JUDr. Josef Fiala, Brno*
     
V návaznosti na analýzu nové úpravy majetkových vztahů mezi manžely, tj. zavedení institutu společného jmění manželů (dále jen SJM) zákonem č. 91/1998 Sb., je opětovně věnována pozornost okamžiku vypořádání zaniklého SJM, resp. dodržení tříleté lhůty stanovené pro jeho vypořádání.[1]
     
Připomínám, že občanský zákoník č. 40/1964 Sb. původně neobsahoval žádnou lhůtu, v níž muselo dojít k vypořádání dřívějšího bezpodílového spoluvlastnictví manželů po jeho zániku. Pro dohodu nebyla ani předepsána jakákoliv forma (byť předmětem dohody byly nemovitosti), pouze měli manželé povinnost vydat si potvrzení o tom, jak se vypořádali. Aby byl odstraněn nežádoucí stav, kdy v mnoha případech k vypořádání vůbec nedošlo, či k němu došlo po mnoha letech, byla přijata úprava (viz zák. č. 131/1982 Sb.), jejímž účelem byla podpora tendence, aby se manželé po zániku bezpodílového spoluvlastnictví bez zbytečných odkladů především sami pokusili o vypořádání dohodou. Proto bylo doplněno s účinností od 1. 4. 1983 ustanovení § 149 odst. 4, z něhož vyplynula nutnost provést vypořádání do 3 let od zániku manželství dohodou nebo podat do tří let návrh na vypořádání soudem (písemná forma dohody a vklad do katastru byly zavedeny až zákonem č. 264/1992 Sb., s účinností od 1. 1. 1993). Od 1. 8. 1998 je tato konstrukce v doslovné podobě převzata do § 150 odst. 4. Z ní nás zajímají především podmínky jejího nastoupení, nikoliv důsledky, tj. „Nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění k jeho vypořádání dohodou nebo ...“. K tomu přistupuje ještě pravidlo chování z nynějšího § 150 odst. 1 věta druhá, která k účinnosti dohody o vypořádání, je-li předmětem vypořádání též společná nemovitost (sc. nemovitost evidovaná v katastru nemovitostí) vyžaduje vklad do katastru nemovitostí.[2]Centrem naznačených pochybností a diskusí je posouzení otázky, zda v této tříleté lhůtě stačí jen uzavření dohody o vypořádání nebo zda v tomto období musí nastat také její věcně právní účinky, tj. musí být proveden vklad, přesněji řečeno, zda v tomto období musí nastat účinky vkladu do katastru nemovitostí (z povahy vkladu a jeho účinků ke dni podání návrhu vyplývá, že se formulace problému koncentruje do otázky, zda ve tříleté lhůtě musí být, kromě uzavření dohody, podán i návrh na vklad). J. Veselý připomíná, že již účinností smlouvy (zpravidla v okamžiku jejího uzavření) vzniká mezi smluvními stranami závazkový právní vztah, a tudíž již v tomto okamžiku bylo vypořádání provedeno. Dále využívá argumenty obsažené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 201/96 o tom, že návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí je možné podat v časově neomezené lhůtě, neboť ani uplynutí času nemůže nic změnit na vázanosti účastníků smlouvy projevy jejich vůle. Z tohoto hlediska pak vyjadřuje nesouhlas s rozsudkem Krajského soudu v Brně ve věci sp. zn. 35 Ca 52/96, i když definitivní řešení uvedené otázky ponechává v kompetenci Ústavního soudu do doby přijetí pozitivní úpravy.
     
S popsaným přístupem nesouhlasím, neboť považuji za nezbytné odlišit účinky vypořádání působící inter partes a jeho věcně právní důsledky. Nelze pochybovat o tom, že vypořádáním se rozumí uspořádání vlastnických vztahů mezi manžely k věcem, které byly předmětem bezpodílového spoluvlastnictví, resp. společného jmění, v době jeho zániku, ev. také v době jeho zúžení. Pokud je mi známo, výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně nebyl prvním, který by se zabýval problematikou vypořádání k nemovitosti po zásadní změně právní úpravy evidence vlastnických vztahů k těmto věcem, tj. po 1. lednu 1993. Dřívější rozhodnutí vydal již dne 15. 11. 1994 Krajský soud v Ostravě pod č. j. 22 Ca 344/94, když rozhodoval o opravném prostředku proti rozhodnutí Katastrálního úřadu Frýdek-Místek č. j. 20212/V7-370/94. A právě v této věci rozhodoval také Ústavní soud, když proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě byla podána ústavní stížnost. Katastrální úřad Frýdek-Místek zamítl návrh na vklad podle dohody o vypořádání BSM, neboť návrh byl podán po uplynutí tří let od zániku spoluvlastnictví a Krajský soud v Ostravě jeho rozhodnutí potvrdil. Bohužel, protože Ústavní soud rozhodl usnesením (sp. zn. II. ÚS 33/95), které nebylo publikováno ve Sbírce nálezů a usnesení, nejsou právnické veřejnosti známé argumenty, jež vedly Ústavní soud k odmítnutí stížnosti. Stručně zrekapituluji základní myšlenky z odůvodnění: Ustanovení § 47 odst. 1 ObčZ se na danou problematiku nevztahuje, neboť právní povahou se vklad do katastru liší od původního institutu registrace smlouvy o převodu nemovitosti státním notářstvím. K vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů je v uvedeném případě třeba dodržení stejného režimu jako v případě nabývání, změn nebo pozbývání věcných práv, tj. vkladu do katastru nemovitostí. S ohledem na § 2 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb. je třeba, aby návrh na vklad byl doručen ve stanovené lhůtě příslušnému katastrálnímu úřadu. Právní účinky vkladu se vždy váží ke dni doručení návrhu na vklad katastrálnímu úřadu a nikdy k žádnému jinému datu. K vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů proto dochází dnem, ke kterému nastupují účinky vkladu. Z tohoto důvodu musí být nejpozději poslední den této lhůty určené k vypořádání podán návrh na vklad. Není-li návrh na vklad podán, uplynutím lhůty nastupuje domněnka o vypořádání zakotvená v ustanovení § 149 odst. 4 ObčZ, i když dohoda o vypořádání byla uzavřena. Zákon totiž nevyžaduje pouze uzavření dohody, ale spojuje nastoupení zákonné domněnky se skutečností, že nedojde k vypořádání dohodou. Je nutno rozlišit závazkově právní účinnost smlouvy, která nastává zpravidla uzavřením platné smlouvy (není-li např. použita odkládací podmínka) a účinky smlouvy ve sféře věcně právní, které nastávají až vkladem, a to ke dni podání návrhu na vklad.
     
Z uvedených závěrů je evidentní, že pro vázanost účastníků dohody o vypořádání jejich projevy vůle nelze použít nález IV. ÚS 201/96. Samozřejmě, že myšlenky z tohoto nálezu mají obecnou platnost, avšak ve zvláštním případě, kdy zákon stanoví lhůtu pro vypořádání, má přednost speciální úprava. A tato regulace vyžaduje, aby ve tříleté lhůtě bylo provedeno vypořádání, nikoliv, aby v této lhůtě byla uzavřena dohoda o vypořádání. Změna v přístupu je odvozena právě od účinnosti zákona č. 264/1992 Sb. Do 31. 12. 1992 došlo k vypořádání současně s uzavřením smlouvy (pokud by snad nebyla použita odkládací podmínka). Od 1. 1. 1993 k vypořádání, je-li předmětem nemovitost (od 1. 7. 1996, je-li předmětem nemovitost evidovaná v katastru nemovitostí), nestačí jen uzavření smlouvy, musí dojít k adekvátnímu zápisu do katastru nemovitostí. Pokud tedy manželé ve tříleté lhůtě uzavřou dohodu o vypořádání, avšak není podán návrh na vklad, uplynutím tří let jejich vázanost projevy vůle zaniká (ex lege), a to v důsledku nastoupení jiných vlastnických vztahů – transformace na podílové spoluvlastnictví.
     
Uvedené důsledky mohou mít negativní dopad na oba spoluvlastníky, zejména tehdy, pokud měla nemovitost zůstat ve vlastnictví jen jednoho z nich a druhému měl zůstat jiný majetek. V takové situaci se nabízí k využití některá z podmínek (samozřejmě jen pro případ, že nebude podán návrh na vklad, nebo že návrh na vklad bude pravomocně zamítnutý, příp. dojde k zastavení řízení).


Článek byl též publikován v časopise Právní rozhledy, 1999, č. 2


Poznámky pod čarou:
* Autor je vysokoškolským učitelem Právnické fakulty MU v Brně.
[1] Srov. Veselý, J.: Majetkové společenství manželů po novele občanského zákoníku. Právní rádce č. 9/1998, str. 13, podrobněji tentýž autor v příspěvku Změny v právní úpravě majetkového společenství manželů v oblasti nemovitostí a jejich úskalí, Ad Notam č. 3/1998, str. 58, jakož i v příspěvku Co přináší novela občanského zákoníku do majetkových vztahů manželů?, Právní rozhledy č. 6/1998, str. 301-302. Stejný názor prezentovali Pokorná, H. a Leder, F.: Vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, Právní rádce č. 10/1998, str. 43-44.
[2] Plně chápu rozhořčení J. Veselého nad nepřesně zvolenou dikcí, které opakovaně vyjádřil ve svých, obsahově velice podobných a výše citovaných, příspěvcích (Majetkové společenství manželů po novele občanského zákoníku, Právní rádce č. 9/1998, str. 9-10, Změny v právní úpravě majetkového společenství manželů v oblasti nemovitostí a jejich úskalí, Ad Notam č. 3/1998, str. 54, Co přináší novela občanského zákoníku do majetkových vztahů manželů?, Právní rozhledy č. 6/1998, str. 300). Jde o zjevné pochybení zákonodárného sboru a svědčí o míře pozornosti věnované návrhům zákonů. Jak je všeobecně známo, vznikal návrh v Poslanecké sněmovně a jeho základním záměrem byla novelizace zákona o rodině. Proto také souběžně provedená novela občanského zákoníku působí jako „apendix“, kterému se již nedostalo důkladného posouzení. To je nepochybně důvodem i dalších omylů a nedostatků, např. ponechání § 149a, neuvedení odkazu na § 148 odst. 2 v ustanovení § 149 odst. 4, nikoliv nezbytné přečíslování § 149 a 150 (s ohledem na dosavadní judikaturu) apod. Nicméně, vazba účinnosti smlouvy na vklad do katastru je naprosto v rozporu s účinky vkladu, jako konstitutivního zápisu do katastrálních operátů. Je evidentní, že s vkladem budou spojeny až věcně právní účinky smlouvy, nikoliv její účinnost obecná. I když lze předvídat sjednocení na tomto výkladu, chyba ve volbě nepřesné dikce je naprosto zbytečná.