Lukáš Svoboda

2. srpna 2006

Ve světových komparatistických studiích věnovaných rodinnému právu bývá pomocí celé řady charakteristických znaků vystihována podstata socialistického rodinného práva. Renomovanými autory je zejména zdůrazňována skutečnost, že socialistické právo je výrazem ideologických a právních odlišností, jejichž výsledkem je mimo jiné eliminace jakýchkoli forem vlivu církve na zákonodárnou, výkonnou a soudní moc.¹ Také významný český familiarista Jiří Haderka v řadě svých kritických prací věnovaných fenoménu socialistického práva poukazoval na zásadu obligatorního sňatku a sekularizace manželství jako na jednu z klíčových zásad „katalogu principů, na nichž spočívá tato údajně dokonalejší forma úpravy vztahů v rodině, oproti úpravě rodinných právních vztahů v kapitalistických státech“.²

Mnozí máme ještě v paměti kriminalizaci církevních oddávajících vykonávajících náboženský sňatkový obřad před uzavřením manželství. Socialistický stát demonstroval svoji moc ve všech sférách. Bylo by škoda, kdybychom si tuto skutečnost museli připomínat v souvislosti s přípravou nového občanského zákoníku, ve kterém má být zakotven pouze obligatorní civilní sňatek.

Návrat církevního sňatku do rodinného práva v roce 1992 je často považován za přínos polistopadového vývoje. Eliminace církevního sňatku v rekodifikovaném občanském zákoníku by proto mohla být vnímána velmi citlivě. Má-li tento kodex soukromého práva „chránit osobnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých“ (viz § 2 odst. 1 pracovního návrhu) a má-li dostát svému cíli a účelu vyjádřenému v důvodové zprávě slovy „kodex soukromého práva se přihlašuje k zásadám práva přirozeného a staví na nich“,³ měl by dát člověku právo vyjádřit svoji svobodu, také jde-li o volbu formy uzavření manželství. Koncepce obligatorního civilního sňatku by tak mohla být pociťována jako prvek narušující vnitřní souladnost kodexu.

Touto malou glosou se dále připojuji k argumentům prof. Telce v diskusním příspěvku s názvem „“,⁴ jakož i k argumentům advokáta Davida Uhlíře na druhé pokračující konferenci k novému občanskému zákoníku, konané na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci ve dnech 30. 11. až 1. 12. 2005.⁵

Příspěvek byl publikován v časopise Právní rozhledy č. .

Poznámky:
* Autorka je docentkou občanského práva na katedře občanského práva Právnické fakulty MU v Brně.
1) Srov. především dílo Mladenović, M., Janjić-Komar, M., Jessel-Holst, C. The Family in Post-Socialist Countries, in International Encyclopedia of Comparative Law. Vol. IV. Chap. 10. Tübingen, 1998, s. 5. Dále srov. zásadní práci věnovanou uzavírání manželství Coester-Waltjen, D., Coester, M. Formation of Marriage, in International Encyclopedia of Comparative Law. Vol. IV. Chap. 3. Tübingen, 1997. Autoři hovoří o socialistických a komunistických revolucích a jejich vlivu na běh rodinného života na mnoha místech studie, srov. např. výklad na s. 8 a četné odkazy na literaturu.
2) Viz zejména úvodní referát J. Haderky na konferenci konané v roce 1998 v Praze, organizované International Society of Family Law, s názvem Základní rysy právní úpravy rodinného práva v posttotalitních státech střední a východní Evropy. Právní praxe, 1999, č. 2–3, s. 75 a poznámky pod čarou.
3) Návrh občanského zákoníku. Část první až čtvrtá. Návrh pracovní komise. Praha : Ministerstvo spravedlnosti, bez č. j., bez vroč. (jaro 2005), (Hlav. zprac. K. Eliáš a M. Zuklínová.), s. 12.
4) , s. 101–104.
5) Z konference byl pořízen zvukový záznam, který má být součástí budoucího sborníku.