§ 132 odst. 1, § 137 odst. 2 ObčZ
1. Vlastnictví k nově zhotovené stavbě nabývá ten, kdo stavbu uskutečnil s (právně relevantně projeveným) úmyslem mít ji pro sebe (stavebník). Není rozhodné, komu bylo adresováno rozhodnutí o stavebním povolení.
2. Při posouzení vlastnických a jiných právních vztahů ke stavbě vzniklé společnou činností více osob je třeba vycházet z obsahu dohody uzavřené mezi těmito osobami. Taková dohoda, která nemusí být písemná, založí spoluvlastnictví, jen je-li z jejího obsahu zřejmé, že účastníci dohody chtěli spoluvlastnický vztah založit. Pokud stavbu provádí více osob, které o vlastnictví k nové stavbě neuzavřely žádnou dohodu, přičemž z okolností věci není zřejmé, že mělo jít o stavbu ve vlastnictví jen některých z těchto osob, jsou stavebníky všechny tyto osoby, které se stávají podílovými spoluvlastníky.
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1174/2001
Z odůvodnění: Soud prvního stupně zamítl „návrh na určení, že navrhovatelé ad a), b) jsou spoluvlastníky, respektive mají ve společném jmění manželů spoluvlastnický podíl k ideální polovině nemovitostí v rozsudku uvedených a to zemědělské hospodářské budově“. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že žalovaná 1. je vlastnicí pozemkové parcely, zastavěné novou hospodářskou budovou. Starou hospodářskou budovu nacházející se na této parcele všichni účastníci řízení po dohodě z let 1983–1984 společně zbourali a na jejím místě společně vybudovali novou budovu, aniž by se předem dohodli, kdo bude jejím vlastníkem. Dohodli se pouze o jejím budoucím společném užívání. Stavební a kolaudační rozhodnutí bylo vydáno první žalované. Budovu užívali společně. Elektrická energie byla do budovy zavedena z domku žalobců, kteří náklady s tím spojené uhradili, ostatní náklady spojené s jejím provozem včetně daně z nemovitostí hradili žalovaní. Soud prvního stupně proto s odkazem na § 136 odst. 1 a § 137 odst. 1 a 2 občanského zákoníku (dále „ObčZ“), a proto, že nebyla uzavřena dohoda účastníků o tom, že stavba bude v jejich spoluvlastnictví, žalobu zamítl.
Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a z výpovědí účastníků v odvolacím řízení. Konstatoval, že vlastníkem nově vzniklé, resp. vytvořené stavby je její stavebník v občanskoprávním smyslu, tedy osoba, která měla v úmyslu stavbu nabýt do svého vlastnictví. Stavebník v tomto smyslu nemusí být totožný se stavebníkem ve smyslu správního práva, resp. s účastníkem stavebního řízení (R 36/1974 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Je-li stavebníků v občanskoprávním smyslu více, stává se takto vzniklá stavba předmětem jejich spoluvlastnictví (R 29/1989 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dohoda o tom nemusí být písemná. Jde o vytvoření nové věci od počátku a jejím obsahem nemusí být ujednání o výši spoluvlastnických podílů (R 16/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vznikla-li nová stavba na místě staré a slouží stejnému účelu, pak tato situace bez dalšího neimplikuje vlastnické poměry k nové stavbě. Pro vlastnictví nově vzniklé stavby nemá význam ani vlastnictví stavebního materiálu, ani vlastnictví pozemku, na němž se stavba nachází. Dohodli-li se účastníci řízení, že zbourají starou a vybudují novou stavbu při společném financování a společné výstavbě, při představě jejího společného budoucího užívání, dohodli se na tom, že se nová stavba stane předmětem jejich spoluvlastnictví, a to při absenci jiné dohody, spoluvlastnictví rovnodílného. Případná dohoda uzavřená po dokončení předmětné stavby by pro vznik podílového spoluvlastnictví neměla žádný právní význam. Relevantní dohoda o založení podílového spoluvlastnictví ke stavbě by mohla být platně uzavřena pouze do okamžiku, který by vzniku stavby časově předcházel (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdo 111/92, publikovaný v Právních rozhledech, 1993, č. 2, s. 46). Odvolací soud uzavřel, že nebyla-li v daném případě tvrzena ani prokázána existence platné dohody o určení výše spoluvlastnických podílů (R 16/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), pak z § 137 odst. 1 a 2 ObčZ plyne, že podíly spoluvlastníků jsou stejné a podíl žalobců připadl do jejich bezpodílového spoluvlastnictví manželů (§ 143 ObčZ před novelou č. 91/1998 Sb.), resp. společného jmění manželů (§ 143 a násl. ObčZ). Druhá polovina pak obdobným způsobem připadla žalovaným.
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání. Vyslovují nesouhlas s názorem odvolacího soudu, že dohodli-li se účastníci na tom, že se zbourá stará budova a na jejím místě se postaví nová, pak nebylo-li v právně významné době, to je před vznikem stavby jako věci v právním smyslu dohodnuto něco jiného, při společném financování a při společné výstavbě realizovaných při představě společného užívání takto vzniklé stavby, se takto dohodli na tom, že tato nově vzniklá stavba se stane předmětem jejich spoluvlastnictví, a to při absenci jiné dohody spoluvlastnictví rovnodílného. Z účastnických výpovědí vyplynulo, že nikdy mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda o vzniku podílového spoluvlastnictví ke stavbě postavené společnou činností. Byla uzavřena pouze ústní dohoda týkající se užívání věci, byť se na stavbě podíleli všichni. Bylo dohodnuto, že žalobci pomohou žalovaným stavět a touto formou jim vrátí žalovaní jejich pomoc při výstavbě rodinného domku. Za dohodu nelze považovat úmysl jedné strany být posléze spoluvlastníkem, aniž by o tomto úmyslu byla informována druhá strana. Dohoda o založení podílového spoluvlastnictví musí být prokázána.
Dovolání není důvodné.
Vlastnictví k nově zhotovené věci nabývá originárně ten, kdo věc vytvořil (poněkud odlišná pravidla platí pro zpracování cizí věci – viz § 135b ObčZ). Jde-li o stavbu, nabývá k ní takto vlastnictví stavebník v občanskoprávním smyslu, tedy ten, který stavbu uskutečnil s (právně relevantně projeveným) úmyslem mít ji pro sebe (viz například nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 1997, sp. zn. III ÚS 336/96). Není rozhodné, komu bylo adresováno rozhodnutí o stavebním povolení. Při posouzení vlastnických a jiných právních vztahů ke stavbě vzniklé společnou činností více osob je třeba vycházet z obsahu dohody uzavřené mezi těmito osobami. Taková dohoda, která nemusí být písemná, založí spoluvlastnictví, jen je-li z jejího obsahu (příp. s přihlédnutím k dalším zjištěným skutečnostem) zřejmé, že účastníci dohody chtěli založit spoluvlastnický vztah. Není třeba, aby se účastníci dohodli o výši podílů (R 16/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Konečně je třeba uvést, že vzhledem k tomu, že stavba není součástí pozemku, není pro nabytí vlastnictví ke stavbě rozhodující vlastnictví pozemku, na kterém je umístěna.
Pokud však stavbu provádí více osob, které o vlastnictví k nové stavbě neuzavřely žádnou dohodu, přičemž z okolností věci není zřejmé, že mělo jít o stavbu ve vlastnictví jen některých z těchto osob (jako v případě pouhé výpomoci se stavebními pracemi), nelze vyloučit závěr, že stavebníky v občanskoprávním smyslu jsou všechny tyto osoby, které se stávají podílovými spoluvlastníky stavby (resp.pokud jde o manžele, je podíl předmětem jejich společného jmění). Tak tomu bude zejména pokud více osob bez dohody o vlastnictví ke stavbě zřídí stavbu za účelem jejího společného užívání a podílí se na jejím vzniku vlastní prací i dodáním materiálu, nevyplývá-li z okolností věci ohledně vlastnických vztahů ke stavbě něco jiného. Samotná skutečnost, že se stavebníci dohodli pouze o „společném užívání“, aniž by cokoliv sjednali o vlastnictví ke stavbě, ještě nevylučuje vznik jejich spoluvlastnictví. Při posuzování takovýchto mezních případů je třeba vždy přihlížet ke všem okolnostem věci.
V daném případě je zjevné, že účastníci neuzavřeli dohodu o vlastnictví ke stavbě před jejím vznikem. To vyplývá nejen z výpovědí žalobců, ale i z výpovědí žalovaných, kteří netvrdili, že by taková dohoda byla uzavřena. Pokud žalovaná v odvolacím řízení uvedla, že dohoda (netvrdila, že písemná) byla uzavřena po dokončení stavby, vyplývá z toho, že nebyla uzavřena před jejím dokončením, přesně řečeno dříve, než se stavba stala věcí v právním smyslu; dohoda uzavřená již po vzniku stavby jako věci v právním smyslu by musela být písemná (§ 141 odst. 1 ObčZ), jinak nemá právní účinky. Z dokazování jasně vyplynulo, že stavbu prováděli účastníci společně a že v době výstavby o vlastnictví nehovořili. Žalobce a žalovaný jsou bratry a žalobkyně a žalovaná jsou sestry; dříve společně hospodařili. Pokud jde o stavební povolení, z dokazování vyplývá, že jej obstarala žalovaná proto, že pozemek, na kterém měla být stavba postavena, je v jejím vlastnictví; naopak nebylo prokázáno, že by žalovaná vystupovala ve stavebním řízení jako stavebník proto, že by měla stavbu nabýt do výlučného vlastnictví (tomu by konečně bránilo i bezpodílové spoluvlastnictví žalovaného – jejího manžela). Za této situace je právní závěr odvolacího soudu o tom, že účastníci společnou činností vytvořili stavbu, ke které také nabyli originárně spoluvlastnické právo, správný. Je třeba podotknout, že z provedeného dokazování nevyplývá, že by se účastníci dohodli tak, že žalobci pomohou žalovaným se stavbou a na oplátku budou moci stavbu užívat; takové skutkové zjištění soudy neučinily a nevyplývá ani z provedených důkazů.
