I. Úvod
Ministerstvo spravedlnosti připravilo na základě zahraničních zkušeností novelu trestního řádu zavádějící do českého trestního práva zcela nový institut – dohodu o vině a trestu. Hlavním důvodem je setrvalá snaha ministerstva odbřemenit justici, zefektivnit a zrychlit soudní proces. Platná právní úprava dosud nevyužívala všech možností, aby zajistila obviněnému v plném rozsahu právo na spravedlivý proces podle čl. 6 EÚLP¹⁾. Součástí práva na spravedlivý proces je mimo jiné i právo, aby trestní věc obviněného byla projednána v přiměřené lhůtě, protože rychlost řízení podmiňuje spravedlivý charakter řízení tak, aby se nevytrácel vztah mezi trestným činem a trestem a nedocházelo k oslabení hodnoty důkazů, kdy strany řízení jsou po delší dobu vystaveny nejistotě o výsledku řízení.
Právo na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě našlo odraz i ve vnitrostátní právní úpravě. Podle čl. 38 odst. 2 LPS má každý právo, aby jeho věc byla projednána mimo jiné bez zbytečných průtahů. Podle § 2 odst. 4 TrŘ musí orgány činné v trestním řízení projednávat trestní věci co nejrychleji a s plným šetřením práv a svobod zaručených LPS a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána.
Porušení práva na rozhodnutí v přiměřené lhůtě bylo řešeno v celé řadě rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva²⁾ a je v současné době předmětem mnoha žalob, zejména ze států s kontinentálním právním systémem, které svou strukturou trestního procesu – více stadií svěřených různým orgánům, opakování řady úkonů před těmito orgány, více soudních instancí se složitým systémem opravných prostředků atd. – mají daleko větší problémy s rychlostí řízení než státy s angloamerickým právním systémem. Současný anglický systém funguje jen díky tomu, že dvě třetiny obžalovaných před Crown Court a 80–90 % obžalovaných před magistrates’ courts uznává vinu (guilty plea). Soudy přitom motivují obžalované k uznání viny tím, že obžalovaným, kteří vinu uznali, zmírňují trest zhruba o jednu třetinu³⁾.

II. Zahraniční právní úpravy
Inspirace zahraničními právními úpravami je jedním z nejdůležitějších zdrojů a podnětů ke zlepšování vnitrostátního právního řádu. Česká republika je nedílnou součástí integrující se Evropy založené na principu demokracie a koncepci dodržování lidských práv, kdy nás tradice spojuje s inkvizičním procesem románsko-germánského systému. Přestože obžalovací sporný proces common law je postaven na odlišných principech, nemělo by to automaticky znamenat, že některé jeho prvky či instituty nelze přejímat, zdokonalovat a zavádět. Smyslem je vytvořit moderní trestněprocesní systém odpovídající současným poznatkům vědy i praxe, nikoli násilné přebíraní a začleňování dohadovacího řízení (plea bargain), tak jak je uplatňováno v angloamerickém právním systému⁴⁾.
Plea bargaining je možné popsat jako řízení, kdy na jedné straně stát (zastoupený žalobcem) a na druhé straně obviněný uzavírají takovou dohodu, která je pro obě strany vzájemně přijatelným vyřešením konkrétního trestního řízení. Smyslem je snaha o maximální odbřemenění soudní agendy a urychlení trestního řízení, kdy obviněný v případě, že se dozná, získává jisté zvýhodnění či ústupky v podobě snížení hranice trestní sazby či nestíhání za některé skutky⁵⁾. S možností úplné rezignace státního zástupce na stíhání některých trestných činů „výměnou“ za přiznání obviněného k jiným se však v českém právu nepočítá.
V evropských zemích s kontinentálním trestním procesem se dohoda o vině a trestu uplatňuje již v Německu⁶⁾, v Itálii, ve Španělsku, v Polsku⁷⁾ a nově od počátku roku 2006 i na Slovensku. Tam byla dohoda upravena v rámci rekodifikace a lze ji charakterizovat jako proces, při kterém obviněný a prokurátor dohodnou přijatelný návrh rozhodnutí, který poté schvaluje soud. Soud není při sjednávání vůbec zainteresován, je mu předložen až stranami odsouhlasený návrh na schválení dohody. Podstatou řízení o dohodě o vině a trestu je posouzení podmínek na uzavření dohody mezi prokurátorem a obviněným o skutku, jeho právní kvalifikaci, o druhu a výši trestu nebo ochranném opatření.
Aby mohl prokurátor z vlastní iniciativy či na podnět obviněného zahájit sjednávání dohody, musí být splněny tři podmínky, a to:
– výsledky vyšetřování (včetně zkráceného vyšetřování) dostatečně odůvodňují závěr, že skutek je trestným činem a že ho spáchal obviněný,
– obviněný se ke spáchání skutku přiznal a uznal vinu,
– provedené důkazy nasvědčují pravdivosti doznání obviněného.
Prokurátor po uzavření dohody podává soudu návrh na její schválení. Soud rozhoduje ve veřejném zasedání, z čehož vyplývá, že se obviněný vzdává sjednáním dohody o vině a trestu práva na projednání věci v hlavním líčení a trest je mu uložen bez dokazování viny a možnosti podat odvolání. Předseda senátu položí po přednesení návrhu dohody obžalovanému deset otázek (např. zda porozuměl podanému návrhu, právní kvalifikaci, trestní sazbě a podstatě řízení jako takového), jejichž kladné zodpovězení je podmínkou, aby soud mohl dohodu schválit. V opačném případě vrací věc prokurátorovi zpět do přípravného řízení. Soud dále může shledat, že navržená dohoda není sice zřejmě nepřiměřená, ale není spravedlivá, a v tomto případě oznámí svoje výhrady stranám, které mohou navrhnout novou dohodu. Schválí-li soud dohodu, potvrdí své rozhodnutí rozsudkem, který veřejně vyhlásí, a tím nabývá právní moci.
Cílem slovenské právní úpravy je dosáhnout, aby za pomoci nejen dohody o vině a trestu, ale i dalších odklonů od standardního trestního řízení, bylo vyřešeno až 80 % trestních věcí. Generální prokuratura na Slovensku zpracovala materiál Vyhodnocení postupu prokurátorů v řízení o vině a trestu, z něhož vyplývá, že slovenské prokuratury celkově za rok 2006 uzavřely dohody s 3 244 obviněnými. Z tohoto počtu soudy schválily navrhnutý a dohodnutý rozsudek u 2 165 obviněných (66,76 %), u 53 obviněných ji neschválily a vrátily trestní věc zpět do přípravného řízení. Před prvním lednem 2007 soudy nerozhodly o 613 obviněných, u kterých prokurátoři podali soudu návrh na schválení dohody o vině a trestu. Ze statistik vyplývá, že zpočátku bylo podáváno jen málo návrhů na schválení dohody o vině a trestu, což ale vyplývalo ze situace, že se jednalo o zcela nový institut, který se musel nejprve dostat do povědomí obviněných, ale i advokátů a prokurátorů. V první polovině roku 2006 tvořily žádosti o možnost sjednání dohody směřované prokurátorům 24 % z celkového počtu podání či výzev obviněných. Ve druhém pololetí roku 2006 již tento podíl tvořil 44 %⁸⁾.
Faktem je, že i v České republice se odhaduje podíl doznání k trestným činům kolem 50–55 % pachatelů (u bagatelních nedbalostních trestných činů se doznání může pohybovat až kolem 75–80 %, v rámci obecné kriminality přibližně 65 %, u hospodářských trestných činů cca 45 %, v závažnějších případech je výskyt doznání se minimální).
Ve srovnání se slovenskou úpravou se přesto jeví česká podoba dohody o vině a trestu jako výrazně opatrnější a zároveň přísnější. Na Slovensku není omezen výčet trestných činů, u nichž lze dohodu uzavřít – je tedy možné dohodu sjednat na všechny trestné činy včetně vraždy, není stanovena nutná obhajoba a je možné ji sjednat i u mladistvých (zde stačí ke sjednání souhlas zákonného zástupce). Dalším rozdílem, který je benefitem a motivací pro obviněné, je možnost v rámci dohody o vině a trestu uložit trest odnětí svobody se sníženou dolní hranicí o jednu třetinu. V praxi tak na Slovensku uzavřel krajský prokurátor v Trenčíně dohodu s obviněným, který byl trestně stíhaný za vraždu v souběhu s porušováním domovní svobody. Obviněný se v listopadu roku 2006 pod vlivem alkoholu vloupal do rodinného domu, kde spala poškozená, v úmyslu vykonat soulož. Poškozená se probudila a začala se bránit, proto ji obviněný zakryl ústa rukou a následně polštářem a dusil ji, dokud nepřestala dýchat a zemřela. Prokurátor s obviněným uzavřeli dohodu o trestu odnětí svobody v délce trvání osmnácti let, ochranném protialkoholním léčení a náhradě škody⁹⁾. Protože se obviněný k trestnému činu doznal, byl mu trest uložen pod dolní hranicí trestní sazby, když za vraždu je podle § 145 odst. 1, 2 písm. a)–e) slovenského trestního zákona možné uložit trest odnětí svobody v délce trvání dvacet až pětadvacet let či doživotí. Je otázkou, zda-li v těchto závažných případech, kdy dochází k porušení lidské integrity, je vhodné dohodu o vině a trestu uzavírat, nebo by bylo vhodnější vyjmout některé skutkové podstaty, zejména týkající se ochrany lidského života či důstojnosti.

^*S. Brňáková je čekatelkou Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2, F. Korbel je náměstkem ministra spravedlnosti. (Pozn.: Autoři se podíleli na tvorbě návrhu.)