JUDr. Miroslav Růžička, Brno*
I. Úvod
V současné době probíhají poslední fáze příprav návrhu paragrafovaného znění nového trestního zákona.[1] Nový trestní zákon by měl řešit jeden z velmi tíživých problémů – problém kriminalizace domácího násilí. Ohledně této otázky se diskutuje již delší dobu (byl vypracován senátní návrh novely trestního zákona, dále se vyskytly i podněty k novelizaci trestního řádu a navazujících právních předpisů),[2] proběhly různé semináře a také veřejné slyšení v Senátu.[3] Bylo zpracováno také několik článků, které se domácím násilím a možnostmi jeho trestního postihu zabývaly, byť se stavěly někdy k tomu, že by bylo možno zmíněný problém vyřešit jen cestou kriminalizace domácího násilí, spíše skepticky.[4]
Je třeba také zdůraznit, že již v příloze věcného záměru rekodifikace trestního práva hmotného (který byl schválen usnesením vlády č. 319 ze dne 9. 4. 2001) se mj. poukazovalo i na to, že v souladu s mezinárodními dokumenty[5] doplněním stávajících skutkových podstat (zejména § 215), případně vytvořením nové skutkové podstaty, bude řešena problematika tzv. domácího násilí, především páchaného na ženách a dětech, kdy je považována za jednu z překážek dosažení genderové rovnosti, která zejména ženám znemožňuje plné využívání lidských práv a základních svobod.
Úvahy upravit novou skutkovou podstatu trestného činu domácího násilí[6] se objevovaly i na jednotlivých jednáních rekodifikační komise Ministerstva spravedlnosti a zejména na prozatím posledním jednání, které se uskutečnilo dne 2. června 2003.
To vše svědčí o tom, že se postupně daří překonat dosavadní převládající přístupy ve společnosti, které většinou vycházely z toho, že domácí násilí je problémem soukromým, přičemž platná právní úprava tomuto lhostejnému přístupu k obětem domácího násilí nezřídka odpovídá.[7]
Jak uvedl J. Fenyk, v úvahu přichází (řazeno chronologicky podle ustanovení dnes platného trestního zákona) celá řada skutkových podstat trestných činů, např. maření výkonu úředního rozhodnutí (§ 171), křivé obvinění (§ 174), křivá výpověď (§ 175), nedovolené ozbrojování (§ 185), násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci (§ 197a), výtržnictví (§ 202), ohrožování mravnosti (§ 205), pomluva (§ 206), zanedbání povinné výživy (§ 213), týrání svěřené osoby (§ 215), únos (§ 216), ohrožování mravní výchovy mládeže (§ 217), podávání alkoholických nápojů mládeži (§ 218), vražda (§ 219), ublížení na zdraví (§ 221, 222), účast na sebevraždě (§ 230), omezování osobní svobody (§ 231), zbavení osobní svobody (§ 232), loupež (§ 234), vydírání (§ 235), porušování domovní svobody (§ 238), znásilnění (§ 241), pohlavní zneužívání (§ 242 a 243), soulož mezi příbuznými (§ 245), krádež (§ 247), neoprávněné užívání cizí věci (§ 249), neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru (§ 249a), poškozování cizí věci (§ 257) atd.[8]
Byť by se tedy mohlo zdát, že existuje celá škála dílčích prostředků, jak (alespoň trestněprávně)[9] postihnout projevy domácího násilí, citovaná ustanovení však nevystihují vždy podstatu situací, které se u těchto tzv. vztahových trestných činů (za něž lze považovat převažující část trestné činnosti spojené s fenoménem domácího násilí) mohou vyskytnout. Jejich smysl směřuje poněkud jinam, než by bylo z trestněpolitického hlediska žádoucí. Veřejný zájem není chráněn zdaleka důsledně a tato nedůslednost je jedním z mnoha podnětů vedoucích k diskusím o nutnosti změnit přístup k boji proti domácímu násilí i v oblasti trestního práva.[10]
II. Vymezení pojmu domácí násilí
Tento příspěvek si v žádném případě nečiní nárok na to, postihnout tento závažný negativní společenský jev z hlediska všech v úvahu přicházejících přístupů (resp. alespoň některých – právních, kriminologických, sociologických apod.).[11]
Z hlediska tématu tohoto článku lze uvést jen tolik, že domácí násilí nelze zjevně omezovat jen na tradiční definici násilí jako použití fyzické síly k působení na vůli člověka s cílem překonat kladený odpor nebo očekávaný odpor a nebo mu zamezit.[12] Pojem násilí je na místě posuzovat šířeji, než umožňuje současné znění skutkových podstat ublížení na zdraví anebo týrání osoby blízké (pokud samozřejmě bude hlavní pozornost zaměřena jen na tyto skutkové podstaty a nikoli např. na skutkové podstaty loupeže, vydírání, útisku atd.).
Nejedná se totiž jen o fyzické týrání, psychické týrání (urážky, nadávky, sekýrování, falešné obviňování, výhrůžky, zesměšňování před dětmi), ale i o sexuální zneužívání a sexuální násilí, porušování práv svobody jednotlivce (zákaz návštěv, zákaz kontaktu s rodinou a další omezování, porušování domovní svobody). Může se jednat ovšem i o týrání dětí rodiči, týrání rodičů dospívajícími dětmi, různými formami útoků ve vztazích mezi homosexuály, ale také o napadání osob duševně nebo fyzicky postižených, osob přestárlých apod. Někdy se rozlišuje mezi obětmi přímými a nepřímými. Takovým příkladem mohou být např. děti jako oběť útoku na matku.
Jde tedy o každý čin, kdy oběť dělá něco, co dělat nechce, a nebo který jí brání dělat něco, co dělat chce, nebo v ní vyvolává strach. Prostřednictvím moci, kterou tento strach poskytuje, určuje pachatel chování oběti.[13] Oběť domácího násilí má na pachatele, který je jejím manželem, druhem nebo dospělým dítětem atd., hlubokou psychickou vazbu, proto v některých případech domácí násilí z různých důvodů snáší (upadne např. do stavu naučené bezmoci). Společným rysem domácího násilí je, že pachatel zneužívá postavení, které má ve vztahu k osobám, jež jsou s ním spojeny materiální nebo citovou závislostí.[14]
III. Poznatky ze zahraničních úprav domácího násilí[15]
Úprava ve Slovenské republice[16] vnáší do zákona zcela nový pohled na činy spáchané v rámci domácího násilí. Vychází z mezinárodních smluv o lidských právech a dalších dokumentů a považuje tento druh násilí za porušení lidských práv bez výjimky s těžším následkem pro společnost, rodinu a jedince, než je násilí páchané na veřejnosti. Pachatelé domácího násilí mimo to, že porušují povinnosti obecně uložené zákonem o rodině, zneužívají důvěru rodinných příslušníků, zneužívají jejich loajalitu i intimní informace o členech rodiny.
Domácí násilí je vymezeno v novelizovaném § 215 TrZ (týrání blízké a svěřené osoby) tak, že tohoto jednání se dopustí ten, kdo týrá blízkou osobu nebo osobu, která je v jeho péči nebo výchově, působí jí fyzické utrpení nebo psychické utrpení zejména bitím, kopáním, údery, způsobením ran a popálenin různého druhu, ponižováním, pohrdavým zacházením, neustálým sledováním, vyhrožováním, vyvoláváním strachu nebo stresu, násilnou izolací, citovým vydíráním nebo jiným jednáním, které ohrožuje její fyzické nebo psychické zdraví, nebo omezuje její bezpečnost, bezdůvodným odpíráním stravy, odpočinku a nebo spánku, nebo odpíráním nezbytné osobní péče, ošacení, hygieny, zdravotní péče, ubytování, výchovy nebo vzdělání, nucením k žebrotě nebo vykonávání činností vyžadujících neúměrnou fyzickou nebo psychickou zátěž s ohledem na její věk nebo zdravotní stav nebo způsobilých poškodit jí zdraví, vystavováním vlivu látek způsobilých poškodit jí zdraví, nebo neodůvodněným omezováním v přístupu k majetku, který má právo užívat.
Souhlas poškozeného se stíháním osoby blízké se u tohoto trestného činu nevyžaduje.
Rakouský spolkový zákon o ochraně před násilím v rodině z roku 1996, ve znění zákona z roku 1999, v § 382b vychází z toho, že soud může osobě, která blízkému rodinnému příslušníku způsobila újmu fyzickým útokem, hrozbou fyzického útoku nebo chováním vedoucím ke značné psychické újmě na zdraví činí další soužití nepřijatelným, na její žádost uložit některé z předběžných opatření omezujících pachatele a ochraňujících oběť. Zákon se vztahuje na manžely, druha a družku, sourozence a příbuzné v první linii, včetně adoptivních dětí a dětí svěřených do pěstounské péče, jakož i adoptivních rodičů a pěstounů, sourozenců manžela nebo druha, pokud žijí s odpůrcem ve stejné domácnosti nebo v ní žili v posledních třech měsících před podáním žádosti.
Německý zákon pro zlepšení občanskoprávní ochrany v případě násilných činů a omezování osobní svobody a zároveň i usnadnění přenechání bytu manželů při rozluce z roku 2002 (zákon o ochraně před násilím) stanoví, že způsobila-li jedna osoba jiné osobě protiprávně tělesné zranění, újmu na zdraví nebo omezila-li její svobodu, je soud povinen provést na návrh takto poškozené osoby opatření potřebná k zamezení dalšího poškození této osoby. Následuje výčet předběžných ochranných opatření omezujících pachatele. Ustanovení platí i pro situace, kdy „určitá osoba vyhrožuje v rozporu se zákonem druhé osobě poškozením života, tělesným zraněním, újmou na zdraví nebo omezováním osobní svobody nebo určitá osoba protiprávně a úmyslně vnikne do bytu druhé osoby nebo do prostor v jejím vlastnictví, druhou osobu obtěžuje nevhodným způsobem tím, že proti její jednoznačně vyjádřené vůli opakovaně omezuje její osobní svobodu nebo ji pronásleduje za použití telekomunikačních prostředků.“
V Nizozemí neexistuje zvláštní právní norma, která by upravovala postih domácího násilí, ale domácí násilí je trestné jako kterékoliv jiné sexuální nebo psychické násilí. U trestných činů ublížení na zdraví a týrání se tresty zvyšují o jednu třetinu základní trestní sazby, pokud se viník dopustí trestného činu vůči své matce, svému zákonnému otci, své manželce, manželovi nebo svému dítěti. Trestní stíhání je zahajováno bez souhlasu poškozeného. Pro účely policejní praxe se pod pojmem domácího násilí rozumí fyzické, psychické a sexuální násilí (zneužívání) v rodině. Nizozemský trestní zákon dále upravuje novou skutkovou podstatu trestného činu „slídění“. Toho se dopouští ten, kdo záměrně, svévolně a opakovaně sleduje druhou osobu, a tím tomu, kdo je sledován, působí emoční utrpení nebo v něm vzbuzuje strach z násilného útoku.
Velká Británie nemá speciální zákon o ochraně před domácím násilím. Operativní definice metropolitní policie považuje za domácí násilí „jakýkoliv výskyt ohrožujícího chování, násilí nebo zneužití (psychického, fyzického, sexuálního, ekonomického nebo emocionálního) mezi dospělými osobami, které jsou nebo v minulosti byly intimními partnery nebo členy jedné rodiny, a to bez ohledu na pohlaví.“ Útok vedený někým, koho žena zná nebo s kým žije, je trestním právem posuzován jako trestný čin způsobený neznámou osobou. Každý má právo na ochranu před násilím.
Ochranu před domácím násilím poskytuje právo občanské i trestní. V občanském právu lze postupovat podle zákona o právu rodinném z roku 1996 a podle zákona o dětech z roku 1998. Tyto zákony se však v případech domácího násilí oproti institutům trestním používají jen zřídka. Mezi opatření trestněprávní spadá např. zákon o obtěžování z roku 1997, který upravuje trestný čin „obtěžování“ a trestný čin „vystavení jiné osoby strachu z násilí“. Při odsouzení za některých z těchto trestných činů vydá soud rozhodnutí, které přikazuje odsouzenému zdržet se určitého jednání. Porušení zákona je trestným činem. Zákon o deliktech proti osobě z roku 1861 postihuje jednání, která měla za následek ublížení na zdraví nebo újmu na zdraví (i psychickou), úmyslné zranění, znásilnění, omezování osobní svobody (ženy mužem), pokus vraždy, pohrůžky usmrcením.
IV. Doporučení subkomise rekodifikační komise Ministerstva spravedlnosti pro trestné činy proti životu a zdraví, svobodě a lidské důstojnosti
Již zmíněná rekodifikační komise Ministerstva spravedlnosti ve snaze jednak zrychlit proces přípravy paragrafovaného textu nového trestního zákona, jednak opatřit pro výsledný materiál co nejvíce podkladů, výrazně v průběhu roku 2002 a zejména prvního pololetí roku 2003 zvýšila svou aktivitu. Kromě jiných zřídila i zmíněnou subkomisi.
Tato subkomise počátkem roku 2003 vypracovala návrh, který ohledně domácího násilí vycházel z toho, že je potřebné upravit samostatnou skutkovou podstatu trestného činu násilí v rodině a domácnosti.
Tohoto trestného činu by se dopustila osoba, která v rámci rodiny nebo společné domácnosti osobě blízké, jinému členu společné domácnosti (anebo jinému, s kterým žil ve společné domácnosti nejméně jeden rok předtím),[17] způsobí újmu na zdraví, takovou osobu soustavně týrá, takové osoby starší než 18 let v úmyslu snížit její důstojnost zneužije k pohlavnímu styku, takové osobě brání užívat osobní svobody, osobu blízkou nebo člena společné domácnosti násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konala, opominula nebo trpěla, nutí ji, zneužívaje její tísně nebo závislosti, aby něco konala, opominula nebo trpěla, vyhrožuje jí usmrcením, těžkou újmu na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu, neoprávněně vnikne do domu nebo bytu jiného nebo domu nebo bytu, který společně s osobou blízkou nebo jiným členem společné domácnosti užívá, v úmyslu užít násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí, brání v užívání domu nebo bytu osobě blízké nebo jinému členu společné domácnosti. V textu příslušného zákonného ustanovení by bylo výslovně vyjádřeno, že jednání pachatele bude posouzeno podle tohoto ustanovení jen tehdy, nepůjde-li o trestný čin závažnější.
V některých případech by se jednalo o převzetí již existujících skutkových podstat, v jiných o rozšíření trestního bezpráví.
Dále byl učiněn pokus vymezit pojem domácí násilí pro účely případného výkladového ustanovení v budoucí hmotněprávní úpravě.[18]
U skutkových podstat trestných činů násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a TrZ, týrání svěřené osoby podle § 215 TrZ, vraždy podle § 219 TrZ, ublížení na zdraví podle § 221 a 222 TrZ, omezování osobní svobody podle § 231 TrZ, zbavení osobní svobody podle § 232 TrZ, vydírání podle § 235 TrZ, útisku podle § 237 TrZ, porušování domovní svobody podle § 238 TrZ, znásilnění podle § 241 TrZ bylo dále navrhováno upravit jako nový zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty: „…takový čin spáchal proti osobě blízké nebo členu společné domácnosti v rámci rodiny nebo společné domácnosti“.
Stanovení širšího rozsahu skutkových podstat trestných činů, u nichž by se měl nový kvalifikační znak uplatnit, vyplývá z toho, že základní (nová) skutková podstata trestného činu domácího násilí postihuje (jako subsidiární) jen méně závažné formy jednání. Zpřísnění trestního postihu je však na místě i u trestných činů závažnějších, resp. i nejzávažnějších.
Při podmíněném odsouzení pachatele za některou z forem násilí spáchaného zejména na ženě[19] (včetně podmíněného odsouzení s dohledem) by trestní zákon měl umožňovat uložení takového opatření nebo omezení, jímž by pachateli bylo zakázáno kontaktovat poškozeného (poškozenou) nebo jímž by pachateli bylo uloženo opustit společnou domácnost; příslušné změny provést i v navazujících právních předpisech (zejména v občanském zákoníku a v zákoně o rodině).
Měl by být upraven i korespondující přestupek.[20]
V. Návrh rekodifikace trestního zákona
Návrh rekodifikace, který byl předmětem diskuse na jednání na Ministerstvu spravedlnosti dne 2. 6. 2003, byl vypracován ve dvou alternativách (§ 175 návrhu)21. Takového jednání by se dopustila osoba, která týrá osobu blízkou (nebo alternativně i jinou) žijící s ní ve společném obydlí (byla by ohrožena trestní sazbou v rozmezí od jednoho do pěti let). Odnětím svobody na 2 roky až 8 let by byl potrestán pachatel, který by takový čin spáchal zvlášť surovým způsobem nebo na více osobách, způsobil-li by takovým činem těžkou újmu na zdraví, spáchal-li by ho na nejméně dvou osobách nebo by jej páchal po delší dobu. Konečně trestní sazbou od 5 do 12 let by byl ohrožen ten, kdo by činem způsobil těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob nebo smrt. Pojem osoby blízké by byl vymezen ve společném ustanovení v závěru kodexu. Navrhovaná úprava by dále zahrnovala i skutkovou podstatu trestného činu mučení a jiného nelidského a krutého zacházení (§ 125), zbavení osobní svobody (§ 145), omezování osobní svobody [§ 146 – v obou případech by zde byla upravena kvalifikovaná skutková podstata – odst. 2 písm. d) jak § 145, tak i § 146 – „tímto činem způsobí fyzické nebo psychické útrapy“], vydírání (§ 150), útisk (§ 152), atd., většinou tedy bez stanovení původně navrhovaného rozšíření kvalifikovaných skutkových podstat, jak je uvedeno výše pod bodem IV.
Po diskusi byla v § 175 odst. 1 návrhu vypuštěna alternativa „jinou“ – ustanovení má dopadat jen na „domácí násilí“ v užším pojetí. Přes diskuse ohledně možnosti postihovat týrání v příbuzenských vztazích obecně (např. odděleně žijícího vnuka ve vztahu k jeho babičce) byla tato širší koncepce odmítnuta. Zejména proto, že by se neodůvodněně zpřísňovala represe v těchto vztazích, zatímco týrání stejně odsouzeníhodné, ale uskutečněné nikoli mezi příbuznými (a je také otázkou, jak daleko až by příbuzenské vztahy měly být pak definovány), by bylo trestně nepostižitelné podle této zvláštní skutkové podstaty. Podle návrhu se preferuje závislost, která je tu důvodem trestnosti – týraný zpravidla nemá na výběr a musí toto jednání trpět, protože nemá možnost řešit situaci např. odstěhováním.22
VI. Závěry
Z toho, co je výše uvedeno, vyplývá, že se sice na jedné straně již v podstatné míře podařilo zpochybnit některé až příliš lhostejné postoje k velmi závažnému jevu nazývanému domácí násilí, ale dosažení úpravy, která umožní efektivní trestní postih těchto jednání, bude nesmírně obtížné. Nejde snad ani tak o to, že se příliš nedaří dospět ke konsenzu ohledně přesného znění této skutkové podstaty (popř. doplnění některých dalších skutkových podstat, jak to navrhovala subkomise pro trestné činy podle hlavy sedmé a osmé trestního zákona – viz shora), ale za zcela zásadní je třeba považovat zejména to, aby tato úprava byla provázaná s ustanoveními zákonů a jiných právních předpisů v netrestní oblasti. Tedy aby trestněprávní opatření byla doplněna opatřeními i jiných právních odvětví – práva občanského, práva správního apod. Velice důležité by bylo i uplatnění prvků probace a mediace. Jinými slovy řečeno – aby se v míře co největší ve vztahu k fenoménu domácího násilí uplatňoval multidisciplinární přístup. Bez něho totiž nelze očekávat vymýcení nebo alespoň omezení tohoto závažného jevu.
Poznámky pod čarou:
* Autor je ředitelem analytického a legislativního odboru Nejvyššího státního zastupitelství v Brně.
[1] Návrh rekodifikace by měl být následně předložen vládě a po projednání vládou pak Poslanecké sněmovně (předpokládá se počátek účinnosti dnem 1. ledna 2005).
[2] Příkladmo je možno poukázat na tisk 337 Senátu z roku 2002 (projednávání tohoto návrhu Senát odročil nejprve na dobu 6 měsíců), 17. 4. 2003 byl však návrh po zapracování pozměňovacích návrhů Senátem schválen a předložen Poslanecké sněmovně (ta ho projednávala jako tisk 298). Návrh zákona byl usnesením sněmovny ze dne 25. 6. 2003 přikázán ústavněprávnímu a petičnímu výboru, ani jeden z těchto výborů zatím návrh zákona neprojednal. Jen pro úplnost je třeba zmínit záporné stanovisko vlády k návrhu zákona, vyjádřené v příloze k usnesení č. 471 ze dne 19. 5. 2003 (kromě některých věcných připomínek vztahujících se především k pojmu „společné obydlí“ a „osoba žijící ve společném obydlí“) bylo konstatováno, že vláda připravuje zásadní rekodifikaci trestněprávních předpisů, v nichž bude i problematika domácího násilí řešena ve speciálním ustanovení za současné úpravy ustanovení souvisejících, upravujících postavení obětí domácího násilí, jejich důkazní situaci a jejich souhlas se stíháním pachatele trestné činnosti. Tato komplexní právní úprava bude připravena tak, aby výrazně reagovala na potřeby praxe zejména i v souvislosti s trestnou činností tak závažného charakteru, jakou tzv. domácí násilí nepochybně představuje.
Návrh novely trestního řádu a souvisejících právních předpisů bezprostředně v Poslanecké sněmovně či v Senátu sice projednáván nebyl, ale např. v analytických materiálech Nejvyššího státního zastupitelství předložených Ministerstvu spravedlnosti byly činěny podněty ke změně ustanovení § 163a TrŘ (ve znění po novele č. 265/2001 Sb. – § 163 a 163a TrŘ).
[3] To proběhlo dne 4. 9. 2002.
[4] Srov. např. velmi podnětný příspěvek Baxy, J., Krále, V. Domácí násilí a právní možnosti jeho řešení. Trestněprávní revue, č. 2002, č. 10, s. 284–286. Jakkoli obsah článku vyznívá spíše negativně ve vztahu k návrhu novely trestního zákona posléze projednaného Senátem jako tisk 337, nepochybně provádí velmi zevrubnou analýzu jak domácího násilí, tak i možných legislativních řešení při jeho omezování.
[5] Např. Deklarace OSN o odstraňování násilí páchaného na ženách z r. 1993, Doporučení Rady Evropy (85) 4 o násilí v rodině, Doporučení Rady Evropy (85) 11 o postavení oběti v trestním právu a řízení, Doporučení Rady Evropy (87) 21 o pomoci obětem a prevenci viktimizace, Úmluva OSN o odstranění všech forem diskriminace žen, Zpráva ze Čtvrté světové konference o ženách z roku 1995 v Pekingu, atd.
[6] Jde zatím jen o pracovní označení, nelze vyloučit ani jiný název takové skutkové podstaty.
[7] To se týká nejen úpravy trestněprávní (přesněji řečeno – hmotněprávní – pokud jde o vůbec o to, zda a v jakém rozsahu je domácí násilí kriminalizováno, a procesní – ve vztahu k problému, jak se daří usnadňovat stíhání osob, které jsou podezřelé z jednání, jež lze zahrnout pod pojem domácí násilí), ale i úpravy jiných právních odvětví, zejména práva občanského, rodinného a správního.
[8] Fenyk, J. Některé úvahy o postižitelnosti „domácího násilí“ z hlediska současného trestního práva i záměrů „de lege ferenda“. Právní rozhledy, 2002, č. 12.
[9] Při plném respektování principu „ultima ratio“ – trestní právo by tedy mělo být až krajním prostředkem reakce společnosti na určitá jednání. Jinak řečeno (a z jiného pohledu) – trestní právo není (a ani nemůže být) jakýmsi „všelékem“ na všechny neduhy společnosti. Míněno z opačného úhlu: půjde-li o jednání skutečně závažné, které z trestněpolitického hlediska vyžaduje adekvátní reakci státu, pak je trestní postih nepochybně plně odůvodněn.
[10] Srov. dílo citované v poznámce pod čarou č. 8.
[11] Za plně odpovídající vymezení tohoto pojmu je např. možno považovat definici podávanou Macháčkovou, R. Domácí násilí – některé právní aspekty. Vybrané kriminologické a právní aspekty domácího násilí. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2001, s. 121. Jiné vymezení (a zaměřené na poněkud jinou stránku naznačeného problému) uvádí Vykopalová, H. Násilí v rodině. Kriminalistika, 2001, č. 4.
[12] Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. 5. přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2001, s. 611.
[13] Macháčková, R. Domácí násilí – některé právní aspekty. Vybrané kriminologické a právní aspekty domácího násilí. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2001, s. 121.
[14] Vykopalová, H. Násilí v rodině. Kriminalistika, 2001, č. 4, vychází mj. z toho, že domácí násilí, neboli násilí v rodině, je velmi závažným patologickým společenským jevem s vysokou latencí. Má řadu různých projevů a forem: psychické násilí, fyzické násilí a sexuální násilí a jejich kombinace, zahrnující všechny členy rodiny: ženy, děti, muže, seniory.
[15] Vzhledem k tomu, že existuje (v Evropě i ve světě) celá řada právních úprav, které nejen že kriminalizují domácí násilí (zpravidla formou zvláštních skutkových podstat), ale činí i četná doprovodná opatření v jiných právních odvětvích než v právu trestním, jsou uvedeny jen některé. Podrobnější informace jsou obsahem zejména publikace citované v poznámkách pod čarou č. 10 a 12, s. 155–157.
[16] Lze v těchto souvislostech považovat za přinejmenším pozoruhodné, jak se (postupně, ale velmi intenzivně) začínají obě právní úpravy, původně téměř shodné, po více než 10 letech oddělené existence od sebe odlišovat. Ovšem slovenská úprava zde dokládá (aniž by bylo k dispozici dostatek poznatků k případným hodnotícím závěrům) minimálně to, že se alespoň pokouší řešit (trestněprávními prostředky) velmi závažný problém, který je nezřídka podceňován.
[17] Uvedená kategorie osob byla dána jako možná alternativa, protože nebylo dosaženo jednoty v názorech na otázku, zda i na tyto osoby by se citovaná skutková podstata měla vztahovat. Faktem zůstává, že měl-li být případný trestní postih účinný a měl-li by zohlednit specifika domácího (rodinného) násilí, jak o něm píše např. H. Vykopalová nebo R. Macháčková v pracích uváděných výše, zřejmě i tyto osoby by tu měly být uvedeny. Půjde však zřejmě o otázku velmi spornou, o níž se bude ještě nepochybně diskutovat.
[18] Taková definice by byla založena mj. na tom, že trestné činy, které lze zahrnout pod domácí násilí, mají následující společné znaky:
– jsou páchány v rodině nebo domácnosti,
– mezi osobami v poměru rodinném nebo obdobném (osoby blízké nebo osoby, které jsou považovány za osoby blízké),
– vyznačují se soustavností,
– jsou vedeny jednotným záměrem utiskovat, vydírat, ohrožovat, omezovat, ubližovat, pohlavně zneužívat poškozeného (oběť), nutit ho, aby něco konal, opominul nebo trpěl s cílem ponižovat její lidskou důstojnost,
– jsou spojovány stejným nebo obdobným způsobem provedení,
– vyznačují se blízkou časovou souvislostí,
– jejich páchání se vyznačuje vysokou latencí, zejména v případě útisku, vyhrožování, vydírání, omezování osobní svobody nebo zneužívání k sexuálním aktivitám,
– fyzické stopy bití nebo psychické útrapy nedosahují při jednotlivých útocích následku (účinku) trestného činu ublížení na zdraví nebo znásilnění,
– za vyjmenované trestné činy, vyjma trestného činu znásilnění a těžké újmy na zdraví, nepřesahuje horní hranice trestu trest dva roky odnětí svobody,
– u většiny trestných činů, které se přímo či nepřímo vztahují k fenoménu domácího násilí, je prakticky vždy nezbytný výslovný souhlas poškozeného (oběti) s trestním stíháním.
K pojmu „domácí násilí“ srov. také to, co je uvedeno výše pod bodem II.
[19] Z článku H. Vykopalové (cit. dílo) vyplývá vcelku jednoznačně, že většinou obětí domácího násilí je žena; to nevylučuje i případy, kdy obětí jsou osoby jiné (dokonce i muž). Je však nesporné, že takové případy (kdy domácí násilí směřuje proti muži), jsou zjevně méně časté.
[20] Tento příspěvek neřeší též procesní aspekt naznačené problematiky. Jeví se však nanejvýš vhodným, aby byla zvažována poměrně zásadní změna ustanovení § 163 a 163a TrŘ v tom smyslu, že na skutkovou podstatu trestného činu domácího násilí by se úprava souhlasu poškozeného nevztahovala (tím se samozřejmě neřeší zase jisté negativní dopady takového řešení, kdy oběť, vůči níž byl útok v rámci domácího násilí zaměřen, i když souhlas nedává, je následně vystavena pokračujícímu fyzickému či psychickému nátlaku, aby nevypovídala, aby učinila vše nezbytné „v zájmu klidu v rodině“, atd.). K této nesporně velmi zajímavé otázce srov. také Musil, J. Trestní řízení a dispoziční právo osob blízkých (příspěvek byl přednesen – shodně jako podstatný výtah z tohoto článku – v rámci III. kulatého stolu k problematice domácího násilí – „Limity trestního práva procesního při postihu domácího násilí“ – konaném dne 10. 6. 2003 v Praze.
21 V návrhu rekodifikace předloženém k připomínkovému řízení jde o § 177 návrhu – týrání osoby žijící ve společném obydlí.
22 V návrhu rekodifikace předloženém k připomínkovému řízení je i tato osoba jiná žijící ve společném obydlí zmíněna.
