§ 241 OSŘ
čl. 36 odst. 1 LPS
Poukazem na ústavně garantované právo na spravedlivý proces nelze dosáhnout výjimky z podmínky povinného zastoupení v dovolacím řízení.
Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1984/2005
Z odůvodnění: Soud prvního stupně rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila částku 120 000 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce odvolací soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce vlastnoručně psané dovolání, v němž navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a OSŘ) po zjištění, že dovolání, které bylo proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 OSŘ, dospěl k závěru, že v dané věci brání rozhodnutí o dovolání nedostatek podmínky dovolacího řízení.
Podle ustanovení § 241 odst. 1 věty první OSŘ není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle ustanovení § 241 odst. 2 OSŘ odstavec 1 neplatí, a) je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání, b) je-li dovolatelem právnická osoba, stát, obec nebo vyšší územně samosprávný celek, jedná-li za ně osoba uvedená v § 21, 21a, anebo v § 21b, která má právnické vzdělání. Podle odst. 4 dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v § 21, 21a, 21b, anebo v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání.
Pro podání dovolání, které je mimořádným opravným prostředkem, zákon stanoví požadavek, aby účastník řízení, který podává dovolání, měl buď sám právnické vzdělání, nebo aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc. Ustanovení § 241 OSŘ představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejího splnění nelze o dovolání rozhodnout.
V posuzované věci žalobce podal vlastnoručně psané dovolání, aniž byl při tomto úkonu zastoupen advokátem, a nebylo prokázáno (ani tvrzeno), že by sám měl právnické vzdělání. Jeho žádosti, aby mu byl k ochraně jeho zájmů ustanoven pro dovolací řízení právní zástupce, nebylo vyhověno, a to usnesením soudu prvního stupně, které bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu. Usnesením Obvodního prvního stupně soudu ze dne 21. 1. 2005, jehož stejnopis byl žalobci doručen dne 12. 2. 2005, byl žalobce vyzván, aby ve lhůtě 5 dnů od obdržení této výzvy sdělil jméno právního zástupce, který jej bude v řízení zastupovat, nebo v téže lhůtě založil do spisu dovolání sepsané osobou s právnickým vzděláním s poučením, že pokud tak neučiní, soud řízení zastaví. Žalobce na toto usnesení reagoval podáním, v němž uvedl, že dovolání bylo sepsáno osobou s právnickým vzděláním, která si však nepřeje být uváděna, a on sám na zastoupení komerčním právníkem nemá finanční prostředky, neboť pobírá pouze starobní důchod. S odkazem na článek 36 odst. 1 LPS dovozuje, že každý se může domáhat stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, aniž je možno mu odmítnout soudní ochranu, není-li právně zastoupen.
Dovolatel tedy nedostatek povinného zastoupení do současné doby (soudem stanovená lhůta uplynula dne 17. 2. 2005) neodstranil, ačkoliv byl o povinném právním zastoupení v dovolacím řízení i o důsledcích nesplnění této podmínky poučen; čl. 36 odst. 1 LPS, jehož se žalobce ve svém posledním podání dovolává, přitom výjimku z uvedené podmínky dovolacího řízení nečiní (naopak formulací „stanoveným postupem“ odkazuje na úpravu obsaženou v zákonném procesním předpisu). Nejvyšší soud proto dovolací řízení podle § 243c odst. 1 a § 104 odst. 2 věty třetí OSŘ zastavil, aniž se mohl zabývat otázkou dalších náležitostí podaného dovolání a jeho přípustnosti.
