§ 241 odst. 1 OSŘ

Podmínka povinného zastoupení v dovolacím řízení není splněna, jestliže za právnickou osobu jedná jako pověřený zaměstnanec osoba s právnickým vzděláním, která pro ni vykonává činnost na základě dohody o provedení práce podle § 236 ZPr.

Usnesení Nejvyššího soudu České republik ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1594/2005
 
Z odůvodnění: Okresní soud rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení částky 2.000.000,- Kč s 4 % úrokem z prodlení od 30. 9. 2002 do zaplacení, řízení co do 8 % úroku z prodlení z částky 2 000 000 Kč od 30. 9. 2002 do zaplacení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce krajský soud rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku a ve výroku o náhradě nákladů řízení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dovolání. Namítá, že nebyly splněny podmínky řízení, což uváděl již před soudem prvního stupně, který však nepřihlédl ani k tvrzeným skutečnostem a navrhovaným důkazům, ani je nezaprotokoloval a neprovedl žádný z navržených důkazů. Dále uvádí, že ve věci rozhodoval soud, který mu škodu způsobil, když před nařízením výkonu rozhodnutí nezjišťoval, zda lze výkon rozhodnutí na nemovitosti nařídit. Odvolacímu soudu vytýká, že s poukazem na § 205 odst. 1 písm. b) OSŘ nepřihlédl ke skutečnostem, které vyhodnotil jako nové, ačkoliv žalobce je uváděl již v řízení před soudem prvního stupně a tomuto soudu byly známy ze spisu 22 E 785/2002, který žalobce v řízení před soudem prvního stupně navrhoval k důkazu. Namítá, že soud prvního stupně pochybil, pokud písařskou chybu ve svém rozhodnutí nevyhodnotil jako nesprávný úřední postup, a že zatížil řízení vadou, když po zjištění, že ve věci není nesprávný úřední postup dán, se již nezabýval vznikem škody a její výší. Odvolací soud pak pochybil při hodnocení důkazů, když neuvedl, proč výpověď svědka J. P. vyhodnotil jako neprůkaznou, a nezabýval se listinným důkazem, který byl žalobci prokazatelně doručen až po jednání soudu prvního stupně. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc přikázal k dalšímu řízení jinému soudu prvního stu pně.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a OSŘ) dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky dovolacího řízení.

Podle § 241 odst. l, věty první, OSŘ není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem.

Podle § 241 odst. 2 OSŘ odstavec 1 neplatí, a) je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání, b) je-li dovolatelem právnická osoba, stát, obec nebo vyšší územně samosprávný celek, jedná-li za ně osoba uvedená v § 21, 21a, anebo v § 21b, která má právnické vzdělání.

Podle § 241 odst. 3 OSŘ odstavec 1 neplatí také tehdy, je-li dovolatelem obec, kterou zastupuje stát podle § 26a, jedná-li jménem státu za zastoupenou obec osoba uvedená v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání.

Podle § 241 odst. 4 OSŘ dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v § 21, 21a, 21b, anebo v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání.

Pro podání dovolání, které je mimořádným opravným prostředkem, zákon stanoví požadavek, aby účastník řízení, který podává dovolání, měl buď sám právnické vzdělání, nebo aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc. Ustanovení § 241 OSŘ představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění nelze o dovolání rozhodnout.

Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobce, který je právnickou osobou, dovolání podal prostřednictvím JUDr. J. V., kterého zmocnil k za stupování v dovolacím řízení a doložil jeho právnické vzdělání. Nedoložil však, že by JUDr. J. V. byl jeho zaměstnancem, a jak vyplývá ze sdělení žalobce, JUDr. J. V. v době podání dovolání vykonával pro žalobce činnost na základě ústní dohody o provedení práce podle § 236 ZPr. Nelze jej tedy považovat za osobu uvedenou v § 21 OSŘ a žalobce je tak povinen splnit podmínku uvedenou v ust. § 241 odst. 1 OSŘ.

Usnesením okresního soudu ze dne 4. 4. 2005, které nabylo právní moci dne 11. 5. 2005, nebylo vyhověno návrhu žalobce, aby mu byl ustanoven zástupce pro dovolací řízení.

Následně byl žalobce usnesením okresního soudu ze dne 24. 5. 2005 vyzván, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání; toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 28. 5. 2005.

Žalobce nijak nereagoval.

Dovolatel v řízení nedoložil, že by se na něj vztahovalo § 241 odst. 2 písm. b) OSŘ, a přestože byl poučen o povinném právním zastoupení v dovolacím řízení, advokáta si ani po řádně doručené výzvě soudu nezvolil.

Nedostatek podmínky dovolacího řízení podle § 241 odst. 1 věty první OSŘ tak nebyl ani přes poučení odstraněn, Nejvyšší soud proto řízení o dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 a § 104 odst. 2 věty třetí OSŘ zastavil, aniž bylo třeba se zabývat otázkou dalších náležitostí podaného dovolání.