JUDr. Jiří Pácal *
V řízení o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného M. K., se Nejvyšší soud zabýval otázkou, jakým způsobem může postupovat soud v řízení o stížnosti podané proti usnesení státního zástupce, kterým bylo podle § 71 odst. 3 TrŘ rozhodnuto, že se obviněný ponechává ve vazbě.
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 9. 7. 2003 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnost České republiky ve prospěch obviněného M. K., proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 3. 1. 2003 (sp. zn. Nt 291/2002), a podle § 268 odst. 1 písm. c) TrŘ rozhodl usnesením, že se stížnost pro porušení zákona zamítá.
Rozhodnutí OS v Hradci Králové a řízení, které mu předcházelo
Dne 21. 8. 2002 bylo podle § 160 odst. 1 TrŘ zahájeno trestní stíhání obviněného M. K. pro spáchání pokračujících trestných činů krádeže ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. a poškozování cizí věci ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., § 257 odst. 1 tr. zák.
Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 23. 8. 2002 (sp. zn. Nt 211/2002) bylo rozhodnuto o vzetí obviněného M. K. do vazby podle § 68 odst. 1 TrŘ z důvodů uvedených v § 67 písm. b), c) TrŘ se započtením běhu vazební lhůty od zadržení dne 20. 8. 2002 ve 20:45 hod.
Proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 23. 8. 2002 (sp. zn. Nt 211/2002) podal obviněný M. K. stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 9. 2002 (sp. zn. 11 To 410/2002), podle § 148 odst. 1 písm. c) TrŘ zamítnuta jako nedůvodná.
S ohledem na skutečnost, že dne 20. 11. 2002 dosáhla doba trvání vazby obviněného M. K. v přípravném řízení tří měsíců, rozhodl státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové usnesením ze dne 21. 11. 2002 (sp. zn. Zt 926/2002), že se obviněný M. K. nadále ponechává ve vazbě podle § 71 odst. 3 TrŘ z důvodů uvedených v § 67 písm. c) TrŘ, přičemž důvod vazby uvedený v § 67 písm. b) TrŘ odpadá podle § 71 odst. 2, věty druhé TrŘ.
Proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 21. 11. 2002 (sp. zn. Zt 926/2002) podal obviněný M. K. stížnost, o které rozhodl Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 3. 1. 2003 (sp. zn. Nt 291/2002) tím způsobem, že podle § 149 odst. 1 písm. b), odst. 3 TrŘ napadené usnesení zrušil ve výroku, kterým bylo rozhodnuto, že se obviněný M. K. podle § 71 odst. 3 TrŘ ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. c) TrŘ, a státnímu zástupci uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
Stížnost ministra spravedlnosti pro porušení zákona
Proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 3. 1. 2003 (sp. zn. Nt 291/2002) podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. K. Vytkl v ní, že zákon byl napadeným usnesením porušen v ustanoveních § 147 odst. 1 písm. a), b) TrŘ a § 148 odst. 1 písm. c) TrŘ.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti České republiky uvádí, že v případě obviněného M. K. vazební lhůta ve smyslu § 71 odst. 3 TrŘ uplynula dnem 20. 11. 2002, neboť obviněný byl vzat do vazby s účinností od 20. 8. 2002, a proto musel státní zástupce o dalším ponechání obviněného M. K. ve vazbě rozhodnout ve smyslu § 71 odst. 3 TrŘ do pěti pracovních dnů, tj. nejpozději do 25. 11. 2002. Z dikce zákona podle ministra spravedlnosti plyne, že se jedná o lhůtu propadnou, jejíž nedodržení má za následek, že obviněného je nutno z vazby propustit na svobodu, a to nejpozději dnem následujícím po uplynutí uvedené lhůty (§ 71 odst. 2, poslední věta TrŘ per analogiam), přičemž běh takové lhůty nemůže být v budoucnu obnoven a započít znovu. Za této situace mohl Okresní soud v Hradci Králové napadené usnesení zrušit a věc vrátit státnímu zástupci k novému projednání a rozhodnutí jen tehdy, pokud by státní zástupce ještě mohl učinit nové rozhodnutí ve lhůtě podle § 71 odst. 3 TrŘ. Protože tomu tak v daném případě nebylo, měl okresní soud sám o vazbě obviněného M. K. rozhodnout, pokud neshledal důvod k zamítnutí podané stížnosti. Právní názor Okresního soudu v Hradci Králové, že doručením rozhodnutí stížnostního orgánu počíná běžet státnímu zástupci nová pětidenní lhůta k rozhodnutí podle § 71 odst. 3 TrŘ, nemá podle ministra spravedlnosti oporu v zákoně a představuje porušení práv obviněného, který tak setrvává po určitou dobu ve vazbě bez právního důvodu.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti České republiky navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle § 268 odst. 2 TrŘ, že usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 3. 1. 2003 (sp. zn. Nt 291/2002) byl porušen zákon ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 TrŘ napadené usnesení zrušil a dále postupoval podle § 271 odst. 1 TrŘ.
Přezkum zákonnosti Nejvyšším soudem ČR
Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 274 TrŘ v neveřejném zasedání přezkoumal podle § 267 odst. 3 TrŘ zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení, které napadené části rozhodnutí předcházelo, a dospěl k závěru, že není důvodná.
Podle § 71 odst. 3 platí, že pokud doba trvání vazby v přípravném řízení dosáhne tří měsíců, je státní zástupce povinen do pěti pracovních dnů po uplynutí této doby rozhodnout, zda se obviněný ponechává i nadále ve vazbě, nebo zda se z vazby propouští na svobodu.
Podle názoru Nejvyššího soudu nelze chápat pětidenní lhůtu stanovenou citovaným ustanovením jako lhůtu propadnou. Za propadnou (prekluzivní) je třeba považovat pouze takovou lhůtu, která je stanovena k provedení určitého procesního úkonu a jejíž nedodržení má za následek ztrátu možnosti takový úkon s úspěchem provést (jedná se typicky např. o lhůty stanovené k podání opravného prostředku). Uplynutí pětidenní lhůty podle § 71 odst. 3 TrŘ však podle názoru Nejvyššího soudu uvedené následky nemá. Je třeba uvést, že z ustanovení § 73 odst. 1 TrŘ nevyplývá, že by pětidenní lhůta měla charakter lhůty propadné, neboť s uplynutím této lhůty zákon nespojuje ztrátu možnosti rozhodnout o ponechání obviněného ve vazbě. Takový výklad citovaného ustanovení by vedl navíc k absurdnímu závěru, že ani soud rozhodující o stížnosti proti usnesení státního zástupce vydaného podle § 71 odst. 3 TrŘ nemůže po zrušení napadeného usnesení postupem podle § 149 odst. 1 písm. a) TrŘ ve věci sám rozhodnout, neboť i takové nové rozhodnutí stížnostního soudu by bylo vydáno až po uplynutí pětidenní lhůty stanovené v § 71 odst. 3 TrŘ.
Nejvyšší soud se neztotožnil ani s názorem ministra spravedlnosti, že nedodržení pětidenní lhůty podle § 71 odst. 3 TrŘ má za následek, že obviněného je nutno propustit z vazby na svobodu, a to nejpozději dnem následujícím po uplynutí lhůty, ministr spravedlnosti dovozuje, že je třeba v tomto případě postupovat podle § 71 odst. 2 poslední věta per analogiam.
Podle názoru Nejvyššího soudu je v této souvislosti třeba vycházet předně ze znění ustanovení § 71 odst. 3 TrŘ, které povinnost propustit obviněného na svobodu jako následek nedodržení lhůty podle § 71 odst. 3 TrŘ nestanoví. Také na základě systematického srovnání s ustanoveními dalších odstavců § 71 TrŘ, která v souvislosti s trváním vazby výslovně zakotvují ve stanovených případech povinnost propustit obviněného na svobodu, lze dospět k závěru, že úmyslem zákonodárce nebylo stanovit takové následky v případě nedodržení pětidenní lhůty podle § 71 odst. 3 TrŘ. Ani postup podle § 71 odst. 2 TrŘ per analogiam nelze v daném případě považovat za správný, neboť ustanovení § 71 odst. 2 TrŘ neupravuje následky nedodržení lhůty pro rozhodnutí o trvání vazby, ale stanoví následky uplynutí exaktně stanovené délky vazby v případě, že vazebním důvodem je důvod podle § 67 písm. b) TrŘ, upravuje tedy situaci odlišnou od případu uvedeného v § 71 odst. 3 TrŘ, z čehož vyplývá, že je v daném případě vyloučen postup podle analogie, která je pojmově omezena pouze na případy obdobné.
Uvedený závěr lze podpořit i historickým výkladem ustanovení § 71 TrŘ. Ustanovení § 71 TrŘ, ve znění účinném do 31. 12. 2001, umožňovalo prodloužení zákonem stanovených lhůt trvání vazby s tím, že podle odst. 6 citovaného ustanovení návrh na prodloužení vazební lhůty bylo nutno doručit soudu nejpozději 15 dnů před skončením příslušné lhůty. Pokud návrh nebyl uvedeným způsobem předložen, ukládal zákon výslovně předsedovi senátu a v přípravném řízení státnímu zástupci povinnost propustit obviněného na svobodu nejpozději den po uplynutí lhůty, na níž bylo trvání vazby omezeno. I z této skutečnosti lze usuzovat na závěr, že nedodržení lhůty pro rozhodování o ponechání obviněného ve vazbě podle § 71 odst. 3 TrŘ v platném znění, by mělo za následek povinnost propustit obviněného z vazby na svobodu pouze tehdy, pokud by tak zákon výslovně stanovil.
Okresní soud v Hradci Králové při rozhodování o stížnosti přezkoumal v souladu s § 147 TrŘ správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž mohl obviněný M. K. jako stěžovatel podat stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení, a ohledně předmětného výroku dospěl ke správnému závěru, že napadené usnesení je v této části zcela nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, když státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové v odůvodnění napadeného usnesení uvedl pouze to, že důvody vazby podle § 67 písm. c) TrŘ nadále trvají, aniž by se trváním těchto důvodů jakkoli dále zabýval.
Za situace, kdy předmětný výrok napadeného usnesení nebyl přezkoumatelný pro nedostatek důvodů, Okresní soud v Hradci Králové nepochybil, pokud postupoval podle § 149 odst. 1 písm. b) TrŘ, napadené usnesení zrušil a uložil orgánu, proti jehož rozhodnutí stížnost směřovala, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
V této souvislosti je třeba uvést, že základním účelem stížnosti jako opravného prostředku je přezkoumání rozhodnutí vydaného v prvním stupni. Pokud nebylo v daném případě napadené usnesení nijak odůvodněno, pokud z něj tedy nebylo zřejmé, jaké skutečnosti a na základě jakých důkazů vzal státní zástupce za prokázané, a jak zjištěné skutečnosti právně posoudil, chyběl základní předpoklad pro přezkumnou činnost stížnostního soudu. Pokud by stížnostní soud vydal za této situace ve věci nové rozhodnutí, jeho činnost by neměla charakter činnosti přezkumné, stížnostní soud by fakticky sám rozhodl namísto státního zástupce, tedy namísto orgánu prvního stupně.
K tomu je nutno dodat, že stěžovateli musí být umožněno, aby v rámci stížnosti uplatnil veškeré námitky, které proti napadenému rozhodnutí má. Jestliže v konkrétním případě absentuje v napadeném rozhodnutí odůvodnění, nemá stěžovatel žádnou možnost vyjádřit se k důvodům, které vedly k vydání rozhodnutí. Pokud by stížnostní soud sám ve věci vydal nové rozhodnutí, odňal by stěžovateli možnost uplatnit námitky proti důvodům, které k vydání takového rozhodnutí vedly.
Okresní soud v Hradci Králové tedy postupoval správně, když, poté, co dospěl k závěru, že předmětný výrok napadeného usnesení není přezkoumatelný pro nedostatek důvodů, postupem podle § 149 odst. 1 písm. b) TrŘ napadené usnesení zrušil a uložil státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Takový postup je plně v souladu s citovaným ustanovením § 149 odst. 1 TrŘ, z důvodů uvedených výše takovému postupu nebrání ani ustanovení § 71 odst. 3 TrŘ.
Nejvyšší soud se v souvislosti s rozhodnutím Okresního soudu v Hradci Králové neztotožnil pouze se závěrem tohoto soudu vyjádřeným v odůvodnění usnesení, že doručením tohoto usnesení počíná běžet státnímu zástupci nová pětidenní lhůta k rozhodnutí podle § 71 odst. 3 TrŘ. Podle názoru Nejvyššího soudu takový závěr nemá oporu v zákoně, což ovšem neznamená, že by obviněný po vrácení věci státnímu zástupci setrvával po určitou dobu ve vazbě bez právního důvodu, jak nesprávně dovozuje ministr spravedlnosti.
Podle názoru Nejvyššího soudu neběží po vrácení věci státnímu zástupci znovu pětidenní lhůta podle § 71 odst. 3 TrŘ – tato lhůta byla splněna již předchozím rozhodnutím státního zástupce učiněným ve stanovené pětidenní lhůtě. Lhůta, ve které státní zástupce vydá nové rozhodnutí ve věci, bude závislá na okolnostech konkrétního případu (může být přitom ovlivněna např. množstvím a složitostí úkonů, jejichž provedení stížnostní soud nařídil v souladu s § 149 odst. 6 TrŘ), státní zástupce bude v každém případě povinen vydat nové rozhodnutí přednostně s největším urychlením (§ 71 odst. 1 TrŘ).
Nejvyšší soud dále dodává, že uvedené závěry nejsou na újmu obviněného, neboť podle § 72 odst. 1 TrŘ musí všechny orgány činné v trestním řízení průběžně zkoumat, zda důvody vazby ještě trvají nebo se nezměnily, přičemž podle § 72 odst. 2 TrŘ musí být obviněný ihned propuštěn na svobodu, jestliže důvod vazby pomine. Závěry, ke kterým Nejvyšší soud dospěl, garantují obviněnému veškerá procesní práva stanovená zákonem v souvislosti s rozhodováním o tom, zda se obviněný ponechává i nadále ve vazbě, nebo zda se z vazby propouští na svobodu podle § 71 odst. 3 TrŘ.
Nejvyšší soud konečně upozorňuje, že uvedené závěry nejsou v rozporu se závěry, ke kterým dospěl Nejvyšší soud ČSSR ve stanovisku k zajištění jednotného výkladu zákona publikovaného pod č. 23/1987 Sb. rozh. tr., podle něhož při rozhodování soudu podle § 146a písm. a) TrŘ o stížnosti proti rozhodnutí, kterým prokurátor vzal obviněného do vazby, nelze podle § 149 odst. 1 písm. b) TrŘ napadené usnesení zrušit a uložit prokurátorovi, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
Uvedený závěr Nejvyššího soudu ČSSR vycházel z argumentu, že v uvedeném případě nelze podle § 149 odst. 1 písm. b) TrŘ vrátit věc prokurátorovi k novému projednání a rozhodnutí, poněvadž při nevyřešení otázky důvodnosti vazby by obviněný musel být propuštěn na svobodu, a to z důvodu, že zrušením napadeného usnesení by ztratilo držení obviněného ve vazbě zákonný podklad. Obviněný by tedy musel být propuštěn na svobodu, přestože by později mohlo být zjištěno, že tu důvody vazby byly, což by mohlo vést ke zmaření účelu vazby a být v přímém rozporu s účelem trestního řízení.
K uvedenému stanovisku č. 23/1987 Sb. rozh. tr. a jeho právním závěrům Nejvyšší soud uvádí, že rozhodnutí o ponechání obviněného ve vazbě podle § 71 odst. 3 TrŘ je třeba odlišovat od rozhodnutí, kterým se obviněný bere do vazby. Je zřejmé, že argumenty uvedené ve stanovisku č. 23/1987 Sb. rozh. tr. mají význam pouze v případě, kdy se rozhoduje o vzetí obviněného do vazby, v případě, kdy se rozhoduje o ponechání obviněného ve vazbě však tyto argumenty relevantní nejsou. Pokud by stížnostní soud, v případě rozhodování o ponechání obviněného ve vazbě podle § 71 odst. 3 TrŘ, podle § 149 odst. 1 písm. b) TrŘ vrátil věc státnímu zástupci k novému projednání a rozhodnutí, neznamená tato skutečnost, že obviněného je nutno propustit z vazby na svobodu, zrušením napadeného usnesení neztrácí držení obviněného ve vazbě zákonný podklad, neboť jím zůstává usnesení o vzetí obviněného do vazby, které pochopitelně zůstává takovým postupem nedotčeno. Z důvodů uvedených výše není nutno propustit obviněného na svobodu ani postupem podle § 71 odst. 2 TrŘ per analogiam.
Z uvedeného vyplývá, že pokud stížnostní soud podle § 149 odst. 1 písm. b) TrŘ vrátil věc státnímu zástupci k novému projednání a rozhodnutí, nemůže takový postup vést ke zmaření účelu vazby ani být v rozporu s účelem trestního řízení
S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší soud k závěru, že stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnost proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 3. 1. 2003, sp. zn. Nt 291/2002, není důvodná, a proto ji podle § 268 odst. 1 písm. c) TrŘ zamítl.
Závěr
Ustanovení § 71 odst. 3 TrŘ upravuje první rozhodnutí o trvání vazby v přípravném řízení a stanoví povinnost státního zástupce rozhodnout o dalším trvání vazby obviněného do pěti pracovních dnů poté, kdy délka trvání vazby dosáhne v přípravném řízení tří měsíců. Lhůta pěti pracovních dnů stanovená § 71 odst. 3 TrŘ nemá charakter lhůty propadné (prekluzivní), neboť s uplynutím této lhůty zákon nespojuje ztrátu možnosti rozhodnout o ponechání obviněného ve vazbě, následekem nedodržení lhůty není ani povinnost propustit obviněného z vazby na svobodu.
Pokud soud rozhodující o stížnosti obviněného proti rozhodnutí státního zástupce podle § 71 odst. 3 TrŘ, že se obviněný ponechává ve vazbě, dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí není přezkoumatelné pro nedostatek důvodů, postupem podle § 149 odst. 1 písm. b) TrŘ napadené rozhodnutí zruší a uloží státnímu zástupci, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Po vrácení věci státnímu zástupci neběží znovu pětidenní lhůta podle § 71 odst. 3 TrŘ, lhůta, ve které státní zástupce vydá nové rozhodnutí ve věci, bude závislá na okolnostech konkrétního případu, přičemž státní zástupce bude povinen vydat nové rozhodnutí přednostně s největším urychlením (§ 71 odst. 1 TrŘ).
* Soudce Nejvyššího soudu ČR.
