§ 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.
Bylo-li úkolem advokáta podle smlouvy o poskytnutí právní služby provést právní rozbor s následným určením, zda z právního vztahu vznikla zastoupenému povinnost uzavřít smlouvu o dílo v ceně minimálně 150 milionů Kč v předkládaném znění, týkala se právní služba závazku, jehož hodnota byla vyjádřena v penězích; za tarifní hodnotu se považuje ve smyslu § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) hodnota závazku; výši odměny za poskytnutí právní služby je třeba stanovit z tarifní hodnoty podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb.
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 33 Odo 238/2001
Z odůvodnění: Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 137 025 Kč s tím, že tato částka představuje odměnu za právní službu, kterou jako advokát žalovanému poskytl. Uváděl, že podle objednávky žalovaného se po prostudování zadávací dokumentace a dalších listin při dvou konzultacích vyjadřoval k povinnosti žalovaného uzavřít smlouvu o dílo s uchazečem vybraným ve veřejné soutěži, resp. k možnostem žalovaného vyvázat se z takové povinnosti, a vypracoval rozbor k případným změnám v návrhu smlouvy o dílo, jejímž předmětem byly stavby v hodnotě cca 150 a 200 milionů korun.
Soud prvního stupně stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 1 150 Kč a žalobu o zaplacení zbývajících 135 875 Kč zamítl. Vycházel ze zjištění, že žalovaný v obchodním věstníku č. 8/96 vyhlásil veřejnou obchodní soutěž na nejvýhodnější návrh smlouvy o dílo na realizaci čistírny odpadních vod (ČOV) a kanalizace. Zakázku rozdělil na dvě samostatné části. Pro část B představující realizaci kanalizace k ČOV byla jako nejvýhodnější vybrána nabídka M., a.s., přesto, že návrh smlouvy o dílo v nabídce tohoto uchazeče byl odlišný od uveřejněných zásad smlouvy o dílo, které byly součástí zadávací dokumentace; uchazeč totiž prohlásil, že přistupuje na všechny podmínky soutěže. Protože se na opakovaných schůzkách, které proběhly v období od června do srpna 1996, žalovanému nepodařilo dohodnout se zmíněnou akciovou společností na konečném znění smlouvy o dílo, neboť tato se dožadovala, aby žalovaný akceptoval smlouvu ve znění její nabídky, bylo třeba posoudit, zda žalovaný coby zadavatel veřejné zakázky je povinen s tímto vybraným uchazečem uzavřít smlouvu o dílo v hodnotě cca 150 milionů korun ve znění návrhu z nabídky, či se může z této povinnosti vyvázat. Tato otázka byla konzultována s vícero právníky, mimo jiné i s žalobcem. Žalobce pak žalovanému na základě objednávky z 9. 8. 1996 na „posouzení zadávací dokumentace a nabídky vybraného uchazeče do obchodní veřejné soutěže ČOV M.“ po prostudování listinných podkladů (zadávací dokumentace i nabídky vybraného uchazeče), poskytl dvě konzultace; neposuzoval však čističku, jejíž cena byla cca 150 milionů korun, nýbrž práva žalovaného, která nejsou penězi ocenitelná, leč zjištění jejich existence má bezprostřední význam pro ochranu konkrétních majetkově ocenitelných hodnot. Soud prvního stupně dospěl proto k závěru, že výši odměny za dva úkony právní služby, které žalobce žalovanému poskytl na základě písemné objednávky z 9. 8. 1996, je nutné stanovit podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění vyhlášky č. 235/1997 Sb.
Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Přes konstatování, že „je třeba se naprosto ztotožnit s posouzením věci po stránce skutkové i právní, jak to učinil soud prvního stupně“ v odůvodnění svého rozhodnutí zároveň uvedl, že „nesporně mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva o poskytování právních služeb“, žalobce však žalovanému poskytl právní službu, jejímž předmětem bylo stanovisko k „obecné otázce“, zda zadavatel s vybraným uchazečem veřejné obchodní soutěže musí podepsat smlouvu o dílo v přesném znění návrhu smlouvy nabídky uchazeče. Vzhledem k tomu, že se jednalo o posouzení čistě právní otázky, nebylo pro odpověď třeba studovat zadávací dokumentaci čističky odpadních vod. Právní službu, kterou žalobce žalovanému poskytl, je nutné posoudit jako službu, jejíž předmět nelze penězi ocenit, a proto může být účtována pouze podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „vyhláška č. 177/1996 Sb.“).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Vytýká odvolacímu soudu, že věc nesprávně právně posoudil v otázce „ocenitelnosti“ předmětu právní služby, kterou žalobce žalovanému na základě objednávky z 9. 8. 1996 poskytl. Připomíná, že právní služba byla specifikována již v písemné objednávce žalovaného a spočívala v posouzení zadávací dokumentace a nabídky vybraného uchazeče do obchodní veřejné soutěže ČOV M., a v návaznosti na to i návrhu smlouvy o dílo s jasně vyjádřenou hodnotou plnění, tedy cenou za provedení díla, za účelem určení povinností objednatele právní služby. Posouzením lze podle terminologie vyhlášky č. 177/1996 Sb. rozumět právní rozbor v širším slova smyslu. Dovolatel je přesvědčen, že soudy obou stupňů nerozlišily mezi pojmem „právní služba“, „předmět právní služby“ a „účel právní služby“. Nesprávným shledává rovněž názor odvolacího soudu, že předmětem právní služby, kterou žalovanému poskytl, bylo stanovisko ke zcela obecné otázce. Šlo naopak o posouzení zcela konkrétní právní situace, o otázku zcela specifickou a konkrétní, která byla podkladem pro právní rozbor vzniklé situace. Úkolem žalobce podle objednávky žalovaného bylo tedy podle předložených listin posoudit práva a povinnosti žalovaného, tj. povinnost uzavřít konkrétní smlouvu o dílo s jasně vyjádřenou cenou za provedení díla, resp. právo tuto ofertu bezsankčně odmítnout.
Dovolání je důvodné.
V projednávané věci odvolací soud řešil otázku, zda při výpočtu mimosmluvní odměny žalobce za poskytnutí právních služeb žalovanému podle objednávky z 9. 8. 1996 je namístě vycházet z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., či z tarifní hodnoty stanovené podle § 8 odst. 1 citované vyhlášky. Sluší se připomenout, že vyhláškou č. 235/1997 Sb., která je zmiňována v rozhodnutí soudu prvního stupně, byla vyhláška č. 177/1996 Sb. doplněna až s účinností od 1. 10. 1997, a navíc nemá z hlediska dané věci právní význam.
Vyhláška č. 177/1996 Sb. v § 1 odst. 1 stanoví, že odměna advokáta za poskytování právních služeb se řídí jeho smlouvou s klientem (smluvní odměna), a není-li odměna advokáta takto určena, řídí se ustanoveními této vyhlášky o mimosoudní odměně. S odvolacím soudem – byť to v odůvodnění svého rozsudku nevyjádřil dostatečně pregnantně a dovolatele (jak vyplývá z obsahu dovolání) zavedl až k mylnému přesvědčení, že jím nebyl akceptován skutkový závěr ohledně samotné existence smlouvy o poskytnutí právní služby přijatý soudem prvního stupně - lze souhlasit potud, pokud na pokladě zjištěného skutkového stavu věci (odvolací soud, jak deklaruje, beze zbytku převzal skutková zjištění učiněná již soudem právního stupně) uzavřel, že odměna za poskytnutí právních služeb nebyla účastníky (v intencích § 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) sjednána, a proto je nutné dovozovat, že odměna za poskytnutí právních služeb se řídí ustanoveními vyhlášky č. 177/1996 Sb. o mimosmluvní odměně.
Výše mimosmluvní odměny se stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí z tarifní hodnoty: do 500 Kč 250 Kč, přes 500 Kč do 1000 Kč 500 Kč, přes 1 000 Kč do 5000 Kč 750 Kč, přes 5000 Kč do 10 000 Kč 1 000 Kč, přes 10 000 Kč do 200 000 Kč 1 000 Kč a 25 Kč za každých započatých 1 000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 Kč, přes 200 000 Kč 5 750 Kč a 25 za každých započatých 10 000 Kč, o které hodnota převyšuje 200 000 Kč a přes 10 000 000 Kč 30 250 Kč a 25 Kč za každých započatých 100 000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 000 Kč) a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal (srov. § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Určujícím pro stanovení výše odměny za právní službu, kterou žalobce žalovanému podle jeho objednávky z 9. 8. 1996 poskytl, bylo určení tarifní hodnoty v návaznosti na posouzení, zda právní služba poskytnutá žalobcem žalovanému se týkala práva ocenitelného či práva, jehož hodnotu nelze vyjádřit v penězích.
Není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva a jejich příslušenství v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i závazku (§ 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).
Podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka 1000 Kč. Podle třetího odstavce § 9 se částka 10 000 Kč považuje za tarifní hodnotu například i ve věcech určení, zda tu je právní vztah nebo právo, neplatnosti právního úkonu, nejde-li o určení práva k věci penězi ocenitelné nebo nejde-li o určení neplatnosti právního úkonu, jehož předmětem je věc nebo plnění penězi ocenitelné, nebo u žalob na projev vůle, nejde-li o předmět právního úkonu, k jehož vzniku, změně nebo zániku má projev vůle směřovat, penězi ocenitelný.
Jak vyplynulo ze skutkových zjištění, která odvolací soud převzal od soudu prvního stupně a jejichž správnost nelze v dovolacím řízení v posuzovaném případě přezkoumávat, byl žalobce o poskytnutí právní služby žalovaným požádán za situace, kdy mezi ním coby zadavatelem veřejné obchodní zakázky na výstavbu čistírny odpadních vod a kanalizace a M., a. s., coby vybraným uchazečem došlo k neshodám, které spočívaly v tom, že zmíněný uchazeč po žalovaném požadoval uzavření smlouvy o dílo konkrétního znění a žalovaný se bránil tuto ofertu akceptovat. Úkolem žalobce podle smlouvy o poskytnutí právní služby žalovanému uzavřené dne 9. 8. 1996, byl právní rozbor s následným určením, zda z právního vztahu vznikl žalovanému závazek uzavřít s M., a. s., smlouvu o dílo v ceně minimálně 150 milionů Kč v předkládaném znění. Na podkladě těchto zjištění nelze než uzavřít, že v posuzovaném případě se právní služba týkala závazku žalovaného, jehož hodnota byla vyjádřena v penězích. Týkala-li se právní služba závazku, jehož hodnotu lze vyjádřit v penězích, považuje se ve smyslu § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tarifní hodnotu právě tato hodnota závazku (jak bylo výše zmíněno za cenu práva se považuje i hodnota závazku) a výši odměny za poskytnutí právní služby bylo namístě stanovit z tarifní hodnoty podle § 7 vyhlášky č. 177/1996. Nelze proto akceptovat názor odvolacího soudu, že v posuzovaném případě bylo namístě vycházet z tarifní hodnoty uvedené v § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jež lze aplikovat pouze v případech, nelze-li hodnotu věci nebo práva (pohledávky i závazku) vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi. Pro úplnost se sluší poznamenat, že odmítnout lze i argumentaci odvolacího soudu, že „předmětem právní služby bylo stanovisko ke zcela obecné otázce“, kde „k odpovědi nebylo třeba studovat zadávací dokumentaci“. Jak bylo již shora uvedeno, zadaným úkolem žalobce jako poskytovatele právní služby bylo právně analyzovat zcela konkrétní situaci a k určení existence kontraktační povinnosti žalovaného bylo nezbytné seznámit se s obsahem existujících dokumentů a listin (znalost zejména zadávací dokumentace a návrhu smlouvy o dílo byla předpokladem tohoto určení).
Lze uzavřít, že dovodil-li odvolací soud, že při stanovení výše odměny žalobce za právní službu, kterou žalovanému poskytl podle objednávky z 9. 8. 1996, je nutné vycházet z § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci.
