Přijetím dosud platného zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, byla nastolena úroveň ochrany právních vztahů vzniklých ze zápisu a užívání ochranných známek  srovnatelná se standardem v zemích s vyspělou tržní ekonomikou. Tento zákon již splňuje závazky vyplývající z mezinárodních smluv v oblasti průmyslových práv. Vývoj obchodních vztahů v posledních letech, jakož i nové poznatky nabyté ze známkoprávní praxe a zejména pokračující integrační snahy České republiky a Evropské unie však vyvolaly potřebu přijetí nové zákonné úpravy o ochranných známkách.

Předmět a cíl návrhu zákona
Návrh nového zákona o ochranných známkách proto recipuje pojetí známkové ochrany, které vyplývá ze Směrnice Rady Evropských společenství č. 89/104 ze dne 21.12.1988, ke sblížení zákonů členských zemí o ochranných známkách (dále jen “Směrnice”), a je s ním plně slučitelný. V této souvislosti je třeba uvést, že do návrhu zákona byla transformována nejen ta ustanovení Směrnice, jejichž převzetí do vnitrostátního práva je obligatorní, ale navrhovaná předloha jde v některých případech nad rámec požadavků Evropské unie a to, že převzetím některých jejích fakultativních ustanovení.     

Návrh zákona byl připravován zejména se záměrem propojení národního a evropského systému ochranných známek a připravení národního právního prostředí na skutečnost, že po přístupu České republiky k EU budou v České republice účinné i známky Společenství.

Dalším záměrem návrhu zákona je posílit postavení vlastníka a přihlašovatele ochranné známky a rozšířit možnosti jeho ochrany. Návrh přináší oproti dosavadnímu právnímu stavu některé zásadní změny spočívající například v rozšíření okruhu  možných vlastníků ochranných známek i na nepodnikatele, v možnosti přihlásit ochrannou známku tvořenou pouhou barvou, v poskytnutí ochrany ochranné známce Společenství na území České republiky, v zavedení  pojmu ochranné známky s dobrým jménem  do právního řádu a s tím souvisejícím užším vymezením všeobecně známé známky, v možnosti odmítnutí zápisu ochranné známky, která by nebyla přihlášena v dobré víře, v odlišném vymezení relativních (námitkových) důvodů proti zápisu ochranné známky, v zavedení institutu připomínek jako neformálního podnětu k přezkoumání přihlašovaného označení a některé další změny.

Definice ochranné známky
Jak naznačují některé vyspělé zahraniční úpravy známkového práva i současné  tendence v oblasti ochranných známek, vývoj v oblasti definování ochranné známky směřuje k rozšíření legálního rozsahu znaků, jimiž má být ochranná známka tvořena. Základní formální podmínkou, aby označení spadalo pod legální definici ochranné známky, je jeho schopnost grafického ztvárnění. Demonstrativní výčet, kterým se tato definice rozvíjí, se v porovnání s dosavadní úpravou zákona výslovně rozšířil o ochranu označení, které je tvořeno barvou. Stejně jako u ostatních ochranných známek přichází možnost chránit označení tvořené barvou v úvahu pouze v tom případě, pokud je distinktivní, tj. má schopnost rozlišit výrobky a služby svého vlastníka od výrobků a služeb jiných osob.

Jako ochrannou známku nebude ani nadále  možné chránit označení čichová a zvuková, neboť v obou případech je sporné splnění podmínky schopnosti grafického ztvárnění.

Dále se zavádí institut známky s dobrým jménem. Dobré jméno (dobrá pověst, renomé) je u ochranné známky vyjádřením toho, že veřejnost známku v důsledku jejího užívání zná a spojuje ji s dobrými vlastnostmi, které od výrobků nebo služeb takto označenými očekává, a věnuje jí svou důvěru, což zvyšuje hodnotu takové známky. Známka s dobrým jménem je známkou natolik silnou, že odlišuje jejího vlastníka od jiných osob bez omezení na určitý druh zboží nebo služeb, a to i v tom případě, není-li zapsána. Známka s dobrým jménem tedy může být jak ochrannou známkou formálně registrovanou, tak známkou všeobecně známou.

V tomto směru v souvislosti se zavedením ochranné známky s dobrým jménem se zúžilo vymezení pojmu všeobecně známé známky. Všeobecně známou známkou může být podle návrhu nového zákona takové označení, které svou ochranu získalo nikoli zápisem do rejstříku, ale získáním své všeobecné známosti. Na rozdíl od dosavadní právní úpravy nebude nadále všeobecně známá známka automaticky chráněna pro všechny výrobky a služby, nýbrž jen pro ty z nich, pro které se stala v příslušném okruhu veřejnosti všeobecně známou; to však nebrání, aby ochrana byla rozšířena na všechny výrobky a služby za předpokladu, že všeobecně známá známka získala dobré jméno, tj. stala se  významnou ve veřejnosti tak, že užívání pozdějšího označení bez řádného důvodu by nepoctivě těžilo z dobrého jména všeobecně známé známky.   

Nabývaní a vlastnění ochranné známky
Na rozdíl od platné právní úpravy, podle které mohli ochranné známky nabývat pouze podnikatelé v rozsahu předmětu svého podnikání zapsaného v živnostenském nebo jiném rejstříku ke dni podání přihlášky, návrh zákona nadále tuto podmínku nestanoví a rozšiřuje tím možnost vlastnit ochrannou známku na jakékoli fyzické či právnické osoby způsobilé k právním úkonům. Přihlašovatel ochranné známky nebude nadále muset dokládat, že služby či výrobky, pro které ochrannou známku přihlašuje, jsou jeho povolenou podnikatelskou činností v rozsahu zápisu v živnostenském nebo jiném rejstříku; to však nevylučuje skutečnost, že přihlašovatel či vlastník ochranné známky musí být oprávněn nakládat s výrobky či provozovat služby, pro které si přihlásil ochrannou známku, na základě jiného právního předpisu. Nadále pak bude nepochybné, že vlastníkem ochranné známky mohou být i subjekty veřejného práva, například stát nebo územně samosprávné celky, což s ohledem na dosavadní znění zákona činilo v praxi obtíže. 

Jednou ze základních zásad známkového práva je zásada teritoriality, podle které ochranná známka požívá ochrany pouze na území toho státu, který ochranu poskytl. S ohledem na skutečnost, že zákon je zpracován tak, aby byl účinný i v době přístupu do Evropské unie, předpokládá se, že na území České republiky budou platit národní ochranné známky zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví, ochranné známky zapsané na základě mezinárodní přihlášky podle Madridské dohody o mezinárodním zápisu továrních a obchodních známek a Protokolu k Madridské dohodě, všeobecně známé známky definované ve smyslu Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví a Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS), jak je tomu doposud, a s účinností ke dni vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost i ochranné známky Společenství zapsané Úřadem pro harmonizaci ve vnitřním trhu (známky a vzory).

Skutečností, se kterou je spojen vznik vlastnictví k ochranné známce, je u registrované ochranné známky formální zápis do rejstříku; vlastnictví všeobecně známé známky vzniká neformálním získáním všeobecné známosti v České republice. V souvislosti s touto úpravou je třeba zmínit, že dochází k posunu definice všeobecně známé známky, která se podle nové právní úpravy v souladu s evropskou úpravou nezapisuje. Všeobecně známá známka je známkou natolik “silnou”, která se vžila pro shodné nebo podobné výrobky či služby svého vlastníka v příslušném okruhu veřejnosti tak, že má rozlišovací způsobilost, a to přesto, že  formálně nebyla zapsána do rejstříku. K prokázání této skutečnosti bude třeba, aby vlastník všeobecně známé známky doložil, že známka získala všeobecnou známost v příslušném okruhu veřejnosti, např. předložením dokladů o uskutečnění reklamní kampaně nebo předložením výsledků ankety.

Dosavadní výčet důvodů zápisné nezpůsobilosti je návrhem rozšířen o důvod nezapsání, jestliže přihláška ochranné známky nebyla zřejmě podána v dobré víře. Institut dobré víry se uplatní při zamezení zápisu tzv. “spekulativní” známky, kterou si její přihlašovatel dává zapsat nikoli za účelem užívání v obchodním styku, ale pouze pro dosažení zisku ze známkové transakce, popřípadě hodlá-li zneužít již získané rozlišovací způsobilosti jiné známky i pro své označení. Pro účely posouzení dobré víry bude zvažována jakákoli relevantní okolnost; zejména se vezme v úvahu, zda osoba, která podala přihlášku, věděla o právu jiné osoby na stejné nebo podobné označení nebo nemohla být logicky neznalá takového práva v době podání přihlášky a zda by použití takového označení bylo v rozporu s dobrými mravy nebo by neoprávněně poškodilo zvláštní charakter nebo pověst označení, které je předmětem jiného práva. Nedostatek dobré víry při podání přihlášky ochranné známky jako absolutní překážka zápisné způsobilosti se však uplatní pouze v případě, že budou podány závažné, zřetele hodné připomínky anebo Úřad sám shledá zvláštní důvody ke konstatování nedostatku dobré víry.

Ochrana třetích osob
Návrh zákona dává stanovenému okruhu třetích osob možnost uplatnit ochranu těch svých práv, která by mohla být zápisem ochranné známky do rejstříku ohrožena nebo poškozena. V souvislosti s transpozicí evropské směrnice do našeho známkového práva se rovněž změnil obsah jednotlivých důvodů pro podání námitek, jakož i náležitosti stanovené k prokazování námitkových důvodů.

Námitky může podat vlastník či přihlašovatel starší shodné či podobné ochranné známky, pokud je přihlášena pro stejné nebo podobné výrobky, pokud ohledně starší ochranné známky a přihlašovaného označení existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti. Dosavadní výraz “zaměnitelný” byl přizpůsoben evropské terminologii a nahrazen výrazem “podobný”. Zákonným předpokladem zamítavého rozhodnutí v tomto případě bude již pouhá  pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti, kterou bude nutno definovat jako veřejnost relevantní s ohledem k výrobkům či službám, které by měla pokrývat ochranná známka v případě jejího zápisu.

Okruh oprávněných osob se v porovnání s dosavadní právní úpravou rozšířil o oprávnění vlastníka či přihlašovatele ochranné známky zapsané v jiné zemi Pařížské úmluvy podat námitky proti zápisu ochranné známky, která byla přihlášena jeho zástupcem, zprostředkovatelem nebo obstaravatelem.   

Osoby, které podaly námitky z důvodu shodnosti či podobnosti práva na ochranu osobnosti, autorského práva nebo práva z jiného průmyslového vlastnictví (ve většině případů práva na průmyslový vzor), musejí doložit jednak existenci takového práva a jednak, že jim toto právo náleží, tj. že jsou oprávněny právo uplatnit. Osobou, která může podat námitky z důvodu, že jí náleží práva k autorskému dílu, tak může být nejen autor sám, nýbrž i jeho právní nástupce, případně ochranná organizace oprávněná spravovat autorova práva.     

 Účinky zápisu ochranné známky
Základním účinkem zápisu ochranné známky do rejstříku je výlučné právo vlastníka ochranné známky užívat ochrannou známku ve spojení s výrobky nebo službami, pro které byla zapsána, a tomu odpovídající právo domáhat se zákazu rušebního jednání třetími osobami, tj. zákazu užívat v obchodním styku shodná nebo podobná označení pro shodné nebo podobné výrobky a služby bez souhlasu vlastníka ochranné známky. Tato nová formulace návrhu zákona se v porovnání s předchozí úpravou jeví logičtější, neboť z ní vyplývá, že  zákaz porušování nebo ohrožování výlučných práv vlastníka ochranné známky třetími osobami vzniká ex lege samotným zápisem a nikoli uplatněním zákazu vlastníka, a dává tak zřetelnější odpověď na otázku, odkdy se vlastník ochranné známky může domáhat náhrady škody. Spolu s ochrannou známkou je její vlastník oprávněn užívat symbol “ ® “, který je odkazem na zápis ochranné známky.

V případě známky s dobrým jménem se zákaz užívat pozdější shodné nebo podobné označení pro shodné nebo podobné výrobky rozšiřuje na všechny výrobky a služby bez ohledu na jejich shodnost či podobnost se starší ochrannou známkou.

Ochrana práv vlastníka ochranné známky
K účinnější ochraně svých práv má vlastník ochranné známky některé další nástroje; má např. právo na informaci o původu výrobků, na nichž je umístěno označení shodné či podobné s ochrannou známkou, může požadovat stažení takových výrobků z trhu a jejich zničení, případně požadovat zničení materiálu a nástrojů určených či používaných při rušebním jednání. Tato práva mají za úkol výrazně posílit postavení vlastníka ochranné známky v boji proti padělání zboží a jsou provedením ustanovení Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS).

Vedle těchto práv se vlastník ochranné známky může v případě neoprávněného zásahu do práv z ochranné známky bránit dalšími soukromoprávními prostředky, jako je právo domáhat se zákazu rušení nebo ohrožování jeho práv, právo na odstranění následků porušení, právo na náhradu škody a na bezdůvodné obohacení.

Práva vlastníka ochranné známky nejsou vykonávána absolutně. Vlastník ochranné známky je nucen strpět takové užívání třetími osobami, které s ohledem na způsob jednání nebo na osobu jednající nemá charakter porušení práv vlastníka ochranné známky. Vlastník ochranné známky nemůže třetím osobám zakázat používat identifikační údaje, pokud jde o jejich jméno a příjmení, obchodní firmu, název, adresu místa trvalého pobytu, místa podnikání či sídla, stejně jako nemůže zakázat v souladu s poctivými obchodními zvyklostmi užívání obecných údajů používaných v obchodě, které se týkají druhu, jakosti, množství, účelu hodnoty a podobně. V souvislosti s existencí a faktickým užíváním ochranné známky ve spojení s výrobky nebo službami vlastníka ochranné známky nelze jiné osobě bránit ani užívání takové známky při označování použití výrobků (např. u náhradních dílů).

Nakládání s ochrannou známkou
Ochranná známka je nehmotným statkem a lze s ní nakládat jako s předmětem vlastnického práva; lze ji převádět, přechází na právní nástupce, může být předmětem licenční smlouvy nebo může tvořit zástavu, podléhá výkonu rozhodnutí a může být zahrnuta do konkurzní podstaty v konkurzním řízení  nebo do seznamu majetku ve vyrovnacím řízení.

Převod je dispozičním právem vlastníka ochranné známky, kterým se mění vlastnictví k ochranné známce. Nový vlastník  ochranné známky vstupuje do veškerých práv předchozího vlastníka  tak, jak mu tato práva příslušela v době uskutečnění převodu. Přechodem nabývá ochrannou známku právní nástupce vlastníka ochranné známky.
 
Podání přihlášky k registraci ochranné známky
Podání přihlášky k registraci ochranné známky je právním úkonem, se kterým jsou spojeny významné právní účinky. Tímto dnem je zahájeno správní řízení o přihlášce ochranné známky, k datu podání přihlášky vzniká přihlašovateli ochrana v podobě práva přednosti před každým, kdo podá přihlášku shodné nebo podobné ochranné známky později,  datum podání přihlášky je  rozhodným okamžikem pro posouzení, zda se jedná o starší nebo mladší ochrannou známku.

Přihláška se podává písemně a musí splňovat stanovené náležitosti. Zkoumání náležitostí přihlášky je předmětem formálního průzkumu. Pokud přihláška ochranné známky obsahuje jakékoli nedostatky, je Úřad povinen vyzvat přihlašovatele k jejich odstranění, včetně stanovení přiměřené lhůty.  Nejsou-li splněny požadavky na přihlášku stanovené v zákoně a v prováděcí vyhlášce, jejichž neexistence brání řádnému projednání přihlášky, Úřad přihlášku odmítne.

Splňuje-li přihláška ochranné známky stanovené náležitosti, podrobí Úřad přihlášku formálnímu a věcnému přezkumu, ve kterém zkoumá, zda je přihláška ochranné známky způsobilá zápisu do rejstříku.

Zveřejněním přihlášky ochranné známky ve Věstníku Úřadu je ukončena ta fáze řízení o přihlášce, ve které Úřad přihlášku podrobil přezkumu ohledně absolutních důvodů zápisné způsobilosti a ve které mohl rozhodnout o přihlášce z moci úřední. Není samozřejmě  definitivně vyloučeno, aby fáze formálního a věcného přezkumu byla obnovena, pokud vyplyne najevo, že například na základě dodatečných  připomínek existují absolutní  důvody zápisné nezpůsobilosti.
     
V souladu s příslušným nařízením o ochranné známce Společenství se zavádí institut připomínek, které umožní kterékoli osobě vyjádřit se k přihlášce ochranné známky po jejím zveřejnění. Smyslem zavedení institutu připomínek je kontrola odborné veřejnosti nad nárokovanými výlučnými právy. Připomínky mají charakter podnětu a osoba, která je podala, se nestává účastníkem řízení. Úřad přitom připomínkami není vázán, ale pouze k nim přihlíží při rozhodování o zápisu ochranné známky.

Na druhé straně námitky mají odlišný charakter, neboť představují základní procesní nástroj k ochraně hmotných práv stanoveného okruhu osob před zápisem ochranné známky do rejstříku. Úřad jedná jako s účastníkem řízení o námitkách, nikoli však jako s účastníkem řízení o přihlášce ochranné známky. Podání námitek je omezeno prekluzívní lhůtou tří měsíců od zveřejnění. Neshledá-li Úřad, že existuje důvod k zastavení řízení, vyzve přihlašovatele, aby se jednak pokusil o dohodu s namítajícím, která může vyústit v to, že namítající od námitek odstoupí, popřípadě dodatečně udělí souhlas se zápisem přihlašované ochranné známky. Nedojde-li k dohodě,  má přihlašovatel možnost k námitkám se vyjádřit.

Dosavadní úprava o zastavení řízení o přihlášce ochranné známky v případě, že se přihlašovatel ve stanovené lhůtě k námitkám nevyjádří, se jeví příliš tvrdou, a proto, s ohledem na obecnou zásadu správního řízení, že rozhodnutí musí vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci, se navrhuje, že Úřad v takovém případě rozhodne podle obsahu spisu. Úřad  proto zkoumá, zda přihlašovaná ochranná známka nezasahuje do zákonem chráněných starších práv třetích osob a zda splňuje podmínky pro zápis do rejstříku pro všechny výrobky a služby, pro které je přihlášena, a podle tohoto zjištění buď zamítne přihlášku ochranné známky nebo zamítne námitky a přihlašovanou ochrannou známku zapíše do rejstříku.      
 
Zápis ochranné známky
Zápis ochranné známky do rejstříku je zápisem konstitutivním; okamžikem zápisu vzniká známkové právo a přihlašovatel se stává vlastníkem ochranné známky. Obsahem tohoto práva je výlučné právo vlastníka ochranné známky ochrannou známku užívat a vyloučit z jejího užívání kohokoli jiného. Zápisem ochranné známky do rejstříku vzniká jejímu vlastníku aktivní legitimace k uplatňování a hájení práv vůči jiným osobám. Princip konstitutivního zápisu vede k posílení právní jistoty a zřetelněji odlišuje známkové právo od práva soutěžního.

Osvědčení o zápisu ochranné známky do rejstříku je úředním dokladem, jímž vlastník ochranné známky navenek osvědčuje svá práva k ochranné známce. Dosavadní desetiletá doba ochrany ochranné známky se v praxi ukázala jako optimální perioda pro to, aby se ochranná známka buď na trhu uchytila nebo nikoli a zůstává proto zachována.
 
Kolektivní ochranná známka
Institut kolektivní ochranné známky byl do našeho právního řádu zaveden již zákonem č. 174/1988 Sb., o ochranných známkách, a v upravené podobě je obsažen i v dosud platném zákoně o ochranných známkách.

Kolektivní ochrannou známkou je podle návrhu ochranná známka zapsaná pro právnickou osobu nebo sdružení, kterou mohou v souladu s podmínkami stanovenými smlouvou o jejím užívání  užívat členové nebo společníci této právnické osoby nebo sdružení pro výrobky a služby, pro které je zapsána. Přihlášku kolektivní ochranné známky mohou podat právnické osoby, sdružení s právní subjektivitou i sdružení bez právní subjektivity, která byla vytvořena za účelem společného označování výrobků nebo služeb svých členů či společníků. 

Kolektivní ochranná známka zpravidla plní stejné funkce jako ochranná známka    individuální, jejím účelem však není individualizovat výrobky či služby konkrétní osoby, ale deklarovat účast takové osoby jako člena či společníka v určité právnické osobě nebo sdružení. Kolektivní ochranná známka v souladu se svým účelem vymezeným ve smlouvě o užívání může být známkou garanční, certifikační apod.

S ohledem na účel institutu kolektivní ochranné známky, má právnická osoba nebo sdružení, které si přihlásily kolektivní ochrannou známku, subjektivitu podle zákona o ochranných známkách. Z toho pak plyne, že právo užívat tuto známku mají pouze členové či společníci právnické osoby či sdružení, a nikoli právnická osoba či sdružení samy, které pouze dbají na udržování známky v platnosti a dodržování podmínek jejího užívání. Z povahy věci vyplývá, že kolektivní ochranná známka nemůže být předmětem licence, avšak její užívání dalšími osobami je umožněno – v případě, že tak stanoví smlouva o užívání – přístupem nového člena či společníka do sdružení či právnické osoby a následným zápisem do rejstříku ochranných známek. Kolektivní ochranná známka nemůže  být  převedena na jinou osobu, neboť její existence je nerozlučně spjata s právnickou osobou nebo sdružením a s podmínkami stanovenými ve smlouvě o užívání kolektivní ochranné známky a z tohoto důvodu nemůže být ani předmětem zástavního práva.

Závěr
Navržený zákon zabezpečuje osobám, které mají skutečný podnik, místo trvalého pobytu  nebo sídlo na území státu Pařížské úmluvy, nebo toho státu, který je členem Světové obchodní organizace, stejné postavení v řízení o  ochranných známkách, jaké mají účastníci tuzemští.

Návrh zákona stanoví, že přihláška ochranné známky Společenství může být podána rovněž u Úřadu průmyslového vlastnictví, který bude mít povinnost předat ji Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (známky a vzory) se sídlem v Alicante. Návrh zákona nestanoví, že by takovéto právo měli pouze státní příslušníci České republiky, popřípadě osoby, které mají na území České republiky trvalý pobyt nebo sídlo. Podat přihlášku ochranné známky Společenství tak budou moci v České republice všechny osoby uvedené v nařízení.

Návrh zákona  předpokládá dvojí nabytí své účinnosti. Obecně se zákon stane účinným svým vyhlášením ve Sbírce zákonů, s výjimkou taxativně vymezených ustanovení návrhu zákona týkajících se ochranné známky Společenství, která nabudou účinků až vstupem smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost.