Lukáš Svoboda

30. června 2003

§ 3 odst. 1, § 705 ObčZ

1. Na vydání konstitutivního rozhodnutí soudu nelze aplikovat § 3 odst. 1 ObčZ; aplikace tohoto ustanovení je možná teprve na výkon jednotlivých práv a povinností z nově založeného právního vztahu vyplývajících.
2. Při rozhodování soudu v řízení o zrušení práva společného nájmu družstevního bytu nepřichází aplikace §  3 odst. 1 ObčZ v úvahu.

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. 9. 2002, sp. zn. 26 Cdo 2858/2000

Z odůvodnění: Soud prvního stupně zrušil právo společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu označenému ve výroku rozsudku (dále též jen „předmětný byt“ nebo „byt“), určil, že výlučnou nájemkyní bytu bude jako členka družstva žalobkyně, a žalovaného zavázal byt vyklidit do patnácti dnů poté, „kdy získá náhradní byt“.

Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zrušil právo společného nájmu účastníků k předmětnému bytu, rozhodl, že jako člen družstva bude nadále nájemcem bytu žalovaný, žalobkyni zavázal vyklidit předmětný byt do patnácti dnů po zajištění náhradního bytu. Odvolací soud, který podstatnou měrou doplnil dokazování, učinil zjištění, že žalovaný se stal v únoru 1984 (před uzavřením manželství se žalobkyní) uživatelem družstevního bytu v B., dovodil, že k tomuto bytu vzniklo účastníkům uzavřením manželství právo společného užívání, nevzniklo však jejich společné členství v družstvu, že v roce 1989 byla uzavřena a realizována dohoda o výměně bytů, na jejímž základě se účastníci stali společnými uživateli předmětného družstevního bytu a vzniklo jim i společné členství v družstvu, a že ke dni 1. 1. 1992 se právo společného užívání přeměnilo na společný nájem družstevního bytu (při společném členství v družstvu). Při rozhodování o určení budoucího nájemce bytu odvolací soud – vycházeje ze skutkového stavu zjištěného v době, kdy rozsudek vyhlásil – dospěl k odlišným závěrům, než soud prvního stupně. Vzal za prokázáno, že spolu se žalovaným bydlí v bytě jeho zletilý syn J. K., i to, že po odchodu žalobkyně z bytu vyměnil žalovaný vložky zámku, současně ale dovodil, že žalobkyně vylučuje možnost současného užívání bytu jak jí, tak žalovaným, že dala najevo záměr vyřešit bytovou potřebu obou účastníků výměnou předmětného bytu za dva jiné byty, a že nebylo prokázáno, že by od závěru roku 1993 do dne rozhodnutí soudu měla zájem užívat předmětný byt. Při rozhodování o tom, kdo z účastníků bude určen výlučným nájemcem předmětného bytu, vzal odvolací soud v úvahu zásluhy žalovaného o získání práv účastníků k předmětnému bytu, stanovisko pronajímatele, který navrhl, aby nájemcem byl nadále žalovaný, a skutečnost, že je to žalovaný, kdo má o užívání právě tohoto bytu zájem a od počátku roku 1994 byt užíval, zatímco žalobkyně v téže době bydlela i s dětmi v N. Ve vztahu k hledisku zájmu nezletilých dětí  označil odvolací soud za nepochybné, že je zapotřebí dbát toho, aby i po rozvodu manželství rodičů byly vytvořeny podmínky pro uspokojování bytové potřeby dětí, tyto potřeby však jsou v době jeho rozhodování uspokojovány užíváním nemovitosti v N., přičemž „nelze dovozovat, že by na straně nezletilých dětí účastníků byl dán zájem na tom, aby užívaly právě předmětný byt“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, který spatřuje v tom, že při rozhodování o určení nájemce bytu odvolací soud (vzhledem k okolnostem uváděným v dovolání) neaplikoval v neprospěch žalovaného ustanovení § 3 odst. 1 ObčZ.

Dovolání není důvodné.

V projednávané věci jde o úpravu práv a povinností účastníků k družstevnímu bytu po rozvodu manželství. Z ustanovení § 705 odst. 2 věty druhé ObčZ vyplývá, že v těch případech, kdy právo společného nájmu družstevního bytu nezaniklo rozvodem, rozhodne soud, nedohodnou-li se rozvedení manželé, na návrh jednoho z nich o zrušení tohoto práva, jakož i o tom, kdo z nich bude jako člen družstva dále nájemcem bytu; tím zanikne i společné členství rozvedených manželů v družstvu. Podle § 705 odst. 3 ObčZ při rozhodování o dalším nájmu bytu vezme soud zřetel zejména na zájmy nezletilých dětí a stanovisko pronajímatele.

Podle § 3 odst. 1 ObčZ výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Soudní rozhodnutí vydané v řízení podle § 705 odst. 2 a 3 ObčZ má konstitutivní povahu – je svou podstatou nejen skutečností procesní, ale i hmotněprávní, neboť je ve smyslu ustanovení hmotného práva samo teprve důvodem vzniku nového, předtím neexistujícího hmotněprávního vztahu, popř. důvodem jeho změny nebo zániku. Jsou s ním proto spojeny nutně účinky ex nunc a pouze zákon by mohl stanovit něco jiného (srov. Občanský soudní řád. Komentář, I. díl. Praha : Panorama, 1985, s. 671). Na vydávání konstitutivních rozhodnutí soudu ustanovení § 3 odst. 1 ObčZ aplikovat nelze, neboť občanskoprávní vztah vzniká teprve právní mocí takového rozhodnutí; aplikace § 3 odst. 1 ObčZ je možná jen na výkon jednotlivých práv a povinností vyplývajících až z tohoto nově vzniklého právního vztahu.