2.3 Principy dobré praxe

Přibližně od poloviny 80. let se v celém světě, ale především v Evropě a USA, začaly stále intenzivněji objevovat snahy o vypracování různých doporučení, návodů nebo principů dobré praxe řízení a správy společností – dobrovolné samoregulační mechanismy.

Různé formy podpůrných nástrojů začaly vznikat především z důvodu nedostatečnosti samoregulační funkce trhu, zpravidla na základě iniciativ institucionálních investorů, sdružení drobných investorů, různých profesionálních, zájmových, akademických a státních institucí a organizací, které si společně kladly za cíl zlepšit praxi řízení a správy společností. Nástroje tohoto charakteru měly většinou společnou motivaci a cíl zvýšit výkonnost podniků a zajistit ochranu akcionářů a věřitelů.



2.4.5 České zásady
Česká Komise pro cenné papíry (Ježek 2004) vydala v roce 2001 Kodex správy a řízení společnosti založený na „Zásadách“ OECD.42 Postupně OECD pokračovala ve své koncepční a systematické práci na jejich rozvoji; vyvrcholením těchto snah bylo vydání inovovaných „Zásad“ (OECD, 2004). Po rozsáhlé diskusi se i Komise pro cenné papíry rozhodla revidovat a modernizovat svůj Kodex z roku 2001 – prvky pro tuto revizi a modernizaci čerpá jak z doporučení OECD, tak Evropské komise. V roce 2004 vydala Komise pro cenné papíry inovovaný Kodex správy a řízení společnosti (2004). Česká republika jako člen OECD má formální závazek k zavádění „Zásad“ OECD. V současnosti Česká republika hledá způsoby, jak plnění tohoto Kodexu vynutit zákonnými normami. Je možno konstatovat, že obchodní zákoník 43 v podstatě „Zásady“ respektuje.

V tomto ohledu bude zřejmě Česká republika preferovat spíše explicitní zákonná ustanovení a následné donucovací prostředky. Vzhledem k problematickému výkonu soudní moci a vymahatelnosti práva je samozřejmě spoléhání se toliko na soudní vymáhání nedostatečné. Systém proto musí využívat kombinace zákonných a samoregulačních mechanismů.

V roce 2002 publikovala EU Zprávu o moderním regulatorním rámci pro evropské zákonodárství, vypracovanou skupinou svých expertů. Součástí zprávy jsou doporučení ke zdokonalení řízení a správy společností v EU. Jak uvádí T. Ježek (2004), zabývá se problémy práv akcionářů a ochranou minoritních akcionářů, povinnostmi správních orgánů, odměňováním manažerů, jejich odpovědností za finanční výkony, postupy auditorů a koordinačními mechanismy mezi členskými státy EU. Zpráva ctí demokratickou zásadu „jedna akcie – jeden hlas“.

2.4.6 Sarbanes-Oxley Act
Ve Spojených státech se po krachu významných firem (Enron, Worldcom) nespokojili s pouhými doporučeními, ale byl přijat nový zákon, podle jeho předkladatelů nazvaný Sarbanes-Oxley.

Jak uvádí P. Marek (2003), v roce 1995 americký kongres přehlasoval veto prezidenta Clintona a přijal zákon o vedení soudních pří v otázce cenných papírů, tzv. Private Securities Litigation Reform Act of 1995. Tento zákon výrazně snížil odpovědnost auditora a mnozí odborníci jej považují za hlavní příčinu selhání auditorů. Po aféře spojené s Enronem vypukla, a nejen v USA, někdy i silně emotivní diskuse mezi legislativci, praktiky (auditory a účetními) a teoretiky o budoucí podobě právní úpravy účetní a auditorské činnosti. Na základě této rozsáhlé diskuse byl přijat Sarbanes-Oxley Act. Změny, které tento zákon přinesl, shrnuje P. Marek (tamtéž) do následujících bodů:

1. Vytvoření nezávislé komise pro dohled nad auditorskými společnostmi (Public Company Accounting Oversight Board). Nezávislost komise má zajistit její složení (komise se skládá z 5 členů, z nichž maximálně 2 mohou být auditory) a způsob financování (rozpočet je hrazen z povinných příspěvků od registrovaných účetních/auditorských firem). Náplň práce komise spočívá v
a) registraci účetních/auditorských firem (pozn.: jiné než registrované firmy nesmí provádět auditorskou činnost ve smyslu zákona),
b) tvorbě a přijímání pravidel „auditingu, kvality kontroly, etiky, nezávislosti a jiných standardů“ vztahujících se k auditorské činnosti,
c) provádění kontrol účetních/auditorských firem (pozn.: u auditora s více než 100 klienty musí kontrola proběhnout nejméně 1x ročně, u auditora s menším počtem klientů alespoň 1x za 3 roky),
d) vedení vyšetřování a disciplinárních řízení a ukládání odpovídajících sankcí (pozn.: šíře sankcí je poměrně široká a obsahuje vedle drobných sankcí jednak pokuty až do výše 15 mil. USD pro právnické osoby a 750 tis. USD pro fyzické osoby a jednak pozastavení či dokonce zákaz auditorské činnosti),
e) vykonávání takových kroků a funkcí, jež jsou nutné a potřebné k činnosti komise,
f) vynucování souladu se zákonem, s pravidly komise, s profesními standardy, zákony o cenných papírech, jež se týkají vydání auditorských výroků,
g) stanovení rozpočtu a řízení operací komise.
2. Výrazné omezení až v podstatě zákaz pro auditory poskytovat jiné než auditorské služby. Auditorské firmy v USA smí klientovi, kterému provádějí audit, poskytovat jiné než auditorské služby jen za předpokladu, že částka za neauditorské služby nepřevýší 5 % celkových příjmů od klienta, v době sjednání smluvního vztahu nebyly tyto služby považovány za neauditorské a jsou schváleny firemním výborem pro audit nebo jím pověřeným členem. Mimoto některé druhy služeb jsou navíc ještě striktně zakázány.
3. Povinná rotace auditorů. Auditor nesmí provádět audit v jedné firmě déle než 6 let. Odborníci zdůrazňují, že „vnější rotace se v minulosti ukázala jako formální a neefektivní“, v jedné firmě se mohou pravidelně střídat např. dva auditoři. Naopak za prospěšné se považuje vnitřní rotace: „pravidly vynucená změna zodpovědného auditora a členů jeho týmu je vhodným nástrojem nezávislosti i odstranění slepoty“.
4. Zamezení konfliktu zájmů. Auditor nesmí provádět svoji činnost v těch společnostech, pokud osoby zde zodpovědné za obchodní činnost podniku a jeho finanční řízení a účetnictví byly u něho zaměstnány v určité zákonem stanovené době předcházející vydání auditorského výroku.
5. Osobní odpovědnost za účetní výkazy. Ustanovuje se povinnost pro nejvyšší představitele společnosti CEO (Chief Executive Officer, generální ředitel) a CFO (Chief Finance Officer, finanční ředitel) ručit svým podpisem za správnost předkládaných výročních a průběžných zpráv a za to, že údaje zde uvedené jsou pravdivé a nejsou zavádějící.
Většina podnikových manažerů přistoupila k této povinnosti dobrovolně ještě před podpisem tohoto zákona. Pouze někteří tak odmítli učinit s tím, že nejsou schopni nést odpovědnost za všechna data. Na druhou stranu počet firem, v nichž došlo k výměně nejvyšších představitelů, je po vydání zákona nezvykle vysoký.
6. Zamezení zvýhodnění transakcí mezi společností a jeho manažery. Zákaz se týká hlavně půjček manažerům, pokud nejsou dostupné veřejnosti a nejsou poskytovány za běžných tržních podmínek. Komise může v určitých případech zablokovat platby těmto manažerům.



Poznámky pod čarou:
42 Principles of Corporate Governance. Paris : OECD, 1999.
43 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.