Odpovídá JUDr. Václav Mandák, CSc.: Podle § 18 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb.m.s., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „VýkOSv“), se odsouzenému v odůvodněných případech umožní použití telefonu ke kontaktu s osobou blízkou. Podle § 18 odst. 2 VýkOSv lze ze závažných důvodů odsouzenému povolit použití telefonu i ke kontaktu s jinou osobou, než je osoba blízká. Jen příkladmo je zde jako takový závažný důvod uveden „zájem nápravy odsouzeného“. Podle ust. § 18 odst. 4 VýkOSv a contr. jde-li o rozhovor s advokátem, není Vězeňská služba oprávněna seznamovat se formou odposlechu s takovými telefonáty a pořizovat jejich záznam. Z uvedeného zákonného znění vyplývá, že zákon upravuje výslovně telefonický styk pouze s osobami blízkými nebo i s jinými osobami, výslovně se však o telefonátech s obhájcem nezmiňuje. Pouze z cit. § 18 odst. 4 VýkOSv vyplývá, že s takovým rozhovorem také počítá.
Na základě několika dotazů se touto problematikou zabývala na svém zasedání již v září 2006 trestněprávní sekce Studijního kolegia České advokátní komory. Po diskusi k obsáhlému analytickému materiálu dospěla sekce zejména k těmto závěrům, pokud jde o telefonní styk odsouzeného ve výkonu trestu s advokátem (nikoliv obviněného ve vazbě, kde je režim poněkud odlišný):
Jde o několik různých situací:
a) odsouzený je ve výkonu trestu odnětí svobody, aniž je proti němu vedeno další trestní stíhání a přichází v úvahu některý druh právní služby podle trestního řádu nebo podle zákona o výkonu trestu odnětí svobody (což je právě případ, jehož se týká Váš dotaz),
b) odsouzený je ve výkonu trestu odnětí svobody a právní služba, kterou má advokát poskytnout, se týká jiné než trestní věci,
c) odsouzený ve výkonu trestu odnětí svobody je stíhán jako obviněný pro další trestnou činnost, aniž u něho byly shledány důvody vazby,
d) stejná situace jako pod c), avšak je zde některý z důvodů vazby podle § 67 TrŘ.
S ohledem na nejasnost a neúplnost právní úpravy na doporučení sekce učinila Česká advokátní komora dotaz u generálního ředitele Vězeňské služby ČR ohledně výkladu příslušných ustanovení. V písemné odpovědi náměstka generálního ředitele bylo mj. uvedeno, že Vězeňská služba ČR není oprávněna k výkladu právních předpisů a postupuje podle platné úpravy, i když je v důsledku používání neurčitých pojmů poměrně nejasná. Z dopisu dále vyplývá, že z podnětu ČAK po právní analýze byl odborem výkonu vazby a trestu vydán závazný pokyn k ujednocení postupu věznic, který byl k dopisu připojen. Od 1. 1. 2007 pak nabyl účinnosti Metodický list, kterým se stanoví zásady pro zpracování a vydání vnitřního řádu věznice pro odsouzené a vydává jednotný vnitřní řád věznice (dále Metodický list), přičemž problematika užívání telefonu odsouzených při kontaktu s obhájcem byla do tohoto listu rovněž zpracována. Podle čl. 10 odst. 4 Metodického listu se jako závažný důvod k povolení použití telefonu podle § 18 odst. 2 VýkOSv považuje žádost odsouzeného o telefonní kontakt s jeho advokátem, který byl odsouzeným prokazatelným způsobem zmocněn za účelem poskytnutí právní služby podle příslušných právních předpisů, aniž by bylo proti odsouzenému vedeno další trestní stíhání. Podle čl. 10 odst. 5 Metodického listu se použití telefonu odsouzeného ke kontaktu s jeho advokátem dále povolí v případě, kdy je odsouzený stíhán jako obviněný pro další trestnou činnost, přičemž nejsou dány vazební důvody podle ust. § 67 TrŘ a odsouzeným zmocněný advokát je v této trestní věci zároveň i jeho obhájce. Dále v případě, kdy u odsouzeného budou uplatňována omezení podle § 27 odst. 4 VýkOSv, zejména pak vazební důvody podle ust. § 67 písm. a) nebo písm. c) TrŘ, a odsouzený požádá o telefonní kontakt se svým advokátem, který je v této trestní věci odsouzeným zmocněn nebo ustanoven jako obhájce. Konečně podle čl. 10 odst. 6 Metodického listu u odsouzeného, u něhož byla přijata omezení podle § 27 odst. 4 VýkOSv vyplývající zejména z ust. § 67 písm. b) TrŘ, se použití telefonu odsouzenému ke kontaktu s advokátem, který jej v trestní věci zastupuje jako obhájce, povolí pouze za předpokladu schválení této žádosti příslušným orgánem činným v trestním řízení. V článku 10 odst. 7 Metodického listu se uvádí, že o povolení k použití telefonu odsouzeného ke kontaktu s obhájcem nebo advokátem rozhodne na základě žádosti odsouzeného ředitel věznice po předchozím prověření všech rozhodných skutečností. Dodejme, že se podle § 25 odst. 5 ŘVTOS (vyhl. č. 345/1999 Sb.m.s., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů) v evidenční kartě užívání telefonu evidují veškeré povolené telefonáty odsouzeného, tedy i telefonáty s advokátem (obhájcem).
Z uvedeného vyplývá, že interní úprava výkonu trestu odnětí svobody počítá též výslovně s možností telefonického styku odsouzeného s advokátem (obhájcem). Na rozdíl od jednotného vnitřního řádu vazební věznice však je zde upraven telefonní styk pouze z podnětu odsouzeného, nikoliv též na žádost advokáta. Pro tuto disproporci nelze shledat žádný důvod. To tím spíše, že v interní úpravě o telefonickém rozhovoru obviněných osob ve vazbě s advokátem je výslovně zmínka nejen o žádosti obviněného, ale též advokáta.
Je třeba považovat za nepochybné, že ve všech shora pod a)–d) uvedených případech, tedy i v případě, na který se vztahuje Váš dotaz, je třeba jako součást práva na telefonní styk advokáta s odsouzeným uznat též možnost, aby se takový rozhovor (styk) uskutečnil nejen na žádost odsouzeného, ale i advokáta, a to za obdobných podmínek, které jsou uvedeny v čl. 10 Metodického listu, který byl převzat do vnitřních řádů věznic pro odsouzené. Lze proto doporučit, abyste namísto cesty do vzdálené věznice, která by znamenala citelnou ztrátu Vašeho času, zvýšené náklady pro odsouzeného a též obvyklý administrativní a organizační postup věznice při Vaší návštěvě, požádal příslušnou věznici o umožnění telefonického rozhovoru s odsouzeným, přičemž ovšem – jak bylo shora uvedeno – by o takový rozhovor mohl požádat i sám odsouzený, a to bez ohledu na to, v jakém typu věznice se nachází. Ve smyslu § 25 odst. 4 ŘVTOS telefonický styk odsouzeného s advokátem přitom nesmí být odposloucháván a případný záznam o jeho obsahu by musel být zničen a informace, které se v této souvislosti věznice dozvěděla, by nebylo možno nijak použít.
Je zřejmé, že zejména pro stručný rozhovor je častější telefonická komunikace mezi advokátem (obhájcem) a odsouzeným v zájmu šetření času i nákladů pro všechny zúčastněné, tj. pro advokáta, odsouzeného i pro věznici, nejen užitečná, ale i žádoucí. Zbývá podotknout, že taková komunikace je ve většině vyspělých států (ze sousedních zemí jmenujme zejména Německo a Rakousko) zcela obvyklá. Pro vnitrostátní úpravu je žádoucí, aby telefonický styk mezi advokátem a odsouzeným byl jasně upraven přímo (ve VýkOSv, ŘVTOS).
Na základě několika dotazů se touto problematikou zabývala na svém zasedání již v září 2006 trestněprávní sekce Studijního kolegia České advokátní komory. Po diskusi k obsáhlému analytickému materiálu dospěla sekce zejména k těmto závěrům, pokud jde o telefonní styk odsouzeného ve výkonu trestu s advokátem (nikoliv obviněného ve vazbě, kde je režim poněkud odlišný):
Jde o několik různých situací:
a) odsouzený je ve výkonu trestu odnětí svobody, aniž je proti němu vedeno další trestní stíhání a přichází v úvahu některý druh právní služby podle trestního řádu nebo podle zákona o výkonu trestu odnětí svobody (což je právě případ, jehož se týká Váš dotaz),
b) odsouzený je ve výkonu trestu odnětí svobody a právní služba, kterou má advokát poskytnout, se týká jiné než trestní věci,
c) odsouzený ve výkonu trestu odnětí svobody je stíhán jako obviněný pro další trestnou činnost, aniž u něho byly shledány důvody vazby,
d) stejná situace jako pod c), avšak je zde některý z důvodů vazby podle § 67 TrŘ.
S ohledem na nejasnost a neúplnost právní úpravy na doporučení sekce učinila Česká advokátní komora dotaz u generálního ředitele Vězeňské služby ČR ohledně výkladu příslušných ustanovení. V písemné odpovědi náměstka generálního ředitele bylo mj. uvedeno, že Vězeňská služba ČR není oprávněna k výkladu právních předpisů a postupuje podle platné úpravy, i když je v důsledku používání neurčitých pojmů poměrně nejasná. Z dopisu dále vyplývá, že z podnětu ČAK po právní analýze byl odborem výkonu vazby a trestu vydán závazný pokyn k ujednocení postupu věznic, který byl k dopisu připojen. Od 1. 1. 2007 pak nabyl účinnosti Metodický list, kterým se stanoví zásady pro zpracování a vydání vnitřního řádu věznice pro odsouzené a vydává jednotný vnitřní řád věznice (dále Metodický list), přičemž problematika užívání telefonu odsouzených při kontaktu s obhájcem byla do tohoto listu rovněž zpracována. Podle čl. 10 odst. 4 Metodického listu se jako závažný důvod k povolení použití telefonu podle § 18 odst. 2 VýkOSv považuje žádost odsouzeného o telefonní kontakt s jeho advokátem, který byl odsouzeným prokazatelným způsobem zmocněn za účelem poskytnutí právní služby podle příslušných právních předpisů, aniž by bylo proti odsouzenému vedeno další trestní stíhání. Podle čl. 10 odst. 5 Metodického listu se použití telefonu odsouzeného ke kontaktu s jeho advokátem dále povolí v případě, kdy je odsouzený stíhán jako obviněný pro další trestnou činnost, přičemž nejsou dány vazební důvody podle ust. § 67 TrŘ a odsouzeným zmocněný advokát je v této trestní věci zároveň i jeho obhájce. Dále v případě, kdy u odsouzeného budou uplatňována omezení podle § 27 odst. 4 VýkOSv, zejména pak vazební důvody podle ust. § 67 písm. a) nebo písm. c) TrŘ, a odsouzený požádá o telefonní kontakt se svým advokátem, který je v této trestní věci odsouzeným zmocněn nebo ustanoven jako obhájce. Konečně podle čl. 10 odst. 6 Metodického listu u odsouzeného, u něhož byla přijata omezení podle § 27 odst. 4 VýkOSv vyplývající zejména z ust. § 67 písm. b) TrŘ, se použití telefonu odsouzenému ke kontaktu s advokátem, který jej v trestní věci zastupuje jako obhájce, povolí pouze za předpokladu schválení této žádosti příslušným orgánem činným v trestním řízení. V článku 10 odst. 7 Metodického listu se uvádí, že o povolení k použití telefonu odsouzeného ke kontaktu s obhájcem nebo advokátem rozhodne na základě žádosti odsouzeného ředitel věznice po předchozím prověření všech rozhodných skutečností. Dodejme, že se podle § 25 odst. 5 ŘVTOS (vyhl. č. 345/1999 Sb.m.s., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů) v evidenční kartě užívání telefonu evidují veškeré povolené telefonáty odsouzeného, tedy i telefonáty s advokátem (obhájcem).
Z uvedeného vyplývá, že interní úprava výkonu trestu odnětí svobody počítá též výslovně s možností telefonického styku odsouzeného s advokátem (obhájcem). Na rozdíl od jednotného vnitřního řádu vazební věznice však je zde upraven telefonní styk pouze z podnětu odsouzeného, nikoliv též na žádost advokáta. Pro tuto disproporci nelze shledat žádný důvod. To tím spíše, že v interní úpravě o telefonickém rozhovoru obviněných osob ve vazbě s advokátem je výslovně zmínka nejen o žádosti obviněného, ale též advokáta.
Je třeba považovat za nepochybné, že ve všech shora pod a)–d) uvedených případech, tedy i v případě, na který se vztahuje Váš dotaz, je třeba jako součást práva na telefonní styk advokáta s odsouzeným uznat též možnost, aby se takový rozhovor (styk) uskutečnil nejen na žádost odsouzeného, ale i advokáta, a to za obdobných podmínek, které jsou uvedeny v čl. 10 Metodického listu, který byl převzat do vnitřních řádů věznic pro odsouzené. Lze proto doporučit, abyste namísto cesty do vzdálené věznice, která by znamenala citelnou ztrátu Vašeho času, zvýšené náklady pro odsouzeného a též obvyklý administrativní a organizační postup věznice při Vaší návštěvě, požádal příslušnou věznici o umožnění telefonického rozhovoru s odsouzeným, přičemž ovšem – jak bylo shora uvedeno – by o takový rozhovor mohl požádat i sám odsouzený, a to bez ohledu na to, v jakém typu věznice se nachází. Ve smyslu § 25 odst. 4 ŘVTOS telefonický styk odsouzeného s advokátem přitom nesmí být odposloucháván a případný záznam o jeho obsahu by musel být zničen a informace, které se v této souvislosti věznice dozvěděla, by nebylo možno nijak použít.
Je zřejmé, že zejména pro stručný rozhovor je častější telefonická komunikace mezi advokátem (obhájcem) a odsouzeným v zájmu šetření času i nákladů pro všechny zúčastněné, tj. pro advokáta, odsouzeného i pro věznici, nejen užitečná, ale i žádoucí. Zbývá podotknout, že taková komunikace je ve většině vyspělých států (ze sousedních zemí jmenujme zejména Německo a Rakousko) zcela obvyklá. Pro vnitrostátní úpravu je žádoucí, aby telefonický styk mezi advokátem a odsouzeným byl jasně upraven přímo (ve VýkOSv, ŘVTOS).
Článek byl uveřejněn v časopise Trestněprávní revue č. 10/2008.
