Řada podnikatelských subjektů působících na území ČR se s pojmem „veřejná podpora“, jehož legální definice byla do českého právního řádu zavedena zákonem č. 59/2000 Sb., o veřejné podpoře (nyní ve znění zákona č. 130/2002 Sb.), již setkala. To je důvod, proč se tento článek detailnějšímu rozboru fenoménu veřejné podpory nevěnuje. Pouze na úvod považuji za vhodné zmínit základní vymezení veřejné podpory. Veřejnou podporou se rozumí výhoda, která může mít jakoukoliv formu, plynoucí podnikatelským subjektům z rozpočtů orgánů veřejné správy, státních fondů či subjektů pod kontrolou veřejné moci, jež ve svém důsledku může narušit hospodářskou soutěž s negativním dopadem na obchod (obchodní výměnu) mezi ČR a členskými státy ES. K nejznámějším formám veřejné podpory patří investiční pobídky, státní záruky, prodeje obecních (městských) pozemků za symbolickou cenu, prominutí odvodů sociálního a zdravotního pojištění apod. Obecně platí, že veřejná podpora může být poskytnuta až po povolení ze strany příslušného orgánu, v ČR Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS).
         
Vstupem ČR do EU dojde na poli poskytování veřejné podpory k některým změnám. Předně, zákon o veřejné podpoře ztratí svůj účel. Pravomoc posuzovat slučitelnost veřejné podpory poskytované na území ČR totiž přejde vstupem ČR do EU na Evropskou komisi. Ta bude postupovat podle vlastních procedurálních pravidel. ÚOHS tedy ztratí svou dosavadní pravomoc autoritativně rozhodovat, zda poskytnutí veřejné podpory povolí či nikoliv. Může mu ovšem zůstat zachován status jakéhosi „poradního úřadu“ pro oblast veřejné podpory. V řadě členských států ES totiž působí tzv. monitorující jednotky jejichž hlavním úkolem je shromažďovat údaje o poskytovaných veřejných podporách v příslušném členském státě a rovněž se podílejí na vypracovávání výročních zpráv o poskytnuté veřejné podpoře za uplynulý rok, které jsou předávány Evropské komisi. Monitorující jednotky také často plní v oblasti veřejné podpory roli jakéhosi prostředníka mezi členským státem a Evropskou komisí. Organizačně bývají zpravidla zařazeny pod ministerstvo financí, v Dánsku plní, mimo jiné, úlohu monitorující jednotky antimonopolní úřad.
        
Současný vývoj ukazuje, že monitorující jednotky budou nabývat na svém významu. S cílem zjednodušit proces poskytování veřejných podpor do některých oblastí, Evropská komise přijala nařízení, která poskytování takových podpor upravují. Jako příklad lze uvést nařízení o poskytování veřejné podpory malému a střednímu podnikání, veřejné podpoře školení a rekvalifikaci, veřejné podpoře de minimis a nově ve věci veřejné podpory zaměstnanosti. Nařízení jsou v členských státech přímo aplikovatelná a mají charakter tzv. blokových výjimek. To znamená, že pokud chce členský stát poskytovat veřejné podpory nařízeními pokryté, může tak činit bez předchozího povolení ze strany Evropské komise. Evropská komise v zásadě požaduje pouze důslednou evidenci na základě nařízení poskytnutých veřejných podpor. Evidenci zpravidla opět provádějí monitorující jednotky. Lze předpokládat, že po vstupu nových států do EU bude počet přijatých nařízení narůstat.
      
Další změna bude patrná v délce rozhodovacího procesu, v jehož rámci bude ze strany Evropské komise posuzována slučitelnost veřejných podpor poskytovaných na území ČR. Zatímco pro řízení před ÚOHS platí podle správního řádu lhůty o délce 30, resp. 60 dnů, v rámci řízení před Evropskou komisí nejsou výjimkou lhůty delší jednoho roku. ČR tak bude v zájmu co největší rychlosti, stejně jako ostatní členské státy, nucena poskytovat co největší množství veřejných podpor na základě programů. Výhodnost tohoto postupu spočívá v tom, že pokud bude program veřejné podpory ze strany Evropské komise schválen, ČR nebude povinna žádat Evropskou komisi o povolení každé jednotlivé veřejné podpory poskytované na základě takového programu.
      
Změny mohou rovněž nastat u veřejných podpor jejichž poskytování bylo zahájeno před vstupem ČR do EU a bude pokračovat i po něm. To je především případ investičních pobídek, programů podpory malého a středního podnikání, některých restrukturalizačních podpor apod. V médiích se totiž objevila informace, že ČR – ostatně jako ostatní kandidátské země na vstup do EU – byla požádána o vypracování přehledu takových veřejných podpor. Ty budou následně ze strany Evropské komise posouzeny a pokud k nim nevznese námitky, budou moci být zařazeny na seznam existujících veřejných podpor, který bude tvořit přílohu Přístupové smlouvy. Takové veřejné podpory budou moci být ve stejné podobě poskytovány i po vstupu ČR do EU. Veřejné podpory, s jejichž zařazením na uvedený seznam Evropská komise souhlasit nebude, budou ze strany Evropské komise po vstupu ČR do EU nově posouzeny jako tzv. nová veřejná podpora.

Tento postup ze strany Evropské komise je na jednu stranu pochopitelný. Přístupem dalších států do EU se automaticky zvýší objem poskytované veřejné podpory v rámci vnitřního trhu. Evropská komise by tak mohla být vystavena nepřebernému množství stížností od podnikatelských subjektů působících na území původních členských států, že jejich konkurenti z bývalých kandidátských zemí získávají nelegální veřejnou podporu. Evropská komise tak bude moci řešit stížnosti pouhým odkazem na seznam existující veřejné podpory.

Na druhou stranu považuji za nutné zdůraznit, že předmětem posouzení ze strany Evropské komise budou z větší části rovněž veřejné podpory, které byly povoleny ze strany ÚOHS. Tyto podpory jejich příjemci přijímají – celkem pochopitelně – v dobré víře, že jsou v souladu se zákonem o veřejné podpoře. Osobně se nedomnívám, že by Evropská komise zásadním způsobem revidovala větší množství rozhodnutí ÚOHS, ale co kdyby? Evropská komise zatím oficiálně neprezentovala, jakým způsobem a v jakém rozsahu bude své posouzení provádět. Co když bude mít na určitou veřejnou podporu jiný názor než ÚOHS? Při nejednoznačné terminologii některých předpisů by se nebylo čemu divit. Dovedeno do absurdna – přičemž zdůrazňuji, že toto nepředpokládám – by se mohlo stát, že veřejná podpora posouzená ze strany ÚOHS jako slučitelná, bude naopak ze strany Evropské komise považována za neslučitelnou. Co pak s takovou veřejnou podporou? Bude ji muset příjemce vracet spolu s příslušným úrokem? Doufám, že na tyto otázky dají odpověď jednání mezi zástupci ČR a Evropské komise, jež budou nepochybně před vstupem ČR do EU v hojném počtu probíhat.

Další významnou změnou bude zajištění práv tzv. třetích osob, které je v rámci EU běžné. Do kategorie třetích osob patří i konkurenti příjemců veřejné podpory. Jejich ochrana je v rámci EU zajištěna tak, že tyto subjekty mají možnost podat v Evropské komisi stanovené lhůtě – zpravidla jednoho měsíce od zveřejnění výzvy v Official Journalu – své připomínky k navrhované veřejné podpoře jejich konkurentům. Takovou ochranu práv třetích osob zákon o veřejné podpoře bohužel neobsahuje. Po vstupu ČR do EU budou moci české podnikatelské subjekty (subjekty působící na území ČR) vznášet připomínky k veřejné podpoře poskytované jejich konkurentům na druhém konci EU.

V současnosti je patrná snaha Evropské komise o co největší zjednodušení předpisů pro oblast veřejné podpory. Jde jednoznačně o krok pozitivním směrem. Od tohoto kroku si Evropská komise slibuje zpřehlednění systému poskytovaných veřejných podpor. Rovněž lze vysledovat úsilí Evropské komise o co největší omezení objemu veřejné podpory poskytované v rámci vnitřního trhu a preferování ekonomicky znevýhodněných regionů. Zůstává otázkou, jak se tyto změny promítnou do situace nově přijímaných členů, kteří nevykazují takovou ekonomickou úroveň jako členové dosavadní. Lze předpokládat, že Evropská komise bude jejich situaci brát v potaz.