V právní praxi se lze často setkat s jevem, kdy při realizaci určitých činností a úkonů je právní základ vznikajících vztahů zajišťován prostřednictvím jiných kontraktů, než které na dané případy typově dopadají. V pozadí tohoto jevu stojí nejrůznější příčiny a nutno říci, že co do své podstaty převážně negativní (např. daňové úniky, neznalost zákona, snaha nepřímo obejít kogentní ustanovení zákona apod.).

Jednou z oblastí, kde se lze v praxi často setkat se snahami o aplikaci jiných smluvních typů, než které na dotčené vztahy pojmově dopadají a s nimiž zákon v otázkách úpravy těchto vztahů počítá, je oblast výkonu činnosti autobazarů. Jak na podobné snahy v této oblasti nahlíží soudní praxe, lze ilustrovat na dvou soudních rozhodnutích z poslední doby. Pro obě rozhodnutí je přitom příznačné, že do popředí zájmu kladou (byť s jistými odchylkami) nejen posouzení otázky, zda smluvním základem činnosti autobazarů pro oblast občanskoprávních vztahů má být smlouva zprostředkovatelská dle § 774 a násl. ObčZ či smlouva o obstarání prodeje věci dle § 737 a násl. ObčZ, ale i stěžejní význam § 741 ObčZ upravujícího odpovědnost obstaratele prodeje kupujícímu za vady prodané věci.

II. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky
Prvním judikátem dotýkajícím se dané problematiky  je rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 25 Cdo 631/98 ze dne 25. 5. 2000, jenž byl publikován v Soudních rozhledech č. 9/2000 na s. 270 a násl.

V uvedené věci byla dle obsahu judikátu předmětem řízení žaloba na zaplacení finanční částky, kterou po žalovaném autobazaru z titulu odpovědnosti za vady prodané věci jakožto slevu z kupní ceny uplatňovala žalobkyně, tj. nabyvatelka motorového vozidla, která od žalovaného autobazaru vozidlo koupila. Podstatou sporu byla skutečnost, zda mezi žalovaným autobazarem a původním majitelem vozidla byla uzavřena smlouva zprostředkovatelská (když smlouva byla takto formálně nazvána) či smlouva o obstarání prodeje věci, jakož i navazující dopady této skutečnosti do oblasti práv a povinností autobazaru ke třetím osobám (zejména pak k nové nabyvatelce vozidla).

Nejvyšší soud jako soud dovolací vyslovil v dané věci pro účely rozlišení obou smluvních typů následující právní větu:

„Ze smlouvy podle § 774 ObčZ je zprostředkovatel zavázán pouze k vyhledání smluvního partnera pro zájemce a nikoliv k uzavření smlouvy se třetí osobou. Pokud má smlouvu, kterou zprostředkoval, též uzavřít, jedná se třetí osobou jménem zájemce, a to na základě písemné plné moci. Naproti tomu na základě smlouvy o obstarání prodeje věci podle § 737 ObčZ obstaratel s kupujícím, kterého vyhledal, uzavírá kupní smlouvu jako prodávající vlastním jménem na účet vlastníka prodávané věci.“

V odůvodnění judikátu je k tomu ohledně smlouvy zprostředkovatelské blíže specifikováno, že nemá-li zprostředkovatel pouze nalézt potenciálního smluvního partnera pro zájemce a uzavře-li proto zprostředkovatel na základě písemné plné moci zájemce (§ 777 ObčZ) sám smlouvu se třetí osobou, pak jde o přímé zastoupení, kdy z právních úkonů zprostředkovatele vznikají práva a závazky přímo zastoupenému zájemci, zatímco mezi zprostředkovatelem a třetí osobou žádný právní vztah nevzniká.

V případě smlouvy o obstarání prodeje věci dovolací soud blíže uvedl, že obstaratel jedná ve vztahu ke třetím osobám vlastním jménem a bez plné moci. Za objednatele jedná na základě nepřímého zastoupení, tj. kupní smlouvu uzavírá svým jménem na účet zastoupeného (objednatele). Tím dochází ke vzniku dvou zcela samostatných smluvních vztahů, neboť práva a závazky z uzavřené kupní smlouvy vznikají nepřímému zástupci (obstarateli), zatímco mezi zastoupeným (objednatelem) a třetí osobou žádná práva ani povinnosti z kupní smlouvy nevznikají. Dle § 741 ObčZ proto obstaratel prodeje odpovídá kupujícímu podle § 741 ObčZ za vady prodané věci a za to, že prodaná věc má vlastnosti, které obstaratel při prodeji uvedl.

Takto vymezené rozdíly Nejvyšší soud označil za určující kritérium pro vymezení toho, o jaký smluvní typ se má v konkrétním případě jednat. Z hlediska principu ochrany třetích osob soud v těchto souvislostech uvedl, že je podstatné, zda kupující ví (resp. musí z okolností vědět), že s ním jednající subjekt jedná za jiného a že jednání o koupi je vedeno pouze se zástupcem. Pokud toto nebylo třetí osobě známo, nemůže se jednat o zastoupení přímé.

V konkrétním případě Nejvyšší soud dovodil, že z obsahu smluvního ujednání mezi žalovaným autobazarem a původním majitelem vozidla, jakož i z následného jednání žalovaného se žalobkyní jako kupující vozidla, vyplývá, že smlouva uzavřená mezi žalovaným a původním majitelem vozidla je (přes své formální označení jako smlouva o zprostředkování) smlouvou o obstarání prodeje věci. Na jejím základě byla uzavřena kupní smlouva mezi žalovaným a žalobkyní. V ní žalovaný vystupoval jako obstaratel prodeje vozidla a jeho odpovědnost za vady prodaného vozidla je tedy dle § 741 ObčZ dána.

III. Rozsudek Městského soudu v Brně
Druhým rozhodnutím zabývajícím se otázkou řádného smluvního základu výkonu činnosti autobazarů je rozsudek Městského soudu v Brně sp. zn. 18 C 57/98 ze dne 29. 9. 2000.

V projednávané věci se žalobce domáhal na žalovaném autobazaru zaplacení finanční částky představované hodnotou motorového vozidla předaného autobazaru v souvislosti s uzavřenou zprostředkovatelskou smlouvou a protokolem o převzetí vozidla za účelem zajištění jeho prodeje s tím, že vozidlo bylo ze strany žalovaného prodáno, avšak na jeho hodnotu nebylo žalobci zaplaceno ničeho.

Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že žalovaný jako provozovatel autobazaru a žalobce jako majitel vozidla podepsali smlouvu označenou jako zprostředkovatelská smlouva. Bezprostředně při jejím uzavírání došlo k předání vozidla a k jeho převzetí žalovaným, což bylo mezi účastníky stvrzeno podpisem protokolu o předání a převzetí vozidla. Vozidlo bylo poté ze strany autobazaru prodáno, avšak žalobci nebylo z finančního plnění takto získaného ničeho předáno.

V rámci právního hodnocení zjištěného skutkového stavu vyšel soud ze skutečnosti, že právním základem smluvní činnosti autobazarů je s ohledem na skutečnost, že při této činnosti typicky již z povahy věci dochází k předání věci, jejíž prodej je obstaráván, obecně smlouva o obstarání prodeje věci dle § 737 a násl. ObčZ. Zákonná úprava smlouvy o obstarání prodeje věci (neboli tzv. komisního prodeje) obsahuje přitom stěžejní kogentní ustanovení § 741 ObčZ, jehož jasným cílem je zajistit jistotu v právních vztazích mezi objednatelem a obstaratelem prodeje na straně jedné a mezi obstaratelem prodeje a kupujícím na straně druhé. Dané ustanovení totiž v zájmu zajištění právní jistoty v těchto vztazích, které jsou na sobě navzájem nezávislé, zcela jednoznačně a kogentně stanovuje, že subjektem odpovědným za vady prodané věci vůči kupujícímu je ze zákona právě obstaratel prodeje (§ 741 odst. 1 ObčZ). Došlo-li tedy v konkrétním případě k uzavření smlouvy mezi žalovaným jako autobazarem a žalobcem jako vlastníkem vozidla, tato smlouva směřovala k zajištění prodeje vozidla za sjednanou cenu a předmět prodeje byl současně s podpisem smlouvy autobazaru okamžitě za účelem zajištění prodeje předán, nemůže být platným smluvním základem tohoto vztahu smlouva zprostředkovatelská, a to s poukazem na skutečnost, že daným postupem dochází k obcházení účelu zákona, konkrétně pak § 741 odst. 1 ObčZ. Citované ustanovení je totiž kogentní (dohodou nezměnitelné) povahy, jehož jednoznačným účelem je odstranit při nabytí věci od obstaratele prodeje, který má věc v souvislosti se zajišťovaným prodejem u sebe, pochybnosti o pasivní legitimaci subjektů pro oblast odpovědnosti za vady prodávané věci vůči kupujícímu. Tím má zajistit právní jistotu zúčastněných výslovným stanovením odpovědnosti autobazaru za tyto vady. To vše rozdílně oproti úpravě smlouvy zprostředkovatelské dle § 774 a násl. ObčZ, která dopadá na vztahy co do své podstaty odlišné. Zásadní rozdíl v podmínkách obou kategorií vztahů je představován skutečností, že k předání věci zprostředkovateli u smlouvy zprostředkovatelské zpravidla z povahy věci nedochází (a začasté ani pojmově dojít nemůže - viz např. zprostředkovatelská činnost realitních kanceláří) a činnost zprostředkovatele pak spočívá v pouhém nalezení druhé smluvní strany, s níž může zájemce vstoupit do smluvního vztahu, to však vlastním jménem a na vlastní odpovědnost (včetně odpovědnosti za vady prodávané věci, rozdílně oproti prodejní komisi). Lze proto uzavřít, že s poukazem na § 39 ObčZ nelze pro obcházení účelu zákona předmětnou zprostředkovatelskou smlouvu shledat platnou, když namístě bylo uzavření smlouvy o obstarání prodeje věci dle § 737 a násl. ObčZ (včetně § 741 ObčZ). Nutno naopak konstatovat absolutní neplatnost uzavřené zprostředkovatelské smlouvy.

Pro úplnost právní argumentace soud rovněž zdůraznil, že nelze uvažovat ani o případné konverzi neplatné zprostředkovatelské smlouvy na smlouvu o obstarání prodeje věci, a to vzhledem k nedostatku obligatorních obsahových náležitostí této smlouvy dle § 738 ObčZ. Podle tohoto ustanovení platný vznik smlouvy o obstarání prodeje věci vyžaduje písemnou dohodu nejen o předmětu prodeje a ceně, za kterou má být předmět prodán, ale i o odměně zprostředkovatele za obstarání prodeje a poplatku pro případ odstoupení od smlouvy před dohodnutou dobou určenou k prodeji věci. V konkrétním případě však smlouva dohodu o posledních dvou uvedených podstatných náležitostech nenese.

Na základě výše uvedených právních závěrů proto soud dovodil, že předání předmětného vozidla žalobcem žalovanému představuje plnění z neplatného právního úkonu, tj. bezdůvodné obohacení dle § 451 odst. 2 ObčZ, které je návazně žalovaný povinen žalobci dle § 451 odst. 1 ObčZ vydat. Dle § 457 ObčZ platí, že je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Dle § 458 odst. 1 ObčZ musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta penežitá náhrada. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že předmětné vozidlo bylo dle předávacího protokolu žalobcem žalovanému předáno, jakož i to, že se v současné době již vozidlo v autobazaru žalovaného nenachází, neboť bylo žalovaným prodáno. Lze proto konstatovat, že předmětné vozidlo za tohoto stavu nelze žalobci vrátit a s poukazem na § 458 odst. 1 ObčZ musí být návazně ze strany žalovaného poskytnuta žalobci peněžitá náhrada.

IV. Závěr
Jak ilustrují oba citované judikáty, nejsou snahy o uzavírání smluv formálně označovaných za zprostředkovatelské v praxi autobazarů ničím výjimečným, a to přesto, že činnost autobazarů je ve své podstatě učebnicovým příkladem komisního prodeje, při němž dochází v oblasti občanskoprávních vztahů (na základě smlouvy o obstarání prodeje věci) v souvislosti se zamýšlenou autobazarem zajišťovanou realizací prodeje vozidla k faktickému předání věci autobazaru. Již samotná skutečnost, že autobazar v logické, věcné i časové souvislosti s obstarávaným prodejem vozidla fyzicky toto vozidlo k zajištění prodeje přebírá, dle mého názoru pojmově vylučuje možnost uzavření smlouvy zprostředkovatelské, nemá-li docházet k obcházení kogentního § 741 ObčZ volbou jiného smluvního režimu. Detailní rozbor způsobu zamýšleného jednání autobazaru, tj. zda bude autobazar vyvíjet toliko činnost směřující k nalezení kupujícího nebo bude rovněž jako přímý či nepřímý zástupce vlastníka vozidla uzavírat s kupujícím kupní smlouvu, je v tomto kontextu dle mého názoru poněkud nadbytečný (byť z obecného hlediska rozlišení předmětných smluvních typů jsou úvahy Nejvyššího soudu nepochybně správné). Praktiky, při nichž by majitel vozidla předával vozidlo autobazaru při souvisejícím uzavření zprostředkovatelské smlouvy a vystavení plné moci k uzavření kupní smlouvy a při nichž by návazně autobazar kupujícímu objasnil, že jedná toliko jako přímý zástupce vlastníka vozidla, jménem a na účet vlastníka, by totiž nebyly ničím jiným než obcházením zákona (§ 741 ObčZ) se snahou autobazaru vyhnout se odpovědnosti za vady prodané věci vůči kupujícímu, s níž přitom zákon pojmově počítá.

Příspěvek byl též publikován v Právních rozhledech 4/2001.

* Autor je předsedou senátu Městského soudu v Brně.