„Zákon má být stručný, aby si jej nezkušení lidé snáze zapamatovali.“ - Lucius Annaeus Seneca

 

Dne 11. května 2005 prošla evropskou legislativou nová směrnice upravující problematiku nekalé soutěže v Evropské unii (dále jen EU) a vedle směrnice Rady 84/450/EHS¹ ze dne 10. září 1984 o klamavé a srovnávací reklamě (dále jen směrnice o KaSR) se stane hlavní oporou pro unifikaci úprav nekalé soutěže v zemích EU.

 

Hned úvodem je třeba říci, že tato směrnice ve srovnání se svou předchůdkyní směřuje k absolutní unifikaci celé úpravy nekalé soutěže. Nemělo by se tedy jednat o úpravu pouze partikulární jako to je v podobě směrnice o KaSR. Směrnici by měl tedy každý členský stát EU začlenit do své legislativy do 12. 6. 2007. K tomu je třeba dodat, že transpozice nesmí mít pouze formu interního normativního aktu či správní praxe, neboť je třeba dosáhnout toho, aby vnitrostátní právo jasně stanovilo jak faktický, tak právní rámec, pro naplnění cíle, ke kterému směrnice směřuje. V tomto duchu hovoří i judikatura Evropského soudního dvora (dále jen ESD)². Transpozici tedy nelze provést ani vytvořením ustálené judikatury či pouhým konstatováním, že vnitrostátní úprava reguluje tuto oblast mnohem přísněji, pokud ji neupravuje v takovém rozsahu jako směrnice.

 

V České republice k dokončení procesu transpozice směrnice došlo na počátku roku 2008. V tuto chvíli to vypadá, že nejspíše bude směrnice transponována komplexně v jen trochu pozměněném znění a to zejména změnou zákona o ochraně spotřebitele³ a dalších právních předpisů. Největším překvapením je dle mého názoru jen kosmetická změna ustanovení týkajících se nekalé soutěže, neboť drobných změn se dočká jen úprava srovnávací reklamy⁴.

 

Velice zajímavá je již samotná skladba směrnice, protože právě z ní je patrné, jak mimořádně komplexní by měla být úprava po začlenění směrnice do vnitrostátních právních řádů. Osobně jsem si směrnici kvůli praktičnosti rozčlenil do několika částí:

- Preambule

- Obecná ustanovení

- Generální klauzule

- Specifické formy nekalé soutěže

- Závěrečná ustanovení

- Přílohy

 

Preambule směrnice o NOP je poměrně dlouhá a ve 25 odstavcích vymezuje důvody, kvůli kterým byla vytvořena. Tím poskytuje obecný rámec pro argumentaci praktiků, kteří jejím prostřednictvím mohou podpořit svá tvrzení, jež by se jinak opírala „pouze“ o ustanovení generální klauzule. Vzhledem k tomu, že znění preambule se však při transpozici směrnice do českého právního řádu neprojevilo, dovolím si tuto otázku přeskočit s tím, že se k ní případně vrátím v jednom z dalších článků pojednávajících o této směrnici.

 

Z podoby směrnice je patrná jistá nerozhodnost tvůrce, neboť jsou v ní promítnuty dva naprosto odlišné přístupy postihování nekalé soutěže v EU. Jednak je tu mimořádně důležitá generální klauzule, chránící soutěž před „perverzní lidskou tvořivostí“⁵, jednak ustanovení o zákazu dvou specifických forem nekalé soutěže, a nakonec výčet absolutně zakázaných skutkových podstat (tzv.“černá listina“), které by měly být postihovány za každé situace. Pokusil bych se tyto dva přístupy nastínit na příkladu českého právního řádu. První z nich bych přirovnal k typovým případům nekalé soutěže, jež jsou vypočteny v českém obchodním zákoníku (dále jen ObčZ) v ustanoveních § 45–52. Druhý přístup bych následně připodobnil k nepojmenovaným nekalosoutěžním deliktům⁶, jež nejsou sice v našem právním prostředí zakázány absolutně, ale svou konkrétností se velice přibližují výčtu směrnice o NOP. Toto členění podporuje i jistá podobnost některých případů uvedených ve směrnici o NOP a nepojmenovaných nekalosoutěžních deliktů Zmínit lze např. využívání reklamy k ovlivňování dětí, reklamu nadmíru obtěžující zákazníka, prémiování, podstrkování zboží a další. Tento per se zákaz se vyskytuje až v příloze a tak je opodstatněné se domnívat, že představuje samostatnou pasáž a při jeho začlenění by měl být zákonodárce mimořádně opatrný, aby přesně vystihl záměr Evropského parlamentu a Rady (ES).

 

Poslední částí, o níž ještě nebyla řeč, jsou závěrečná ustanovení, která upravují zejména otázku vynucování, prokazování tvrzení a změnu některých směrnic, jichž se směrnice o NOP dotýká. K této části bych ještě přičlenil článek 10, týkající se kodexů chování.

  

 

Hned v úvodním ustanovení 1.kapitoly je poukázáno na jeden ze základních problémů nekalé soutěže a jejího postihování v současné Evropě. Jedná se o úvahu nad rozdělením této problematiky do dvou větví, do ochrany nekalé soutěže mezi podnikateli (popř.soutěžiteli - tzv. B2B oblast) a ochrany spotřebitelů (B2C oblast) jako subjektu slabšího v tomto smluvním vztahu⁷ . Evropská legislativa i tomuto názoru nasvědčuje, protože směrnice o NOP se zabývá pouze ochranou spotřebitelů a zcela opomíjí ochranu jiných soutěžitelů, popř.podnikatelů. K této ochraně dochází pouze zprostředkovaně, kdy spravedlivé prostředí z pohledu spotřebitele dopomáhá i řádnosti z pohledu ostatních subjektů na relevantním trhu⁸ . S argumentem úpravy směrnicí vztahů ostatních subjektů nesouhlasím, protože problematiku harmonizace nekalé soutěže bude třeba ještě upravit a toto řešení se mi jeví z pohledu podnikatele, resp. soutěžitele jako nedostačující.

 

 Článek 1. směrnice tedy vytyčuje oblast úpravy a článek 2. definuje základní pojmy. Zajímavým je tento článek zejména proto, že definuje i některé pojmy, které náš ObčZ ani jiné právní předpisy do této chvíle neznaly buď vůbec nebo znaly, ale nedefinovaly je. Na mysli mám např. pojem spotřebitele, jež definuje v českém právním řádu pouze zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele,⁹ s tím, že tato definice je užita pouze a jen pro potřeby a účely tohoto zákona. Takto se nám tedy do celé oblasti obchodního práva možná dostane nová definice spotřebitele, která by měla být odlišná od té obsažené ve výše zmíněném zákoně^10,11.

 

Dále za zmínku stojí např. poněkud podivná definice obchodníka¹² , produktu, kodexu chování, nepatřičného ovlivňování a další skupiny činností projevujících se v oblasti nekalé soutěže.

 

Za velice podstatné považuji ustanovení čl. 3, v němž je podrobně vymezena působnost a konflikt konvencí a řada dalších „relevantních faktorů“ mezinárodního práva soukromého. Nejpodstatnější je však odstavec 5., který stanovuje „minimální úroveň ochrany“ spotřebitele. Každý členský stát EU může sice po dobu šesti let stanovit přísnější pravidla na ochranu spotřebitelů, avšak po uplynutí této doby¹³ je třeba přikročit k standardům, které jsou dnes pojmenovány jako minimální harmonizace v oblasti působnosti směrnice o NOP. Jedná se o řešení správné, protože jednoznačně přispěje k harmonizaci roztříštěných úprav nekalé soutěže. Jeho jedinou slabinu spatřuji v absenci úpravy ochrany vztahů mezi podnikateli. Toto se však dá vyřešit další směrnicí, která patrně definitivně potvrdí roztříštění úpravy nekalé soutěže do dvou, na sobě relativně nezávislých, větví.

  

 

Článek 5. bych rozdělil do čtyř částí¹⁴. Úvodní odstavec první části konstatuje, že nekalé obchodní praktiky jsou zakázané a následující odstavce tuto myšlenku rozvádějí. Druhý odstavec vymezuje dva znaky, za jejichž naplnění je obchodní praktika praktikou nekalou. Prvním ze zmíněných znaků je rozpor s požadavky náležité profesionální péče a druhým pak situace, kdy praktika podstatně narušuje nebo je schopná podstatně narušit ekonomické chování průměrného spotřebitele¹⁵, který je jejímu působení vystaven, nebo průměrného člena skupiny v případě, kdy je obchodní praktika zaměřena na specifickou skupinu spotřebitelů. Toto ustanovení představují novou generální klauzuli proti nekalé soutěži. Definice je dle mého názoru podstatně obecnější než ta obsažená v ObčZ. Naše současná generální klauzule obsahuje tři znaky, a to jednání v hospodářské soutěži, rozpor s dobrými mravy a schopnost přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Za předpokladu, že jsou tyto znaky naplněny, se jedná o jednání, které je nekalosoutěžní. Domnívám se, že obdobně tomu bude i po implementaci směrnice o NOP. Je nepravděpodobné, že by se zákonodárce vzdal možnosti využívat obecného a všepokrývajícího působení generální klauzule. Za úvahu snad jen stojí, jestli je tato generální klauzule dobře nastavena. Dle mého názoru je totiž až příliš obecná a dalo by se spekulovat nad tím, jestli požadavek náležité profesionální péče a schopnost narušit ekonomické chování jsou dostatečně určující faktory pro požadavek předvídatelnosti práva. Zřejmě až praxe a judikatura obecných soudů a ESD ukáží, jak se bude tato generální klauzule interpretovat.

 

Druhá část čl. 5 z pohledu českého práva obsahuje zásadní novinku. Tou je posuzování nekalosti z pohledu členů určité jednoznačně vymezitelné skupiny spotřebitelů, kteří jsou danou praktikou zvláště zranitelní. Nekalosoutěžnost chování se v tomto případě bude posuzovat z pohledu průměrného člena této skupiny a nikoliv tedy z pohledu průměrného člena společnosti, jak je tomu ostatně i v odstavci druhém¹⁶. Tato ustanovení směřují zvláště k ochraně důchodců, duševně slabších jedinců, dětí apod. Předpokládám, že bude znamenat výrazný posun, a popravdě jej vítám, protože by mělo přinést mnohem přesnější posuzování škodlivosti jednotlivých obchodních praktik vzhledem k jejich důsledkům pro určité, jasně vymezitelné skupiny osob. Problémem by mohla být osoba průměrného člena dané skupiny, která je z pohledu důkazního nesmírně složitá k definování.

 

Poslední dvě části tohoto článku představují ustanovení odkazující na jednotlivé případy nekalé soutěže. Jde jednak o specifické formy nekalé soutěže, jednak o seznam absolutně zakázaných praktik obsažených v již zmíněné „černé listině“. Tento odkaz je nezbytný zejména z důvodů konzistence celé směrnice. Tvůrce směrnice jím chtěl poukázat na to, že nekalosoutěžnost se bude posuzovat z pohledu generální klauzule a následně je možno přistoupit ještě k specifickým nekalosoutěžním skutkům či příloze, kde jsou obsaženy absolutně zakázané nekalosoutěžní praktiky. Tím se nám de facto úprava nekalé soutěže větví do dvou částí, přičemž novou bude představovat zejména část obsažená v příloze. Do této chvíle se však v českém právním řádu nevyskytovaly nikde skutkové stavy natolik konkrétní a navíc absolutně zakázané. Otázkou však zůstává, zda-li bude třeba tyto stavy posuzovat v souladu s generálním ustanovením článku 5 odstavce 2. Domnívám se, že tomu tak bude, ale vzhledem k velké obecnosti tohoto ustanovení se rovněž domnívám, že to nebude představovat vážný problém. Pod toto ustanovení lze totiž subsumovat téměř jakýkoliv skutkový stav, s nímž v ustanovení přílohy počítáno.

  

 

Další část směrnice představuje úprava tzv.specifických forem nekalé soutěže. Konkrétně se jedná o klamavé a agresivní obchodní praktiky. Společná je pro ně nutnost subsumpce pod ustanovení generální klauzule. Za předpokladu, že by toto nebylo možné, nejednalo by se o nekalosoutěžní jednání.

 

První formou je klamavá obchodní praktika. Směrnice ji ještě rozděluje na dvě specifické formy a to na klamavé jednání a klamavé opomenutí, tedy na jednání komisivní a omisivní. Předpokladem těchto skutkových podstat je jistý potenciál ke klamání spotřebitele.

 

První dvě skupiny praktik tohoto typu jsou uvedeny v článku 6. odstavci 1. Jedná se o uvedení nesprávných informací, které vedou nebo mohou vést k rozhodnutí spotřebitele, které by jinak neučinil. Druhá forma je velice podobná, neboť za klamavé považuje uvedení správných informací za předpokladu, že i tyto mohou vést k jinému rozhodnutí spotřebitele s tím, že uvádí nebo jsou schopny uvést průměrného spotřebitele v omyl. U těchto dvou skupin zákonodárce uvádí rozsáhlý výčet informací, na které se vztahují, přičemž se jedná o výčet taxativní.

 

Další skupinu klamavých praktik představuje klamání způsobené věcnými souvislostmi. U této skutkové podstaty je poněkud obtížnější brát v potaz všechny rysy a okolnosti skutkového stavu, neboť tyto jsou vymezeny konkrétněji než u předchozích dvou. Jde o uvádění výrobků na trh, které vede k záměně nebo nedodržování závazků vyplývajících z kodexu chování, k jejichž dodržování se obchodník zavázal. Z druhého případu existují ještě dvě výjimky, a to pokud se nejedná o záměr závazku, ale o jednoznačný a ověřitelný závazek či pokud obchodník uvádí, že v této praktice je vázán kodexem.

 

Poslední skutkovou podstatou je klamavé opomenutí. Toto je odlišné od předchozích, protože představuje jednání omisivní a nikoliv komisivní, a také proto, že je samostatně vyjádřeno v čl. 7. I zde je třeba posuzovat skutkový stav z pohledu věcných souvislostí a s přihlédnutím ke všem jeho rysům a okolnostem a to tak, zda by průměrný spotřebitel učinil dané rozhodnutí i při znalostech skutečností, jejichž sdělení bylo opomenuto. Za opomenutí je považováno i pokud jsou informace poskytnuty cestou nejasnou či nesrozumitelnou. Tento článek je ovšem třeba vykládat opět v souvislosti s článkem 5. odstavcem 3. a chápat průměrného spotřebitele jako reprezentanta jisté uzavřené skupiny lidí. Důležité je rovněž zmínit, že zákonodárce hovoří o podstatných informacích, avšak tentokrát pouze v souvislosti s výzvou ke koupi (Tento termín směrnice definuje v článku 2. písm.i). Poskytovat je samozřejmě nutné i informace vyžadované jinými právními předpisy Společenství, jak je definuje příloha II. Směrnice o NOP ve svém demonstrativním výčtu.

 

Druhou skutkovou podstatou specifických nekalosoutěžních forem jsou obchodní praktiky agresivní. Tyto nejsou již dále členěny a jejich úprava je velice obdobná úpravě praktik klamavých. Sestává se ze dvou článků, přičemž v prvním je obsažena definice agresivní obchodní praktiky, jejímž znakem je taktéž schopnost narušit či narušovat svobodnou volbu nebo chování spotřebitele a na základě tohoto jej přimět k rozhodnutí, které by za jiných okolností neučinil. Opět je třeba brát v potaz to, že skutkovou podstatu je třeba posuzovat podle věcných souvislostí s přihlédnutím ke všem jejím rysům a okolnostem. Rozdíl oproti praktikám srovnávacím je, že probíhá ve formě obtěžování, donucování včetně použití fyzické síly nebo nepatřičného ovlivňování. Domnívám se, že pasáž zabývající se donucováním včetně použití fyzické síly je nejednoznačná, protože se může vyskytnout i jiná forma donucování, která však vzhledem k této definici bude muset být podřazena pod rozsah jiné činnosti za předpokladu, že by slovíčko včetně bylo vykládáno jako podmínka. Zůstává tedy nevyřčeno, jakým způsobem bude v tomto případě interpretováno slovíčko včetně. Vzhledem k předchozímu argumentu se domnívám, že u donucení nebude třeba vždy fyzické síly a slovíčko včetně v tomto případě znamená jen jistou demonstraci toho, jakou formou může donucování probíhat a interpretace tohoto článku by tedy měla být extenzivní.

 

U oddílu věnovanému agresivním obchodním praktikám je třeba brát v úvahu rovněž článek 9., který podstatným způsobem definuje způsob, jakým se bude určovat, zda-li je obchodní praktika agresivní. Je třeba upozornit zejména na písmeno d), které konstatuje, že veškeré mimosmluvní nebo neúměrné mimosmluvní překážky uložené obchodníkem v případě, že spotřebitel chce uplatnit svá smluvní práva, včetně práv na vypovězení smlouvy nebo na přechod na jiný produkt nebo k jinému obchodníkovi, budou považovány rovněž za obchodní praktiky agresivní. Za velice důležité považuji upozornění na výrazný nešvar současnosti v podobě mimosmluvních překážek ze strany podnikatelů, jejichž posuzování do této chvíle záleželo pouze na extenzivním výkladu zákona.

 

Otázkou zůstává, zda směrnice o NOP potřebuje takto úzký seznam specifických forem nekalé soutěže. Tyto skutkové podstaty by se daly zachytit mezi skutkové podstaty absolutně zakázané v „černé listině“ této směrnice, avšak právě jejich podobnost způsobila odlišný přístup ze strany tvůrce směrnice. Jejich užití tedy představuje jisté specifikum jednak z pohledu důkazního, jednak z pohledu interpretačního. Tyto skutkové stavy jsou zachyceny obecně a při jejich užití bude třeba postupovat s ohledem na jejich články obsahující jejich definice, ale zejména na úpravu způsobu jejich posuzování, jež je zachycena odděleně od definice celé praktiky.

  

 

Po specifických formách nekalé soutěže následuje závěrečná část. Je složena z ustanovení o kodexech chování a dále navazující části věnované zejména nakládání se směrnicí z pohledu státu.

 

Čl. 10. věnovaný kodexům chování¹⁸ se zabývá myšlenkou kontroly nekalých obchodních praktik držiteli kodexů, jež mohou členské státy podporovat. Klíčová je zde ale podmínka, která konstatuje, že vedle zmiňované kontroly nekalosti držiteli kodexů je nutná ještě státem zajištěná kontrola soudní či správní, kde je již volba ponechána na státu. Rovněž je zdůrazněno, že opravný prostředek, který by byl podán k jednomu z držitelů kodexů nelze považovat za prostředek rovnocenný podání k soudu nebo správnímu orgánu.

 

Ze závěrečných ustanovení je třeba zmínit to, že stát musí umožnit osobám či organizacím prostřednictvím právního předpisu, aby podaly žalobu nebo nekalé praktiky napadly u správního orgánu. Dále bude nutné, aby příslušným orgánům bylo umožněno nařídit zastavení či zahájení řízení nutného k zastavení nekalých obchodních praktik, či pokud nekalá obchodní praktika ještě neproběhla tak její předběžný zákaz a to i bez důkazů o skutečné vzniklé ztrátě, újmě, úmyslu či nedbalosti na straně obchodníka, přičemž tato rozhodnutí mohou být přijata jako rozhodnutí konečná i předběžná. Mělo by se tedy jednat o úpravu konzistentní s úpravou současnou. Krom zastavení činnosti a předběžný zákaz činnosti směrnice ještě ukládá státům možnost udělit orgánům pravomoc k vyžadování zveřejnění rozhodnutí nebo zveřejnění opravného prohlášení.

 

Celkový ráz sankcí je udán v článku 13., kde je stanoveno, že členský stát musí zajistit, aby opatření přijatá na základě této směrnice byly účinné, přiměřené a odrazující.

 

Poslední části věnované konkrétním skutkovým podstatám budoucích nekalosoutěžních praktik (černé listině) se věnovat nebudu, protože v současné době není zcela zřejmé, jakým způsobem bude tento souhrn vypadat. Dá se však předpokládat, že do českého právního řádu se prvně dostane souhrn natolik konkrétních skutkových podstat, že i práva málo znalý spotřebitel by se v něm měl orientovat snadněji než v úpravě předchozí¹⁹. Bude to způsobeno tím, že se nám změní úprava nekalé soutěže z relativně abstraktní na kazuisticko-abstraktní. Doklad pro toto tvrzení spatřuji především v úpravě přílohy 1. této směrnice, která je až nezvykle konkrétní.

  

 

Ve směrnici o NOP je spatřován velký potenciál pro harmonizaci právních úprav nekalé soutěže států Evropské unie. Jedním dechem je však třeba dodat, že může vyznít i poněkud naprázdno s ohledem zejména na to, že úprava směrnice je v některých bodech nejasná. Zejména je překvapující dvojitý přístup k postihování nekalosoutěžních praktik. Může se zde totiž uplatnit trochu pozměněné pořekadlo, jež říká, že více je někdy méně. V tomto případě více způsobů postihování ubírá směrnici na jednotnosti a vnitřní konzistenci. Pokud by se úprava sjednotila, tak bych to osobně uvítal, protože kompletní transpozice této směrnice do našeho právního řádu bude znamenat zcela nové pojetí ochrany nekalé soutěže, zatímco při zachycení pouze jedné z možností postihu²⁰ by se celá úprava značně zpřehlednila.

 

Je třeba se rovněž zmínit o jasném směřování k B2C vztahům a až zprostředkovaně ke vztahům B2B. Toto směřování definitivně poukazuje na štěpení ochrany subjektů před nekalou soutěží. Zároveň je však nutno podotknout, že bude třeba v nejbližší době přijmout i úpravu pro vztahy mezi soutěžiteli, jinak by mohla vzniknout poněkud paradoxní situace v mnoha státech, kdy nové vnitrostátní úpravy sice upraví nekalou soutěž, avšak pouze částečně a úprava pro podnikatele, resp.soutěžitele, zůstane de facto totožná.

 

Směrnice byla do našeho právního řádu transponována na počátku tohoto roku a není třeba podotýkat, že do úpravy nekalé soutěže přinesla mnohé změny. Za předpokladu, že poslanecká sněmovna České republiky nebude měnit současnou úpravu, se spousta jednání dnes upravených v ustanoveních ObčZ o nekalé soutěži přesune pod rozsah zákona o ochraně spotřebitele. Jako podstatné se jeví velice kazuistická úprava skutkových podstat nekalých praktik. Rozpačitě může také působit zachycení této úpravy nikoliv v ObZ, ale v zákoně o ochraně spotřebitele, ale je možné, že tímto krokem se zákonodárce připravuje na úpravu nového občanského zákoníku, kde by problematika nekalé soutěže měla být upravena, čímž by došlo k jejímu vynětí z úpravy ObčZ.

 

Závěrem je ještě třeba podotknout, že již začala běžet lhůta na jejímž konci by se měla absolutně sjednotit ochrana spotřebitelů na celém území EU. Tato představa by před několika lety možná zněla jako utopie, ale pokud dojde svého naplnění, tak EU posune své možnosti zase o kousek dále a zdůrazní tak svůj nepopiratelný význam.

 

Poznámky:

¹ Celý český název je Směrnice evropského parlamentu a rady 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (dále jen směrnice o NOP).

² Mlsna, P. Směrnice ES a problém jejich transpozice do českého právního řádu. Právní zpravodaj, 2006, č. 6, s. 11.

³ Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.

⁴ Stránky poslanecké sněmovny [citované 18. 5. 2008] Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/orig.sqw?k=K2006 PSP5T&cid=844&e=doc

⁵ Toto mimořádně výstižné a vtipné sousloví uvádí ve svých publikacích a na svých přednáškách P. Hajn.

⁶ Eliáš, K. in Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Ježek, J., a kol. Kurz obchodního práva. Obecná část – Soutěžní právo, 4.vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, s. 343

⁷ Hajn, P. in Hurdík, J., Fiala, J., Selucká, M. (editoři) Evropský kontext vývoje českého práva po roce 2004. Brno : Masarykova univerzita, 2006, s. 258.

⁸ Čechová, J., Přikryl, V. Nekalé obchodní praktiky. Právní rádce, 2006, č. 2, s. 31.

⁹ V tomto zákoně je spotřebitel definován jako fyzická nebo právnická osoba, která nakupuje výrobky nebo užívá služby za jiným čelem než pro podnikání s těmito službami.

¹⁰ V tuto chvíli je však v novém návrhu transpozice definice začleněna opět jen do zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.

¹¹ Směrnice o NOP definuje spotřebitele jako fyzickou osobu, jež v obchodních praktikách spadajících do oblasti působnosti této směrnice jedná za účelem, který nelze považovat za provozování jejího obchodu, živnosti nebo řemesla anebo výkonu jejího svobodného povolání.

¹² Za úvahu stojí nakolik se tato definice překrývá s definicí podnikatele dle ObčZ. Dle mého názoru se tyto dvě definice celkem výrazně míjejí.

¹³ Jež započala běžet dne 12. 6. 2007, což byl zároveň den pro transpozici směrnice do právních řádů jednotlivých členských států EU.

¹⁴ Pro pracovní účely si dovolím sloučit odstavec 1 a 2.

¹⁵ Chováním spotřebitele, jeho posuzováním a zejména komparativnímu srovnání v jednotlivých právních kulturách se věnoval P. Hajn např. v článku Hajn, P. Ochrana spotřebitele proti klamavé reklamě. Právní fórum, 2004, č. 2, s. 72.

¹⁶ Ke způsobu dokazování nekalosoutěžnosti se vyjádřil i P. Hajn v publikaci Hurdík, J., Fiala, J., Selucká, M. (editoři) Evropský kontext vývoje českého práva po roce 2004. Brno : Masarykova univerzita, 2006, s. 262; a dále také v článku Hajn, P. Ochrana spotřebitele proti klamavé reklamě. Právní fórum, 2004, č. 4, s. 73.

¹⁷ Soukromé právo se nemůže ani ohýbat přízní, ani drtit mocí, ani narušovat penězi.

¹⁸ Současná úprava transpozice směrnice do českého právního řádu však neposkytuje tuto možnost žádnému subjektu odlišnému od soudů či správních orgánů. 

¹⁹ Stránky poslanecké sněmovny [citované 18. 5. 2008] Dostupný z: http://www.psp.cz/sqw/text/orig.sqw?k= K2006PSP5T&cid=844&e=doc

²⁰ Mám na mysli specifické formy nekalé soutěže a praktiky zachycené v černé listině.