§ 249 odst. 1, § 253 odst. 3 TrŘ
Při posuzování obsahových náležitostí odvolání je nutné zohlednit, že zákonodárce v trestním řádu nemohl explicitně stanovit, do jakých podrobností je odvolatel povinen jít v rámci specifikace namítaných vad. Proto je namístě považovat i méně detailní odvolání za podání odpovídající podmínkám podle v § 249 odst. 1 TrŘ, jestliže i přes stručnost odvolání je zřejmé, který rozsudek a v jakém rozsahu je napadán a jaké konkrétní vady (procesní, skutkové, hmotněprávní atd.) jsou rozsudku nebo řízení, jež mu předcházelo, vytýkány, tak aby byl zřejmý i rozsah přezkumné činnosti odvolacího soudu.
Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 10. 2002, sp. zn. 5 Tdo 835/2002
Z odůvodnění: Obviněný J. H. byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 7. 3. 2002, sp. zn. 28 T 13/99, uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle 148 odst. 1, 4 TrZ, kterého se dopustil jednáním popsaným ve výroku o vině tohoto rozsudku a byl za to odsouzen podle § 148 odst. 4 TrZ k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, dále podle § 53 odst. 1 TrZ k peněžitému trestu ve výměře 1 000 000 Kč se stanovením náhradního trestu odnětí svobody v trvání 1 rok a současně mu byl podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 TrZ uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikatelské činnosti s předmětem činnosti koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej na dobu 5 let.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, podal obviněný J. H. odvolání, které Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. 5. 2002, sp. zn. 1 To 56/2002, podle § 253 odst. 3 TrŘ odmítl. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání obviněného nesplňuje všechny obsahové náležitosti.
Uvedené usnesení Vrchního soudu v Olomouci napadl obviněný J. H. dne 30. 8. 2002 dovoláním, které na výzvu Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, následně dne 3. 10. 2002 doplnil. Podaný mimořádný opravný prostředek obviněný opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) TrŘ.
V rámci konkretizace dovolacích důvodů obviněný J. H. spatřuje existenci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) TrŘ v tom, že dokazování v předmětné trestní věci nebylo zaměřeno na všechny rozhodující skutečnosti a dále, že zjištěný skutkový stav neodpovídá provedeným důkazům. Tento dovolací důvod proto podle názoru obviněného spočívá v nesprávně zjištěném skutkovém stavu.
Existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) TrŘ obviněný shledává v odmítnutí podaného odvolání podle § 253 odst. 3 TrŘ odvolacím soudem, ač pro takový postup nebyly podle jeho názoru dány podmínky, neboť jím podané odvolání obsahovalo stanovené náležitosti tak, aby mohlo být věcně projednáno.
Závěrem podaného dovolání obviněný J. H. navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 TrŘ zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci a aby podle § 265l odst. 1 TrŘ přikázal tomuto soudu věc znovu projednat a rozhodnout.
K podanému dovolání obviněného J. H. se vyjádřilo Nejvyšší státní zastupitelství. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) TrŘ uvedlo, že obviněný namítá nedostatečnost důkazního řízení, tedy nesprávnost skutkových závěrů, formálně uplatněný dovolací důvod tak není v souladu s jeho odůvodněním a dovolání bylo proto v této části podáno z jiného důvodu, než jaké jsou vyjmenovány v ustanovení § 265b TrŘ. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) TrŘ Nejvyšší státní zastupitelství uvádí, že obviněný se ke své povinnosti ve smyslu § 251 odst. 1 TrŘ postavil značně laxně a lhostejně. Přisvědčuje proto Vrchnímu soudu v Olomouci, že skutečnosti uvedené v předmětném odvolání sice specifikují, ve kterých výrocích je rozsudek napadán, nevypovídají však ničeho o konkrétních výhradách, jež obviněný vznáší. Uvedený dovolací důvod proto podle názoru Nejvyššího státního zastupitelství naplněn nebyl a v tomto rozsahu je dovolání zjevně neopodstatněné. Závěrem navrhuje podaný mimořádný opravný prostředek podle § 265i odst. 1 písm. b) a e) TrŘ odmítnout.
Nejvyšší soud se nejprve zaměřil na posouzení oprávněnosti uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) TrŘ. Nesprávnost rozhodnutí o odmítnutí odvolání učiněného bez splnění k tomu stanovených procesních podmínek může být úspěšně namítána prostřednictvím dovolacího důvodu podle citovaného zákonného ustanovení a protože v této části dovolání obviněného J. H. Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů k odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 TrŘ, přezkoumal podle § 265i odst. 3 TrŘ zákonnost a odůvodněnost napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, a to v rozsahu a ze zmíněného důvodu uvedeného v dovolání, jakož i řízení předcházející napadené části rozhodnutí. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v tomto rozsahu je podané dovolání důvodné. K uvedenému závěru o důvodnosti podaného dovolání dospěl Nejvyšší soud na podkladě následujících skutečností.
Z protokolu o hlavním líčení v předmětné trestní věci ze dne 7. 3. 2002 vyplývá, že ihned po vynesení rozsudku soudem prvního stupně napadl obviněný J. H. tento rozsudek odvoláním, které blíže neodůvodnil. Dne 11. 4. 2002 obviněný převzal opis rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. 28 T 13/99, dne 12. 4. 2002 převzal opis tohoto rozsudku jeho obhájce.
Dne 13. 5. 2002 vyzval Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, obhájce obviněného, aby podle § 251 odst. 1 TrŘ ve lhůtě 5 dnů zde uvedené doručil tomuto soudu řádné odůvodnění odvolání obviněného, které bude splňovat náležitosti podle § 249 odst. 1 TrŘ, a to s poučením, že pokud nebude ve stanovené lhůtě odvolání řádně odůvodněno, bude odvolacím soudem podle § 253 odst. 3 TrŘ odmítnuto. Výzva byla obhájci obviněného J. H. doručena dne 14. 5. 2002.
Dne 17. 5. 2002 bylo Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, doručeno faxem a následně i osobně odůvodnění odvolání obviněného. V tomto odůvodnění je uvedeno, že obviněný prostřednictvím odvolání napadá výrok o vině v odstavci 1. a 2., výrok o trestu odnětí svobody, výrok o peněžitém trestu i výrok o trestu zákazu činnosti. Dále uvádí, že namítá nejasná, ale zejména neúplná skutková zjištění, týkající se obou přezkoumávaných skutků, která mají za následek nesprávné právní posouzení věci. Podle obviněného je tím v podstatě míněno doplnění důkazního řízení tak, jak bylo požadováno v usnesení soudu prvního stupně ze dne 3. 8. 1998, a současně odkazuje i na své důkazní návrhy, které činil v průběhu hlavního líčení prostřednictvím obhájce. Závěrem písemného odůvodnění odvolání obviněný žádá o možnost doplnění konkrétních namítaných důkazních nedostatků ve lhůtě do 24. 5. 2002 a navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. a) a c) TrŘ zrušil a aby věc byla podle § 259 odst. 1 TrŘ vrácena soudu prvního stupně k doplnění dokazování a k novému rozhodnutí. Jak dále vyplývá ze spisu, k doplnění konkrétních namítaných důkazních nedostatků, o něž obviněný žádal v odvolání, již nedošlo.
Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací přezkoumal podané odvolání a dospěl k závěru, že nesplňuje náležitosti odvolání podle § 249 odst. 1 TrŘ. Jak uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí, je zřejmé, jaké výroky jsou napadány, avšak chybí konkretizace, jaké vady jsou napadenému rozsudku, případně řízení, které mu předcházelo, vytýkány. Je zde pouze nepřesně citována část ustanovení § 258 odst. 1 písm. b) TrŘ, což je jen jeden z důvodů zrušení rozsudku, avšak nikoli konkretizace vad. Odvolací soud tak konstatoval, že obviněný vady svého podání neodstranil, a to ani ve lhůtě podle § 251 odst. 1 TrŘ, ačkoli byl na důsledky vadného odvolání upozorněn, a protože tak podaný řádný opravný prostředek nesplnil náležitosti obsahu odvolání podle § 249 odst. 1 TrŘ, odmítl ho podle § 253 odst. 3 TrŘ.
Z trestního spisu je dále patrné, že usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 3. 8. 1998, sp. zn. 28 T 13/98, na které obviněný v odůvodnění svého odvolání odkázal, byla podle § 188 odst. 1 písm. e) TrŘ předmětná trestní věc vrácena státnímu zástupci k došetření, přičemž v odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně poukázal na procesní pochybení spočívající v absenci poučení podle § 100 odst. 2 TrŘ v případě celkem 7 svědků, dále poukázal na potřebu doplnění dokazování jednak výslechem obviněného J. H. k celé řadě zde naznačených bodů a jednak výslechem dalších 11 jmenovaných svědků k otázkám opět zde popsaným, případně výslechem i dalších nejmenovaných svědků, a nakonec soud poukázal i na potřebu doložení některých dalších listinných důkazů. Zmíněné usnesení soudu prvního stupni bylo následně přezkoumáno na základě stížnosti státního zástupce. Vrchní soud v Olomouci jako soud stížnostní podle § 148 odst. 1 písm. c) TrŘ podaný opravný prostředek usnesením zamítl, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí se zcela neztotožnil s původně požadovaným rozsahem doplnění dokazování a výrazně ho v konkrétních směrech omezil.
V průběhu hlavního líčení, jak vyplývá z trestního spisu, učinil obviněný prostřednictvím svého obhájce návrhy na doplnění dokazování spočívající zejména ve výslechu dalších šesti svědků a doplnění některých listinných důkazů.
Rozhodující otázkou pro posouzení, zda je v předmětné trestní věci naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) TrŘ uváděný obviněným J. H., je otázka, zda v odůvodnění odvolání obviněného, které podal dne 17. 5. 2002 u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, byly splněny všechny obsahové náležitosti odvolání podle § 249 odst. 1 TrŘ či nikoli.
První z podmínek, tzn. povinnost označit výroky, ve kterých je rozsudek napadán, byla jednoznačně splněna, když obviněný označil výrok o vině v odstavci 1. a 2., výrok o trestu odnětí svobody, výrok o peněžitém trestu i výrok o trestu zákazu činnosti napadeného rozsudku, přičemž stejný názor vyjádřil v napadeném usnesení i odvolací soud.
Pokud jde o splnění podmínky druhé, obviněný namítl nejasnost a neúplnost skutkových zjištění a do jisté míry je konkretizoval odkazem na usnesení soudu prvního stupně ze dne 3. 8. 1998, sp. zn. 28 T 13/98, a na své důkazní návrhy, které činil v průběhu hlavního líčení prostřednictvím obhájce. K uvedenému Nejvyšší soud konstatuje, že se v hodnocení této části odůvodnění odvolání obviněného již s názorem Vrchního soudu v Olomouci neztotožňuje, protože obsah odvolání obviněného J. H. považuje ve smyslu § 249 odst. 1 TrŘ za dostatečný. Odůvodnění odvolání podaného obviněným, resp. jeho obhájcem, je sice poměrně stručné a nezachází v popisu namítaných vad do přílišných podrobností, avšak přesto je z něj zřejmé, že poukazuje na neúplná skutková zjištění a dožaduje se jejich doplnění jednak formou provedení výslechu dalších svědků, které lze dále identifikovat z dříve provedených návrhů obviněného v průběhu hlavního líčení a z výše zmíněného usnesení soudu prvního stupně, a jednak formou předložení listinných důkazů. Při posuzování obsahových náležitostí odvolání je nutné zohlednit, že zákonodárce v trestním řádu nemohl explicitně stanovit, do jakých podrobností je odvolatel povinen jít v rámci specifikace namítaných vad. Proto je namístě považovat i méně detailní odvolání za podání odpovídající podmínkám podle v § 249 odst. 1 TrŘ, jestliže i přes stručnost odvolání je zřejmé, který rozsudek a v jakém rozsahu je napadán a jaké konkrétní vady (procesní, skutkové, hmotněprávní atd.) jsou rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo, vytýkány, tak aby byl zřejmý i rozsah přezkumné činnosti odvolacího soudu.
Nejvyšší soud s ohledem na obsah odvolání obviněného J. H. uzavřel, že jeho odůvodnění splňuje – byť jen minimální – obsahové požadavky stanovené trestním řádem pro tento řádný opravný prostředek a rozsah přezkumné činnosti odvolacího soudu jím byl vymezen alespoň do takové míry, že je možné odvolání meritorně projednat a zjistit, zda napadený rozsudek trpí vytýkanými vadami či nikoli.
Odvolací soud tedy nepostupoval správně, jestliže shledal podmínky pro odmítnutí odvolání obviněného J. H. podle § 253 odst. 3 TrŘ, protože z jeho podnětu měl přezkoumat podle § 254 TrŘ napadený rozsudek soudu prvního stupně a učinit některé z rozhodnutí předpokládaných v ustanoveních § 255 a násl. TrŘ.
Na podkladě uvedených skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci bylo skutečně rozhodnuto o odmítnutí odvolání obviněného J. H. podaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem v § 253 odst. 3 TrŘ pro takové rozhodnutí. Proto po zjištění, že dovolání je v tomto směru důvodné, Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 TrŘ zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 5. 2002, sp. zn. 1 To 56/2002, a podle § 265k odst. 2 TrŘ i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 TrŘ pak Nejvyšší soud přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odvolací soud tedy projedná podané odvolání obviněného, z jeho podnětu přezkoumá napadený rozsudek soudu prvního stupně a následně o odvolání rozhodne.
V odvolacím řízení je odvolací soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí (§ 265s odst. 1 TrŘ) a je povinen respektovat zákaz reformationis in peius (§ 265s odst. 2 TrŘ).
K druhému dovolacímu důvodu, který obviněný ve svém dovolání uplatnil, tj. důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) TrŘ, Nejvyšší soud uvádí, že posouzení jeho oprávněnosti nepřichází v úvahu, neboť napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci o odmítnutí odvolání muselo být zrušeno vzhledem k existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) TrŘ. Navíc odvolací soud se zatím vůbec nezabýval správností právního posouzení skutku ani jiného hmotněprávního posouzení v předmětné věci, tudíž v dovolacím řízení nebylo možné toto posouzení přezkoumávat. Proto Nejvyšší soud přikázal odvolacímu soudu, aby podaný řádný opravný prostředek věcně projednal, a v rámci tohoto postupu bude v odvolacím řízení proveden přezkum rozsudku soudu prvního stupně a řízení mu předcházejícího i z těch hledisek, která jsou částečně předmětem dovolacích námitek obviněného.
Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání v řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. b) TrŘ učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
