Prohlášení zmocněnce o přijetí plné moci – její povinná náležitost?

Článek si klade otázku, zda je správná praxe, která vyžaduje, aby plná moc zahrnovala i prohlášení zmocněnce, že plnou moc přijímá.

JUDr. Martin Nedelka, Ph.D., Mgr. Pavel Říha, Praha*

I. Úvodem

V praxi se často setkáváme s požadavkem soudů, aby plná moc k zastupování v občanském soudním řízení, resp. v soudním řízení správním obsahovala rovněž (podepsané) prohlášení zmocněnce o tom, že plnou moc přijímá.  Tento příspěvek se zabývá otázkou, zda takovýto postup soudů má oporu v našem právním řádu.

V příspěvku se výslovně zabýváme pouze plnou mocí v občanském soudním řízení. Naše závěry lze však vztáhnout i na plnou moc k zastupování v soudním řízení správním. Soudní řád správní neupravuje zvláštní náležitosti plné moci k zastupování v tomto typu soudního řízení. V souladu s § 64 SŘS je proto třeba na plnou moc k zastupování v soudním řízení správním aplikovat úpravu náležitostí plné moci k zastupování v občanském soudním řízení.

II. Charakteristika a právní úprava plné moci k zastupování v občanském soudním řízení

Plná moc je úkonem, jehož cílem je založení práva zmocněnce ve vymezeném rozsahu zastupovat zmocnitele. Plná moc k zastupování v občanském soudním řízení je procesním úkonem adresovaným soudu, v němž účastník řízení projevuje svou vůli nechat se v daném řízení zastupovat jinou osobou.1

Podle § 28 OSŘ udělí účastník řízení zástupci, kterého si zvolil, písemně nebo ústně do protokolu procesní plnou moc nebo plnou moc pro určité úkony. Obsahové náležitosti plné moci pro zastupování v občanském soudním řízení občanský soudní řád výslovně neupravuje. V § 28 odst. 4 OSŘ je pouze obsažena úprava formy podpisu plné moci. Jeden z předních komentářů k občanskému soudnímu řádu přesto ve výkladu k tomuto ustanovení konstatuje, že „z listiny (z protokolu) musí být rovněž zřejmé, že zmocněnec plnou moc přijal“.2 Tento svůj závěr však dále nevysvětluje. Jak jsme uvedli, tento závěr v praxi sdílejí také mnohé soudy. Zřejmě jej opírají o doslovné znění § 28 odst. 4 OSŘ, v němž je výraz „podpisy“ použit v plurálu, z čehož pak dovozují, že zákon má na mysli vedle podpisu zmocnitele také podpis zmocněnce.

Z výše uvedeného vyplývá, že právní úprava plné moci v občanském soudním řádu je kusá. Vzhledem k blízkosti institutu plné moci v občanském soudním řízení a plné moci k zastupování při právních úkonech (dále jen „občanskoprávní plná moc“) je proto dle našeho názoru možné v další analýze vyjít z úpravy občanskoprávní plné moci v občanském zákoníku, která je podstatně rozsáhlejší, jakož i ze závěrů, k nimž v souvislosti s touto plnou mocí dospívá teorie občanského práva.

III. Úprava občanskoprávní plné moci

Základní úprava občanskoprávního zastupování je obsažena v § 22 a násl. ObčZ. Podle § 23 ObčZ zastoupení vzniká buď na základě zákona nebo rozhodnutí státního orgánu (zákonné zastoupení) nebo na základě dohody o plné moci (smluvní zastoupení). Podle § 31 odst. 1 ObčZ je možné se při právním úkonu dát zastupovat fyzickou nebo právnickou osobou. Zmocnitel udělí za tímto účelem plnou moc zmocněnci, v níž musí být uveden rozsah zmocněncova oprávnění.

Občanskoprávní plná moc je právním úkonem, jímž zmocnitel vůči třetí osobě prohlašuje, že zmocněnec je oprávněn jej v určitém rozsahu zastupovat.3 Smyslem plné moci je prokázat navenek oprávnění zmocněnce k zastupování zmocnitele. Vnitřní vztahy mezi zmocněncem a zmocnitelem upravuje zmíněná dohoda o plné moci.4

Ke vzniku řádného zastoupení tedy občanský zákoník vyžaduje existenci dvou právních skutečností, a to:
a) dohody o plné moci a
b) samotné plné moci.

Dohodu o plné moci je tak třeba od vlastní plné moci důsledně odlišovat. Nelze pochybovat o tom, že tyto závěry lze vztáhnout také na zastupování v občanském soudním řízení.

IV. Dohoda o plné moci

Občanský zákoník ani jiný právní předpis blíže neurčují náležitosti dohody o (občanskoprávní) plné moci. Ze skutečnosti, že se jedná o dohodu, je zřejmé, že jde o dvoustranný právní úkon. Obsahem tohoto úkonu je vymezení práv a povinností stran dohody při zastupování zmocnitele zmocněncem. Obsah dohody o plné moci však není v zásadě určující pro účinky jednání zmocněnce jménem zmocnitele vůči třetím osobám. Jak vyplývá z § 31 a násl. ObčZ, rozsah oprávnění zmocněnce k jednání jménem zmocnitele vůči třetím osobám je závislý výlučně na obsahu plné moci. Plná moc by proto sice měla být udělena na základě dohody o plné moci, nicméně jako samostatný právní úkon je na dohodě o plné moci v zásadě nezávislá. Dohoda o plné moci však může mít vliv na účinky jednání na základě plné moci např. při takových jednáních zmocněnce za zmocnitele vůči třetí osobě, o nichž třetí osoba ví, případně má vědět, že se odchylují od dohody o plné moci, byť tato skutečnost výslovně nevyplývá z plné moci předložené třetí osobě.

Závěry učiněné v předchozím odstavci jsou aplikovatelné také pro zastupování v občanském soudním řízení. Jelikož však v procesní teorii v současnosti dle našeho názoru převládá tzv. teorie projevu,5 nemá obsah dohody o plné moci pro účinky založené plnou mocí ten význam, jaký může mít pro účinky zamýšlené občanskoprávní plnou mocí. Soud tak v rámci řízení není bez dalšího povinen ani oprávněn zkoumat, jaký je obsah dohody o plné moci mezi účastníkem řízení a jeho smluvním zástupcem. Relevantním dokladem o oprávnění zástupce zastupovat v daném řízení zmocněnce by měla být pouze plná moc.

V. Základní obsahové náležitosti občanskoprávní plné moci

Jedinou podstatnou obsahovou náležitostí občanskoprávní plné moci, kterou zákon výslovně uvádí, je tedy uvedení rozsahu zmocněncova oprávnění v plné moci. Tento požadavek stanoví, byť jinými slovy, také občanský soudní řád v § 28 odst. 1.

Vzhledem k tomu, že občanskoprávní plná moc je právním úkonem (projev vůle zmocnitele směřovaný vůči třetím osobám, jehož cílem je vznik oprávnění zmocněnce zastupovat zmocnitele při jednání vůči těmto třetím osobám), jsou dalšími podstatnými náležitostmi plné moci obecné náležitosti právního úkonu. Občanskoprávní plná moc tak musí být určitá a srozumitelná a musí být učiněna svobodně a vážně. Ze zvláštních právních norem mohou přirozeně vyplynout pro konkrétní případy ještě další náležitosti. Je nepochybné, že určitá a srozumitelná musí být také plná moc pro zastupování v občanském soudním řízení. Svoboda a vážnost vůle zmocnitele patrně v občanském soudním řízení nehrají vzhledem k uplatnění teorie projevu podstatnou roli.

Lze tedy shrnout, že z občanskoprávní plné moci musí být patrné, kdo ji činí a co je jejím obsahem (tj. vlastní zmocnění a jeho rozsah). V plné moci musí být dále jednoznačně identifikována osoba zmocněnce. Tyto závěry platí také pro plnou moc pro zastupování v občanském soudním řízení.

VI. Je občanskoprávní plná moc jednostranný nebo vícestranný právní úkon?

Z výše uvedeného vyplývá, že plná moc projevuje vůli zmocnitele nechat se při činění právních úkonů zastupovat zmocněncem. Jedná se tedy o právní úkon zmocnitele. Otázkou je, zda se zároveň jedná o právní úkon zmocněnce, případně také třetí osoby, s níž má zmocněnec jménem zmocnitele jednat. Podle našeho názoru ze smyslu plné moci jednoznačně vyplývá, že v žádném případě není také právním úkonem zmocněnce. Tento závěr reflektuje např. také německá teorie občanského práva, která výslovně rozlišuje tzv. vnitřní plnou moc (Innenvollmacht) a tzv. vnější plnou moc (Außenvollmacht). Zatímco vnitřní plná moc je adresována zmocnitelem zmocněnci, je vnější plná moc úkonem zmocnitele adresovaným přímo třetí osobě (jíž má být budoucí právní úkon určen), že určitou osobu zmocňuje k tomu, aby ho zastupovala.6 Vnější plná moc tak, takříkajíc, vůbec neprochází rukama zmocněnce. Jakmile je však udělena, je zmocněnec oprávněn bez dalšího za zmocnitele jednat. Plná moc tedy představuje právní úkon, který k tomu, aby vyvolal určité účinky, musí být doručen osobě, jíž je určen (jde o právní úkon adresný). Jde nicméně o právní úkon pouze jediné osoby, a to zmocnitele. Jedná se tedy, jak je v české  občanskoprávní teorii nesporné, o jednostranný právní úkon.7

Protože plná moc je jednostranným právním úkonem, není podle našeho názoru potřebné, aby bylo její součástí prohlášení zmocněnce o její akceptaci. Z jednání na základě plné moci musí být zřejmé, že jednající osoba jedná jménem zastupované osoby,8 a že jí k tomuto jednání byla udělena příslušná plná moc. Dostatečným průkazem takové skutečnosti však je např. předložení písemné plné moci příslušné třetí osobě zmocněncem při jednání za zmocnitele. Z tohoto jednání je přijetí plné moci zmocněncem dostatečně patrné. Případná výslovná akceptace zmocněnce, uvedená v textu plné moci, pak již neznamená více než další (opakovaný) projev vůle zmocněnce zastupovat zmocnitele v rozsahu jím udělené plné moci.

VII. Odlišnosti plné moci k zastupování v občanském soudním řízení a občanskoprávní plné moci

Podle našeho názoru neexistuje žádný důvod k tomu, aby v daném případě bylo na právní povahu plné moci pro zastupování v občanském soudním řízení nahlíženo jinak než na povahu plné moci občanskoprávní. Naše závěry vztahující se k občanskoprávní plné moci tedy platí také pro plnou moc k zastupování v občanském soudním řízení. To platí i přesto, že se teorie civilního procesu na rozdíl od teorie občanského práva hmotného rozdělením procesních úkonů na jednostranné a vícestranné podstatněji nezabývá.

Plná moc k zastupování v občanském soudním řízení je tedy jednostranným právním úkonem zmocnitele. Není zároveň právním úkonem zmocněnce. Plná moc sama standardně neobsahuje úpravu toho, zda zmocněnec je povinen nebo jen oprávněn určité úkony za zmocnitele činit. Úprava těchto a dalších vztahů mezi zmocněncem a zmocnitelem je přenechána dohodě o plné moci. Z jejího obsahu pak také vyplývají následky jejího porušení. Není proto zřejmé a racionálně opodstatněné, proč soudní praxe vyžaduje, aby plná moc pro zastupování v občanském soudním řízení byla doprovázena zvláštním projevem zmocněnce o přijetí plné moci. Z jednoznačně jednostranného právního úkonu se tak v praxi vytváří kvaziúkon dvoustranný. Krajně absurdním požadavkem ze strany některých soudů pak je, pokud požadují, aby přijetí plné moci zmocněncem bylo obsaženo na stejné listině jako plná moc samotná. Závěr, že plná moc nemusí být zmocněncem výslovně akceptována, není v občanskoprávní teorii zpochybňován, ba naopak, má v ní hlubokou tradici.9 Je tedy s podivem, že je relativně často uplatňován v praxi procesualistické.

Příspěvek byl též publikován v .

Poznámky pod čaróu:
* Autoři působí v advokátní kanceláři Gleiss Lutz, v. o. s.
1) K pojmu procesní úkon srov. např. Winterová, A. a kol. Civilní právo procesní. 2. vydání. Praha : Linde, 2002, s. 184 a násl.
2) Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha : C. H. Beck, 2003, s. 101.
3) Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 8. vydání. Praha : C. H. Beck, 2003, s. 170.
4) § 23 ObčZ; srov. také sub 2, s. 101.
5) Op. cit. sub 1, s. 185.
6) Srov. např. Brox, H. Allgemeiner Teil des Bürgerlichen Gesetzbuchs. 11. vydání. Carl Heymanns Verlag KG, 1987, s. 222.
7) Např. op. cit. sub 3, s. 170; Knapp, V., Knappová, M. a kol. Občanské právo hmotné. Svazek 1. 3. vydání. Praha :  ASPI, 2002; Spáčil, J. Poznámky k problematice zastoupení na základě plné moci. ASPI, ev. č. 5565 (lit.).
8) Srov. § 32 odst. 1 ObčZ a např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, č. j. 11 Cmo 245/97.
9) Srov. Spáčil, J., op. cit. sub 7; Rouček, F., Sedláček, J. a kol. Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému. Díl čtvrtý. Praha : Codex Bohemia, 1998, s. 587.
Odeslat článek e-mailem
Odeslat článek e-mailem
Vaše jméno: Váš e-mail:
E-mail adresáta: Poslat:
Komentář:
Vyhledávání
Novinky