč, Finančnímu úřadu v K. 958 462 Kč, kdy ke stejnému období uhradili 362 023 Kč, a Okresní správě sociálního zabezpečení v B. 578 378 Kč, kdy bylo uhrazeno 73 271 Kč.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný Ing. A. T. dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) TrŘ. Navrhl, aby dovolací soud podle § 265m TrŘ napadené rozhodnutí zrušil a sám rozhodl ve věci rozsudkem tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby podle § 226 písm. b) TrŘ. V dovolání namítl, že rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, protože chybí základní předpoklady trestní odpovědnosti obviněného z hlediska ustanovení § 3 a 4 TrZ. Poukázal na to, že působil jako jednatel společnosti K., s. r. o., a z hlediska obchodního práva byl v postavení statutárního orgánu, avšak právně relevantním způsobem nebyla jeho pravomoc vymezena ani omezena, což je významný fakt z hlediska subjektivní stránky. Obviněný namítl, že nebylo prokázáno, že by měl v úmyslu vůbec platby neodvádět. Domnívá se, že srážky z mezd byly prováděny účetně a nikoliv fakticky. Zpochybnil také materiální stránku trestného činu a poukázal na to, že je obtížné posoudit, který ze zájmů společnosti je prioritní, zda zájem státu na udržení zaměstnanosti v regionu, v němž nezaměstnanost překračuje celostátní průměr, nebo zájem státu na odvádění daní a plateb, z nichž jsou kryty náklady na životní potřeby nezaměstnaných.

Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c TrŘ) nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a TrŘ a zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b) TrŘ] a bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 265e TrŘ.

Nejvyšší soud z obsahu dovolání dospěl k závěru, že rozhodnutí, které bylo napadeno dovoláním, netrpí vytýkanými vadami, a že v dovolacím řízení proto nelze učinit rozhodnutí, jehož se dovolatel domáhá. Dovolání obviněného je tedy zjevně neopodstatněné.

Krajský soud v Ostravě se v odůvodnění napadeného rozsudku vypořádal v souladu se zákonem se všemi námitkami obviněného, které uplatnil v odvolání a nyní opakovaně uplatňuje v dovolání. Dovolatel namítá, že chybí základní předpoklady trestní odpovědnosti podle § 3 a 4 TrZ. Kromě toho, co již uvedl Krajský soud v Ostravě v odůvodnění rozhodnutí, Nejvyšší soud podotýká, že skutková podstata trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 TrZ byla zavedena do zvláštní části trestního zákona jeho novelou provedenou zákonem č. 253/1997 Sb. s účinností od 1. 1. 1998. Oproti skutkové podstatě trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1 TrZ je skutková podstata trestného činu podle § 147 odst. 1 TrZ přísnější v tom, že pro naplnění objektivní stránky, a tedy pro trestnost pachatele postačí nesplnění povinnosti odvést zákonné povinné platby uvedené v § 147 odst. 1 TrZ. Povinnost odvodu vzniká zaměstnavateli poté, co provedl zákonné srážky ze mzdy (platu) zaměstnance. Trestnost je podmíněna tím, že plátce - zaměstnavatel měl k dispozici potřebné finanční prostředky, tj. že příslušné částky svým zaměstnancům z jejich hrubých mezd (platů) skutečně srazil a v rozporu se zákonem je neodvedl oprávněným příjemcům, ale použil je k jiným účelům. Tuto skutečnost je třeba v trestním řízení spolehlivě prokázat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2000, sp. zn. 4 Tz 63/2000). Podnikatel, případně statutární orgán společnosti, jsou povinni přizpůsobit hospodaření společnosti tak, aby plnili svou zákonnou povinnost odvádět platby uvedené v § 147 TrZ. Pokud nejsou schopni ji plnit, musí podnikání ukončit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 3 Tz 155/2000). Dokazováním bylo prokázáno, že společnost K., s. r. o., vznikla dne 11. 1. 1992, vykazovala činnost od listopadu 1994, avšak povinnost platit za zaměstnance zákonné platby nebyla plněna od počátku činnosti společnosti. Přitom společnost byla schopna platit výdaje na výrobu, mzdy, nemocenské a další dávky, vykazovala i zisk, o čemž svědčí závěry znaleckého posudku i to, že již v roce 1995 došlo k převodu zisku do rezervního fondu.

Dovolatel namítal dále nedostatek tzv. materiální stránky trestného činu s poukazem na to, že jeho jednáním byla udržována zaměstnanost pracovníků uvedené společnosti v regionu, v němž nezaměstnanost vysoko překračuje celostátní průměr. Také touto námitkou se zabýval soud druhého stupně. Poukázal na to, že obviněný páchal trestnou činnost déle jak čtyři roky, řádným neodváděním povinných plateb způsobil škodu přesahující 1 300 000 Kč a vzhledem k okolnostem případu i pohnutce byl naplněn materiální znak žalovaného trestného činu. K tomu je možno dodat, že nelze dovozovat zájem státu na zachování takové společnosti, u níž přichází delší dobu v úvahu její zánik, přičemž nelze přehlížet ani důsledky plynoucí z jednání obviněného pro zaměstnance společnosti K., s. r. o., kteří dlouhou dobu neměli zaplaceno zdravotní pojištění a pojistné na sociální zabezpečení, nehledě na placení příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

Ostatně i nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2000, sp. zn. Pl. ÚS 21/2000, publikovaný pod č. 188 ve svazku 20 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, zdůraznil důležitý stupeň ochrany společnosti, pokud jde o skutkovou podstatu trestného činu podle § 147 TrZ, když uvedl, že chrání zájem státu na řádném odvedení poplatníkům sražených finančních prostředků a postihuje plátce za nesplnění jeho zákonné povinnosti odvést za poplatníka daň, pojistné na sociální pojištění nebo na zdravotní pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Přitom Ústavní soud akceptoval, že přede dnem 1. 1. 1998 bylo takové protiprávní jednání postihováno jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 TrZ, přičemž ideovým základem legitimity trestněprávních postihů byl institut zpronevěry, který postihoval osoby, jež si přisvojily věc, která jim byla svěřena. Zcela zřejmě z napadeného rozhodnutí plyne, že obviněný trestný čin spáchal úmyslně. Pro posouzení věci jako trestného činu podle § 147 odst. 1 TrZ je bez významu námitka dovolatele, že byl jako jednatel statutárním orgánem společnosti, aniž byla jeho pravomoc vymezena či omezena. Všechny výše uvedené námitky obviněného byly beze všech pochybností vyvráceny již v řízení před odvolacím soudem, který se s nimi v souladu se zákonem vypořádal, jak je zřejmé z odůvodnění napadeného rozhodnutí.

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) TrŘ. Podle § 265r odst. 1 písm. a) TrŘ Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.