Vyčerpáním práv⁶  je konkrétní užití práva z ochranné známky, jehož výkonem dochází ke spotřebování nejen tohoto konkrétního práva užití (např. uvedením výrobku označeného ochrannou známkou na trh), ale spotřebovávají se i další práva s tímto užitím spojena (nakládání s výrobkem označeným ochrannou známkou třetími osobami, které tento výrobek činí předmětem svého podnikání). Právo z ochranné známky se nevyčerpává druhově, nýbrž vždy ve vztahu ke každé jednotlivé konkrétní věci, výrobku, s nímž je předmět ochrany spojen (věcné vyčerpání). Jestliže tedy vlastník ochranné známky uvede na trh v Evropské unii jím řádně označený výrobek, nemůže již účinně dalšímu prodeji tohoto výrobku čelit. Výjimkou jsou případy, kdy vlastník ochranné známky má oprávněné důvody zakázat pozdější obchodní využití výrobků, zejména pokud se stav, popřípadě povaha výrobků po jejich uvedení na trh změnily nebo zhoršily. Za tyto oprávněné důvody lze považovat např. paralelní dovozy zboží,⁷ které poškozují ekonomickou situaci vlastníka ochranné známky na novém trhu a nezajišťují potřebný předprodejní a poprodejní servis, který spotřebitel spojuje s kvalitou výrobku označeného ochrannou známkou.

Podle principu komunitárního vyčerpání práv nesmí vlastník ochranné známky bránit dovozu výrobku označeného ochrannou známkou do určitého členského státu EU nebo EHS,⁸ jestliže výrobek byl jím (nebo s jeho souhlasem) již uveden na trh některého z ostatních členských států. Uvedením na trh jiného členského státu se totiž ochrana poskytovaná ochrannou známkou v kterémkoli členském státě „vyčerpává“. Vlastník práva tedy nemůže uměle dělit společný trh Evropské unie bráněním dovozu výrobků obchodovaných jím na trhu Evropské unie, ač jsou tyto výrobky chráněny příslušným národním právem dovážejícího státu před takovým dovozem.

Z publikace Práva k průmyslovému vlastnictví autorů R. Horáčka, K. Čady a P. Hajna.