Lukáš Svoboda

22. prosince 2008

K věci: Žalobce je zakladatelem a předsedou představenstva spolku, jehož cílem podle stanov je mimo jiné i potírání dětské pornografie na internetu. Žalovaná je provozovatelka internetového fóra, které se zabývá sexuálním zneužíváním a dětskou pornografií. Poté, co sám žalobce umístil na fóru příspěvek, zveřejnila tam neznáma osoba pod pseudonymem „Kočičí přítel“ příspěvek, jimž se žalobce cítí být dotčen na svém osobnostním právu, stejně jako i později umístěným příspěvkem autora s pseudonymem „Rumové hrozny“, jehož identita je žalobci známá. Žalobce uplatnil vůči žalované nárok zdržet se šíření těchto příspěvků, na zaplacení peněžitého odškodnění ve výši nejméně 2 000 euro a náhradu nákladů na právní zastoupení ve výši 1 187,38 euro vzniklých před zahájením řízení.

Zemský soud ohledně zdržovacího nároku ve vztahu k oběma příspěvkům a části uplatněných nákladů na právní zastoupení vyhověl. K odvolaní žalované Vrchní zemský soud Düsseldorf (MMR 2006, 553) žalobu ohledně příspěvku žalobci známého autora „Rumové hrozny“ a potud i nárokované náklady na zastoupení zamítl. Revize žalobce vedla ke zrušení a vrácení věci; návazná revize žalované zůstala bez úspěchu.

 

Z odůvodnění: I. Odvolací soud, jehož rozhodnutí bylo zveřejněno v MMR 2006, 553 = AfP 2006, 267, posuzuje článek autora „Kočičí přítel“ jako vyjádření názoru, které žalobce poškozuje na jeho cti.

Difamace není ospravedlněna vlastním příspěvkem žalobce, kterým se tento nejprve na fóru negativně vyjádřil o svém diskusním protivníkovi. Ohledně tohoto příspěvku existuje nárok na zdržení se vůči žalované, protože ta jako provozovatelka fóra rozšiřuje sdělení a potud se nemůže odvolávat na základní právo na svobodu vyjadřování. Naproti tomu žalobce nemá podle odvolacího soudu zdržovací nárok vůči žalované ohledně příspěvku jemu známého autora s pseudonymem „Rumové hrozny“. V případě znalosti identity autora je podle tohoto soudu třeba přednostně uplatnit nárok vůči tomu, kdo jej vyjádři. Nárok na náhradu nákladů na právní zastoupení tedy existuje jen ve výši 310,65 euro ohledně příspěvku autora s pseudonymem“Kočičí přítel“.

II. Napadený rozsudek neobstojí proti revizi. Návazná revize žalované je bez úspěchu.

1. Právně příhodně, a stranami to v rámci revizní instance není ani napadáno, posuzuje odvolací soud příspěvek autora „Kočičí přítel“ jako vyslovení názoru, které žalobce kvůli svému urážejícímu obsahu poškozuje na jeho cti, a jehož rozšiřování proto nemusí snášet. V tomto přístupu se odvolací soud správně domnívá, že žalovaná jako provozovatelka internetového fóra při získání znalosti o nepřípustném obsahu může být povinna k zablokování, popř. odstranění příspěvku vloženého třetí osobou.

a) Tato povinnost nevyplývá ovšem, jak se uvádí v odvolacím rozsudku, z § 11 č. 2 TDG nebo z § 9 č. 2 MDStV. Pro posouzení do budoucna směřujícího zdržovacího nároku žalobce je rozhodující právo platné v okamžiku rozhodnutí (BGHZ 131, 308 [311 a násl.] = NJW 1996, 994), které je zásadně také zohledňováno rovněž revizním soudem (BGHZ 9, 101 = NJW 1953, 941). Odkázat je proto třeba na předpisy zákona o telemediích, které nabyly účinnosti dne 1. 3. 2007 spolu se zákonem ke sjednocení předpisů o některých elektronických informačních a komunikačních službách (Sjednocující zákon o elektronické obchodním styku – EIGVG) z 26. 2. 2007 a které nahradily zákon o teleslužbách a státní smlouvy o mediích. Předpisy obsažené v zákoně telemediích upravující odpovědnost poskytovatele služby (§ 7 a 10 TMG) převzaly beze změny úpravu zákona o teleslužbách a dosavadní pravidla státní smlouvy o mediích pro mediální služby (srov. odůvodnění Spolkové vlády k návrhu zákona z 26. 10. 2006, BTgDr 16/3078, s. 15). Příslušné předpisy nemají charakter, který by zakládal odpovědnost, a neobsahují, stejně jako již § 8 až 11 TDG ve znění čl. 1 č. 4 zákona z 14. 12. 2001 (BGBl I, 3721), základy nároku. Jak vyplývá z § 7 I TMG, následující ustanovení zákona, jakož ostatně i § 8 I TDG a § 5 TDG ve znění z 22. 7. 1997 (BGBl I, 1870), předpokládají odpovědnost podle obecných předpisů občanského nebo trestního práva (srov. Senat, NJW 2003, 3764 = VersR 2003, 1546 [k § 5 TDG v původním znění] s dalšími odkazy; Stadler, Haftung für Informationen im Internet, 2. vyd., marg. č. 18). Podle stanoviska zastávaného v literatuře přísluší proto těmto předpisům „filtrační funkce“ (srov. Sobola/Kohl, CR 2005, 443 [445] s dalšími odkazy). V daném případě se žalobcův zdržovací nárok opírá o § 523 I BGB ve spojení s § 1004 I BGB, a analogicky § 823 II BGB ve spojení § 185 StGB.

b) Omezení odpovědnosti se zde nedá dovodit zejména z odpovědnostního privilegia podle § 10 TMG. Tento předpis jakož i § 11 TDG, na něž revizní odpověď právem odkazuje, se na zdržovací nároky nepoužije. Jak vyplývá z § 7 II TMG a celkové souvislosti právní úpravy, týká se § 10 TMG pouze trestněprávní odpovědnosti a odpovědnosti za škodu (BGHZ 158, 236 [246 an.] = NJW 2004, 3102, k § 11 věta 1 TDG). Zdržovací nároky zůstávají tímto předpisem – jakož i již § 8, 11 TDG, popř. § 5 RDG I až III – nedotčeny (BGHZ 158, 236 [248] = NJW 2004, 3102).

c) Zdržovacímu nároku nebrání ani to, že závadný příspěvek v daném případě byl umístěn v tzv. názorovém fóru. Oproti názoru odvolacího soudu nemohou být zásady, které Senát rozhodující ve věci vytvořil pro televizní vysílání, jež – jako např. živé diskuse – otvírají „trh s názory“ (Senat, BGHZ 66, 182 [188] = NJW 1976, 1198 – „Panorama“), přeneseny na daný případ. Při otázce, zda je možné žalovat pouze televizi kvůli vysílání sdělení poškozujícího čest, je třeba mít na zřeteli zvláštnosti, které vyplývají z role a možností a prostředků řádného televizního prezentace. S ohledem na to rozhodující Senát svého času rozhodl, že odpovědnost za porušení na straně televizní instituce může být vyloučena, když během živého vysílání televizní diskuse dojde k vyjádření poškozující čest třetí osoby nebo když televize kritické vyjádření třetí osoby zachytí, aniž by se s ním identifikovala (Senát, BGHZ 66, 182 [189] = NJW 1976, 1198).

Tyto úvahy nejsou přenositelné na názorová fóra otevřená na internetu. Revize poukazuje právem na to, že mediální privilegium platné pro živé vysílání v rozhlase a televizi se nemůže vztáhnout na opakování, protože provozovatel zde má možnost zabránit (novému) šíření vyjádření třetí osoby (Jürgens, CR 2006, 188 [189]; Pankoke, Von der Presse- zur Providerhaftung, 2000, s. 90). Obdobné platí pro internetová fóra, jestliže je provozovateli – jako zde nesporně – známo nastalé porušení práva. V opomenutí odstranit jeden příspěvek posouzený jako nedovolený spočívá trvání porušení osobnostního práva dotčené osoby srovnatelné s opakováním rozhlasového nebo televizního záznamu. Provozovatel internetového fóra je „pánem nabídky“, a disponuje proto přednostně možností právního a faktického zásahu. Internetové nabídky nejsou – jako třeba i záznamy v televizi – odňaty dodatečnému přístupu poskytovatele v žádném případě. Také i když jím nebyla porušena žádná povinnost kontroly, je přece podle obecného civilního práva zavázán k odstranění a tím ke zdržení se budoucího porušování práva (Jürgens/Köster, AfP 2006, 219 [222]).

d) Oproti názoru návazné revize také nemohla žalovaná proti zdržovacímu nároku úspěšně namítat, že žalobce tato vyjádření vyprovokoval svými dřívějšími příspěvky umístěnými na fóru. Účast na názorovém fóru nemůže být hodnocena jako mlčky učiněný projev souhlasu s poškozením cti v rámci tohoto fóra. Může být, že účastník nějakého fóra, v němž, jak tomu často je, a to i v daném případě, mohou být vyjádření umísťována pod pseudonymem, musí v konkrétním případě počítat s tím, že je tam napadán osobami vystupujícímu v anonymitě a popř. je poškozen na svém všeobecném osobnostním právu. Kdo toto riziko podstupuje, nerezignuje tím ale zásadně na nároky bránit se ohledně budoucích poškození cti. Nároky na zdržení se mu proto nejsou odňaty.

Žalobce nemusí porušení své cti obsažené v závadném článku snášet ani podle zásad svobody vyjadřování v rámci veřejné diskuse, při němž může hovořit domněnka ve prospěch svobodného projevu (srov. BVerfGE 7, 198 [212] = NJW 1958, 257; BVerfGE 54, 120 [139] = NJW 1980, 2069; BVerfGE 61, 1 [7] = NJW 1983, 1415; BVerfG, NJW 1990, 1980). Ochrana vyjadřování názoru ustupuje totiž zpravidla ochraně osobnosti, když se dané sdělení – jako zde – představuje jako pohana (srov. BVerfGE 82, 272 [281] = NJW 1991, 95).

2. Oproti stanovisku odvolacího soudu přichází zde v úvahu zdržovací nárok i ohledně příspěvků autora „Rumové hrozny“.

a) Občanskoprávní odpovědnost provozovatele internetového fóra za tam umístěné příspěvky neodpadá proto, protože je poškozenému známa identita autora. Je-li na fóru umístěn příspěvek poškozující čest, je provozovatel jako rušitel ve smyslu § 1004 I 1 BGB zavázán k zdržení se. Stejně jako vydavatel ovládá zdroj rušení vycházející z tiskového produktu, a proto je zásadně odpovědný vedle autora závadného článku (srov. rozsudek senátu BGHZ 3, 270 [275 an.] = NJW 1952, 660, a BGHZ 14, 163 [174] = NJW 1954, 1682; Löffler/Steffen, PresseR, 5. vyd., § 6 LPG marg. č. 276 an.), může v případě televize být televizní společnost jako „pán vysílání“ povinna ke zdržení se (Senat, BGHZ 66, 182 [188] = NJW 1976, 1198). Tyto zásady platí rovněž pro provozovatele internetového fóra, který potud je „pánem nabídky“. Nárok poškozeného na zdržení se směřující proti němu existuje stejně nezávisle od jeho nároků proti autorovi tam umístěného příspěvku.

b) Rozhodnout ve věci o tom, zda zde existuje zdržovací nárok proti žalované ohledně příspěvku autora „Rumové hrozny“, Senát nemůže, protože odvolací soud žádná jištění k obsahu tohoto příspěvku neučinil a tento článek právně neposoudil.

3. Ohledně rozhodnutí odvolacího soudu o nároku žalobce na náhradu nákladů na zastoupení před zahájením řízení nebyly právní prostředky obou stran úspěšné, jelikož revize a návazná revize v tomto směru nebyly odůvodněny.