§ 45 odst. 2 KV
 
1. O tom, že pohledávka konkursního věřitele se pokládá v konkursu za zjištěnou, jelikož byla uznána správcem konkursní podstaty a nebyla popřena žádným z konkursních věřitelů, nevydává konkursní soud žádné rozhodnutí, z nějž by byl soud v jiném řízení povinen vycházet.
      
2. Seznam přihlášek nepředstavuje překážku, jež by po zrušení konkursu bránila projednání sporu o stejné plnění před orgánem, do jehož pravomoci náleží projednání takové věci.
 
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 29 Odo 265/2001
 
Z odůvodnění: Soud prvního stupně rozsudkem zavázal žalované zaplatit žalobkyni 1 131 070,90 Kč, když dospěl k závěru, že žalobkyně uzavřela se společností T., v. o. s., se sídlem v T. dne 3. 3. 1994 úvěrovou smlouvu včetně tří dodatků (ze dne 19. 10. 1994, 14. 7. 1995 a 16. 11. 1995). Na základě úvěrové smlouvy poskytla žalobkyně společnosti T. v. o. s. úvěr na pořízení zásob ve výši 1 200 000 Kč s tím, že tento úvěr bude veden na úvěrovém účtu č. … u pobočky spořitelny v T. Podle článku X. úvěrové smlouvy byl úvěr zajištěn prohlášením o ručitelském závazku č. 1/94 a 2/94, a to V. a J. R. z T. Žalobkyně úvěr společnosti T., v. o. s., poskytla, což také žalovaný V. R., který byl v době poskytování úvěru statutární zástupce úvěrového dlužníka, nepopřel. Z citované úvěrové smlouvy a z prohlášení o ručitelském závazku č. 1/94 a 2/94, soud dospěl k závěru, že žalovaní dne 3. 3. 1994 převzali ručitelský závazek za úvěr spol. T. v. o. s. a zavázali se uhradit všechny finanční závazky tohoto dlužníka. Pokud spořitelna poskytovala překlenovací úvěry na zaplacení splátek úvěru a splátek smluvní pokuty, činila tak v rámci zmocnění daného jí úvěrovou smlouvou v čl. V. VII., VIII., IX. A XI, a přestože tyto úvěry rozlišovala jiným předčíslím účtu, základní číselné označení je shodné s číslem účtu, na němž byl veden úvěr. Soud proto považoval za neúčinnou námitku žalovaných, že ručí pouze za úvěr uvedený v citované smlouvě, který podle výkazu spořitelny činí pouze 40 000 Kč, a neručí za částky z jiných úvěrových smluv. Soud také nepovažoval za podstatné, že žalovaní ručili za závazky úvěrového dlužníka, jehož majetek a dluhy přešly na T. T. s. r. o., k čemuž došlo v důsledku právního nástupnictví. Ani jedna z citovaných společností své závazky nesplnila a dluh nezaplatila. Výše pohledávky žalobkyně je podle soudu nesporná, neboť byla správcem konkursní podstaty úpadce (společnosti T. T., s. r. o., jako právního nástupce úvěrového dlužníka, na kterého byl dne 19. 11. 1997 prohlášen konkurs), zjištěna jako nesporná. Výrokem II. soud prvního stupně rozhodl, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu jeho plnění povinnost ostatních žalovaných.
      
Odvolací soud rozhodl tak, že bod I. výroku rozsudku soudu prvního stupně do částky 40 000 Kč potvrdil a ve zbývající části žaloby na 1 091 070,90 Kč bod I. výroku změnil a žalobu v uvedeném rozsahu zamítl. Výrok II. soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaní jsou povinni plnit společně a nerozdílně.
    
Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, které doplnil o nové důkazy, z nichž dospěl k závěru, že ručitelské závazky obou žalovaných se vztahovaly na zajištění závazku úvěrového dlužníka ze smlouvy o úvěru ze dne 3. 3. 1994, a to z účtu č. …, jehož zůstatek činil 40 000 Kč. Na zbývající částky, které ve svém souhrnu tvoří žalobcem požadovanou částku 1 091 070,90 Kč, nelze vztáhnout ručitelské zajištění žalovaných, neboť na jejich splátky byl poskytnut překlenovací úvěr, tedy závazek vzniklý z jiného právního důvodu. Žalovaní ručí za závazky z citované smlouvy o úvěru ze dne 3. 3. 1994 pouze do výše 40 000 Kč. Odvolací soud se ztotožnil s posouzením přechodu práv a závazků úvěrového dlužníka na T. T., s. r. o., když podle § 69 odst. 3 ObchZ přešlo jmění zaniklé společnosti T., v. o. s., na T. T., s. r. o., a s ním i ručitelský závazek žalovaných.
    
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dovolání, jež zjevně směřuje proti měnícímu výroku ve věci samé. Rozhodnutí odvolacího soudu podle jejího názoru spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
   
Za podstatné pro posouzení toho, zda spořitelna postupovala podle ustanovení úvěrové smlouvy ze dne 3. 3. 1994, dovolatelka pokládá výklad čl. V. této smlouvy. Tento článek určuje, že opožděná úhrada splátky nebo úroků je podstatným porušením podmínek smlouvy. Z předložených důkazů jednoznačně vyplývá, že toto porušení nastalo vždy, když nebyly řádně, tj. ve sjednaných termínech a ve sjednané výši, zaplaceny jednotlivé splátky či úroky. Věta druhá téhož článku V. stanoví důsledek tohoto porušení a sice, že „spořitelna eviduje částku v prodlení (úrok, splátku, odměnu) od prvního dne, který následuje po dni splatnosti této částky až do jejího vyrovnání na evidenčních účtech neuhrazených splátek do lhůty splatnosti a nadále je úročí úrokovou sazbou až do výše stanovené v bodě 2. čl. I této smlouvy. O její výši je spořitelna oprávněna rozhodnout“. Z předložených výpisů vyplývá, že spořitelna postupovala podle tohoto ustanovení a jakmile dlužná částka byla splatná, převedla ji následující den na evidenční účet (jinak také „podúčet“, vnitrobankovním nepřesným označením také překlenovací účet nebo překlenovací úvěr), jehož číslo je odlišeno od hlavního účtu pouze předčíslím, aby z účetního hlediska bylo ihned zřejmé, o jaký druh pohledávky se jedná. To vše ve smyslu Opatření Ministerstva financí České republiky ze dne 9. července 1993 pod č. j. 282/41 410/1993, kterým se stanoví účtová osnova a postupy účtování pro banky. Tyto částky byly nadále úročeny sazbou smluvenou v bodě 2 čl. I., což rovněž svědčí o tom, že bylo postupováno podle původní smlouvy o úvěru a v ní stanovených podmínek. Své právo spořitelna realizovala na podúčtu č…., jak to vyplývá z obratové historie podúčtu.
     
Dovolatelka odvolacímu soudu dále vytýká, že nevycházel z předložených důkazů, ale pouze z nadpisů označení jednotlivých účtů a podúčtů na výpise. Odvolací soud řádně nezhodnotil skutečnost, že úvěrová smlouva ze dne 3. 3. 1994 nemá číslo a čísla uvedená ve výpise jsou čísla úvěrového účtu úvěrového dlužníka. K rozlišení jednotlivých plateb má účet jednotlivé podúčty, na kterých se účtují zvlášť splátky jistiny, splátky úroků, platí se odměny a účtují se smluvní pokuty až do okamžiku jejich zaplacení. Tyto podúčty byly zřízeny za účelem správného účtování o finančních transakcích týkajících se jednoho konkrétního úvěrového obchodu. Z rozboru výpisu z účtu včetně jednotlivých podúčtů je zřejmé, že nelze souhlasit s tvrzením odvolacího soudu, že na nich jsou poskytovány překlenovací úvěry, neboť u účtu č. … je zřejmé, že úvěr byl čerpán podle úvěrové smlouvy v jednotlivých, celkem šesti, částkách od 31. 3. 1994, úvěr byl dočerpán dne 14. 6. 1994 do výše 1 200 000 Kč. Úvěrový dlužník zaplatil řádně celkem 3 splátky, každou ve výši 80 000 Kč a další dvě splátky po 40 000 Kč. Od 22. 12. 1995 přestal úvěrový dlužník splácet, a proto bylo celkem 10 splátek převedeno z překlenovacího účtu č. …, jak je ve výpise na str. 1 výslovně uvedeno. Úvěrový dlužník na tyto podúčty splácel svůj dluh ve smyslu dohody v úvěrové smlouvě i svými vlastními finančními prostředky. Pokud se odvolací soud domnívá, že úvěrovému dlužníku byly poskytovány překlenovací úvěry, znamenalo by to, že žalobkyně poskytla 39 překlenovacích úvěrů na základě ústní smlouvy, v rozporu se zákonem, neboť ani věřitel ani dlužník se nemohli zavázat k poskytnutí a vrácení určité částky, protože ji prostě neznali. Nevěděli, jaký bude dluh a navíc nejméně od roku 1997 neměl věřitel možnost uzavírat se statutárními orgány dlužníka ani ústní dohody, neboť právnická osoba, kterou je úvěrový dlužník, přestala fungovat a jednatelé společnosti nebyli k zastižení.
      
Dovolatelka tvrdí, že žádný překlenovací úvěr v rámci předmětného úvěrového obchodu neposkytla a tvrzení odvolacího soudu považuje za nepodložené. Dovolatelka také vytýká odvolacímu soudu, že pominul důležitý listinný důkaz a sice výpis ze seznamu přihlášených pohledávek do konkursního řízení na majetek úpadce – úvěrového dlužníka T. T., s. r. o. Výpis svědčí o tom, že … spořitelna, a. s., přihlásila mj. pohledávku ve výši 1 131 070,90 Kč, když právním důvodem vzniku byla úvěrová smlouva ze dne 3. 3. 1994 č. … uzavřená mezi úpadcem a žalobkyní, a že tato pohledávka byla v přihlášené výši zjištěna. Odvolací soud neměl jednou již zjištěnou pohledávkou dále přezkoumávat a hodnotit v rozporu s názorem konkursního soudu, který se zjišťováním pohledávky zabýval taktéž důkladně. Odvolací soud měl vycházet z již dříve vydaného rozhodnutí. Dovolatel proto navrhuje aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
      
Dovolání je důvodné.
       
Posoudit, zda je napadený rozsudek odvolacího soudu se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu, obsahově konkretizovanému dovolacími námitkami, správný, znamená přezkoumat opodstatněnost odvolacím soudem vysloveného právního závěru, že žalobkyně tím, že evidovala dlužné částky na jiném čísle podúčtu úvěrového dlužníka, který nazvala překlenovací, poskytovala dlužníku nový „překlenovací“ úvěr, za který žalovaní z titulu prohlášení o ručitelském závazku č. 1/94 a 2/94 ze dne 3. 3. 1994 neručí.
       
Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla vedle úvěru, sjednaného dne 3. 3. 1994 úvěrovou smlouvou mezi … spořitelnou, a. s., a úvěrovým dlužníkem, další „překlenovací“ úvěry na splátky úvěru, na které již ručitelské prohlášení žalovaných nelze vztáhnout. Žalovaní ručí pouze za dluh z úvěru, který činí 40 000 Kč, což vyplývá z výpisu z úvěrového podúčtu, kde se uvádí zůstatek původního úvěru ke dni 19. 11. 1997. Částky vedené žalobkyní jako zůstatek překlenovacího úvěru na splátky úvěru, zůstatek překlenovacího úvěru na dlužné splátky úroků, zůstatek překlenovacího úvěru na odměny a zůstatek překlenovacího úvěru na smluvní pokuty, je veden vždy pod jiným předčíslím než podúčet původní úvěrové smlouvy.
      
Podle článku V. bodu 1 smlouvy o úvěru ze dne 3. 3. 1994 je opožděná úhrada splátky nebo úroků podstatným porušením podmínek smlouvy. Spořitelna eviduje částku v prodlení (úrok, splátku, odměnu) od prvního dne, který následuje po dni splatnosti této částky až do jejího vyrovnání na evidenčních účtech neuhrazených splátek do lhůty splatnosti a nadále je úročí úrokovou sazbou až do výše stanovené v bodě 2 čl. I. citované smlouvy. Podle článku VII. bodu 2. citované smlouvy o úvěru, úvěrový dlužník souhlasí s tím, aby spořitelna prováděla úhrady svých pohledávek z úvěru z běžného účtu č. … u pobočky S., a. s., v T., a to bez příkazu klienta a bez jeho vyrozumění.
       
Z prohlášení o ručitelském závazku č. 1/94 a 2/94 ze dne 3. 3. 1994 plyne, že žalovaní se zavázali uhradit všechny finanční závazky dlužníka vzniklé na základě úvěrové smlouvy, č. … ze dne 3. 3. 1994, pokud je neuhradí dlužník, ačkoli k tomu byl spořitelnou písemně zavázán. Podle čl. VII. bodu 1. úvěrové smlouvy byl klient žalobkyně zavázán po dobu trvání úvěrového vztahu k vedení běžného účtu. V bodě 2. citovaného článku úvěrový dlužník souhlasí s úhradou pohledávek z úvěru z běžného účtu č. …
      
Z vyčíslení dluhu společnosti T. T., s. r. o., která je právním nástupcem úvěrového dlužníka, ze střednědobého úvěru č. …., ke dni 19. 11. 1997 vyplývá, že žalobkyně převáděla dlužné částky, které dlužník včas neuhradil na tzv. „překlenovací úvěr“ na splátky, na dlužné částky úroků, na odměny a smluvní pokutu, který měl před číslem účtu úvěrového dlužníka jiné předčíslí.
     
Dovolací soud na základě těchto skutkových zjištění, učiněných již soudy v předchozím řízení, dospěl k závěru, že pokud žalobkyně evidovala dlužné částky na účtu úvěrového dlužníka pouze s rozdílným předčíslím, činila tak v souladu s článkem V. a VII. úvěrové smlouvy a nejednalo se tak o poskytování tzv. překlenovacích úvěrů. Žalobkyně sice označila účty jako překlenovací úvěr, ale jednalo se o evidenční účty neuhrazených splátek podle čl. V bodu 1. úvěrové smlouvy, což vyplývá i z výpovědí zástupce žalobkyně před odvolacím soudem. Nemohlo dojít ke změně účelu již poskytnutého úvěru, jak se domnívá odvolací soud, neboť úvěrová částka byla vyčerpána v souladu s podmínkami uvěrové smlouvy. Taktéž nelze dospět k závěru, že došlo ke zvýšení dohodnutého úvěru, když žalovaná částka odpovídá dohodnutým úrokům, odměně a smluvním pokutám. V případě poskytování překlenovacích úvěrů by šlo o jiný úvěr, který by musel být smluvně založen.
       
Postup žalobkyně při posuzování jejich bankovních operací byl v souladu s úvěrovou smlouvou a s bankovními předpisy a nelze proto dospět k závěru, že by žalovaní ručili za jiné závazky, než za závazky z úvěrové smlouvy, jež vyplývají z ručitelského prohlášení.
       
Nelze však souhlasit s námitkou dovolatelky, že odvolací soud měl vzít za prokázanou výši pohledávky z výpisu ze seznamu pohledávek přihlášených do úpadkyně T. T., s. r. o. O tom, že pohledávka konkursního věřitele se pokládá v konkursu za zjištěnou, jelikož byla uznána správcem konkursní podstaty a nebyla popřena žádným z konkursních věřitelů (srov. § 23 odst. 1 větu první zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v rozhodném znění – dále též jen „KV“), nevydává konkursní soud žádné rozhodnutí, z nějž by soud v tomto řízení měl povinnost vycházet a ani seznam přihlášek, který je exekučním titulem dle § 45 odst. 2 KV, nepředstavuje překážku, jež by po zrušení konkursu bránila projednání sporu o stejné plnění před orgánem, do jehož pravomoci náleží projednání takové věci (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2780/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, 2002, č. 1, pod číslem 16).