6.1.1. Povinnost podat návrh na zápis do obchodního rejstříku 

Podnikatel je povinen podat bez zbytečného odkladu návrh na zápis změny nebo zániku zapisovaných skutečností (§ 28 odst. 7 ObchZ). Jde o jednu z konkretizací § 31 odst. 3 ObchZ, která stanoví podnikateli povinnost podat návrh na zápis změn do obchodního rejstříku, tedy na zápis nové skutečnosti, zániku již neexistující skutečnosti nebo nahrazení neplatící skutečnosti skutečností novou. V této souvislosti je třeba zmínit nejednotnou terminologii zákona, kdy např. § 28 odst. 7 ObchZ hovoří o skutečnostech a jejich zápisu, zatímco např. § 28 odst. 1 ObchZ hovoří o zapisovaných údajích. Lze tedy tyto údaje nazvat skutečnostmi, v rámci nichž se zapisují údaje, nebo naopak údaji, v rámci nichž se zapisují skutečnosti. Navíc pojem skutečnosti může znamenat ještě právní skutečnost, na základě které je návrh podáván (např. rozhodnutí valné hromady nebo smlouva o převodu obchodního podílu).

Povinnost podat návrh na zápis (změny nebo zániku zapisovaných skutečností) vzniká v okamžiku, kdy dojde k právní skutečnosti, na základě níž se do obchodního rejstříku zapisují skutečnosti, resp. údaje.

Fyzická osoba, jíž vznikla povinnost nechat se zapsat do obchodního rejstříku (jde o osoby uvedené v § 3 odst. 3 ObchZ), je povinna podat návrh na zápis do obchodního rejstříku bez zbytečného odkladu poté, co jí povinnost vznikla. Jde o povinnost podat návrh na zápis do obchodního rejstříku osoby, která má právní subjektivitu, „existuje“ a jíž na základě splnění zákonem předvídaných skutečností (např. provozování živnosti živnostenským způsobem nebo dosažením určitého hospodářského výsledku) vznikla povinnost být zapsána v obchodním rejstříku. Tato osoba zápisem nevzniká, zápis není konstitutivní.

Otázkou je, zda povinnost podat návrh na zápis existuje i u osoby, která vzniká zápisem do obchodního rejstříku. Podle mého názoru podání návrhu v takovém případě není povinností, ale jen právem aktivně věcně legitimovaných osob. Nelze například nutit jednatele založené společnosti k podání návrhu na její zápis, jestliže již sami společníci, resp. zakladatelé společnosti ztratili zájem na jejím zápisu a dali v tomto směru pokyn jednatelům. V těchto případech jde o případný právní vztah mezi zakladateli (zakládajícími společníky, upisovateli akcií, zájemci o členství v družstvu apod.) a osobami věcně legitimovanými k podání návrhu (jež u některých právních forem mohou, resp. jsou osoby totožné se zakladateli, u některých ale může jít o osoby zcela odlišné). Tento závěr nenarušuje ani § 62 odst. 1 ObchZ, podle nějž návrh na zápis do obchodního rejstříku (míněn tzv. prvozápis) obchodní společnosti a ve smyslu § 260 ObchZ i družstva, musí být podán do 90 dnů od založení společnosti nebo od doručení živnostenského podnikání či jiného podnikatelského oprávnění. Není-li návrh podán ve stanovené lhůtě, nelze již na základě průkazu podnikatelského oprávnění podat návrh na zápis do obchodního rejstříku. To znamená, že zákonem není určena povinnost podat návrh, ale jeho nepodání ve stanovené lhůtě jen znamená nemožnost jej účinně podat pouze na základě podnikatelského oprávnění vydaného v souvislosti se založením, které v případě živnostenských oprávnění zaniká (§ 10 odst. 6 ŽZ). Nepodání návrhu v určené lhůtě tedy neznamená porušení povinnosti jej podat, protože ta neexistuje, ale může znamenat jen nemožnost jej podat účinně později. U obchodních společností majících buďto nepodnikatelský předmět činnosti, popř. u nichž není třeba podnikatelské oprávnění na činnosti představující předmět podnikání, není stanovena nemožnost podat návrh i po uplynutí lhůty 90 dnů. Nemožnost podat návrh po uplynutí lhůty nedopadá ani na ty společnosti, u nichž jsou podnikatelská oprávnění nutná pouze pro část činností předmětu podnikání.

Dalším sporným bodem je, zda se povinnost podat návrh vztahuje i na případy konstitutivních zápisů u již existujících právnických osob, tedy zápisů právních skutečností, u nichž právní účinky nastávají zápisem do obchodního rejstříku. U některých z konstitutivních zápisů nelze sice použít pravidlo o souladu se skutečným právním stavem, když tento stav nastává až zápisem do obchodního rejstříku, ale není-li návrh podán, nastává situace, kdy u platného právního úkonu či právní skutečnosti nenastanou její vnější účinky. Například změní-li se společenská smlouva společnosti s ručením omezeným v části o obchodní firmě a není-li tato skutečnost zapsána do obchodního rejstříku, znamená to, že obchodní firma se nezměnila, nicméně nebyla naplněna vůle společníků, kteří změnu společenské smlouvy schválili. V dalších případech je povinnost podat návrh stanovena speciálně pro ten určitý případ ( např. § 203 odst. 4 ObchZ nebo § 211 odst. 4 ObchZ). V těchto případech, konkrétně uvedených níže v rámci povinných osob, jde v prvé řadě o vnitřní povinnost v zákoně označených osob podat návrh jménem podnikatele. Je však otázkou, do jaké míry jde i o stanovení povinnosti přímo podnikateli. Teorie není v tomto směru jednotná, resp. ani jednoznačná [např. „ustanovení odstavce 4 (míněn § 203 ObchZ – pozn. autora) stanoví povinnost zapsat do obchodního rejstříku záměr zvýšit základní kapitál“90], nicméně jde zřejmě i o stanovení povinnosti podnikateli podat příslušný návrh, pokud mu v tom nebrání jiné skutečnosti. Touto jinou skutečností může být například soudní rozhodnutí o neplatnosti právního úkonu, který má být podkladem návrhu nebo platné rozhodnutí společníků nebo orgánu společnosti revokující předchozí rozhodnutí, na základě kterého má být podán návrh, je-li taková revokace podle zákona možná.


Poznámky pod čarou:
90 Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. 5. vydání. Praha : C. H. Beck, 2001, s. 244.