§ 198 odst. 1 TrZ
Hanobení je subjektivní, hrubě urážlivý projev směřující k hrubému znevážení některého národa, jeho jazyka, některé etnické skupiny, rasy [§ 198 odst. 1 písm. a) TrZ] nebo jiné skupiny obyvatelů republiky pro jejich politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že jsou bez vyznání [§ 198 odst. 1 písm. b) TrZ]. Může se projevovat v jakékoliv formě a spadá sem i nadávka. Urážlivost projevu může vyplývat buď již z obsahu a způsobu jeho přednesu, nebo z provedení, popřípadě z jiných okolností, za nichž byl učiněn. Nezáleží na tom, jaký měl hanobící projev na veřejnosti ohlas.
Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 12. 2002, sp. zn. 7 Tdo 989/2002
Z odůvodnění: Rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněný Ing. J. P. uznán vinným jednak trestným činem hanobení národa, rasy a přesvědčení podle § 198 odst. 1 písm. a) TrZ (ve znění účinném do 30. 6. 2002), jednak trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 TrZ, kterých se dopustil jednáními popsanými ve výroku tohoto rozsudku. Podle § 198 odst. 1 TrZ za použití § 35 odst. 1 TrZ byl obviněný odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 TrZ podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 16 měsíců.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19. 2. 2002, sp. zn. 3 To 745/2001, odvolání obviněného podle § 256 TrŘ zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání, a to mimo jiné z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) TrŘ. V odůvodnění dovolání k tomuto dovolacímu důvodu namítá, že vykřikování předmětných hesel nelze právně kvalifikovat jako jednání naplňující skutkovou podstatu trestného činu podle § 198 odst. 1 písm. a) TrŘ, ale pouze jako trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 TrZ. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedl, že uplatněným dovolacím důvodům odpovídá námitka, podle níž pronesené výroky skutkovou podstatu trestného činu podle § 198 odst. 1 písm. a) TrZ nenaplňují. Vyjádřil názor, že výrazy „polští židi“ a „ostravské kurvy“ směřovaly obecně proti obyvatelům Ostravy, a to s ohledem na její polohu u hranic s Polskou republikou a z toho plynoucí národnostní směsice. Státní zástupce proto navrhl zrušit rozhodnutí obou soudů a přikázat věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné, dospěl k následujícím závěrům.
Uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) TrŘ naplňuje námitka obviněného, že vykřikování předmětných hesel nelze právně kvalifikovat jako trestný čin podle § 198 odst. 1 písm. a) TrZ. V tomto směru se dovolací soud neztotožnil s názorem státního zástupce uvedeným ve vyjádření k dovolání.
Trestného činu hanobení národa, rasy a přesvědčení podle § 198 odst. 1 písm. a) TrZ (ve znění účinném do 30. 6. 2002, tj. do novelizace provedené zákonem č. 134/2002 Sb.) se dopustil ten, kdo veřejně hanobil některý národ, jeho jazyk nebo některou rasu. Jednání obviněného Ing. J. P., které spočívalo v tom, že po vystoupení z vlaku před přítomnými cestujícími vykřikoval hanlivé a vulgární výrazy, a to nikoli obecně, ale pouze vůči polskému a židovskému obyvatelstvu Ostravy („polští židi“, „ostravské kurvy“), je podle dlouhodobé judikatury soudů jednáním hanobícím národ. Tak podle rozhodnutí publikovaného pod č. 2936/1927 Sb. rozh. tr. je hanobením každé úmyslné snižování vážnosti; může se projevovat v jakékoli formě a spadá sem i nadávka. Také v komentáři k trestnímu zákonu (Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. 4. vydání. Praha : C. H. Beck, 2001, s. 1034) je jako hanobení hodnocen subjektivní, hrubě urážlivý projev směřující k hrubému znevážení některého národa, případně dalších skupin osob. Urážlivost projevu může vyplývat buď již z obsahu a způsobu jeho přednesu, nebo z provedení, popřípadě z jiných okolností, za nichž byl učiněn. Nezáleží na tom, jaký měl hanobící projev na veřejnosti ohlas.
Obsah zjištěného projevu obviněného Ing. J. P. a okolnosti, za kterých vykřikoval vulgární a hanlivé výrazy na adresu polského a židovského národa, proto odvolací soud i soud prvního stupně správně právně zhodnotily jako hanobení ve smyslu § 198 odst. 1 písm. a) TrZ. Právě proto, že v daném regionu žije také řada obyvatel jiné národnosti než polské nebo židovské a hanobící výroky obviněný zaměřil výhradně na dvě z nich, neztotožnil se dovolací soud s názorem státního zástupce, že výroky obviněného vzhledem k „národnostní směsici“ směřovaly obecně proti obyvatelům Ostravy. Protože odvolací soud, který se touto námitkou obviněného zabýval již v řízení o odvolání, své závěry podrobně zdůvodnil, a to i s odkazem na shora uvedenou literaturu, je zřejmé, že dovolání bylo podáno jen formálně, když soudy rozhodly v souladu se stávající judikaturou. V tomto směru je proto dovolání obviněného zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) TrŘ a jako takové bylo odmítnuto.
