Kapitola I.
Ekonomické základy volného pohybu zboží
1. Pojem mezinárodní ekonomické integrace
Je přirozené, že pojem mezinárodní ekonomické integrace je především pojmem ekonomickým. Můžeme jej chápat jako „proces vyplývající z mezinárodních dohod, jehož cílem je vytvořit soubor právních úprav, institucí, případně ekonomických mechanismů, definovaných na společném základě.“[1] Do této definice se vejde vše od pouhé společné obchodní politiky až po úplné sjednocení všech ekonomických pravidel. Proto bude užitečné hledat formy této mezinárodní ekonomické integrace.
Po II. světové jsme svědky jevu, označovaného jako regionalizace, kdy skupiny států se ekonomicky sdružují a navzájem si na světové scéně konkurují. Po r. 1980 pak tento proces díky GATT a později Světové obchodní organizaci (WTO) tento proces přerůstá do globalizace, tj. liberalizace obchodu na celosvětové úrovni.
2. Formy mezinárodní ekonomické integrace
V této podkapitole se budeme zabývat jednak formami hospodářské integrace obecně, jednak jejich výhodami či nevýhodami, a to zejména ve vztahu k ES.
Hospodářská integrace, která je úkolem ES (srv. čl. 2 SES), může mít zpravidla tyto stupně[2]: zóna volného obchodu, celní unie, společný trh, jednotný trh, hospodářská unie:
2.1 Zóna volného obchodu
Zóna volného obchodu usnadňuje obchod uvnitř určitého regionu, i když fyzická společná hranice mezi státy není nutnou podmínkou (srov. Řecko v rámci EU): „Skupina dvou nebo více celních území, ve kterých cla a jiné omezující úpravy obchodu ... jsou odstraněny pro v podstatě veškerý obchod mezi členskými územími se zbožím pocházejícím z těchto území“ [čl. XXIV/8(b) GATT 1947[3]]. Suverénní členské státy této zóny zruší mezi sebou všechna tarifní i kvantitativní obchodní omezení, ale každý z těchto států zachová vlastní celní předpisy a kvóty ve vztahu k jiným zemím. Jde zpravidla o regionální uskupení,[4] v němž probíhá volný obchod buď vším zbožím, anebo pouze méně citlivými komoditami, zejména zbožím průmyslovým. Typicky bývá vyňat obchod zemědělskými produkty, textilem či finančními službami.
Nevýhodou zóny volného obchodu je, že absence společné obchodní politiky vůči nečlenským státům zóny (včetně společného celního sazebníku) vyvolává tzv. odklon obchodu, narušení trhů jednotlivých druhů produktů v jednotlivých členských státech zóny volného obchodu tím, že obchodníci ze třetích zemí vstupují do zóny volného obchodu přes hranici toho jejího členského státu, který na dané zboží uvaluje nejnižší clo (pokud celní výhodnost není v konkrétním případě eliminována vyššími dopravními náklady).
Tento perverzní jev částečně eliminují pravidla původu zboží, která omezují volný obchod v rámci zóny jen na zboží pocházející ze členských států; za takové zboží se považuje i zboží dovozené z nečlenského státu zóny, pokud v členském státě dovozu bylo podstatně zhodnoceno. Požadovaná míra tohoto zhodnocení je právě předmětem pravidel původu zboží.
Kapitola III.
Volný pohyb zboží jako součást vnitřního trhu
2. Vztah vnitřního trhu a pravidel soutěže
Volný pohyb a nenarušená soutěž se nenacházejí na stejné úrovni úvahy: volný pohyb je konstitutivní prvek vnitřního trhu, k němuž přispívá nenarušená soutěž, jež však pod dohledem Společenství může být omezena, jsou-li dány důvody technické, hospodářské nebo sociální uvedené v čl. 81 a 87 SES. Soud tento názor potvrdil: „Nenarušená soutěž, zmíněná čl. 4 a 85 EHS, předpokládá existenci účinné konkurence, totiž takovou dávku soutěže, která je potřebná k dodržování základních požadavků a dosažení cílů smlouvy, zejména vytvořením jednotného trhu za podmínek obdobných trhu vnitřnímu“ s tím, že pravomoci udělené Komisi čl. 81/3 (výjimka pro některé kartelové dohody mezi podniky) ukazují, že potřeba udržení účinné soutěže může být vyvážena ochranou cílů jiné povahy, a že za tímto účelem jistá omezení soutěže jsou přípustná, jsou-li nevyhnutelná k dosažení takových cílů a nevedou k odstranění soutěže v podstatné části společného trhu (26/76 Metro).
Podobně ESD judikoval o vztahu společné zemědělské politiky a pravidel soutěže (280/93 SRN v. Rada)či upřednostnil kvalitu poskytovaných služeb a řádnou správu justice před pravidly soutěže (309/99 Wouters).
Poznámky pod čarou:
[1] Srov. Redor, D. Économie européenne. Paříž : Hachette, 1999.
[2] Předkládáme dnes již klasické členění, jak je podává maďarský ekonom Balassa, B. The Theory of Economic Integration. Allen and Unwin, 1962.
[3] Srov. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí ČR, č. 191/1995 Sb.
[4] Např. EFTA, CEFTA, APEC, MERCOSUR, NAFTA, vytváří se TAFTA – Transatlantic Free Trade Area mezi ES, NAFTA a APEC, dále pak Středozemní zóna volného obchodu mezi ES a Izraelem, Tuniskem, Marokem, Egyptem, Jordánskem, Libanonem, Alžírskem a Sýrií
Ukázka byla převzata z publikace Liberalizace obchodu zbožím v právu Evropské unie
