Lukáš Svoboda

18. listopadu 2002

§ 432 ObčZ
1. Odpovědnost za škodu vzniklou v důsledku nadměrného užívání pozemní komunikace na sousedním pozemku, jehož vlastníku bylo stavebním úřadem uloženo, aby trpěl provedení prací ze svého pozemku ve prospěch vlastníka sousedící pozemní komunikace, není dána, jestliže pozemní komunikace nebyla sama místem uskutečnění stavby, nemovitost poškozeného nebyla užívána k provedení prací a v té souvislosti poškozenému nebylo uloženo omezení vlastnického práva ve prospěch stavebníka.
2. Provozem zvláště nebezpečným ve vztahu k domu nacházejícímu se na pozemku sousedícím s komunikací mohou být i pravidelné a opakované průjezdy těžkých stavebních a nákladních mechanizmů způsobující nadměrné zatížení pozemní komunikace, jejíž stavebnětechnický stav není takovému namáhání uzpůsoben.

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 972/2000

Z odůvodnění: Žalobkyně se domáhaly náhrady škody uvedením rodinného domu, jehož jsou podílovými spoluvlastnicemi, do původního stavu. Škoda na domě, kterou žalobkyně zjistily počátkem srpna roku 1987, jim měla vzniknout v důsledku nadměrného zatížení ulice, v níž se dům nachází, těžkou nákladní dopravou během výstavby R. ústavu v B. 
 
Soud prvního stupně částečným a mezitímním rozsudkem určil, že žaloba proti žalovanému městu P. je po právu. Ze znaleckého posudku P. R. dovodil, že ke škodě na rodinném domě žalobkyň došlo vlivem nadměrného zatížení přilehlé místní komunikace těžkou dopravou pro staveniště R. ústavu v B., které bylo povoleno správním rozhodnutím, zejména rozhodnutím odboru dopravy města P. ze dne 16. 7. 1986 ve prospěch právního předchůdce města P. Zvýšenými dynamickými účinky automobilové dopravy totiž dochází k otřesům a ke vzniku mikroskopických trhlinek ve všech konstrukcích objektů; v daném případě došlo k sednutí základů a potrhání základového zdiva proto, že poškozený objekt žalobkyň je založen pouze v úrovni terénu, protože výstavba změnila vlhkostní poměry v podzákladí a snížila únosnost půdy při současném zvýšeném dynamickém zatížení a protože následkem nevhodně provedené komunikace je v ulici stále zvýšená hladina spodní vody. Soud za použití § 8 zákona č. 135/1961 Sb. (silničního zákona) a § 11 odst. 6 prováděcí vyhlášky č. 35/1984 Sb., ve spojení s § 135 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále též jen „stavební zákon“), dospěl k závěru, že žalovanému městu P. vznikla povinnost uvést sousední stavbu do původního stavu, resp. poskytnout jejímu vlastníku, tedy žalobkyním náhradu podle obecných předpisů o náhradě škody.
 
Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Vzhledem k tomu, že šlo o jednání právem povolené, a chybí zde znak protiprávnosti jakožto jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu podle občanského zákoníku, odvolací soud dovodil odpovědnost žalovaného města P. za škodu podle předpisů správního práva (§ 135 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb.).

Proti tomuto rozsudku podalo žalované město P. dovolání, v němž vytýká soudům obou stupňů zejména chybný výklad § 135 stavebního zákona, který je v rozporu s § 8 odst. 2 silničního zákona. Žalované město P. ani jeho údajný právní předchůdce nebyli uživateli sporné komunikace, užívaly ji konkrétní subjekty realizující výstavbu příslušného zařízení, které za škodu odpovídají.
 
Dovolání je opodstatněné.
 
Odvolací soud dovodil odpovědnost dovolatele za škodu s poukazem na § 135 stavebního zákona. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení pro uskutečnění stavby nebo její změny a pro provedení nezbytných úprav, udržovacích nebo zabezpečovacích prací a pro odstranění stavby a informačních, reklamních a propagačních zařízení může stavební úřad uložit těm, kteří mají vlastnická nebo jiná práva k sousedním pozemkům či stavbám, aby trpěli provedení prací ze svých pozemků nebo staveb. Podle odstavce 2 ten, v jehož prospěch uložil stavební úřad opatření podle odstavce 1, je povinen dbát, aby co nejméně rušil užívání sousedních pozemků nebo staveb a aby prováděnými pracemi nevznikly škody, kterým je možno zabránit; po skončení je povinen uvést sousední pozemek nebo stavbu do původního stavu, a není-li to možné nebo hospodářsky účelné, poskytnout jejímu vlastníku náhradu podle obecných předpisů o náhradě škody.
   
Ustanovení § 135 stavebního zákona umožňuje přijmout taková opatření, aby stavebník mohl realizovat stavbu, tj. provádět příslušné stavební práce i za přiměřeného využití pozemků či staveb sousedních. Je proto na základě rozhodnutí stavebního úřadu oprávněn vstoupit na cizí pozemek a odtud provádět stavební úkony. V takovém případě nese objektivní odpovědnost za škodu vzniklou tím, že pozemek neuvede do původního stavu. Povinnost uvést sousední pozemek nebo stavbu do původního stavu (resp. poskytnout náhradu škody podle obecných předpisů) podle § 135 odst. 2 stavebního zákona, se tedy vztahuje k případům předvídaným v § 135 odst. 1 a může být uložena jen za situace, kdy dojde k poškození pozemku či stavby, jejichž vlastník (subjekt s obdobným právním titulem) je podle opatření stavebního úřadu povinen strpět provedení prací ze svého pozemku, sousedícího se stavbou.
   
Žalobkyně se domáhají náhrady škody vzniklé na jejich domě provozem těžké nákladní dopravy zvýšené intenzity po silniční komunikaci přiléhající k pozemku žalobkyň a vedoucí ke staveništi, která byla povolena rozhodnutím příslušného státního orgánu. Jestliže silniční komunikace sama nebyla místem uskutečnění stavby a nebylo ani zjištěno (žalobkyně nic takového ani netvrdí), že by při stavbě byl užíván k provedení prací jejich dům či pozemek, na němž se nachází, ani že by žalobkyním bylo v té souvislosti uloženo omezení vlastnického práva ve prospěch stavebníka podle § 135 odst. 1 stavebního zákona, nelze v daném případě odpovědnost podle § 135 odst. 2 stavebního zákona dovozovat.
 
Podle § 868 ObčZ ve znění zákona č. 509/1991 Sb., pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé před 1. lednem 1992; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před 1. lednem 1992 se však posuzují podle dosavadních předpisů.
   
Nárok žalobkyň na náhradu škody způsobené v roce 1987 je proto třeba posuzovat podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., ve znění zákonů č. 58/1969 Sb., č. 146/1971 Sb., č. 131/1982 Sb. a č. 137/1982 Sb. (dále jen „ObčZ“).
   
Odvolací soud správně dovodil, že činnost žalované, která byla zjištěna jako příčina vzniku škody, byla činností povolenou a tedy nikoliv protiprávní ve smyslu § 421 ObčZ. Vzhledem k nesprávnému právnímu názoru o odpovědnosti žalované podle § 135 odst. 2 stavebního zákona nezvažoval, zda v takovém případě nemůže jít o některý typ tzv. odpovědnosti objektivní, u níž je namísto porušení právní povinnosti předpokladem odpovědnosti kvalifikovaná skutečnost, která nemusí být v rozporu s právem.
  
Podle § 432 ObčZ za škodu vyvolanou povahou provozu zvlášť nebezpečného odpovídá provozovatel stejně jako provozovatel dopravního prostředku.
   
Odpovědnost za škodu podle tohoto ustanovení je odpovědností založenou na principu objektivním, jejíž základ tvoří kvalifikovaná událost, nikoli zaviněné porušení právní povinnosti. Podmínkou je, že škoda vyplývá z povahy provozu zvlášť nebezpečného, tedy že se projevily zvláštní vlastnosti provozu, kterými se projevuje v okolním světě jeho nebezpečnost a které jsou zároveň objektivně způsobilé vyvolat škodu na zdraví, majetku a jiných hodnotách u třetích osob. Je-li mezi vzniklou škodou, jejíž náhrada je požadována, a povahou provozu (jeho nebezpečností) příčinná souvislost, je to důvodem vzniku objektivní odpovědnosti podle § 432 ObčZ.
   
Občanský zákoník sám definici provozu zvlášť nebezpečného neobsahuje, neboť jde o pojem relativní, který je třeba vykládat vždy vzhledem ke konkrétním okolnostem. Za provoz zvlášť nebezpečný se považuje takový provoz, s jehož realizací je spojena možnost zvýšeného nebezpečí vzniku závažných škod. Jde především o provozy, kde dochází k využívání těch přírodních sil, pro něž je typické, že i při zachování veškeré potřebné péče a s využitím všech poznatků vědy a techniky nejsou plně ovladatelné a kontrolovatelné, takže z procesu jejich využití hrozí pro okolí zvýšené a zpravidla přímé nebezpečí vzniku škod. Zdrojem zvýšeného nebezpečí mohou však být i věci, jejichž běžné užívání obvykle nezvýší škodlivý vliv na okolí, avšak za určitých podmínek se mohou projevit vedlejší účinky, s nimiž je spojen vysoký stupeň pravděpodobnosti vyvolání újmy.
 
Platí tedy, že vedle provozů, které jsou zvlášť nebezpečné absolutně, tj. vždy a za všech okolností, může být zvlášť nebezpečným i takový konkrétní provoz, který sice obecně vzato (obvykle) zvlášť nebezpečný není, avšak v daných podmínkách není plně ovladatelný z hlediska následků, které může vyvolat, a je tak zdrojem zvýšeného nebezpečí vzniku vážných škod ve svém okolí. Zvýšené riziko vzniku škod může spočívat i v konkrétních podmínkách, za nichž je takový provoz realizován. Provoz téhož zařízení v určitých podmínkách může totiž mít vedlejší účinky, které jsou ovladatelné při relativně nízkém riziku, zatímco v jiných podmínkách mohou být tyto účinky ovladatelné při vysokém stupni nebezpečí vyvolání újmy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 31. 5. 1983, sp. zn. 1 Cz 13/83, publikovaný pod č. 24 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1986, a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 1995, sp. zn. 6 Cdo 52/94, publikovaný v časopise Právní rozhledy, 1996, č. 2).
  
V posuzovaném případě bylo zjištěno (dovolatel správnost skutkových zjištění nenapadá), že škoda na domu žalobkyň spočívala zejména v „sednutí základů a potrhání základového zdiva“. Tyto účinky byly vyvolány provozem těžkých nákladních automobilů dopravujících materiál na stavbu (zvýšenými dynamickými účinky automobilové dopravy) ulicí, v níž se dům nachází, a to po komunikaci, jež k tomu nebyla uzpůsobena, přičemž výstavba změnila vlhkostní poměry v podzákladí a snížila únosnost půdy při současném zvýšeném dynamickém zatížení; následkem nevhodně provedené komunikace je v ulici stále zvýšená hladina spodní vody.
 
Odvolací soud nárok žalobkyně z hlediska § 432 ObčZ nezkoumal a nezabýval se tím, zda provozem zvláště nebezpečným ve vztahu k domu žalobkyň mohou být i pravidelné a opakované průjezdy těžkých stavebních a nákladních mechanizmů způsobující nadměrné zatížení pozemní komunikace, jejíž stavebnětechnický stav není takovému namáhání uzpůsoben.
   
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.