§ 30 odst. 2 TrŘ
Za rozhodnutí o vazbě je třeba považovat i rozhodnutí o přijetí peněžité záruky a o ponechání obviněného na svobodě podle § 73a odst. 1 TrŘ. Soudce, který vydal takovéto rozhodnutí v přípravném řízení, je podle § 30 odst. 2 TrŘ vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení po podání obžaloby.
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. 4 Tz 32/2002
Z odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 16. 2. 2001, sp. zn. 2 T 140/2000, byl obviněný D. J. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) TrZ, jehož se dopustil tím, že dne 15. 10. 2000 v 11.40 hod. na silnici E1 č. I/48 u odbočky směr K. – H. řídil motorové vozidlo zn. VW Transporter, SPZ KIR 30-36, a dne 8. 11. 2000 v P. v době od 11.55 do 12.10 hod. řídil motocykl zn. SUZUKI žluté barvy bez SPZ, ačkoliv rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18. 2. 2000, sp. zn. 2 T 173/99, jež nabyl právní moci dne 27. 3. 2000, mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců. Za výše uvedené jednání soud obviněnému uložil podle § 171 odst. 1 TrZ trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců, pro jehož výkon byl obviněný zařazen podle § 39a odst. 3 TrZ do věznice s dohledem. Podle § 49 odst. 1 TrZ a § 50 odst. 1 TrZ byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 8. 2001, sp. zn. 6 To 319/2001, bylo podle § 256 TrŘ zamítnuto odvolání obviněného D. J. proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného D. J. Vytkl v ní porušení zákona v ustanoveních § 256, § 258 odst. 1 písm. a), § 2 odst. 1 a § 30 odst. 2 TrŘ.
Ve stížnosti pro porušení zákona poukázal ministr spravedlnosti mimo jiné na to, že z obsahu spisu je nezpochybnitelně zřejmé, že okresní státní zástupce v Novém Jičíně podal dne 9. 11. 2000 v 9.10 hod. Okresnímu soudu v Novém Jičíně návrh na vzetí obviněného do vazby podle § 68 TrŘ z důvodů daných ustanovením § 67 odst. 1 písm. c) TrŘ (ve znění platném před změnou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb.). O návrhu okresního státního zástupce rozhodl dne 10. 11. 2000 v 8.50 hod. soudce Okresního soudu v Novém Jičíně JUDr. V. V. podle § 73a odst. 1 TrŘ usnesením sp. zn. 40 Nt 295/2000, kterým obviněného propustil na svobodu za současného přijetí peněžité záruky, jejíž výši stanovil na částku 80 000 Kč. Z odůvodnění výše uvedeného usnesení vyplývá, že soud u obviněného shledal důvod vazby daný v ustanovení § 67 odst. 1 písm. c) TrŘ, neboť obviněný se trestné činnosti maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) TrZ dopouští opakovaně. Na obviněného byla dne 8. 12. 2000 podána obžaloba pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) TrZ. O podané obžalobě rozhodoval opětovně JUDr. V. V. jako samosoudce, který dne 16. 2. 2001 pod sp. zn. 2 T 140/2000 rozhodl rozsudkem o vině a trestu obviněného. Účast soudce v přípravném řízení při rozhodování o vazbě obviněného je ze zákona důvodem pro jeho vyloučení z dalšího rozhodování po podání obžaloby v téže trestní věci obviněného ve smyslu ustanovení § 30 odst. 2 TrŘ. Samosoudce proto nemohl ze zákona ve věci meritorně rozhodovat, jeho subjektivní vztah k věci z fáze přípravného řízení mohl mít vliv na jeho rozhodování.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl vyslovit porušení zákona ve vytýkaném směru, zrušit napadené usnesení spolu s rozsudkem soudu prvního stupně a dále Okresnímu soudu v Novém Jičíně přikázat, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
Nejvyšší soud po přezkoumání věci dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Je třeba přisvědčit závěru uvedenému ve stížnosti pro porušení zákona, že soudce Okresního soudu v Novém Jičíně JUDr. V. V. rozhodl usnesením ze dne 10. 11. 2000, sp. zn. 40 Nt 295/2000, o tom, že podle § 73a odst. 1 TrŘ přijímá složenou peněžitou záruku ve výši 80 000 Kč obviněným D. J. a na základě této peněžité záruky ponechává obviněného na svobodě. V téže trestní věci obviněného D. J. pak samosoudce Okresního soudu v Novém Jičíně JUDr. V. V. rozhodl rozsudkem ze dne 16. 2. 2001, sp. zn. 2 T 140/2000, o vině a trestu obviněného D. J., jak je shora uvedeno. Takovým postupem soudce JUDr. V. V. bylo porušeno ustanovení § 30 odst. 2 TrŘ, podle něhož po podání obžaloby je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba. Soudce JUDr. V. V. v daném případě rozhodoval jak o vazbě obviněného D. J., přičemž za rozhodnutí o vazbě je třeba považovat rozhodnutí o přijetí peněžité záruky a o ponechání obviněného na svobodě podle § 73a odst. 1 TrŘ, tak rozhodoval i o vině a trestu tohoto obviněného po podání obžaloby.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 TrŘ vyslovil porušení zákona v ustanovení § 30 odst. 2 TrŘ, neboť v posuzovaném případě v řízení u Okresního soudu v Novém Jičíně po podání obžaloby rozhodoval vyloučený soudce JUDr. V. V. Toto pochybení nenapravil ani odvolací soud, který tak nesplnil svou přezkumnou povinnost uvedenou v § 254 odst. 1 TrŘ, ve znění účinném do 31. 12. 2001, a důvodně podané odvolání zamítl. Porušil tak zákon i v ustanovení § 256 TrŘ. Zákon byl porušen v neprospěch obviněného D. J.
Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 TrŘ zrušil napadené usnesení, rozsudek soudu prvního stupně, jakož i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 TrŘ Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Novém Jičíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž je podle § 270 odst. 4 TrŘ vázán právním názorem, který shora vyslovil Nejvyšší soud. Nové projednání a rozhodnutí věci provede jiný soudce než vyloučený JUDr. V. V.
