JUDr. Tomáš Philippi, Brno*
I. Úvodem
Převod a nabytí členských práv a povinností v bytovém družstvu je poměrně frekventovaným právním vztahem, který navíc na straně nabyvatele představuje jednu z často využívaných možností vedoucích k získání bydlení.
K převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu dochází smlouvou o převodu členství v příslušném bytovém družstvu.1 Na rozdíl např. od smlouvy na převod bytu v osobním vlastnictví, jejíž pojmové znaky a smluvní náležitosti jsou podrobně upraveny zákonem,2 není obsah smlouvy o převodu členství v bytovém družstvu zákonem výslovně a blíže specifikován. Některé důsledky spojené s uzavřením smlouvy o převodu členství pak sice zákon alespoň obecně upravuje, avšak i v této problematice dochází mnohdy k řadě výkladových nejasností.
Pokusme se tedy v následujícím textu nalézt (nebo spíše připomenout) odpovědi na některé otázky, které se problematiky převodu členských práv v bytových družstvech týkají a s nimiž se v řadě případů můžeme setkat. Pro upřesnění ještě dodejme, že tento text nehodnotí problematiku převodu členských práv v běžných (obchodních) družstvech, ale zaměřuje se pouze na družstva bytová.3
II. Členský (družstevní) podíl v. členská práva a povinnosti
Vzhledem k danému tématu považuji nejprve za vhodné pokusit se (alespoň pro účely tohoto příspěvku) nalézt jednotné označení pro předmět převodu v případě smlouvy o převodu členství v bytovém družstvu. Pro toho, komu by se taková výkladová snaha mohla zdát jako zbytečné slovíčkaření (jehož jinak též nejsem příznivcem), si pouze dovoluji připomenout, že obchodní zákoník i právní praxe používají často k označení předmětu převodu v případě převodu členství v bytovém družstvu odlišné pojmy.
Obchodní zákoník v tomto případě hovoří o členských právech a povinnostech („Členská práva a povinnosti spojená s členstvím přecházejí na nabyvatele ...“). Právní praxe pak naopak mnohdy k označení předmětu převodu při převodu členství v bytovém družstvu používá označení členský podíl nebo také družstevní podíl.
Pojmová a výkladová nejednotnost je ostatně stále přetrvávajícím a negativním znakem právní úpravy i praxe bytových družstev jako celku. Je tedy otázkou, zda jsou tyto pojmy svým obsahem totožné nebo je mezi nimi naopak rozdíl, který je nutno právně zohledňovat.
V prvé řadě je potřeba zopakovat, že sám obchodní zákoník, jakožto v této situaci základní právní předpis, používá pro předmět převodu výhradně označení „členská práva a povinnosti“, jež jsou převáděna smlouvou o převodu členství.4 Obchodní zákoník pojem členský nebo družstevní podíl v souvislosti s převodem členství neužívá a ani jej nezná. Jako jazykově blízké pojmy pak obchodní zákoník definuje pouze členský vklad a vypořádací podíl, což jsou však pojmy naprosto odlišné a mají také zcela jiný obsah.
V právní praxi se však lze často setkat se smlouvami o převodu členství, jež jako předmět převodu specifikují právě členský nebo družstevní podíl na družstvu. Pojem členský podíl (popř. pojem družstevní podíl) je pak také zároveň obsažen i v řadě soudních rozhodnutí týkajících se problematiky převodu práv a povinností v bytových družstvech.5 I přesto, že pojem členský (družstevní) podíl jakožto předmět převodu je tedy v mnoha případech právní praxí běžně užíván, nedomnívám se, že je za současné právní úpravy pojmem zcela vhodným pro označování předmětu převodu v případech smluv o převodu členství v bytových družstvech.
Vznikem členství (bez ohledu na způsob vzniku takového členství) nevzniká členovi „obchodní“ podíl na družstvu obdobně jako např. u nabytí obchodního podílu na společnosti s ručením omezeným. V případě nabytí členství v bytovém družstvu získává daný člen pouze (zákonem poněkud nedostatečně definované) členství, jehož obsah je určován právy a povinnostmi spojenými s tímto členstvím. Tomu odpovídá i dikce § 230 ObchZ, který jasně konstatuje, že smlouvou o převodu členství přecházejí na nabyvatele členská práva a povinnosti s tímto členstvím spojená.
Užívání pojmu členský (družstevní) podíl bývá naopak často právně opíráno o § 61 odst. 1 ObchZ,6 který určuje, že každý společník společnosti má nárok na podíl na takové společnosti, kdy tento podíl představuje účast společníka na dané společnosti. Uvedené ustanovení však hovoří o společnících společnosti, nikoli o členech družstva. V této souvislosti je nutno připomenout i § 56 ObchZ, který jednoznačně definuje, které právnické osoby jsou považovány za společnosti. Mezi takto taxativně určenými společnostmi však družstvo uvedeno není.
Užívání pojmu členský podíl má samozřejmě hlubší historické kořeny i souvislosti.7 Nedomnívám se však, že za současné právní úpravy a zejména s ohledem na její formulaci je pojem členský (družstevní) podíl vhodným označením pro předmět převodu v případě převodu členství v bytovém družstvu. A to nejen pro možnou záměnu s institutem podílu na společnosti dle § 61 ObchZ, ale zejména proto, že sám obchodní zákoník tento pojem v dané souvislosti neužívá a přímo namísto toho uvádí označení členská práva a povinnosti (popř. zjednodušeně uvádí pojem členství).
S ohledem na dlouhodobě neaktualizovanou a dnes již v mnohém dosti nedostatečnou právní úpravu obchodního zákoníku týkající se bytových družstev se ovšem v současnosti ani nelze příliš divit některým nejednotnostem v obecně užívaném pojmosloví dané problematiky.8
Nijak zde tedy nechci dogmaticky určovat, jaké by mělo být jediné správné označení předmětu převodu v případě převodu členství v bytových družstvech. Pouze vzhledem k výše uvedenému považuji sám za vhodnější a přesnější používat k označení předmětu převodu při převodu členství v bytovém družstvu pojem členská práva a povinnosti, zjednodušeně pojem členství.9
I proto si tedy dále v tomto textu dovolím pro jednotnost užívat k označení předmětu převodu při převodu členství v bytovém družstvu především označení členská práva a povinnosti. Pojem členský (družstevní) podíl pak bude dále užit pouze v případě, že je obsažen v doslovné citaci jiného zdroje, který sám tento pojem užívá. I v takovém případě však bude pojem členský (družstevní) podíl pro účely tohoto textu (a pro jeho jednotnost) chápán jako právní synonymum členských práv a povinností.
III. Náležitosti smlouvy o převodu členstvív bytovém družstvu
Smlouva o převodu členství v bytovém družstvu je zmiňována v § 230 ObchZ, a to pouze jako právní titul, na základě jehož předložení družstvu přecházejí na nabyvatele ve vztahu k družstvu převáděná práva a povinnosti spojená s členstvím. Nezbytné náležitosti takové smlouvy, její formu či další podmínky vedoucí k její obecné platnosti a účinnosti však již zákon konkrétněji neuvádí.
Základní otázka tedy může znít, zda musí být smlouva o převodu členství uzavřena písemně či postačí např. jen ústní dohoda o jejím uzavření. S ohledem na skutečnost, že v případech, kdy obchodní zákoník vyžaduje písem nou formu právního úkonu, výslovně tento požadavek zmiňuje,10 je možno (snad i poněkud překvapivě) konstatovat, že v případě smlouvy o převodu členství není požadavek na písemnou formu stanoven. Ponechme zároveň v daném okamžiku stranou logické úvahy o nevýhodách ústní formy při následném prokazování skutečného obsahu takové dohody.
Další zásadní otázkou může pak být především vymezení základních právních náležitostí takové smlouvy o převodu členství. Obecné náležitosti právních úkonů specifikuje § 35 ObčZ. O tom, že smlouva o převodu členství musí být určitá, srozumitelná a svobodně učiněná, je však zbytečné jakkoli pochybovat.11 Jde však o to, zda smlouva o převodu členství musí po obsahové stránce splňovat i některé případné další specifické podmínky.
Pro obecnou odpověď je možno odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 1402/99, jenž výslovně konstatuje: „V případě dohody o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu bude nezbytným (minimálním) obsahem dohody určení práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, určení hodnoty družstevního podílu, stanovení úplatnosti či bezplatnosti převodu a dohoda o vzájemném vypořádání.“ V rámci citovaného rozsudku se Nejvyšší soud též ztotožnil se závěrem soudu odvolacího, který dále konstatoval, že mezi podstatné náležitosti smlouvy o převodu členství v bytovém družstvu patří i řádná identifikace družstevního bytu, k němuž se vztahuje nájemní právo náležející převodci převáděných členských práv a povinností.
Na základě výše uvedeného by tedy bylo možno shrnout, že vedle specifikace účastníků musí smlouva o převodu členství vždy mimo jiné obsahovat alespoň:
a) určení družstva, k němuž se vztahují převáděná členská práva a povinnosti,
b) specifikaci družstevního bytu, k němuž má vzniknout nabyvateli členských práv a povinností právo uzavřít nájemní vztah,
c) určení hodnoty družstevního podílu (tedy jinak řečeno hodnoty převáděných členských práv a povinností),
d) uvedení, zda jde o úplatný či bezúplatný převod,
e) dohodu o vzájemném vypořádání mezi účastníky.
I. Úvodem
Převod a nabytí členských práv a povinností v bytovém družstvu je poměrně frekventovaným právním vztahem, který navíc na straně nabyvatele představuje jednu z často využívaných možností vedoucích k získání bydlení.
K převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu dochází smlouvou o převodu členství v příslušném bytovém družstvu.1 Na rozdíl např. od smlouvy na převod bytu v osobním vlastnictví, jejíž pojmové znaky a smluvní náležitosti jsou podrobně upraveny zákonem,2 není obsah smlouvy o převodu členství v bytovém družstvu zákonem výslovně a blíže specifikován. Některé důsledky spojené s uzavřením smlouvy o převodu členství pak sice zákon alespoň obecně upravuje, avšak i v této problematice dochází mnohdy k řadě výkladových nejasností.
Pokusme se tedy v následujícím textu nalézt (nebo spíše připomenout) odpovědi na některé otázky, které se problematiky převodu členských práv v bytových družstvech týkají a s nimiž se v řadě případů můžeme setkat. Pro upřesnění ještě dodejme, že tento text nehodnotí problematiku převodu členských práv v běžných (obchodních) družstvech, ale zaměřuje se pouze na družstva bytová.3
II. Členský (družstevní) podíl v. členská práva a povinnosti
Vzhledem k danému tématu považuji nejprve za vhodné pokusit se (alespoň pro účely tohoto příspěvku) nalézt jednotné označení pro předmět převodu v případě smlouvy o převodu členství v bytovém družstvu. Pro toho, komu by se taková výkladová snaha mohla zdát jako zbytečné slovíčkaření (jehož jinak též nejsem příznivcem), si pouze dovoluji připomenout, že obchodní zákoník i právní praxe používají často k označení předmětu převodu v případě převodu členství v bytovém družstvu odlišné pojmy.
Obchodní zákoník v tomto případě hovoří o členských právech a povinnostech („Členská práva a povinnosti spojená s členstvím přecházejí na nabyvatele ...“). Právní praxe pak naopak mnohdy k označení předmětu převodu při převodu členství v bytovém družstvu používá označení členský podíl nebo také družstevní podíl.
Pojmová a výkladová nejednotnost je ostatně stále přetrvávajícím a negativním znakem právní úpravy i praxe bytových družstev jako celku. Je tedy otázkou, zda jsou tyto pojmy svým obsahem totožné nebo je mezi nimi naopak rozdíl, který je nutno právně zohledňovat.
V prvé řadě je potřeba zopakovat, že sám obchodní zákoník, jakožto v této situaci základní právní předpis, používá pro předmět převodu výhradně označení „členská práva a povinnosti“, jež jsou převáděna smlouvou o převodu členství.4 Obchodní zákoník pojem členský nebo družstevní podíl v souvislosti s převodem členství neužívá a ani jej nezná. Jako jazykově blízké pojmy pak obchodní zákoník definuje pouze členský vklad a vypořádací podíl, což jsou však pojmy naprosto odlišné a mají také zcela jiný obsah.
V právní praxi se však lze často setkat se smlouvami o převodu členství, jež jako předmět převodu specifikují právě členský nebo družstevní podíl na družstvu. Pojem členský podíl (popř. pojem družstevní podíl) je pak také zároveň obsažen i v řadě soudních rozhodnutí týkajících se problematiky převodu práv a povinností v bytových družstvech.5 I přesto, že pojem členský (družstevní) podíl jakožto předmět převodu je tedy v mnoha případech právní praxí běžně užíván, nedomnívám se, že je za současné právní úpravy pojmem zcela vhodným pro označování předmětu převodu v případech smluv o převodu členství v bytových družstvech.
Vznikem členství (bez ohledu na způsob vzniku takového členství) nevzniká členovi „obchodní“ podíl na družstvu obdobně jako např. u nabytí obchodního podílu na společnosti s ručením omezeným. V případě nabytí členství v bytovém družstvu získává daný člen pouze (zákonem poněkud nedostatečně definované) členství, jehož obsah je určován právy a povinnostmi spojenými s tímto členstvím. Tomu odpovídá i dikce § 230 ObchZ, který jasně konstatuje, že smlouvou o převodu členství přecházejí na nabyvatele členská práva a povinnosti s tímto členstvím spojená.
Užívání pojmu členský (družstevní) podíl bývá naopak často právně opíráno o § 61 odst. 1 ObchZ,6 který určuje, že každý společník společnosti má nárok na podíl na takové společnosti, kdy tento podíl představuje účast společníka na dané společnosti. Uvedené ustanovení však hovoří o společnících společnosti, nikoli o členech družstva. V této souvislosti je nutno připomenout i § 56 ObchZ, který jednoznačně definuje, které právnické osoby jsou považovány za společnosti. Mezi takto taxativně určenými společnostmi však družstvo uvedeno není.
Užívání pojmu členský podíl má samozřejmě hlubší historické kořeny i souvislosti.7 Nedomnívám se však, že za současné právní úpravy a zejména s ohledem na její formulaci je pojem členský (družstevní) podíl vhodným označením pro předmět převodu v případě převodu členství v bytovém družstvu. A to nejen pro možnou záměnu s institutem podílu na společnosti dle § 61 ObchZ, ale zejména proto, že sám obchodní zákoník tento pojem v dané souvislosti neužívá a přímo namísto toho uvádí označení členská práva a povinnosti (popř. zjednodušeně uvádí pojem členství).
S ohledem na dlouhodobě neaktualizovanou a dnes již v mnohém dosti nedostatečnou právní úpravu obchodního zákoníku týkající se bytových družstev se ovšem v současnosti ani nelze příliš divit některým nejednotnostem v obecně užívaném pojmosloví dané problematiky.8
Nijak zde tedy nechci dogmaticky určovat, jaké by mělo být jediné správné označení předmětu převodu v případě převodu členství v bytových družstvech. Pouze vzhledem k výše uvedenému považuji sám za vhodnější a přesnější používat k označení předmětu převodu při převodu členství v bytovém družstvu pojem členská práva a povinnosti, zjednodušeně pojem členství.9
I proto si tedy dále v tomto textu dovolím pro jednotnost užívat k označení předmětu převodu při převodu členství v bytovém družstvu především označení členská práva a povinnosti. Pojem členský (družstevní) podíl pak bude dále užit pouze v případě, že je obsažen v doslovné citaci jiného zdroje, který sám tento pojem užívá. I v takovém případě však bude pojem členský (družstevní) podíl pro účely tohoto textu (a pro jeho jednotnost) chápán jako právní synonymum členských práv a povinností.
III. Náležitosti smlouvy o převodu členstvív bytovém družstvu
Smlouva o převodu členství v bytovém družstvu je zmiňována v § 230 ObchZ, a to pouze jako právní titul, na základě jehož předložení družstvu přecházejí na nabyvatele ve vztahu k družstvu převáděná práva a povinnosti spojená s členstvím. Nezbytné náležitosti takové smlouvy, její formu či další podmínky vedoucí k její obecné platnosti a účinnosti však již zákon konkrétněji neuvádí.
Základní otázka tedy může znít, zda musí být smlouva o převodu členství uzavřena písemně či postačí např. jen ústní dohoda o jejím uzavření. S ohledem na skutečnost, že v případech, kdy obchodní zákoník vyžaduje písem nou formu právního úkonu, výslovně tento požadavek zmiňuje,10 je možno (snad i poněkud překvapivě) konstatovat, že v případě smlouvy o převodu členství není požadavek na písemnou formu stanoven. Ponechme zároveň v daném okamžiku stranou logické úvahy o nevýhodách ústní formy při následném prokazování skutečného obsahu takové dohody.
Další zásadní otázkou může pak být především vymezení základních právních náležitostí takové smlouvy o převodu členství. Obecné náležitosti právních úkonů specifikuje § 35 ObčZ. O tom, že smlouva o převodu členství musí být určitá, srozumitelná a svobodně učiněná, je však zbytečné jakkoli pochybovat.11 Jde však o to, zda smlouva o převodu členství musí po obsahové stránce splňovat i některé případné další specifické podmínky.
Pro obecnou odpověď je možno odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 1402/99, jenž výslovně konstatuje: „V případě dohody o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu bude nezbytným (minimálním) obsahem dohody určení práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, určení hodnoty družstevního podílu, stanovení úplatnosti či bezplatnosti převodu a dohoda o vzájemném vypořádání.“ V rámci citovaného rozsudku se Nejvyšší soud též ztotožnil se závěrem soudu odvolacího, který dále konstatoval, že mezi podstatné náležitosti smlouvy o převodu členství v bytovém družstvu patří i řádná identifikace družstevního bytu, k němuž se vztahuje nájemní právo náležející převodci převáděných členských práv a povinností.
Na základě výše uvedeného by tedy bylo možno shrnout, že vedle specifikace účastníků musí smlouva o převodu členství vždy mimo jiné obsahovat alespoň:
a) určení družstva, k němuž se vztahují převáděná členská práva a povinnosti,
b) specifikaci družstevního bytu, k němuž má vzniknout nabyvateli členských práv a povinností právo uzavřít nájemní vztah,
c) určení hodnoty družstevního podílu (tedy jinak řečeno hodnoty převáděných členských práv a povinností),
d) uvedení, zda jde o úplatný či bezúplatný převod,
e) dohodu o vzájemném vypořádání mezi účastníky.
* Autor je advokátem v Brně a provozovatelem serveru www.jaknabydleni.cz.
1) § 230 ObchZ.
2) Viz např. § 6 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů.
3) S ohledem na chybějící zákonnou definici bytových družstev je možno využít specifikace uvedené v usnesení NS ze dne 4. 5. 1999, sp. zn. 32 Cdo 197/99, jež za bytové družstvo považuje takové družstvo, které zajišťuje bytové potřeby svých členů.
4) Např. § 230 ObchZ.
5) Viz např. rozsudek NS ze dne 7. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 1402/99, hovořící o hodnotě členského podílu.
6) Viz Dvořák, T. Další úvahy k judikatuře v oblasti družstev. Soudní rozhledy, 2003, č. 12.
7) Srov. tamtéž.
8) V této souvislosti považuji za vhodné připomenout i značně matoucí a svým účelem velmi nejasné ustanovení věty třetí § 714 ObčZ, jež doslova uvádí, že „vrácení členského podílu se může člen domáhat teprve po vystěhování z bytu, a to ve lhůtě dané stanovami družstva“. Toto zákonné ustanovení sice výjimečně pojem „členský podíl“ užívá, avšak obsah tohoto pojmu je zcela nejasný stejně jako účel samotného ustanovení. Především s ohledem na skutečnost, že člen do družstva žádný členský podíl nevnáší ani nevkládá (maximálně by bylo možno v této souvislosti hovořit o členském vkladu), jen těžko může být družstvo povinno danému členovi poté nějaký nedefinovaný členský podíl vracet. Stejnou nejasností pak mimo jiné trpí i § 24 odst. 9 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů.
9) Ač samozřejmě v rámci běžné právní praxe a komunikace respektuji i pojem členský či družstevní podíl.
10) Viz např. specifikace náležitostí smlouvy o převodu obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným dle § 115 odst. 3 ObchZ.
11) Viz také rozsudek NS ze dne 22. 7. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1243/2003, jenž mimo jiné uvádí: „Protože obchodní zákoník neobsahuje obecná ustanovení o právních úkonech, musí dohoda o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu – jako dvoustranný hmotněprávní úkon – splňovat obecné náležitosti právního úkonu podle § 34 a násl. ObčZ. Musí tedy splňovat rovněž náležitosti osoby, náležitosti vůle, poměru vůle a projevu, náležitosti předmětu právního úkonu.“
