Ivana Sůsová

22. listopadu 2008

JUDr. Tomáš Philippi, Brno^*

I. Úvodem

Převod a nabytí členských práv a povinností v bytovém družstvu je poměrně frekventovaným právním vztahem, který navíc na straně nabyvatele představuje jednu z často využívaných možností vedoucích k získání bydlení.
K převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu dochází smlouvou o převodu členství v příslušném bytovém družstvu.¹ Na rozdíl např. od smlouvy na převod bytu v osobním vlastnictví, jejíž pojmové znaky a smluvní náležitosti jsou podrobně upraveny zákonem,² není obsah smlouvy o převodu členství v bytovém družstvu zákonem výslovně a blíže specifikován. Některé důsledky spojené s uzavřením smlouvy o převodu členství pak sice zákon alespoň obecně upravuje, avšak i v této problematice dochází mnohdy k řadě výkladových nejasností.
Pokusme se tedy v následujícím textu nalézt (nebo spíše připomenout) odpovědi na některé otázky, které se problematiky převodu členských práv v bytových družstvech týkají a s nimiž se v řadě případů můžeme setkat. Pro upřesnění ještě dodejme, že tento text nehodnotí problematiku převodu členských práv v běžných (obchodních) družstvech, ale zaměřuje se pouze na družstva bytová.³

II. Členský (družstevní) podíl v. členská práva a povinnosti

Vzhledem k danému tématu považuji nejprve za vhodné pokusit se (alespoň pro účely tohoto příspěvku) nalézt jednotné označení pro předmět převodu v případě smlouvy o převodu členství v bytovém družstvu. Pro toho, komu by se taková výkladová snaha mohla zdát jako zbytečné slovíčkaření (jehož jinak též nejsem příznivcem), si pouze dovoluji připomenout, že obchodní zákoník i právní praxe používají často k označení předmětu převodu v případě převodu členství v bytovém družstvu odlišné pojmy.
Obchodní zákoník v tomto případě hovoří o členských právech a povinnostech („Členská práva a povinnosti spojená s členstvím přecházejí na nabyvatele ...“). Právní praxe pak naopak mnohdy k označení předmětu převodu při převodu členství v bytovém družstvu používá označení členský podíl nebo také družstevní podíl.
Pojmová a výkladová nejednotnost je ostatně stále přetrvávajícím a negativním znakem právní úpravy i praxe bytových družstev jako celku. Je tedy otázkou, zda jsou tyto pojmy svým obsahem totožné nebo je mezi nimi naopak rozdíl, který je nutno právně zohledňovat.
V prvé řadě je potřeba zopakovat, že sám obchodní zákoník, jakožto v této situaci základní právní předpis, používá pro předmět převodu výhradně označení „členská práva a povinnosti“, jež jsou převáděna smlouvou o převodu členství.⁴ Obchodní zákoník pojem členský nebo družstevní podíl v souvislosti s převodem členství neužívá a ani jej nezná. Jako jazykově blízké pojmy pak obchodní zákoník definuje pouze členský vklad a vypořádací podíl, což jsou však pojmy naprosto odlišné a mají také zcela jiný obsah.
V právní praxi se však lze často setkat se smlouvami o převodu členství, jež jako předmět převodu specifikují právě členský nebo družstevní podíl na družstvu. Pojem členský podíl (popř. pojem družstevní podíl) je pak také zároveň obsažen i v řadě soudních rozhodnutí týkajících se problematiky převodu práv a povinností v bytových družstvech.⁵ I přesto, že pojem členský (družstevní) podíl jakožto předmět převodu je tedy v mnoha případech právní praxí běžně užíván, nedomnívám se, že je za současné právní úpravy pojmem zcela vhodným pro označování předmětu převodu v případech smluv o převodu členství v bytových družstvech.
Vznikem členství (bez ohledu na způsob vzniku takového členství) nevzniká členovi „obchodní“ podíl na družstvu obdobně jako např. u nabytí obchodního podílu na společnosti s ručením omezeným. V případě nabytí členství v bytovém družstvu získává daný člen pouze (zákonem poněkud nedostatečně definované) členství, jehož obsah je určován právy a povinnostmi spojenými s tímto členstvím. Tomu odpovídá i dikce § 230 ObchZ, který jasně konstatuje, že smlouvou o převodu členství přecházejí na nabyvatele členská práva a povinnosti s tímto členstvím spojená.
Užívání pojmu členský (družstevní) podíl bývá naopak často právně opíráno o § 61 odst. 1 ObchZ,⁶ který určuje, že každý společník společnosti má nárok na podíl na takové společnosti, kdy tento podíl představuje účast společníka na dané společnosti. Uvedené ustanovení však hovoří o společnících společnosti, nikoli o členech družstva. V této souvislosti je nutno připomenout i § 56 ObchZ, který jednoznačně definuje, které právnické osoby jsou považovány za společnosti. Mezi takto taxativně určenými společnostmi však družstvo uvedeno není.
Užívání pojmu členský podíl má samozřejmě hlubší historické kořeny i souvislosti.⁷ Nedomnívám se však, že za současné právní úpravy a zejména s ohledem na její formulaci je pojem členský (družstevní) podíl vhodným označením pro předmět převodu v případě převodu členství v bytovém družstvu. A to nejen pro možnou záměnu s institutem podílu na společnosti dle § 61 ObchZ, ale zejména proto, že sám obchodní zákoník tento pojem v dané souvislosti neužívá a přímo namísto toho uvádí označení členská práva a povinnosti (popř. zjednodušeně uvádí pojem členství).
S ohledem na dlouhodobě neaktualizovanou a dnes již v mnohém dosti nedostatečnou právní úpravu obchodního zákoníku týkající se bytových družstev se ovšem v současnosti ani nelze příliš divit některým nejednotnostem v obecně užívaném pojmosloví dané problematiky.⁸
Nijak zde tedy nechci dogmaticky určovat, jaké by mělo být jediné správné označení předmětu převodu v případě převodu členství v bytových družstvech. Pouze vzhledem k výše uvedenému považuji sám za vhodnější a přesnější používat k označení předmětu převodu při převodu členství v bytovém družstvu pojem členská práva a povinnosti, zjednodušeně pojem členství.⁹
I proto si tedy dále v tomto textu dovolím pro jednotnost užívat k označení předmětu převodu při převodu členství v bytovém družstvu především označení členská práva a povinnosti. Pojem členský (družstevní) podíl pak bude dále užit pouze v případě, že je obsažen v doslovné citaci jiného zdroje, který sám tento pojem užívá. I v takovém případě však bude pojem členský (družstevní) podíl pro účely tohoto textu (a pro jeho jednotnost) chápán jako právní synonymum členských práv a povinností.

III. Náležitosti smlouvy o převodu členstvív bytovém družstvu

Smlouva o převodu členství v bytovém družstvu je zmiňována v § 230 ObchZ, a to pouze jako právní titul, na základě jehož předložení družstvu přecházejí na nabyvatele ve vztahu k družstvu převáděná práva a povinnosti spojená s členstvím. Nezbytné náležitosti takové smlouvy, její formu či další podmínky vedoucí k její obecné platnosti a účinnosti však již zákon konkrétněji neuvádí.
Základní otázka tedy může znít, zda musí být smlouva o převodu členství uzavřena písemně či postačí např. jen ústní dohoda o jejím uzavření. S ohledem na skutečnost, že v případech, kdy obchodní zákoník vyžaduje písem nou formu právního úkonu, výslovně tento požadavek zmiňuje,¹⁰ je možno (snad i poněkud překvapivě) konstatovat, že v případě smlouvy o převodu členství není požadavek na písemnou formu stanoven. Ponechme zároveň v daném okamžiku stranou logické úvahy o nevýhodách ústní formy při následném prokazování skutečného obsahu takové dohody.
Další zásadní otázkou může pak být především vymezení základních právních náležitostí takové smlouvy o převodu členství. Obecné náležitosti právních úkonů specifikuje § 35 ObčZ. O tom, že smlouva o převodu členství musí být určitá, srozumitelná a svobodně učiněná, je však zbytečné jakkoli pochybovat.¹¹ Jde však o to, zda smlouva o převodu členství musí po obsahové stránce splňovat i některé případné další specifické podmínky.
Pro obecnou odpověď je možno odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 1402/99, jenž výslovně konstatuje: „V případě dohody o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu bude nezbytným (minimálním) obsahem dohody určení práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, určení hodnoty družstevního podílu, stanovení úplatnosti či bezplatnosti převodu a dohoda o vzájemném vypořádání.“ V rámci citovaného rozsudku se Nejvyšší soud též ztotožnil se závěrem soudu odvolacího, který dále konstatoval, že mezi podstatné náležitosti smlouvy o převodu členství v bytovém družstvu patří i řádná identifikace družstevního bytu, k němuž se vztahuje nájemní právo náležející převodci převáděných členských práv a povinností.
Na základě výše uvedeného by tedy bylo možno shrnout, že vedle specifikace účastníků musí smlouva o převodu členství vždy mimo jiné obsahovat alespoň:
a) určení družstva, k němuž se vztahují převáděná členská práva a povinnosti,
b) specifikaci družstevního bytu, k němuž má vzniknout nabyvateli členských práv a povinností právo uzavřít nájemní vztah,
c) určení hodnoty družstevního podílu (tedy jinak řečeno hodnoty převáděných členských práv a povinností),
d) uvedení, zda jde o úplatný či bezúplatný převod,
e) dohodu o vzájemném vypořádání mezi účastníky.

 

 

I po výše uvedeném určení základních náležitostí smlouvy o převodu členství zbývá přesněji určit, co se rozumí (může rozumět) hodnotou převáděných členských práv a povinností.
Již na úvod lze zároveň konstatovat, že hodnotou převáděných členských práv a povinností nelze v žádném případě rozumět tzv. „zůstatkovou hodnotu členského podílu“.
Řada družstev (jedná se především o větší bytová družstva vzniklá ještě před listopadem 1989, tedy především dřívější stavební a lidová bytová družstva) dogmaticky vyžaduje, aby ve smlouvě o převodu byla uvedena zůstatková hodnota členského podílu, přičemž v některých případech dokonce odmítají akceptovat smlouvu, v níž bude navíc nebo pouze uvedena mezi účastníky vzájemně sjednaná cena převodu. Tento postoj je zcela mylný a právně pochybený, a to již jen z toho důvodu, že „pojem zůstatková hodnota členského podílu neodpovídá současné právní úpravě družstev v obchodním zákoníku, kterému měla bytová družstva přizpůsobit své poměry (§ 22 a násl. zákona č. 42/1992 Sb.) a který tohoto pojmu vůbec nepoužívá.¹² Navíc účastníci převodu mají nezadatelné právo ve smlouvě o převodu uvést mezi sebou dohodnutou cenu za tento převod, která nemusí jakkoli odpovídat „účetní hodnotě“ převáděných členských práv a povinností tak, jak tuto hodnotu eviduje družstvo.
Pokud takto dohodnutou cenu za převod členských práv a povinností účastníci přesto ve smlouvě označí (ať již z neznalosti či pouze ze zvyku) za „zůstatkovou hodnotu“, není důvod proti takovému označení ještě cokoli namítat, neboť obchodní zákoník pro označení ceny za převod neužívá žádný konkrétní termín, tudíž pojmenování hodnoty vypořádání je pouze slovním označením bez významného právního dopadu. Podstatné však je, že výše takové účastníky sjednané „zůstatkové hodnoty“ může odpovídat jejich vzájemné dohodě, a většinou tedy bude odrážet tržní hodnotu převáděných členských práv a povinností.
Není ovšem žádný zákonný ani logický důvod, aby smlouva o převodu obsahovala „zůstatkovou hodnotu členského podílu“ tak, jak tento pojem používaly dřívější stanovy bytových družstev, neboť v takovém případě se jedná de facto pouze o vyjádření vnitřní účetní hodnoty takového podílu v evidenci družstva, která se však nyní navenek jakkoli nepromítá. Pojem „zůstatková hodnota členského podílu“ dnes totiž nemá žádný zákonný obsah a k jeho odstranění ze svých stanov měla veškerá družstva dle zákona č. 42/1992 Sb. přikročit nejpozději do dvanácti měsíců od účinnosti tohoto zákona. Pokud některá družstva i nadále ve svém vnitřním hospodaření či žargonu užívají pojem „zůstatková hodnota členského podílu“, jde pouze o jejich interní záležitost, kterou však převodce a nabyvatel členských práv a povinností nejsou povinni jakkoli zohledňovat. Jestliže tak některá družstva nutí družstevníky, aby ve smlouvě o převodu členství uváděli pouze (nebo vedle ceny za převod) také „zůstatkovou hodnotu členského podílu“, je takový postup nezákonný a především právně neúčinný, neboť smlouva o převodu členství je platná, obsahuje-li veškeré již výše popsané obsahové náležitosti, mezi něž „zůstatková hodnota členského podílu“ v žádném případě nepatří. I kdyby tedy družstvo odmítlo přijmout předloženou smlouvu o převodu z důvodu absence „zůstatkové hodnoty členského podílu“, nemá taková skutečnost žádné právní účinky a převod členských práv a povinností je vůči družstvu účinný již okamžikem oznámení takové smlouvy družstvu.
Někdy bývá také hodnota převáděných členských práv a povinností zaměňována s hodnotou vypořádacího podílu, který je na rozdíl od zůstatkové hodnoty v obchodním zákoníku definován.¹³ Zde je však potřeba uvést, že vypořádací podíl má ze zákona jasně daný účel, kterým je vypořádání podílu člena na družstvu při zániku členství. V této situaci by bylo možno namítnout, že převod členství je v obchodním zákoníku upraven v rubrice nazvané „Vznik a zánik členství“, tudíž úmyslem zákonodárce bylo zařadit převod členství mezi způsoby zániku členství. Na druhou stranu je potřeba zdůraznit, že § 231 ObchZ, jenž je také součástí dané rubriky, výslovně a jednoznačně vymezuje způsoby zániku členství, mezi nimiž však převod členství uveden není.
V této souvislosti je tedy potřeba odlišit zánik členství, jakožto souhrn členských práv a povinností, tedy situaci, kdy dochází i ke komplexnímu zániku těchto práv a povinností, od případu, kdy dochází pouze k zániku účasti daného člena na družstvu (tedy jeho osobního členství), při kterém však zároveň nedochází k zániku konkrétních členských práv a povinností. Domnívám se, že § 233 ObchZ, jenž výslovně vymezuje vznik nároku na vypořádací podíl pro případy, kdy za trvání družstva dojde k zániku členství, se vztahuje právě na situace, kdy dochází k zániku členství i s ním spojených členských práv a povinností, tedy kdy dochází k plnému zániku členství jako takového. V případě převodu však toto samotné členství nezaniká, ale členství a s ním spojená práva a povinnosti jsou pouze převáděna na jinou osobu (nabyvatele). Obecně řečeno tedy dochází pouze k záměně osob v rámci jednoho existujícího členství. Toto samotné členství však nezaniká (nemění se tak počet družstevníků a tedy ani počet jednotlivých členství).
Vzhledem k uvedenému lze tedy konstatovat, že není důvod, aby byla při převodu členství určována hodnota převáděných členských práv a povinností jako hodnota vypořádacího podílu nebo analogicky dle pravidel pro stanovení výše vypořádacího podílu.¹⁴ Z výše zmíněného je tedy zřejmé, že při převodu členství nejsou účastníci převodu povinni jako hodnotu takového převodu sjednávat zůstatkovou hodnotu členského podílu ani výši vypořádacího podílu.¹⁵ Ze zákona taková povinnost nevyplývá a tuto povinnost nemohou účastníkům „přikázat“ ani stanovy družstva.
Závěrem této části lze tedy jednoznačně konstatovat, že stanovení hodnoty členských práv a povinností při jejich převodu je pouze věcí účastníků – převodce a nabyvatele, kteří jsou oprávněni svojí vzájemnou dohodou určit tuto hodnotu na základě vlastního uvážení (většinou tak půjde především o hodnotu tržní).
Jakékoli omezování účastníků (zejména ze strany družstev) při stanovení hodnoty členských práv a povinností pro případ jejich převodu je tedy neplatné a dokonce rozporné se zákonem.

V. Účinnost smlouvy o převodu členství

I když je § 230 ObchZ upravující účinnost smlouvy o převodu členství poměrně konkrétní, dochází přesto mnohdy k jeho nesprávnému výkladu (a to často především ze strany družstev, ač snad právě tato by v jeho aplikaci měla chybovat nejméně). Předmětný § 230 ObchZ mimo jiné ve svém úvodu doslova uvádí: „Převod práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu na základě dohody nepodléhá souhlasu orgánů družstva“.
Dalo by se usoudit, že tato formulace je prosta jakýchkoli nejasností. Přesto se lze setkat s případy, kdy je ze strany konkrétního družstva vyžadováno k účinnosti smlouvy o převodu její schválení družstvem nebo ve stanovách jsou stanoveny jiné podmínky takový převod omezující. Z tohoto důvodu je potřeba opětovně připomenout, že § 230 ObchZ je ustanovením kogentním, které vylučuje odlišnou úpravu ve stanovách družstva. V případě, že by měl zákonodárce v úmyslu poskytnout v dané situaci družstvům prostor pro jejich dispozitivní úpravu, použil by jistě např. obecný odkaz typu „pokud stanovy neurčují jinak“.¹⁶ V případě bytových družstev je však možno jednoznačně konstatovat, že „taková družstva tedy nemohou jakkoli omezovat či vylučovat převod práv a povinností svých členů (a to ani stanovami, vymezením předmětu podnikání apod.) na jiné osoby, a tedy ani jejich orgánům nepřísluší o takovém převodu rozhodovat či jej schvalovat“.¹⁷
Vzhledem k uvedeným skutečnostem tak smlouva o převodu členských práv a povinností nabývá mezi účastníky platnosti a účinnosti jejím uzavřením, ledaže si účastníci sjednali odložení její účinnosti.
Ve vztahu k družstvu však členská práva a povinnosti spojená s členstvím přecházejí na nabyvatele teprve předložením smlouvy o převodu členství družstvu nebo pozdějším dnem uvedeným ve smlouvě o převodu. Tytéž účinky jako předložení smlouvy o převodu členství nastávají, jakmile příslušné družstvo obdrží písemné oznámení dosavadního člena o převodu členství a písemný souhlas nabyvatele členství.¹⁸ Podmínka spočívající v předložení smlouvy o převodu družstvu však nepředstavuje možnost či právo družstva předloženou smlouvu o převodu schvalovat ani na toto předložení není vázána účinnost smlouvy jako celku. Účelem předložení smlouvy družstvu tedy není její schvalování družstvem, ale pouze seznámení družstva se skutečností, že do práv a povinností dosavadního člena vůči družstvu vstupuje nadále nový nabyvatel členských práv a povinností. To potvrzuje i zákonem daná možnost nepředkládat družstvu smlouvu samotnou. Postačí pouze, že příslušné družstvo obdrží písemné oznámení dosavadního člena o převodu členství a písemný souhlas nabyvatele členství. V takovém (zákonem výslovně předpokládaném) případě nemusí být tedy družstvo s obsahem smlouvy o převodu dokonce ani seznámeno.
Jestliže jsou v konkrétním případě splněny podmínky § 230 ObchZ, přecházejí na nabyvatele členská práva a povinnosti ve vztahu k družstvu doručením smlouvy uzavřené mezi účastníky podle § 230 ObchZ nebo oznámením převodu členem družstva družstvu, a tomu tedy vzniká povinnost zapsat jej do seznamu svých členů.¹⁹ Družstvo tedy nemůže odmítnout uznat převod členství na nabyvatele např. proto, že předložená smlouva o převodu neobsahuje podmínky stanovené družstvem (např. pro absenci vypořádání zůstatkové hodnoty členského podílu) nebo proto, že družstvu nebyla předložena smlouva, ale pouze oznámení o jejím uzavření ze strany dosavadního člena a nabyvatele.
I kdyby však ze strany družstva k takovému odmítnutí akceptovat oznámený převod členství došlo, nemá taková skutečnost jakýchkoli právních důsledků. Smlouva o převodu členství je totiž nadále v plném rozsahu účinná a vzhledem k provedenému oznámení družstvu dochází již tímto oznámením (tedy splněním této jediné zákonné podmínky) i k přechodu členských práv a povinností na nabyvatele ve vztahu k družstvu, a to bez ohledu na skutečnost, že družstvo v rozporu se zákonnými povinnostmi toto oznámení případně neakceptovalo.

VI. Formulářové smlouvy družstev

V rámci výše uvedeného byla podrobněji přiblížena forma a obsah smlouvy o převodu členství. Je tedy zřejmé, že při dodržení základních obsahových náležitostí je smlouva o převodu členství platná a ujednání o dalších doplňujících podmínkách (např. vyklizení družstevního bytu, převzetí závazků atd.) mohou být taktéž součástí smlouvy. Konečná podoba smlouvy o převodu tedy může být značně individuální a může vždy odrážet specifické požadavky účastníků. V případě zájmu o převod členství mohou účastníci samozřejmě požádat o její vyhotovení např. advokáta. Většina družstev má také pro své potřeby připraveny vzorové smlouvy o převodu členství, které mohou družstevníci v případě zájmu o převod využít.
Některá družstva však zcela odmítají akceptovat smlouvy o převodu předložené účastníky, jestliže jsou takové smlouvy jiné než vzorová formulářová smlouva daného družstva. O skutečnosti, že odmítání družstva přijmout takovou „cizí“ smlouvu, která přesto splňuje veškeré zákonné náležitosti, nemá žádné právní účinky, jsem již hovořil výše. Může se však stát, že družstvo skutečně (byť právně neúčinně) odmítne akceptovat účastníky předloženou smlouvu o převodu a bude požadovat uzavření formulářové smlouvy družstva. V takovém případě družstvo také může (opět je potřeba zdůraznit, že nezákonně) podmiňovat uzavření nájemní smlouvy k družstevnímu bytu, jehož právo nájmu souvisí s daným členstvím, právě uzavřením své formulářové smlouvy o převodu členství.
Není však asi třeba rozvíjet, že právě uzavření nájemní smlouvy k družstevnímu bytu je zřejmě nejzákladnějším důvodem pro uzavření smlouvy o převodu členství na straně nabyvatele. V takovém případě tedy nabyvateli nezbývá než se rozhodnout, zda se vydá soudní cestou a bude se svého práva na uzavření nájemní smlouvy domáhat soudně nebo zda vyhoví nesmyslnému požadavku družstva a s převodcem uzavře i formulářovou smlouvu družstva o převodu členství. Účastníci si pak družstvem odmítnutou původní smlouvu o převodu pečlivě uloží a družstvo si do svého archivu spokojeně vloží nově uzavřenou formulářovou smlouvu a nabyvateli vystaví nájemní smlouvu k družstevnímu bytu.
Vše je tedy zdá se v pořádku. Nebo nikoli?
Již na úvod tohoto článku jsem specifikoval základní znaky, jež musí smlouva o převodu obsahovat.
Základním problémem některých formulářových smluv družstev je pak především skutečnost, že tyto smlouvy (krom toho, že velmi často stále nesprávně používají pojem „zůstatková hodnota členského podílu“) např. neobsahují dostatečnou specifikaci hodnoty členských práv a povinností sjednanou mezi účastníky ani způsob jejího vypořádání. Tyto údaje totiž nejsou pro tato družstva podstatné, tudíž je ve svých formulářových smlouvách neuvádějí. Je tedy možno konstatovat, že řada takových či obdobných formulářových smluv o převodu může být již od samého počátku absolutně neplatná pro absenci zákonných náležitostí smlouvy o převodu členství.
Vedle uvedeného je potřeba připomenout i další problematické místo, jež používání formulářových smluv významně zpochybňuje tam, kde již předtím došlo mezi převodcem a nabyvatelem k uzavření platné smlouvy o převodu členství (kterou družstvo ze své neznalosti odmítlo akceptovat). Jak již bylo výše uvedeno, zmiňuje § 230 ObchZ výslovně, že ve vztahu k družstvu členská práva a povinnosti přecházejí na nabyvatele předložením smlouvy o převodu členství družstvu nebo pozdějším dnem uvedeným ve smlouvě o převodu. Toto zákonné ustanovení však neznamená odklad účinnosti celé smlouvy. Ustanovení pouze upřesňuje, že družstvo bude s nabyvatelem jednat jako s družstevníkem teprve poté, co bude družstvu převod prokázán.
Budeme-li tedy vycházet z předpokladu, že smlouva o převodu je mezi účastníky účinná již okamžikem jejího uzavření, je možno také konstatovat, že členská práva a povinnosti přecházejí na nabyvatele již tímto uzavřením. Pouze ve vztahu k družstvu je potřeba doložení tohoto převodu, aby i družstvo samotné bylo seznámeno se změnou v osobě družstevníka.
Pokud je tedy mezi účastníky uzavřena za daných podmínek smlouva o převodu členství, avšak družstvo nutí účastníky, aby následně uzavřeli ještě formulářovou smlouvu družstva o převodu, nemá převodce již co převádět, neboť to, co převést mohl, převedl již původní smlouvou na nabyvatele, který předmět převodu nabyl uzavřením původní smlouvy o převodu. Pokud tedy po předchozím uzavření smlouvy o převodu dojde ještě k uzavření formulářové smlouvy družstva, dovoluji si považovat takovou formulářovou smlouvu od samého počátku za absolutně neplatnou pro nemožnost plnění, neboť převodce v okamžiku jejího uzavírání již nemohl členská práva a povinnosti v družstvu převést, a to z důvodu, že je již nevlastnil, neboť tato předtím původní smlouvou o převodu převedl na nabyvatele. Převodce a nabyvatel se tedy v klidu dál mohou řídit svou dříve uzavřenou smlouvou o převodu a družstvo si může spokojeně uložit do archivu další formulářovou smlouvu, která je sice absolutně neplatná, ale odpovídá jeho formuláři.

VII. Nájem družstevního bytu při převodu členství

Hlavním důvodem nabytí členských práv a povinností v bytovém družstvu bude na straně nabyvatele v převážné většině případů zájem o získání práva nájmu družstevního bytu, které je spojeno s daným členstvím.
Na straně účastníků smlouvy o převodu panuje někdy nesprávná domněnka, že současně s převodem členských práv a povinností dochází také k převodu nájemní smlouvy, a nabyvatel tak vstupuje do práv a povinností převodce z nájemní smlouvy k danému družstevnímu bytu. Taková představa je však mylná. Na základě dohody o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu nevstupuje nabyvatel členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu do práv a povinností, které vyplývají z nájemní smlouvy uzavřené mezi dosavadním členem a bytovým družstvem.²⁰ Na nabyvatele tedy přímo nepřechází právo nájmu konkrétního družstevního bytu, ale spolu s členstvím získává nabyvatel právo na uzavření nájemní smlouvy k tomuto bytu.
Jestliže s ohledem na stanovy daného bytového družstva zakládá převod členství i právo na uzavření nájemní smlouvy k určitému družstevnímu bytu, je družstvo zároveň povinno po prokázání převodu členství s nabyvatelem takovou novou nájemní smlouvu uzavřít.²¹ V případě, že družstvo po oznámení převodu odmítne vystavit nabyvateli novou nájemní smlouvu (např. proto, že družstvo nezákonně odmítlo akceptovat smlouvu o převodu předloženou účastníky – viz výše), je možno se uzavření nájemní smlouvy, resp. splnění povinnosti družstva, domáhat i soudně.²² Málokterý účastník však bude ochoten zahajovat v dané věci soudní řízení a čekat na konečné rozhodnutí. Většinou se tedy zřejmě budou účastníci snažit vyhovět občas iracionálním požadavkům některých družstev tak, aby jim dané družstvo bylo ochotno vystavit novou nájemní smlouvu, a nepůjdou cestou zdlouhavých soudních sporů.

VIII. Závěrem

Převod členských práv a povinností v bytovém družstvu je poměrně neformálně upraveným právním vztahem. K tomu, aby došlo k účinnému uzavření smlouvy o převodu členství postačí v zásadě dodržet základní náležitosti takové smlouvy.
I přesto, že uzavírání smlouvy o převodu členství v bytových družstvech upravuje téměř výhradně poměrně stručný § 230 ObchZ, a i když je k dispozici konstantní judikatura týkající se této problematiky, stále při převodu členství v bytových družstvech dochází k některým výkladovým nejasnostem. Často jsou pak příčinou těchto nejasností samotná družstva, která účastníkům převodů členství zbytečně a v řadě případů i nezákonně komplikují realizaci takového převodu.
Bylo by tedy především vhodné, aby si nejen účastníci, ale také družstva byla vědoma svých práv i povinností a respektovala zákonnou úpravu, jež se jich týká. Účelem zákonné úpravy je totiž především umožnit převodci a nabyvateli dispozitivní řešení jejich vzájemných práv a povinností při převodu členství v družstvu a zároveň omezit nepřiměřenou ingerenci družstva do takové dohody účastníků.
___________
²⁰⁾ Rozsudek NS ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 26 Cdo 2724/2004.
²¹⁾ Srov. tamtéž
²²⁾ Srov. Dvořák, T. Tři úvahy k judikatuře v oblasti bytových družstev. Soudní rozhledy, 2003, č. 1.