Prof. JUDr. Jan Dědič, Ing. Jana Skálová, Praha^*,1

I. Nabývání vlastních akcií na základě rozhodnutí valné hromady a nabývání vlastních obchodních podílů

Novela obchodního zákoníku provedená zákonem č. 215/2009 Sb. přinesla rovněž zjednodušení pravidel pro nabývání vlastních akcií. Podle nového znění § 161a odst. 1 ObchZ může „společnost sama nebo prostřednictvím jiné osoby jednající vlastním jménem na účet společnosti nabývat své vlastní akcie, jen byl-li zcela splacen jejich emisní kurs a jen pokud
a) se na nabytí vlastních akcií usnesla valná hromada; usnesení upraví podrobnosti předpokládaného nabytí akcií, alespoň však:
1. nejvyšší počet akcií, které může společnost nabýt, a jejich jmenovitou hodnotu,
2. dobu, po kterou může společnost akcie nabývat, ne delší než 5 let,
3. při nabytí akcií za úplatu, rovněž nejvyšší a nejnižší cenu, za niž může společnost akcie nabýt,
b) nabytí akcií, včetně akcií, které společnost nabyla již dříve a které stále vlastní, a akcií, které na účet společnosti nabyla jiná osoba jednající vlastním jménem, nezpůsobí snížení vlastního kapitálu pod upsaný základní kapitál zvýšený o fondy, které nelze podle zákona nebo stanov rozdělit, a snížený o výši dosud nesplaceného základního kapitálu,
c) si nabytím vlastních akcií nepřivodí úpadek podle zvláštního právního předpisu,
d) má zdroje na vytvoření zvláštního rezervního fondu na vlastní akcie, je-li vytvoření tohoto fondu podle § 161d odst. 2 vyžadováno.“
Tímto ustanovením se implementoval do českého právního řádu bod 4. novely Druhé směrnice, kterým se novelizoval čl. 19 odst. 1 Druhé směrnice.²
Druhá směrnice nenařizuje členským státům, že musí umožnit nabývání vlastních akcií, ale pokud to dovolí, jsou povinny zakotvit do svých právních řádů požadavky stanovené v čl. 19 odst. 1 pododstavec první Druhé směrnice (tzv. minimální harmonizace), nanejvýš však požadavky stanovené v čl. 19 odst. 1 pododstavec druhý Druhé směrnice.
Zásadu rovného zacházení s akcionáři, kteří se nacházejí ve stejném právním postavení, upravuje obecně ust. § 155 odst. 7 ObchZ, i když je formulována poněkud jinak³. Není proto nezbytné zakotvovat stejnou zásadu specificky pro nabývání vlastních akcií od akcionářů na základě usnesení valné hromady.
Požadavky směrnice č. 2003/6/ES, na niž se odvolává novela Druhé směrnice, jsou implementovány zákonem o podnikání na kapitálovém trhu, který se samozřejmě aplikuje i při nabývání vlastních akcií. Kromě toho je pro společnosti, jejichž akcie jsou obchodovány na regulovaných trzích, důležité nařízení Komise (ES) č. 2273/2003 ze dne 22. prosince 2003, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2003/6/ES, pokud jde o výjimky pro programy zpětného odkupu a stabilizace finančních nástrojů.⁴
Požadavky uvedené v čl. 19 odst. 1 pododstavec první písm. a) Druhé směrnice obsahuje nové ustanovení § 161a odst. 1 písm. a) ObchZ.
Pokud jde o úpravu odpovědnosti představenstva, je zakotvena v nenovelizovaném § 161a odst. 4 ObchZ. Podle tohoto ustanovení obchodního zákoníku za splnění povinností podle § 161a odst. 1 písm. b), c) ObchZ odpovídá představenstvo. Je zde určitý výkladový problém, neboť nad rámec směrnice se zakotvuje odpovědnost za případný úpadek společnosti způsobený nabytím vlastních akcií, což jistě není na škodu, a nezakotvuje se odpovědnost za porušení povinnosti nabývat jen plně splacené akcie. Nesplacené akcie však nelze po právu podle obchodního zákoníku vydat, přesto však o nich zákonodárce v § 161a odst. 1 ObchZ hovoří. To je poněkud matoucí, neboť pravidla pro nabývání zatímních listů nahrazujících nesplacené akcie upravuje nenovelizované ustanovení § 161b odst. 2 ObchZ.
Požadavek, aby možnost nabývání vlastních akcií schválila valná hromada, platil i před novelou obchodního zákoníku, včetně požadavků na obsah usnesení valné hromady, a proto se těmito záležitostmi nebudeme zabývat. Jediné co se změnilo, je doba, po kterou může společnost nabývat vlastní akcie. Až dosud to bylo 18 měsíců, nyní je to pět roků (tedy maximální doba, kterou připouští Druhá směrnice).
Podstatná změna však spočívá v tom, že byl odstraněn zákonný limit pro maximální možný objem nabývaných vlastních akcií – 10 % základního kapitálu. Bude-li společnost splňovat podmínku uvedenou v § 161a odst. 1 písm. b) ObchZ, není omezena žádným jiným limitem pro nabytí akcií ani dobou, po kterou je může vlastnit.
Požadavek stanovený v čl. 19 odst. 1 pododstavec první písm. b) Druhé směrnice je promítnut, a to opět problematicky, do § 161a odst. 1 písm. b) ObchZ. Místo, aby se odkázalo na ustanovení § 178 odst. 2 ObchZ, zákonodárce stanovil požadavek, že nabytí akcií nezpůsobí snížení vlastního kapitálu pod upsaný základní kapitál zvýšený o fondy, které nelze podle zákona nebo stanov rozdělit, a snížený o výši dosud nesplaceného základního kapitálu. Na rozdíl od ustanovení § 161f odst. 1 písm. f) ObchZ se zde již správně vychází v souladu s požadavky Druhé směrnice z upsaného základního kapitálu, avšak nesprávně se opět nařizuje odečítat částky nesplaceného základního kapitálu.⁵
V námi níže uváděném příkladu vycházíme z toho, že základní kapitál společnosti je splacen. Nabytí vlastních akcií je vykazováno v rozvaze v pasivech jako položka snižující vlastní kapitál, takže pokud by pořizovací cena nabývaných vlastních akcií překročila určitou hranici disponibilních vlastních zdrojů, pak by mohlo dojít k porušení uvedených podmínek.

Příklad č. 1
Společnost vykazuje v řádné účetní závěrce v pasivech rozvahy údaje uvedené tabulce ve sloupečku „Původní údaje“. Následně došlo k nákupu vlastních akcií, jejichž pořizovací cena byla ve výši 60.

Vybrané položky – Pasiva celkem Původní údaje Po nákupu vlastních akcií
A Vlastní kapitál 150 90
A.I.1. Základní kapitál 100 100
A.I.2. Vlastní akcie a vlastní obchodní podíly – 60
A.III.1. Zákonný rezervní fond 20 20
A.IV.1. Nerozdělený zisk minulých let 30 30

Po tomto nákupu došlo ke snížení celkového vykazovaného vlastního kapitálu v rozvaze společnosti, a to takovým způsobem, že byla porušena podmínka uvedená v § 161a odst. 1 písm. b) ObchZ. Vlastní kapitál klesl na hodnotu 90, což je méně než součet základního kapitálu a zákonného rezervního fondu 120 (tedy došlo ke snížení vlastního kapitálu pod upsaný základní kapitál zvýšený o fondy, které nelze podle zákona nebo stanov rozdělit).
Tento nákup je tedy možno považovat za nedovolený z pohledu ustanovení obchodního zákoníku. Maximální výše pořizovacích cen akcií by mohla být 30, což je výše nerozděleného zisku vykázaná v pasivech rozvahy. Při dodržení této hranice by nedošlo ke snížení vlastního kapitálu pod zákonný limit vyplývající z tabulky 120.
Požadavek stanovený v čl. 19 odst. 1 pododstavec první písm. c) Druhé směrnice je promítnut v předvětí § 161a odst. 1 ObchZ, i když taková situace by neměla po právu nastat. Budou-li vydány nesplacené akcie, poruší tím společnost ustanovení § 176 ObchZ. Společnost i členové představenstva budou odpovídat za tím způsobenou škodu podle § 5 odst. 4, 5 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „CenP“)⁶, a po 1. 1. 2010 mohou členové představenstva naplnit takovým jednáním i skutkovou podstatu trestného činu neoprávněného vydání cenného papíru⁷.
Z čl. 19 odst. 1 pododstavec druhý Druhé směrnice využila Česká republika pouze možnost omezení uvedenou sub v). V tomto ohledu může být sporné, kdy lze mít úpadek způsobený investicí do vlastních akcií. Platí totiž, že zatímco v praxi zřejmě nebude docházet k tomu, že by si společnost přivodila úpadek k okamžiku nabytí vlastních akcií (aniž bychom však takovou možnost zcela vylučovali), nicméně mohou nastat situace, kdy dojde ke zhoršení finanční pozice společnosti teprve následně, např. v důsledku poklesu hodnoty vlastních akcií společnosti nebo (což je více pravděpodobné) v důsledku souběhu několika negativních jevů, v němž bude investice do akcií pouze jednou z příčin úpadku. Nejde však podle našeho názoru jen o úpadek samotný, ale i o úpadek hrozící ve smyslu § 3 InsZ. Domníváme se, že odpovědnost představenstva podle § 161a odst. 4 ObchZ bude připadat v úvahu pouze v případech, kdy hrozba úpadku společnosti musela být objektivně zřejmá již v době rozhodnutí o nabytí vlastních akcií. Takové rozhodnutí by však bylo i bez ohledu na § 161a odst. 4 ObchZ jednáním v rozporu s požadavky péče řádného hospodáře a jednotliví členové představenstva by za něj odpovídali podle obecné právní úpravy. Význam § 161a odst. 4 ObchZ je tak v tomto ohledu pochybný.
Podmínka uvedená v § 161a odst. 1 písm. d) ObchZ plyne z čl. 22 odst. 1 písm. b) Druhé směrnice. Společnost, která nabývá vlastní akcie, je však zbavena podle současné právní úpravy povinnosti vytvářet tento zvláštní rezervní fond, neboť podle § 161d odst. 2 ObchZ je společnost povinna vytvářet tento rezervní fond pouze tehdy, vykazuje-li akcie v rozvaze v aktivech [tak to ostatně vyžaduje i čl. 22 odst. 1 písm. b) Druhé směrnice]. Vzhledem k tomu, že podle vyhl. č. 500/2002 Sb. se vlastní akcie a zatímní listy vykazují v rozvaze v pasivech, a to záporným číslem, takže snižují hodnotu vlastního kapitálu, povinnost tvorby rezervního fondu na vlastní akcie nevzniká. Ustanovení § 161d odst. 2 ObchZ bude v praxi aplikovatelné pouze, změní-li se metodika vykazování vlastních akcií a zatímních listů v rozvaze.
Právní úprava nabývání vlastních obchodních podílů obsažená v § 120 ObchZ se nezměnila.

II. Vzetí vlastních akcií a obchodních podílů do zástavy

Novela obchodního zákoníku se dotkla i zastavování vlastních akcií, ale tuto problematiku příliš nezměnila. Podle ustanovení § 161e ObchZ, které se tváří jako zcela nové ustanovení, může společnost vzít do zástavy vlastní akcie nebo zatímní listy jen za podmínek stanovených v § 161a odst. 1, 4, § 161b, 161d a 161f. Toto omezení se nevztahuje na banky a finanční instituce podle jiného právního předpisu upravujícího činnost bank, pokud jde o obchody uzavírané v obvyklých mezích jejich hlavní činnosti.
V dosavadním § 161e ObchZ byl však pouze zrušen dosavadní odstavec 1, který zakazoval finanční asistenci. Ta je nyní, za splnění určitých podmínek, dovolena v § 161f ObchZ. V novém ustanovení § 161e odst. 1 ObchZ se odkazuje na v podstatě stejná ustanovení obchodního zákoníku, jak tomu bylo v dosavadním ustanovení v § 161e odst. 2 ObchZ.
Nový je pouze odkaz na nové ustanovení § 161f ObchZ, který upravuje poskytování finanční asistence. V této souvislosti může vzniknout výkladový problém, zda odkaz na ustanovení § 161f ObchZ v § 161e odst. 1 ObchZ se má aplikovat vždy, nebo jen v případě, že společnost bere vlastní akcie do zástavy k zajištění závazků plynoucích z jí poskytnuté finanční asistence. Přikláníme se k závěru, že použití ustanovení o finanční asistenci je na místě aplikovat jen na případy, kdy vlastní akcie slouží jako zástava k zajištění závazků z finanční asistence a ne jakýchkoliv závazků. Bylo by totiž paradoxní a nesystémové, pokud by podmínky pro vzetí vlastních akcií do zástavy byly přísnější než pro nabývání vlastních akcií. Z druhé strany je logické, že v případě, kdy je zajišťován závazek z poskytnuté finanční asistence prostřednictvím zástavního práva k vlastním akciím, je třeba splnit stejné podmínky jako pro poskytnutí finanční asistence.
Za hodné bližšího rozboru považujeme ustanovení, podle něhož lze vzít akcie do zástavy za podmínek uvedených § 161a odst. 1 ObchZ. Jaké tedy musí být splněny podmínky:
a) na vzetí vlastních akcií do zástavy se usnesla valná hromada; usnesení musí upravit podrobnosti předpokládaného vzetí akcií do zástavy⁸, alespoň však:
1. nejvyšší počet akcií, které může společnost vzít do zástavy, a jejich jmenovitou hodnotu,
2. dobu, po kterou může brát akcie do zástavy, ne delší než 5 let⁹,
3. při zřízení zástavního práva za úplatu rovněž nejvyšší a nejnižší cenu, kterou společnost může zaplatit za vzetí akcií do zástavy¹⁰,
b) vzetí vlastních akcií do zástavy, včetně akcií, které společnost vzala do zástavy či nabyla již dříve a které stále vlastní, a akcií, které na účet společnosti nabyla jiná osoba jednající vlastním jménem, nezpůsobí snížení vlastního kapitálu pod upsaný základní kapitál zvýšený o fondy, které nelze podle zákona nebo stanov rozdělit, a snížený o výši dosud nesplaceného základního kapitálu,
c) si nabytím vlastních akcií nepřivodí úpadek podle zvláštního právního předpisu,
d) má zdroje na vytvoření zvláštního rezervního fondu na vlastní akcie, je-li vytvoření tohoto fondu podle § 161d odst. 2 ObchZ vyžadováno.
Vzetí akcií do zástavy je transakce, která neovlivňuje rozvahové účtování a ani neovlivňuje aktiva a pasiva akciové společnosti. Získání jakéhokoliv majetku do zástavy je zachyceno pouze na podrozvahové účty¹¹ a uvádí se do přílohy k účetní závěrce¹². Nelze tedy říci, že by vzetí akcií do zástavy byla operace ovlivňující sumu vlastního kapitálu, a tím tedy že by mohlo dojít ke snížení vlastního kapitálu pod upsaný základní kapitál zvýšený o fondy, které nelze podle zákona nebo stanov rozdělit.
S ohledem na výše uvedené, že vlastní akcie vzaté do zástavy nejsou vykazovány v aktivech ani v pasivech rozvahy akciové společnosti, povinnost tvořit rezervní fond nevzniká. Povinnost tvořit rezervní fond vzniká pouze tehdy, vykazuje-li společnost vlastní akcie v rozvaze v aktivech. Lze tedy uzavřít, že zdroje na vytvoření zvláštního rezervního fondu být nemusí, protože žádný rezervní fond k akciím vzatým do zástavy tvořen nebude.
Ve společnosti s ručením omezeným je problematika zřizování zástavního práva k vlastnímu obchodnímu podílu upravena v § 120b odst. 2 ObchZ. Podle tohoto ustanovení může společnost vzít do zástavy vlastní podíl jen za podmínek stanovených v § 120a, § 161a odst. 1, 4, § 161b a 161d ObchZ. Jde o stejné podmínky, jako jsou uvedeny u akciové společnosti, a proto zde na tento výklad jen odkazujeme. Právní úprava se však fakticky oproti předchozí úpravě zakotvené v § 120 odst. 3 ObchZ nijak nezměnila.

III. Nabývání akcií nebo obchodních podílů na ovládající společnosti ovládanou společností

Podle nového ustanovení § 161g odst. 1 ObchZ se na upisování a nabývání akcií nebo zatímních listů společnosti osobou jí ovládanou a na poskytování finanční asistence pro účely získání akcií nebo zatímních listů společnosti osobou jí ovládanou použijí obdobně ustanovení § 161, § 161a odst. 1, 2, § 161b odst. 1 písm. b) až d), § 161b odst. 2 až 5, § 161c a 161f ObchZ. Pokud jde o odkazy týkající se nabývání akcií, jsou shodné, jak byly dosud obsaženy v § 161f odst. 1 ObchZ. Avšak vzhledem k tomu, že se změnilo ustanovení § 161a odst. 1 ObchZ, změnila se i pravidla pro nabývání akcií mateřské společnosti.
Z odkazu na ustanovení § 161a odst. 1 ObchZ plyne, že ovládaná osoba může nabývat akcie mateřské společnosti, jen byl-li zcela splacen jejich emisní kurs a jen pokud
a) se na jejich nabytí usnesla valná hromada¹³; usnesení upraví podrobnosti předpokládaného nabytí akcií, alespoň však:
1. nejvyšší počet akcií, které může ovládaná osoba nabýt, a jejich jmenovitou hodnotu,
2. dobu, po kterou může ovládaná osoba nabývat, ne delší než 5 let,
3. při nabytí akcií za úplatu rovněž nejvyšší a nejnižší cenu, za niž může ovládaná osoba akcie nabýt,
b) nabytí akcií, včetně akcií, které sama mateřská nebo dceřiná společnost nabyla již dříve a které stále vlastní, a akcií, které na účet společnosti nabyla jiná osoba jednající vlastním jménem, nezpůsobí snížení vlastního kapitálu dceřiné společnosti pod upsaný základní kapitál zvýšený o fondy, které nelze podle zákona nebo stanov rozdělit, a snížený o výši dosud nesplaceného základního kapitálu¹⁴,
c) nabytím akcií mateřské společnosti si dceřiná nepřivodí úpadek podle zvláštního právního předpisu,
d) dceřiná společnost má zdroje na vytvoření zvláštního rezervního fondu na akcie mateřské společnosti, pokud je vykazuje v aktivech.
Podle ustanovení § 161g odst. 2 ObchZ, nezcizí-li ovládaná osoba akcie nebo zatímní listy společnosti v zákonem stanovené lhůtě, může ji soud zrušit a nařídit její likvidaci¹⁵. Ustanovení § 161d se použije přiměřeně. Z odkazu na ustanovení § 161d odst. 1 ObchZ plyne, že dceřiná společnost nesmí vykonávat hlasovací práva na valné hromadě mateřské společnosti a že nemá právo na dividendu z akcií mateřské společnosti.
Pokud bychom z eurokonformního výkladu dospěli k názoru, že budeme podmínky uváděné pod písmeny b) a d) testovat u mateřské společnosti, pak toto testování podmínek je nutno považovat za nesmyslné. Pokud nabývá akcie mateřské společnosti dceřiná společnost, tak tyto nabyté akcie jsou zachyceny v aktivech dceřiné společnosti jako jakékoliv jiné akcie (majetkové účasti). Dceřiná společnost tak vykazuje aktivum – akcie či podíly na osobě, která ji ovládá. Tato transakce nemůže ovlivnit vlastní kapitál mateřské společnosti ani pozitivně, ani negativně. Nemůže tedy nikdy dojít k porušení podmínky, že by v důsledku nákupu akcií dceřinou společností došlo ke snížení vlastního kapitálu mateřské společnosti pod hodnotu základního kapitálu zvýšeného o zákonné rezervní fondy.
Toto kritérium můžeme testovat jedině u společnosti dceřiné. Při nákupu akcií mateřské společnosti může dojít k vlivu na vlastní kapitál v důsledku tvorby rezervního fondu na akcie mateřské společnosti, neboť ten bude připočten k základnímu kapitálu.
Z odkazu na ustanovení § 161d odst. 2 ObchZ pak plyne, že vykáže-li dceřiná společnost akcie nebo zatímní listy nabyté dceřinou společností v rozvaze v aktivech, musí vytvořit zvláštní rezervní fond ve stejné výši. Lze předpokládat, že nabyté akcie mateřské společnosti vykázané v aktivech je jakési „rizikové aktivum“. Proto dává smysl, aby ve stejné výši byl vytvořen speciální rezervní fond. Podobná povinnost tvořit rezervní fond k „rizikovému aktivu“ je v případě finanční asistence. Na výši poskytnuté finanční asistence (poskytnutá půjčka nebo úvěr), která je vykazována v aktivech společnosti, je v pasivech vytvářen rezervní fond¹⁶.

Příklad č. 2
Dceřiná společnost vykazuje ve své účetní závěrce údaje dle níže uvedené tabulky.

Vybrané položky – Pasiva celkem V mil. Kč
A Vlastní kapitál 85
A.I.1. Základní kapitál 50
A.II.1. Emisní ážio 8
A.II.2. Ostatní kapitálové fondy 12
A.III.1. Zákonný rezervní fond 5
A.IV.1. Nerozdělený zisk minulých let 10

Na základě usnesení valné hromady může tato společnost nabýt akcie své mateřské společnosti. Z předložených údajů plyne, že disponibilní zdroje na vytvoření speciálního rezervního fondu má společnost ve výši 30 (emisní ážio 8 + ostatní kapitálové fondy 12 + nerozdělený zisk 10). Maximální výše pořizovací ceny nabytých akcií mateřské společnosti tak činí částku 30.
Pokud by skutečně došlo k nákupu akcií mateřské společnosti za 30, vypadala by část rozvahy dceřiné společnosti spolu s vytvořeným speciálním rezervním fondem takto:

Aktiva Pasiva
Vlastní kapitál, z toho: 85
Ostatní cenné papíry (akcie mateřské společnosti) 30 Základní kapitál 50
Zákonné rezervní fondy 35

V dceřiné společnosti se tak původně disponibilní zdroje vlastního kapitálu (emisní ážio 8 + ostatní kapitálové fondy 12 + nerozdělený zisk 10), které mohly být rozděleny vlastníkům, stanou rezervním fondem k akciím mateřské společnosti, tedy fondem, který není možno rozdělit.
Pokud jde o nabývání obchodních podílů na mateřské společnosti dceřinou společností, byla úprava přesunuta do nového ustanovení § 120b ObchZ. Podle § 120b odst. 1 ObchZ nesmí ovládaná osoba smluvně nabývat obchodní podíl společnosti ji ovládající. Na nabývání obchodních podílů na společnosti osobou jí ovládanou a na poskytování finanční asistence pro účely získání obchodních podílů na společnosti osobou jí ovládanou se přiměřeně použijí ustanovení § 120a, § 161b odst. 1 písm. b), § 161b odst. 3, 4 a § 161g odst. 2 až 5 ObchZ. Úprava se tedy nijak nezměnila. Z odkazu na ustanovení § 161b písm. b) ObchZ plyne, že dceřiná společnost může nabýt obchodní podíl na mateřské společnosti jako univerzální právní nástupce osoby, která obchodní podíl na mateřské společnosti vlastnila (jde zejména o dědění, fúzi, převod jmění, rozdělení, popř. převod podniku, je-li jeho součástí obchodní podíl na mateřské společnosti. Z odkazu na § 161g odst. 2 ObchZ plyne, že, nezcizí-li ovládaná osoba obchodní podíl mateřské společnosti v zákonem stanovené lhůtě, může ji soud zrušit a nařídit její likvidaci¹⁷. Ustanovení § 161d ObchZ se použije přiměřeně. Z odkazu na ustanovení § 161d odst. 1 ObchZ plyne, že dceřiná společnost nesmí vykonávat hlasovací práva na valné hromadě mateřské společnosti a že nemá právo na podíl na zisku z obchodního podílu na mateřské společnosti.

IV. Vzetí akcií a obchodních podílů na mateřské společnosti dceřinou společností do zástavy

V souvislosti se zastavováním akcií mateřské společnosti ve prospěch dceřiné společnosti ustanovení obchodního zákoníku nijak nepočítá s tím, že tuto skutečnost musí schválit valná hromada ani nestanoví žádná omezení. Změnila se i dikce zákona. Dosavadní ustanovení § 161f odst. 1 ObchZ uvádělo, že na upisování, nabývání a zastavování akcií nebo zatímních listů ovládající osoby ovládanou osobou a na poskytování záloh, půjček a úvěrů pro účely nabytí akcií ovládající osoby ovládanou osobou a na zajišťování závazků týkajících se nabývání akcií ovládající osoby ovládanou osobou se použijí obdobně ustanovení § 161, § 161a odst. 1, 2, § 161b odst. 1 písm. b) až d), § 161b odst. 2 až 5, § 161c, § 161e ObchZ. Nové znění § 161g ObchZ, kam byla přesunuta matérie z dosavadního ustanovení § 161f ObchZ, se však již o zástavním právu nezmiňuje a ani jinak neodkazuje na použití ustanovení § 161e ObchZ, kde je upraveno vzetí vlastních akcií do zástavy. Má to snad znamenat, že dceřiná společnost může brát akcie mateřské společnosti do zástavy bez jakéhokoliv omezení? Je pak takový postup v souladu s komunitárním právem?
Ustanovení Druhé směrnice, z nějž se dovozovala povinnost podrobit zřizování zástavního práva k akciím mateřské společnosti stejným pravidlům jako vzetí vlastních akcií, se nezměnilo. Podle čl. 24a odst. 1 Druhé směrnice, že se upisování, nabývání a držení akcií akciové společnosti jinou společností ve smyslu čl. 1 směrnice č. 68/151 ES, ve které akciová společnost přímo či nepřímo drží většinu hlasovacích práv nebo v ní může přímo nebo nepřímo uplatňovat dominantní vliv, se považuje za jednání samotné akciové společnosti. Takto to chápe i německý akciový zákon, který (v § 71e AktG) podrobuje zřizování zástavního práva k akciím mateřské společnosti stejným pravidlům jako vzetí vlastních akcií do zástavy. Zde jsou možné dva výkladové postupy. Výkladem a contrario k dosavadnímu ustanovení § 161g odst. 1 ObchZ a doslovným výkladem ustanovení § 161f odst. 1 ObchZ můžeme dospět k závěru, že zde žádné omezení pro vzetí akcií mateřské společnosti neplatí, čímž dospějeme i k závěru, že česká právní úprava je v rozporu s komunitárním právem, nebo se pokusíme o eurokonformní výklad zákona a dovodíme, že zde nějaké omezení existuje. Přikláníme se však k názoru, že eurokonformní výklad zákona by byl v rozporu se zněním zákona a že je tedy v daném případě nepoužitelný. Přesto však doporučujeme, aby dceřiná společnost brala do zástavy akcie mateřské společnosti, jen když zde bude alespoň usnesení valné hromady mateřské společnosti o tom, že může nabývat vlastní akcie. Domníváme se totiž, že nelze vyloučit, že přípustný eurokonformní výklad zákona bude takový, že dceřiná společnost může brát do zástavy akcie mateřské společnosti pouze v případě, že je zde alespoň rozhodnutí valné hromady mateřské společnosti o možnosti vzetí vlastních akcií do zástavy. Tím by Česká republika dostála svým závazkům plynoucím pro ni z čl. 24a Druhé směrnice. Rozhodující slova však v tomto případě bude mít až Evropský soudní dvůr, na nějž se bude Nejvyšší soud povinen obrátit, až u něho takový případ napadne.

^* J. Dědič působí v advokátní kanceláři Kocián Šolc Balaštík, J. Skálová působí ve společnosti TPA Horwath (daňový poradce, auditor, členka Prezidia Komory daňových poradců ČR).
¹ Jde o (v pořadí již třetí) pokračování článku, který byl publikován v č. 10/2009 a 11/2009, ve kterém je rozebírána novela obchodního zákoníku provedená zákonem č. 215/2009 Sb.
² V tomto ustanovení se uvádí: „Aniž je dotčena zásada rovného zacházení pro všechny akcionáře, kteří se nacházejí ve stejném postavení, a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6/ES ze dne 28. ledna 2003 o obchodování zasvěcených osob a manipulaci s trhem (zneužívání trhu) mohou členské státy umožnit, aby společnost nabývala vlastní akcie přímo nebo prostřednictvím osoby jednající vlastním jménem, avšak na účet této společnosti. Pokud je toto nabývání umožněno, stanoví pro ně členské státy alespoň tyto podmínky:
a) nabytí povolila valná hromada, která stanoví podrobnosti tohoto nabytí, a zejména nejvyšší počet akcií, které může společnost nabýt, dobu, na kterou může společnost akcie nabýt, jejíž maximální délku určí vnitrostátní právní předpisy a která nesmí být delší než pět let, a při nabytí akcií za úplatu rovněž nejvyšší a nejnižší protiplnění. Členové správních nebo řídících orgánů se ujistí, že jsou v okamžiku povoleného nabytí splněny podmínky uvedené v písmenech b) a c);
b) nabytí akcií, včetně akcií, které společnost nabyla již dříve a které stále drží, a akcií nabytých osobou jednající vlastním jménem, avšak na účet společnosti, nesmí mít za následek snížení čistého obchodního jmění pod částku uvedenou v čl. 15 odst. 1 písm. a) a b);
c) transakce se může týkat pouze zcela splacených akcií.
Členské státy mohou navíc podřídit nabývání ve smyslu prvního pododstavce splnění kterékoli z těchto podmínek:
i) jmenovitá hodnota nabytých akcií, včetně akcií, které společnost nabyla již dříve a které stále drží, a akcií nabytých osobou jednající vlastním jménem, avšak na účet společnosti, nebo nemají-li uvedené akcie jmenovitou hodnotu, jejich zúčtovatelná pari hodnota nesmí překročit hranici, kterou stanoví členský stát. Tato hranice nesmí být nižší než 10 % upsaného základního kapitálu,
ii) povolení společnosti nabýt vlastní akcie ve smyslu prvního pododstavce, nejvyšší počet akcií, které může společnost nabýt, doba, na kterou může společnost akcie nabýt, a nejvyšší či nejnižší protiplnění jsou určeny ve stanovách nebo v zakládací listině společnosti,
iii) společnost splňuje odpovídající požadavky na podávání zpráv a oznámení,
iv) od určitých společností, určených členskými státy, lze požadovat, aby zrušily nabytí akcií, za předpokladu, že částka rovná jmenovité hodnotě zrušených akcií musí být zahrnuta do rezerv, jež nemohou být rozděleny akcionářům, s výjimkou případu snížení upsaného základního kapitálu. Tyto rezervy lze použít pouze za účelem zvýšení upsaného základního kapitálu kapitalizací rezerv,
v) nabytí se nedotkne uspokojování nároků věřitelů.“
³ Ve větě druhé § 155 odst. 7 ObchZ se uvádí „Akciová společnost musí zacházet za stejných podmínek se všemi akcionáři stejně“.
⁴ Blíže k tomu viz Dědič, J., Čech, P., Štenglová, I., Kříž, R. Akciové společnosti. 6. vydání. Praha : C. H. Beck, 2008, s. 144 a násl.
⁵ Viz k tomu v podrobnostech článek v č. 11/2009 tohoto časopisu.
⁶ Podle § 5 odst. 4 CenP cenný papír, obsahuje-li všechny náležitosti stanovené pro něj právním předpisem, je řádně vydán i přesto, že nebyly dodrženy náležitosti postupu při jeho vydání nebo že se nestal zákonem stanoveným způsobem majetkem svého prvního nabyvatele, byl-li první nebo kterýkoliv další nabyvatel v dobré víře, že nabývá řádně vydaný cenný papír. Tím není dotčena odpovědnost osob, které porušily povinnosti při vydávání cenných papírů. Není-li prokázán opak, má se za to, že nabyvatel jednal v dobré víře. Podle § 5 odst. 5 CenP osoby, do jejichž práv bylo zasaženo vydáním cenných papírů postupem podle odstavce 4, mají právo na náhradu škody jak vůči emitentovi, tak vůči osobám, které jménem emitenta nebo na jeho účet v této věci jednaly. Tato odpovědnost za škodu se řídí úpravou náhrady škody podle obchodního zákoníku.
⁷ Skutková podstata nového trestného činu neoprávněné vydání cenného papíru uvedená v § 239 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, zní: „Kdo v úmyslu způsobit jinému škodu nebo získat pro sebe nebo pro jiného neoprávněnou výhodu nebo prospěch uvede do oběhu jako cenný papír listinu, aniž jsou splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho vydání, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.“
⁸ Praxe z tohoto ustanovení občas dovozuje, že usnesení valné hromady musí určit i od koho se akcie vezmou do zástavy a jaká pohledávka má být zajištěna. Od koho budou vzaty akcie do zástavy, valná hromada rozhodnout nemůže, neboť by to bylo v rozporu s principem rovného zacházení s akcionáři. Pokud se společnost rozhodne, že zajistí svou pohledávku vlastními akciemi, musí poskytnout možnost všem akcionářům, aby dali své akcie do zástavy, a pokud bude navrženo k zastavení více akcií, než je nezbytné, musí podle našeho názoru krátit návrhy akcionářů v poměru jmenovitých hodnot jejich akcií. Jinak nebude dodržena zásada rovného zacházení. Pokud jde o určení pohledávky, která má být zajištěna zástavním právem k vlastním akciím, není apriori vyloučeno, aby valná hromada takové rozhodnutí přijala. Učinit tak však nemusí a může ponechat toto rozhodnutí na úvaze představenstva v rámci jeho rozhodování o obchodním vedení společnosti.
⁹ Zákon neomezuje dobu trvání zástavního práva. Společnost není limitována v tom, na jakou dobu budou akcie vzaty do zástavy. Není však vyloučeno, aby tak určila valná hromada. Není to však účelné, protože zástava by logicky měla trvat po celou dobu trvání zajišťovaného závazku.
¹⁰ Tato možnost je však spíše teoretická. Není žádného věcného důvodu, proč by společnost jako věřitel měla někomu poskytovat plnění za to, že jí dá někdo do zástavy její vlastní akcie. Takové plnění by mohl poskytnout nanejvýš dlužník. Podmínka pod bodem 3 je tedy v praxi zásadně neaplikovatelná.
¹¹ Český účetní standard č. 001, odst. 2.3.2.
¹² Vyhláška č. 500/2002 Sb. pro podnikatele § 39.
¹³ Může být sporné, zda má rozhodovat valná hromada mateřské nebo dceřiné společnosti. V minulosti převládal názor, že nabytí akcií mateřské společnosti schvaluje valná hromada dceřiné společnosti. Tento názor však zřejmě nebyl v souladu s komunitárním právem. Nyní převládá názor, že rozhoduje valná hromada mateřské společnosti. Viz k tomu blíže Dědič, J., Čech, P., Štenglová, I., Kříž, R. Akciové společnosti. 6. vydání. Praha : C. H. Beck, 2008, s. 210 a násl.
¹⁴ I zde může být sporné, zda se tato podmínka sleduje u mateřské společnosti nebo u společnosti dceřiné. Z čl. 24a odst. 1 písm. a) Druhé směrnice plyne, že se upisování, nabývání a držení akcií akciové společnosti jinou společností ve smyslu čl. 1 směrnice 68/151 ES, ve které akciová společnost přímo či nepřímo drží většinu hlasovacích práv nebo v ní může přímo nebo nepřímo uplatňovat dominantní vliv, považuje za jednání samotné akciové společnosti. Je opět otázkou, zda se tento ukazatel sleduje u mateřské společnosti, nikoliv u dceřiné společnosti. To souvisí i s otázkou, kdo má vytvářet rezervní fond na akcie mateřské společnosti. Tak např. v německé odborné literatuře panuje názor, podle něhož rezervní fond má vytvářet společnost mateřská, avšak vidí to jako nereálné. Viz k tomu Hüffer, U. Aktiengestz. 2. Auflage. München : C. H. Beck, 1995, s. 290. Z eurokonformního výkladu lze dovozovat, že opět mateřská společnost. V české odborné literatuře však zůstal i po vstupu České republiky do Evropské unie převažující názor, že tato pravidla se vztahují k dceřiné společnosti, nikoliv k mateřské. Viz k tomu Dědič, J., Čech, P., Štenglová, I., Kříž, R. Akciové společnosti. 6. vydání. Praha : C. H. Beck, 2008, s. 212. To považujeme za správné, neboť mateřská společnost nikdy nemůže vykazovat akcie, které vlastní její dceřiná společnost ve svých aktivech.
¹⁵ Jde o lhůtu 18 měsíců uvedenou v § 161a odst. 2 ObchZ, pokud by dceřiná společnost nabyla akcie mateřské společnosti za účelem odvrácení značné škody, jež hrozila mateřské společnosti, a o lhůtu 12 měsíců uvedenou v § 161a odst. 3 ObchZ, nabývala-li dceřiná společnost akcie mateřské společnosti za účelem jejich prodeje zaměstnancům. Dále jde o lhůty uvedené v § 161b odst. 3 ObchZ. pokud by dceřiná společnost nabyla akcie nebo zatímní listy mateřské společnosti v případech vyjmenovaných v § 161b odst. 2, 3 ObchZ. Není však stanovena žádná lhůta pro zcizení akcií nabytých na základě souhlasu valné hromady mateřské společnosti podle § 161a odst. 1 ObchZ.
¹⁶ Viz č. 11/2009 tohoto časopisu, s. 316 a 317.
¹⁷ Jde o lhůtu 3 let stanovenou v § 161b odst. 3 ObchZ, na nějž odkazuje ustanovení § 120a odst. 1 ObchZ.