Lukáš Svoboda

6. září 2002

Pokud chceme skutečně přispět k řešení problému domácího násilí, musíme se v prvé řádě zajímat, proč tento negativní jev vzniká a za jakých okolností, mezi jakými osobami, jaké jsou možnosti předcházení jeho vzniku a teprve v poslední řadě se zajímat, zda trestní právo umožňuje efektivně potrestat toho, kdo se domácího násilí dopustí a specifickými trestněprávními prostředky zabránit recidivě takového jednání.

Jestliže se při analýze domácího násilí zaměříme jen na oblast trestního postihu, pak v prvé řadě musíme konstatovat, že trestní zákon zdaleka není vůči tomuto jevu tak nevšímavý, jak se někdy tvrdí. Pokud se domácí násilí projevuje v útocích proti tělesné integritě nebo majetku oběti, pak lze samozřejmě takový čin – pokud naplňuje znaky trestného činu – postihnout jako některý z trestných činů proti životu a zdraví nebo proti majetku.  Za závažnější verbální útoky přichází v úvahu postih zejména podle trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci, omezování osobní svobody, vydírání, útisku a směřuje-li útok proti nezletilému dítěti, pak i týrání svěřené osoby. … Nejvíce podobné je takové jednání tomu, co zákon popisuje ve skutkové podstatě trestného činu týrání svěřené osoby podle § 215 trestního zákona s tím rozdílem, že ne vždy je mezi pachatelem a obětí vztah, který má uvedené ustanovení na mysli. Právě proto se všechny dosavadní snahy o účinnější trestní postih projevů domácího násilí v prvé řadě zaměřily na doplnění stávající skutkové podstaty trestného činu týrání svěřené osoby podle § 215 trestního zákona. To je i podstatou diskutovaného senátorského návrhu, který navrhuje doplnit skutkovou podstatu trestného činu týrání svěřené osoby podle § 215 trestního zákona tak, aby trestný podle tohoto ustanovení byl nejen ten, kdo týrá osobu svěřenou jeho péči nebo výchově, ale i osobu  jemu blízkou.

Vláda k takovému doplnění trestního zákona ve svém stanovisku již v minulosti vyslovila nesouhlas. Zejména poukázala na nesystémovost navrženého řešení a nevhodnost doplňovat § 215 trestního zákona o odkaz na osobu blízkou. Nejde jen o to, že okruh osob blízkých a osob svěřených do péče nebo výchovy se částečně překrývá, ale provedením navrhované úpravy by trestní zákon postihoval týrání osoby, jejíž újmu by pachatel právem pociťoval jako újmu vlastní. Absurdnost takové právní úpravy je zřejmá, když se místo slov „osoba blízká“ doplní její definice uvedená v § 89 odst. 8 in fine trestního zákona (tedy, „kdo týrá osobu, jejíž újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní“). Na druhé straně by takto doplněná skutková podstata nedopadala na případy týrání osoby, která je v poměru k pachateli rozvedenou manželkou, nebo s ním žije v poměru druh – družka, neboť pachatel by pochopitelně neprohlásil, že týraná osoba je jemu blízkou a z jeho jednání by ani takový závěr nebylo možné učinit. S těmito argumenty se v podstatě ztotožnil ústavně-právní výbor Poslanecké sněmovny, který po projednání posledně podaného poslaneckého návrhu svým usnesením z 20. února 2002 doporučil jeho zamítnutí.

Definice násilného chování v rodině nebo domácnosti má mít odraz v § 34 trestního zákona v tom směru, že spáchání trestného činu tímto způsobem má být ze zákona považováno za přitěžující okolnost. Je třeba zdůraznit, že výčet přitěžujících okolností v § 34 trestního zákona je jen demonstrativní a v těch případech, kdy čin je spáchán vůči jinému členu rodiny, lze tento fakt již za stávajícího právního stavu považovat za přitěžující okolnost. Tímto doplněním by se šablonovitě určitá část trestné činnosti prohlásila za závažnější bez ohledu na pohnutku a další konkrétní okolnosti spáchání činu.

Jak hodlá na potřebu důslednějšího postihu domácího násilí reagovat Ministerstvo spravedlnosti, které je gestorem přípravy vládního návrhu rekodifikace trestního práva je částečně nastíněno v již schváleném věcném záměru této rekodifikace, na jehož základě se nyní připravuje návrh paragrafovaného znění. Ke shodě se senátorským návrhem dochází v tom smyslu, že skutečnost, že trestný čin byl spáchán jako projev domácího násilí, by měla být obecnou přitěžující okolností a vedle toho by měla být ve zvláštní části trestního zákona nově zakotvena zvláštní skutková podstata trestného činu postihující jednání označené jako domácí násilí. Zatímco však senátorský návrh za násilí považuje násilné jednání mezi příbuznými osobami, připravovaný vládní návrh se hodlá zaměřit především na specifické prostřední a podmínky, za nichž k této delikvenci dochází. Skutečnost, že mezi pachatelem a obětí je příbuzenský poměr, se nepovažuje za rozhodující a postačující, ale zdůrazňuje se, že tato trestná činnost je páchána mezi společně bydlícími osobami, resp. bydlícími v jednom místě, kdy pachatel zneužívá jak svého dominantního postavení na straně jedné, tak i určité tísně a závislosti oběti na straně druhé.

V závěru svého vystoupení uvedl dr. Baxa, že Ministerstvo spravedlnosti předpokládá konzultaci připravovaného vládního návrhu, zejména v jeho finální fázi, s oběma komorami Parlamentu České republiky. Doufejme, že se tímto způsobem podaří najít optimální odpověď na výše diskutované otázky. K tomu ostatně dospěly i oba senátní výbory (Ústavně-právní výbor a Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice), když po proběhnuvším semináři odročily projednání původního senátního návrhu (č. 337/2002) o zhruba půl roku.