Mgr. Tomáš Gartšík, Brno*

 V článku prof. JUDr. Jana Dědiče, Mgr. Pavla Dejla, LL. M., JUDr. Petra Kasíka, Ph. D. a Mgr. Michala Kašpárka „K některým problémům akciového práva“ uveřejněném v Právních rozhledech č. 2/2002 se autoři v části III. dotýkají problematiky hromadných akcií. Dovoluji si několik úvah k témuž tématu, samozřejmě s tím, že níže uvedené názory jsou diskusní.

Autoři dovozují, že pokud akciová společnost hodlá vydat hromadné akcie, musí být tato možnost spolu s úpravou podmínek výměny hromadné akcie za jed­ not­ li­ vé akcie nebo jiné hromadné listiny zakotvena ve stanovách, byť to zákon výslovně nepřikazuje. Vyvozují tak zejména z toho, že § 5 odst. 3 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů (CenP) ukládá, aby podmínky pro výměnu byly stanoveny předem, tedy dle názoru autorů nutně před vydáním hromadných akcií, neboť by bylo nedovoleným zásahem do práv akcionáře, pokud by společnost vydala hromadné akcie, aniž by stanovy současně neupravovaly, za jakých podmínek má akcionář právo na jejich výměnu. Pokud by byly vydány listinné hromadné akcie k zaknihovaným cenným papírům, byl by porušen příkaz obsažený ve stanovách vydat akcie jako zaknihované. Třetí hlavní argument autorů spočívá v tom, že vydáním hromadných akcií bez odpovídající úpravy ve stanovách je omezeno dispoziční právo akcionáře (resp. rychlost jeho realizace) s akciemi, neboť pak nemůže nakládat s jednotlivými akciemi, ale jen současně se všemi akciemi, jež hromadná akcie nahrazuje, nebo je nutno hromadnou akcii přeměnit na jednotlivé cenné papíry a až poté realizovat převod jednotlivých akcií. O této možnosti by měl být akcionář stanovami předem informován.

Závěry autorů představují jistě korektní a logický výklad příslušných ustanovení zákona o cenných papírech a obchodního zákoníku. Lze předpokládat, že jejich stanovisko je (či bude) akceptováno i praxí, neboť společnostem, jež hodlají hromadné akcie emitovat, lze zakotvení úpravy možnosti emise hromadných akcií a pod­mínek výměny na jednotlivé akcie do stanov jednoznačně doporučit. Domnívám se však, že kusé znění uvedeného ustanovení zákona o cenných papírech umožňuje rovněž korektní výklad vedoucí k závěru, že emise hromad­ných akcií je za určitých podmínek možná i tehdy, pokud stanovy úpravu hromadné akcie neobsahují, resp. takto vydané hromadné akcie nejsou vydány neplatně.

Dle § 5 odst. 3 CenP „akcie, poukázky na akcie, podílové listy nebo dluhopisy mohou být vydány jako hromadné listiny nahrazující tyto jednotlivé cen­ né papíry. Práva spojená s hromadnou listinou nemohou být převodem dělena na podíly. Za podmínek předem stanovených emitentem má majitel hromadné listiny právo na její výměnu za jednotlivé cenné papíry nebo jiné hromadné listiny. Hromadná listina musí mít náležitosti stanovené pro listinný cenný papír. Na výměnu hromadné listiny za zaknihované cenné papíry se vztahují přiměřeně ustanovení § 9 odst. 2 a § 11.“

Souhlasit je nutno s tím, že vydáním hromadných akcií proti vůli akcionáře by došlo k omezení dispozičního práva akcionáře s jeho vlastnictvím (resp. rychlosti jeho realizace, jež je jeho součástí). Domnívám se ovšem, že vydání hromadných akcií není proti vůli akcionáře možné. Akcionář má primárně nárok na vydání akcií – jednotlivých cenných papírů, na něž je rozvržen základní kapitál společnosti (§ 154 odst. 1 ObchZ), přičemž počet a jmenovitá hodnota jednotlivých akcií jsou stanoveny stanovami [§ 173 odst. 1 písm. d) ObchZ]. Takové akcie jsou upisovány [např. § 163 odst. 1 písm. c), d) ObchZ, § 165 odst. 1 ObchZ], na takto stanovami definované akcie má akcionář právo vyplývající ze zákona (§ 155 odst. 1 ObchZ). Bylo by porušením povinnosti představenstva jednat s péčí řádného hospodáře (§ 194 odst. 4 ObchZ), eventuálně při selektivním přístupu povinnosti zacházet se všemi akcionáři za stejných podmínek stejně (§ 155 odst. 7 věta druhá ObchZ), pokud by se pokusilo akcionáři i proti jeho vůli hromadnou akcii vnutit.

V řadě případů je však v zájmu jak společnosti, tak akcionáře, aby často značné množství zejména listinných akcií bylo nahrazeno jedním či několika cennými papíry, z nichž jsou práva akcionáře mnohem rychleji a přesněji čitelná. Dle mého názoru umožňuje § 5 odst. 3 CenP v situaci, kdy dospějí společnost i akcionář k závěru, že hromadná akcie je pro oba vhodnější, emitovat místo jednotlivých akcií akcie hromadné i tehdy, jestliže tato mož­nost není zakotvena stanovami. Znění třetí věty § 5 odst. 3 CenP („za podmínek předem stanovených emitentem má majitel hromadné listiny právo na její výměnu za jednotlivé cenné papíry nebo jiné hromadné listiny“) lze dle mého soudu vykládat (gramaticky i logicky) též tak, že podmínky výměny hromadné akcie na jednotlivé cenné papíry musí být stanoveny před touto výměnou, tedy nejpozději v okamžiku emise hromadné akcie. Pokud akcionář svobodně převezme hromadnou akcii (byť by možnost jejího vydání a podmínky výměny nebyly stanovami zakotveny), nemůže později argumentovat tak, že vydáním hromadné akcie došlo k zásahu do jeho vlastnických práv (byla mu ztížena dispozice s vlastnictvím). K tomuto zásahu totiž sám přivolil převzetím hromadné akcie místo jednotlivých akcií, tedy uzavřel se společností nepojmenovaný kontrakt [§ 261 odst. 3 písm. a) ObchZ k § 269 odst. 2 ObchZ] předpokládaný § 5 odst. 3 CenP. Samozřejmě platí, že právo na výměnu hromadných akcií je nepochybným právem akcionáře, konkrétní podmínky pro jeho uplatnění však při aplikaci nastíněného názoru nejsou určeny stanovami, ale ve smys­lu § 155 odst. 1 ObchZ na základě dispozice udělené společnosti a akcionáři zákonem (právě zmíněný § 5 odst. 3 CenP). Vydání hromadné akcie a určení podmínek její výměny – oferta – musí být k uzavření předpoklá­da­né smlou­vy akceptována akcionářem nejméně kon­klu­dent­ ně např. převzetím hromadné akcie, na níž jsou tyto podmínky uvedeny (akceptace). Zákon nepředepisuje formu dohody, platí pro ni tedy ustanovení § 35 ObčZ. Dle mého názoru převzetí hromadné akcie (obsahující i podmínky výměny) místo jednotlivých akcií společnosti nevzbuzuje pochybnosti o tom, co chtěli účast­ ní­ ci smlouvy – akcionář i společnost projevit. Ze znění zákona nelze sice gramaticky ani logicky dovodit jednoznačný příkaz, že podmínky výměny hromadné akcie na jednotlivé cenné papíry nebo jiné hromadné listiny musí být uvedeny na hromadné akcii samotné, pokud však přijmeme názor, že ve stanovách tyto podmínky nutně být nemusí, je hromadná akcie bezesporu právě tou listinou, na níž by tyto podmínky měly být z důvodu eliminace sporů uvedeny. Rovněž pro představenstvo společnosti je jistě žádoucí, aby podmínky výměny byly uvedeny právě na hromadné akcii, neboť tak je nejprůkaznějším způsobem splněna jeho povinnost jednat při emisi hromadné akcie s péčí řádného hospodáře, tedy mj. i vydávat cenné papíry v souladu se zákonem.[1] Je zřejmé, že k bezproblémovému využití možnosti emitovat hromadnou akcii bez úpravy prob­lematiky ve stanovách by bylo nutno předem akcionářem a společností neformálně stanovit nejdůležitější náležitosti hromadné akcie, tedy zejména počet nahrazovaných akcií, počet nahrazujících akcií hromadných a podmínky výměny.

Vše výše uvedené platí pouze tehdy, vydala-li společnost listinné akcie. V případě, že společnost emitovala akcie v zaknihované podobě, lze bez výhrad souhlasit se stanoviskem, že vydáním listinné hromadné akcie by došlo k porušení ustanovení stanov, ukládajících společnosti vydat její akcie právě v zaknihované podobě. U zaknihovaných akcií však běžné důvody emise hromadné akcie z velké části odpadají – výpis z evidence SCP na jedné listině přehledně a srozumitelně zachycuje práva akcionáře vyplývající z vlastnictví jakkoliv vysokého počtu akcií, zároveň samozřejmě nebrání akcionáři kdykoliv libovolný počet akcií převést.

Otázkou může být, zda společnost, jež již jednomu akcionáři hromadnou akcii vydala, může dalším akcionářům tuto možnost odepřít (týká se i společností, jež mají možnost emitovat hromadné akcie zakotvenu ve stanovách), nebo (jestliže hromadné akcie ve stanovách neupravuje) může s ostatními akcionáři sjednat podstatně odlišné podmínky výměny. Je zřejmé, že odpověď na tento problém rámcově obsahuje příkaz obsažený v § 155 odst. 7 větě druhé ObchZ zacházet se všemi akcionáři za stejných podmínek stejně. Dle mého názoru nelze tento příkaz chápat jako příkaz absolutní formální rovnosti všech akcionářů, ale spíše jako příkaz „rozum­ ně“ rovného naplňování vztahu společnosti a různě „moc­ných“ akcionářů. Společnost (neupravující hro­mad­nou akcii ve stanovách) přistupuje dle mého názoru k akcionářům stejně spíše tehdy, když každému akcionáři umožňuje dohodnout přijatelné podmínky emise hromadné akcie, než když akcionářům eventuálně předkládá jako jediné možné podmínky vydání a režimu výměny hromadné akcie ty podmínky, jež byly zakotveny mezi společností a prvním akcionářem, jemuž byla hromadná akcie emitována. Společnost, jež nezakotvila vydávání hromadných akcií ve stanovách, může proto vydat hromadné akcie nahrazující akcie různé nominální hodnoty, s různými rozumnými podmínkami jejich výměny apod. Ovšem vzhledem k tomu, že takový postup může skrývat obtíže, přičemž z výrazu „mohou být vydány“ v § 5 odst. 3 CenP plyne, že akcionář nemá na hromadnou akcii vymahatelný nárok, je dle mého soudu v zájmu především představenstva tyto podmínky co nejvíce sjednotit.

Z výrazu „mohou být vydány“ použitého v § 5 odst. 3 CenP dále dle mého soudu plyne, že akcionář nemá vymahatelné právo na vydání hromadných akcií ani teh­dy, je-li tato možnost sice upravena ve stanovách, avšak nikoli jako nárok akcionáře podrobený přesným podmínkám (jak by tomu bylo např. při formulaci typu „akcionář, vlastnící více jak x akcií společnosti, má nárok na vydání jedné hromadné akcie, nahrazující tyto akcie. Nárok musí být uplatněn písemnou žádostí akcionáře společnosti. Podmínky emise a výměny této hromadné akcie na jednotlivé akcie nebo jiné hromadné listiny budou následující: . . . “). Otázkou je, zda i při úpravě možnosti emitovat hromadné akcie ve stanovách (eventuálně i jako nárok akcionáře) lze dovodit, že společnost může vydat hromadné akcie proti vůli akcionáře. Dle mého soudu to vzhledem k použitému výrazu „mohou být vydány“ v § 5 odst. 3 CenP a primárnímu právu akcionáře na jednotlivé akcie společnosti možné není. Jinými slovy, vydáním hromadné akcie proti vůli akcionáře by bylo zasaženo do jeho vlastnických práv i tehdy, pokud by možnost vydání hromadných akcií byla zakotvena stanovami, byť jako nárok akcionáře. Vždy je nut­ný akcionářův (alespoň konkludentní) konsensus s emisí hromadné akcie. Výjimkou je dle mého názoru pouze formulace stanov podmiňující vydání hromadných akcií objektivně naplněnou podmínkou (tedy např. „Přesáhne-li počet akcií jednotlivého akcionáře x kusů, bude mu místo jednotlivých akcií vydána akcie hromadná. Podmínky emise a výměny této akcie na jednotlivé akcie nebo jiné hromadné listiny budou následující: . . .“). Další konsensus akcionáře s vydáním hromadné akcie již není nutný, naopak nevydáním hromadné akcie v situaci, kdy by byla objektivní podmínka naplněna, by došlo k porušení § 155 odst. 1 ObchZ, zakotvujícího povinnost společnosti vydávat akcie v souladu se zákonem a stanovami.

Eventuální ustanovení stanov, že společnost vydá své akcie pouze jako hromadné, považuji, vzhledem k právu akcionáře kdykoliv hromadnou akcii vyměnit za jednotlivé akcie a byť jen jednu akcii si ponechat, pro rozpor se zákonem za vyloučené (individuální akcie by nebyla emitovatelná jako akcie hromadná).

Může být otázkou, jak by bylo posuzováno vydání hromadné akcie za podmínek odchylných od podmínek zakotvených ve stanovách společnosti. V takové situaci by dle mého názoru obstál argument, že došlo k porušení § 155 odst. 1 ObchZ, tedy došlo k úkonu v rozporu se stanovami. Pokud se společnost (resp. valná hromada jako její vrcholný orgán) rozhodne možnost danou § 5 odst. 3 CenP zakotvit ve stanovách, je takovým rozhodnutím nadále vázána.

Jsem si vědom některých úskalí nastíněného názoru. Domnívám se, že v praxi převáží začleňování úpravy hromadné akcie do stanov, přičemž tento postup je jistě odůvodněný a lze jej jednoznačně doporučit. Na druhou stranu mám za to, že závěr, že vydání hromadných akcií je nemožné či neplatné, pokud není předem upraveno ve stanovách, nevyplývá bez dalšího ze zákona.[2] Jeho eventuální bezvýjimečná aplikace by pak mohla mimo jiné zpochybnit akcionářská práva již nabytá v dobré víře a dle mého názoru zákonným způsobem.

Poznámky pod čarou:
* Autor je advokátem v Brně.
[1] Lze si představit i způsob jiný, např separátní dohodu mezi akcionářem a společností zakotvující podmínky výměny nebo zachycení těchto podmínek na předávacím protokolu k hromadné akcii. Považuji však uvedení podmínek výměny přímo na hromadné akcii (není-li problematika upravena stanovami) z praktického hlediska za nejlepší možný.
[2] Na eventuální vadné vydání hromadné akcie by se pravděpodobně vztahoval režim nových ustanovení § 5 odst. 7 a 8 CenP vložených do zákona o cenných papírech zákonem č. 308/2002 Sb. ze dne 13. 6. 2002, kterým se mění zákon č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.