Kapitola VII.
Kvantitativní překážky

 
 
2. Opatření s účinkem rovnocenným kvantitativním omezením („ORUKO“)
 
2.2.4 Obrácená diskriminace
Otázka obrácené diskriminace (angl. reversed discrimination, fr. discrimination a rebours, něm. umgekehrte Diskriminierung) je otázkou meze členských států ukládat technické normy na výrobky závazně tuzemských výrobců, aniž by byly závazné pro cizí výrobce. Nemohou tedy otevřít obchod zbožím. Tato otázka tedy zní: může členský stát použít přísnější národní normu vůči svým státním příslušníkům, i když ji nemůže aplikovat na příslušníky jiných členských států? Kladná odpověď se nabízí z několika důvodů.

K prostředkům dosažení cílů Společenství mj. patří „zákaz cel a kvantitativních omezení dovozu a vývozu zboží mezi členskými státy, jakož i všech ostatních opatření s rovnocenným účinkem“ [čl. 3/1(a) SES] a „vnitřní trh, charakterizovaný zrušením překážek volného pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu mezi členskými státy“ [čl. 3/1(c) SES]. Opakovaně jsou omezení dovozů i vývozů mezi členskými státy zakázána čl. 28 a 29 SES. Jelikož žádné ustanovení Smlouvy nezakazuje omezení pohybu zboží uvnitř členského státu, je nutno dospět k závěru, že taková čistě vnitrostátní omezení, pokud se nedotýkají dovozu, vývozu nebo tranzitu zboží, jsou podle literárního výkladu Smlouvy přípustná (314-316/81 Waterkeyn; 286/81 Oosthoek’s Uitgeversmaatschappij; 355/85 Driancourt v. Cognet). Z toho vyplývá, že tzv. obrácená diskriminace, tj. ukládání přísnějších opatření tuzemským výrobcům a obchodníkům, než jaké lze aplikovat na příslušníky jiných členských států, nespadá do působnosti komunitárního práva. Proto je přípustné požadovat jen po domácích výrobcích např. uvádět jisté údaje na etiketách zboží (másla), jež zboží dovezené mít nemusí (98/86 Mathot), stanovit jim vyšší kvalitativní normy (pro výrobu sýra – 237/82 Jongeneel Kass), prodávat ementál jen s kůrkou (448/98 Guimont) anebo upravit ceny (francouzské knihy) (355/85 Driancourt a 160/86 Verbrugge). Toto pravidlo se vztahuje jak na ORUKO dovozu, tak i vývozu.

Na druhou stranu, „vnitřní trh zahrnuje prostor bez vnitřních hranic, ve kterém je v souladu s ustanoveními této smlouvy zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu“ (čl. 14/2 SES). Z tohoto pohledu je právní úprava společného trhu na hony vzdálena ideálu Soudu, podle něhož „koncept společného trhu … zahrnuje odstranění všech překážek intrakomunitárnímu obchodu za účelem spojení národních trhů do jediného trhu, jehož podmínky jsou co nejbližší skutečnému vnitřnímu trhu“ (15/81 Gaston Schul v. Inspecteur der Invoerrechten).

Zdánlivě rozporuplná judikatura na toto téma se dá zobecnit tak, že povolená je obrácená diskriminace tam, kde se jedná o omezení:

a) nediskriminační (aplikovatelné bez ohledu na státní příslušnost osoby nebo výrobku – srov. 321/94 Pistre)
Věc 321/94 Pistre se – narozdíl od věci Lancry – netýkala opatření, které by vytvářelo hranici obchodu uvnitř jednoho členského státu. Šlo o francouzské přísné podmínky obchodování vařeným masem pod označením „horský“ výrobek. Pod tímto označením bylo možno obchodovat jen výrobky pocházejícími z určitých částí Francie, což dovezené výrobky nikdy nemohly splňovat. V daném sporu však nežaloval dovozce masa z jiného členského státu, ale šlo o trestní řízení proti francouzskému obchodníkovi, který pod označením „horský“ obchodoval francouzské maso, které ze stanovených francouzských lokalit nepocházelo. Soud argumentoval takto: „zatímco národní opatření, nemající skutečný vztah vztah k dovozu zboží, nespadá do působnosti článku 28 Smlouvy, … článek 28 nelze považovat za nepoužitelný jenom proto, že všechna fakta konkrétní věci před národním soudem jsou omezena na jediný členský stát. Za takové situace může aplikace tohoto národního opatření rovněž ovlivnit volný pohyb zboží mezi členskými státy, zejména pokud zkoumané opatření usnadňuje obchod zbožím domácího původu k újmě dovezeného zboží. Za takových okolností aplikace opatření, byť omezená na domácí výrobce, sama o sobě vytváří a zachovává rozdíl v zacházení mezi dvěma kategoriemi zboží a brání, alespoň potenciálně intrakomunitárnímu obchodu“.

b) bez možnosti ohrožení obchodu mezi členskými státy (srov. 321/94 Pistre; 363/93 Lancry v. Direction générale des Douanes; 485/93 Simitzi v. obec Kos).

Ve věci 363/93 Lancry šlo o dávky ukládané na dovoz zboží dováženého do francouzských zámořských území (tzv. octroi de mer), tedy v rámci Francie. Již dříve byly tyto dávky odsouzeny jako opatření s účinkem rovnocenným clům („ORUC“), zakázaná čl. 25 SES, pokud šlo o zboží dovážené do těchto území z jiných členských států než z Francie (163/90 Administration des Douanes v. Legros). Ve věci Lancry však šlo pouze o zboží pocházející z jiných částí Francie.  Soud octroi de mer zakázal, a to ze tří důvodů: (a) samotná podstata celní unie, jež má zajistit volný pohyb zboží uvnitř celého jejího území, vylučuje přípustnost takové dávky, (b) nejde o čistě vnitrostátní opatření, protože octroi de mer se aplikují i na nefrancouzské zboží, (c) v praxi je téměř nemožné odlišit zboží pocházející z Francie a z jiných členských států; tento poslední důvod je od r. 1992 vskutku vážný, protože pro pohyb téměř veškerého zboží uvnitř ES byly zrušeny jakékoliv celní dokumenty. K souladné judikatuře ohledně nových octroi de mer srov. 21/96 Chevassus-Marche a 37&38/96 Sodiprem. Tuto judikaturu je třeba zkoumat ve světle „amsterdamského“ znění čl. 299 SES, který zkoumanou oblast nově upravil.

Obdobně byly odsouzeny jako neslučitelné s čl. 25 SES dávky zatěžující vývozy z řeckých ostrovů Dodecanese do jiných částí Řecka (485/93 Simitzi). Nutno podotknout, že po rozhodnutí ve věci Pistre a Lancry se ESD snad zalekl, že dal přednost v definic ORUKO přednost „ohrožení“ před skutečností, že šlo o čistě vnitrostátní situaci. V následných rozhodnutích totiž podobné národní předpisy neodsoudil za podmínky, že se nebudou používat na dovážené zboží (298/87 Smanor, s tím, že „ … je na národních soudech, aby v rámci systému založeného článkem 234 Smlouvy zvážily význam otázek, které kladou Soudu ...“)

c) bez jakéhokoliv – byť minimálního a nepřímého – faktického vztahu k jinému členskému státu (407/85 Drei Glocken)
Ve věci 407/85 Drei Glocken se jednalo o nediskriminační italský zákaz prodeje těstovin ze tvrdé pšenice (nikoliv pšenice měkké), který napadl italský dovozce (potud je vše vnitroitalská skutková podstata) německých těstovin.

Lze předpokládat, že stejné zásady budou mutatis mutandis aplikovány na exportní článek 29 SES. Soud obrácenou diskriminaci umožnil i mimo volný pohyb zboží, zejména u volného pohybu osob (35-36/82 Morson  & Jhanjan; 332/90 Steen; 19/92 Kraus; 132/93 Steen II; 29-35/94 Aubertin; 64-65/96 Uecker & Jacquet) a služeb (115/78 Knoors; 52/79 Debauve; 182/83 Fearon; 60/91 Battista Morais a 70/95 Sodemare).

Zajímavým nástrojem obrany proti obrácené diskriminaci by mohl být čl. 3/1(g) SES, který k činnostem Společenství zařazuje „systém zajišťující, aby na vnitřním trhu nebyla narušována soutěž“, což pokrývá i opatření působící uvnitř členských států. Prostřednictvím tohoto ustanovení by patrně bylo možno NEPŘÍMO čelit některým důsledkům absence zákazu omezení obchodu uvnitř členských států, nakolik jde o situace týkající se hospodářské soutěže.  Obecným právním základem proti takovým vnitrostátním omezením dále může být čl. 10 SES – závazek komunitární loajality.
 

Ukázka byla převzata z publikace Liberalizace obchodu zbožím v právu Evropské unie.