JUDr. Tomáš Grulich, Ph. D., Prostějov

Následující příspěvek je věnován jevu, který není v českém právu byť jen dílčím způsobem upraven, jenž se však přesto v hospodářské praxi relativně často vyskytuje – tzv. cesi či postoupení smlouvy. Základní otázkou, kterou je dlužno si položit při posuzování cese smlouvy, je otázka samotné přípustnosti, a tudíž i platnosti takové smluvní záměny subjektu závazkového vztahu. Mimoto lze poukázat též na některé dílčí praktické problémy, kterým musí účastníci případné cese smlouvy čelit. Snahy o změnu v subjektu smlouvy lze velmi často zaznamenat ve stavebnictví (pochopitelně však nejen tam – tato problematika je známá např. též v oblasti leasingových smluv), a pro určitou názornost tedy budeme nadále hovořit o cesi smlouvy o dílo uzavřené mezi podnikateli, jejímž předmětem je závazek zhotovitele k provedení stavebních prací (stavby). Níže učiněné závěry však samozřejmě lze vztáhnout na jakýkoliv jiný smluvní vztah.

 

V praxi tedy vznikají situace, kdy z jakýchkoliv důvodů (obchodních, kapacitních, organizačních atd.) účastníci již uzavřené smlouvy o dílo hodlají dosáhnout změny na straně jednoho z dosavadních účastníků smlouvy. Je také faktem (a je to i logické), že nejčastěji k těmto změnám dochází na straně zhotovitele. Dotčené strany tedy uzavírají dohodu, na základě které dosavadní zhotovitel přestane být účastníkem smlouvy o dílo a na jeho místo vstoupí dosud nezúčastněná třetí osoba, která coby nový zhotovitel následně dílo provede a obdrží od objednatele sjednanou cenu díla. Jak výše uvedeno, takováto změna subjektu smlouvy však není zákonem předvídána.¹ Závazkový právní vztah, jehož důvodem vzniku je smlouva o dílo, je ve smyslu § 536 ObchZ právním vztahem, ze kterého objednateli vzniká vůči zhotoviteli právo na provedení určitého díla a zhotoviteli vzniká povinnost splnit závazek k provedení díla a naopak zhotoviteli vzniká právo na zaplacení ceny díla a objednateli vzniká tomu korespondující povinnost splnit závazek k zaplacení ceny díla. Ze smlouvy o dílo však pravidelně jejím účastníkům vzniká celá řada dalších, dalo by se říci „vedlejších“ závazků, jejichž splnění je však často nezbytné k naplnění samotného účelu smlouvy. Předmět plnění těchto „vedlejších“ závazků přitom může spočívat v povinnosti objednatele předat zhotoviteli určitým způsobem připravené staveniště, zajistit určité podklady (např. stavební povolení, vytýčení inženýrských sítí apod.), poskytnout zhotoviteli určitou formu součinnosti nezbytnou k provedení díla apod. Stejně tak zhotovitel může být zavázán zdržet se provádění díla určitým způsobem považovaným objednatelem za nevhodný, může být povinen strpět působení dalších zhotovitelů na tomtéž staveništi apod. Lze tedy říci, že ze smlouvy o dílo vzniká účastníkům celý komplex vzájemných závazků, z nichž závazek k provedení díla a závazek k zaplacení ceny díla patří pouze k těm nejdůležitějším, které jsou smlouvě o dílo vlastní vždy.

Občanský zákoník řeší problematiku změn v osobě věřitele nebo dlužníka v § 524 až 543, přičemž změny v osobě věřitele se týká především úprava postoupení pohledávky (§ 524 a násl.) a změny v osobě dlužníka úprava převzetí dluhu (§ 531 a násl.), resp. přistoupení k závazku (§ 533 a násl.). Problematiku poukázky a poukázky na cenné papíry (§ 535 a násl.) lze ponechat ze zřejmých důvodů stranou. Uvedená ustanovení však evidentně počítají s dispozicemi s takovými pohledávkami, resp. závazky, které spočívají spíše v aktivním dlužníkově konání (něco dát či konat). Jen stěží si lze např. představit, že by někdo převzal dluh spočívající v závazku něčeho se zdržet či něco strpět anebo že by byla postupována pohledávka spočívající v právu věřitele žádat od dlužníka určitou pasivitu nebo strpění čehokoliv. Ostatně posledně uvedenou možnost vylučuje přímo občanský zákoník v § 525 odst. 1, podle kterého nelze postoupit pohledávku, pokud nemůže být postižena výkonem rozhodnutí anebo pokud by se její obsah změnou věřitele změnil. Lze snad tedy říci, že typická smlouva o dílo, jejímž předmětem je zhotovení stavby, představuje určitý komplex závazků a pohledávek, z nichž jen některé jsou postupitelné. Proto lze jistě souhlasit např. s I. Pelikánovou v tom, že cese smlouvy je „operace přesahující rámec pouhé kombinace cese a intercese“.² Jestliže tedy nelze postoupit určitou pohledávku spoluvytvářející obsah smlouvy o dílo, pak je otázkou, zdali na tom něco může změnit případný souhlas příslušného dlužníka s takovým „postoupením“ jinak nepostupitelné pohledávky. Kladná odpověď se nabízí okamžitě s odvoláním na soukromoprávní zásadu „vše je dovoleno, co není výslovně zakázáno“ zakotvenou mimo jiné i v § 2 odst. 3 ObčZ. Pokud však ze svou povahou kogentního (viz § 2 odst. 3 ObčZ) ustanovení § 525 odst. 1 ObčZ vyplývá, že postupitel a postupník se nemohou dohodnout na cesi výkonem rozhodnutí nepostižitelné pohledávky, pak podle mého přesvědčení nemohou dosáhnout (z hlediska platnosti tohoto jejich kroku) lepšího výsledku ani tehdy, bude-li u takové dohody asistovat dlužník a dá-li k takové operaci např. svůj souhlas. Domnívám se tedy, že způsoby smluvní záměny v subjektech smluvního závazkového vztahu jsou v rámci právní úpravy obsažené v občanském zákoníku vymezeny vyčerpávajícím způsobem, a že tedy prostou kombinací cese a intercese zamýšleného efektu, tj. kupř. změny v osobě zhotovitele, vskutku dosáhnout nelze. Proto ani změna v osobě objednatele či zhotovitele na základě nepojmenované, byť třístranné smlouvy, není podle mého názoru možná, neboť taková smlouva by odporovala obsahu a účelu zákona (§ 51 ObčZ).

Argumentem proti tomuto závěru nemůže být ani tvrzení, že k cesi smluv běžně dochází v souvislosti s jinými právními skutečnostmi. Typickým příkladem změny v subjektu závazkového vztahu je změna v osobě pronajímatele při změně vlastnictví k pronajaté věci, kdy nabyvatel pronajaté věci ze zákona vstupuje do právního postavení pronajímatele (§ 680 odst. 2 ObčZ). Zde můžeme hovořit o jakési nucené zákonné cesi nájemní smlouvy. Je však nutné si uvědomit, že toto svým způsobem mimořádné řešení je jediné možné, má-li být umožněna dispozice vlastnickým právem k pronajaté věci (opačné řešení spočívající v zákazu převodu pronajaté věci si asi lze jen stěží představit) a má-li být současně nájemci poskytnuta dostatečná míra právní jistoty. Nejedná se tedy apriorně o úpravu cese nájemní smlouvy, nýbrž pouze o úpravu důsledku určité majetkové dispozice s pronajatou věcí. Ostatně nájemci je jako osobě dotčené onou „zákonnou cesí“ dáno právo ze smluvního svazku vystoupit, a to bez ohledu na konkrétní úpravu možnosti ukončení nájemního vztahu v dotčené nájemní smlouvě (§ 680 odst. 3 ObčZ).Podobným příkladem mohou být právní důsledky převodu podniku, kdy nabyvatel podniku rovněž vstupuje do práv a závazků souvisejících s převáděným podnikem. Také v tomto případě se však primárně nejedná o dispozici se závazkovým vztahem (se smlouvou), nýbrž opět jde o důsledek právní dispozice s podnikem, jehož součástí coby věci hromadné jsou i závazky a pohledávky vznikající ze smluv. Zákonodárce opět nemohl zvolit jiný postup než vynucenou změnu v subjektu závazku, protože jiné řešení, které by zahrnovalo prvek dobrovolnosti, resp. souhlasu dot čených účastníků závazkových vztahů se změnou v subjektu smlouvy, by popíralo samotnou myšlenku dispozice podnikem jako určitým obsahově přesně vymezeným celkem. Samozřejmě i v tomto případě je převodem podniku dotčeným účastníkům závazkových vztahů poskytnuta ochrana v podobě zákonného ručení prodávajícího za přecházející závazky (§ 477 odst. 3 ObchZ) či odporovatelnosti (§ 478 ObchZ). Výše uvedené příklady stejně jako řada obdobných tedy nejsou cesemi smlouvy v pravém slova smyslu. Jedná se sice o změnu v osobě jednoho z účastníků smlouvy, avšak o změnu vynucenou, která je důsledkem a svým způsobem i předpokladem realizace jiné právní skutečnosti.

 

Navzdory výše naznačené skepsi ohledně přípustnosti cese smlouvy de lege lata je nutné připustit, že názory na možnost smluvní záměny účastníků závazkového vztahu nejsou zdaleka jednotné a že možnost cese smlouvy je právní teorií i praxí³ poměrně hojně připouštěna. Proto tedy nyní také připusťme možnost cese smlouvy a podívejme se na některé další problémy, které v takovém případě nutně vznikají. Jak již bylo řečeno, cese smlouvy je operací přesahující rámec pouhé cese a intercese, tyto dva způsoby změn v subjektech závazků však musejí být v této operaci zohledněny, přičemž požadavky na náležitosti právních úkonů směřujících ke změně v osobě věřitele nebo dlužníka, jakož i právní účinky těchto úkonů se budou právní úpravou cese pohledávky i převzetí dluhu (také) řídit. Pokud jsou v praxi realizovány snahy „cedovat“ smlouvu o dílo, pak se tak ve většině případů děje se záměrem úplného vystoupení dosavadního zhotovitele ze smluvního vztahu tak, aby původní zhotovitel neměl vůči objednateli ze smlouvy o dílo (a ostatně ani vůči novému zhotoviteli) žádné dodatečné závazky. Co se týče zhotovitelova závazku k provedení díla, v úvahu bude přicházet zejména převzetí dluhu dle § 531 odst. 1 ObčZ.⁴ Převzetím dluhu podle § 531 odst. 2 ObčZ totiž dochází ke vzniku solidárního závazku stejně jako v případě přistoupení k závazku dle § 533 ObčZ (to se navíc týká jen peněžitých závazků) a převzetím plnění dle § 534 ObčZ zase nevzniká přímé právo na plnění závazku věřiteli (objednateli). Z uvedeného vyplývá požadavek, aby účastníky případné cese smlouvy byli jak dosavadní a nově nastupující zhotovitel, tak i objednatel jako věřitel pohledávky – práva na provedení díla. Vzhledem k tomu, že jak smlouva o postoupení pohledávky, tak i smlouva o převzetí dluhu musí být uzavřena písemně, lze spolehlivě dovodit, že i případná dohoda o cesi smlouvy musí být uzavřena v pí semné formě. Pokud by mělo docházet ke změně v subjektech oněch „vedlejších závazků“, které nelze postoupit či převzít postupem dle § 524 a násl. ObčZ, resp. § 531 odst. 1 ObčZ, pak budou zřejmě citovaná ustanovení o cesi pohledávky a převzetí závazku aplikována analogicky podle § 853 ObčZ včetně požadavku na dodržení písemné formy.

 

 

²⁾     Pelikánová, I. Aktuální otázky obligačního práva a jeho kodifikace v evropském i českém kontextu. Právní rozhledy, 2007, č. 18, s. 666. Cit. článek obsahuje mj. též poučené zhodnocení úprav cese smlouvy v rámci zahraničních pramenů práva.