Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 2. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2136/2006

 

Z odůvodnění: Krajský soud potvrdil usnesení ze dne 24. 1. 2006, jímž okresní soud zamítl návrh na nařízení exekuce podle notářského zápisu Mgr. P. H. ze dne 1. 6. 1999. Odvolací soud dospěl k závěru, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti může být podkladem exekuce pouze pro toho, kdo je v něm označen jako oprávněný; převedení práva z tohoto typu exekučního titulu na jinou osobu je pojmově vyloučeno.

 

V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 OSŘ – namítá oprávněná nesprávné právní posouzení věci. Je přesvědčena, že – podobně jako je tomu u pohledávky přiznané rozsudkem – lze postoupit i pohledávku zachycenou v notářském zápise se svolením k vykonatelnosti. Navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

 

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 4. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).

 

Dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) a odst. OSŘ ve spojení s § 238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 OSŘ a § 130 EŘ přípustné, neboť napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, daný tím, že odvolací soud vyřešil otázku postupitelnosti pohledávky vtělené do notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti v rozporu s ustálenou soudní praxí.

 

Podle § 36 odst. 3 EŘ proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze provést exekuci, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo přešlo či bylo převedeno právo z exekučního titulu.

 

Podle § 36 odst. 4 EŘ lze přechod povinnosti nebo přechod či převod práva prokázat jen listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu.

 

Názor odvolacího soudu, že pohledávku zachycenou v notářském zápise se svolením k vykonatelnosti nelze postoupit, správný není. Okolnost, že k určité pohledávce existuje exekuční titul, jenž z ní činí pohledávku vymahatelnou soudním výkonem rozhodnutí (exekucí), nic nemění na tom, že se (z hmotněprávního hlediska) i nadále jedná o právo vyplývající ze závazkového vztahu, s nímž lze nakládat, zejména je lze postoupit, prominout, uznat, rozložit na splátky apod. Je-li takto možno nakládat s pohledávkou přiznanou rozsudkem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1962/2004, uveřejněné v Soudní judikatuře č. 1, ročník 2006 pod č. 14), není důvod, aby totéž neplatilo i o pohledávce vtělené do notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti; možnosti postoupit pohledávku zachycenou v tomto typu exekučního titulu (jenž je pak podkladem exekuce pro postupníka) Nejvyšší soud přisvědčil již v usnesení ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 986/2005.

 

Jelikož dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ byl uplatněn právem, Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první OSŘ).