Dědictví s mezinárodním prvkem

S ohledem na měnící se svět a na volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu vzrůstá v naší právní praxi výskyt mezinárodního prvku. Nad jeho problematikou v dědickém řízení se v následujícím příspěvku zamýšlí Mgr. Šárka Tlášková, notářská kandidátka a trvalá zástupkyně JUDr. Marie Tláškové, notářky v Praze.

 

Poté, kdy notář zjistí, že je dána pravomoc českého soudu k projednání dědictví s cizím prvkem a zjistí rozhodné právo, jehož má být v dědictví použito, projedná za použití českých procesních předpisů dědictví a vydá, resp. připraví soudu usnesení o dědictví.
Při přípravě projednání dědictví mohou nastat nejrůznější situace, které mohou úspěšné dokončení řízení komplikovat. Například se může stát, že zůstavitel – cizí státní občan zanechá závěť. Při neexistenci úpravy této problematiky ve vícestranné či v dvoustranné mezinárodní smlouvě je tato problematika upravena v § 18 MPSaP. Způsobilosti zřídit nebo zrušit závěť, jakož i účinky vad vůle a jejího projevu se řídí právem státu, jehož příslušníkem byl zůstavitel v době projevu vůle. Totéž právo je rozhodné i pro určení, které další druhy pořízení pro případ smrti jsou přípustné. Touto cestou se v dědickém řízení vedeném před českým notářem může objevit forma posledního pořízení, kterou z českého práva nezná, např. dědická smlouva, společná závěť či ústní závěť učiněná před svědky. Na rozdíl od kolizní normy upravující právní poměry dědické (§ 17) je pro určení rozhodného práva rozhodující státní příslušnost v době projevu vůle. Co se formy závěti týče, ta se řídí právem státu, jehož příslušníkem byl zůstavitel v době, kdy závěť učinil, stačí však, vyhoví-li právu státu, na jehož území byla učiněna, totéž platí o formě zrušení závěti.10
Další problémy mohou nastat při zjišťování informací nutných k dokončení dědického řízení v cizině. Např. se může jednat o českého zůstavitele s movitým majetkem v zahraničí – zůstatkem bankovního účtu, je tedy potřeba zjistit zůstatek účtu ke dni úmrtí zůstavitele. Dle mého názoru není možné, aby se český notář s dotazem obrátil přímo na zahraniční banku. Jedná-li se o členský stát Evropské unie, měl by postupovat podle Nařízení Rady (ES) č. 1206/2001 ze dne 28. 5. 2001 o spolupráci soudů členských států při dokazování v občanských nebo obchodních věcech11 a požádat prostřednictvím soudu, který jej jako soudního komisaře pověřil, příslušný soud v jiném členském státě o provedení dokazování – tedy vyžádání odpovědi z banky. Druhou možností je dožádání podle dvoustranné smlouvy o právní pomoci, pokud taková smlouva existuje. Pokud se jedná o stát mimo Evropskou unii, je na místě postup podle Haagské úmluvy o provádění důkazů v cizině ve věcech občanských nebo obchodních ze dne 18. 3. 1970, vyhláška č. 129/1976 Sb.12 Samozřejmě, pokud existuje dvoustranná smlouva o právní pomoci, lze postupovat podle ní.
Ve všech těchto případech by měl notář postoupit dědický spis okresnímu soudu, který jej jako soudního komisaře projednáním dědictví pověřil, s tím, ať prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti České republiky požádá o obstarání důkazu v zahraničí. Notář jako soudní komisař by se neměl obracet přímo na Ministerstvo spravedlnosti, ač se tento postup může jevit jako pružnější.
Velice užitečnou pomůckou jsou opět webové stránky Ministerstva spravedlnosti, rubrika „Evropská unie – Právo ES v oblasti civilní“, odrážka „Nařízení k soudní spolupráci v civilních věcech“13, a rubrika „Odkazy na instituce a databáze práva EU“, dále též odrážka „Haagská konference mezinárodního práva soukromého“, tuto lze též nalézt přímo na stránkách Haagské konference na adrese www.hcch.net.
Mezinárodní prvek může komplikovat i doručování předvolání k jednání či doručení usnesení soudu o dědictví. Pro doručování do zemí Evropské unie, se použije postup podle Nařízení Rady (ES) č. 1348/2000 ze dne 29. května 2000 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech.14 Zde je potřeba zjistit, zda členský stát nepodmínil doručování písemností poštou na svém území splněním určitých podmínek. Neocenitelným pomocníkem je proto Evropský soudní atlas ve věcech občanských15 (opět snadno k nalezení přes stránky Ministerstva spravedlnosti, rubrika „Odkazy na instituce a databáze práva EU“), kde je možno najít praktické informace o příslušných soudech, o právní pomoci, o doručování, o zajišťování důkazů. Pro doručování mimo území Evropské unie se bude postupovat podle Haagské úmluvy o doručování soudních a mimosoudních písemností v cizině ve věcech občanských a obchodních z 15. 11. 1965, vyhláška č. 85/1982 Sb.16
 
V. Uznání cizích rozhodnutí o dědictví
 
Co se týče případného uznání rozhodnutí členského státu Evropské unie ve věci dědictví v České republice, nelze postupovat podle Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť nařízení se mj. nevztahuje na majetkové vztahy mezi manželi a dědění, včetně dědění ze závěti.
Pro členské i nečlenské státy Evropské unie tedy platí, že pokud problematika uznávání cizích rozhodnutí o dědictví není upravena ani vícestrannou mezinárodní smlouvou ani dvoustrannou smlouvou o právní pomoci (což většinou není), za použití ustanovení MPSaP o uznání a výkonu cizích rozhodnutí, pokud bychom rozhodnutí o dědictví definovali jako rozhodnutí v majetkové věci, není potřeba takové rozhodnutí uznávat zvláštním výrokem, ale rozhodnutí cizího soudu o dědictví je uznáno tím, že český orgán k němu přihlédne, jako by šlo o rozhodnutí českého orgánu (§ 65 MPSaP). Jedná se však o komplikovanou otázku a bude vždy na rozhodnutí konkrétního orgánu, zda k usnesení cizího soudu o dědictví přihlédne či nikoli.
 
VI. Závěr
 
K uzavření svých úvah na téma dědictví s mezinárodním prvkem bych ráda poznamenala dvě věci. Zaprvé, tam, kde je problematika doručování či dokazování upravena evropským nařízením a vícestrannou mezinárodní smlouvou či dvoustrannou smlouvou o právní pomoci, stanoví nařízení o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech a nařízení o spolupráci soudů členských států při dokazování v občanských nebo obchodních věcech ve svých závěrečných ustanoveních, že nařízení mají v oblasti své působnosti přednost před jinými ustanoveními obsaženými v dvoustranných nebo mnohostranných dohodách nebo ujednáních uzavřených členskými státy, zejména před Haagskými úmluvami, nicméně obě nařízení nebrání členským státům v zachování nebo uzavírání dohod nebo ujednání týkajících se urychlení nebo zjednodušení zasílání písemností či dokazování za předpokladu, že jsou s těmito nařízeními slučitelné. Přednostně by tedy mělo být postupováno vždy dle evropských nařízení.
Svou druhou poznámkou bych chtěla zdůraznit, že neexistuje specializace notářů – soudních komisařů na dědictví s mezinárodním prvkem, jak tomu bylo v dobách existence státního notářství. S ohledem na rozvrh práce může dědictví s mezinárodním prvkem napadnout kterémukoli notáři. Dědictví s mezinárodním prvkem téměř vždy znamená pro účastníky delší lhůtu pro jeho vyřízení, než je tomu v běžných případech, a pro notáře více práce. Notářský tarif umožňuje v § 14 přiměřeně zvýšit odměnu notáře za projednání dědictví, nejvýše však o 100 %, pokud úkony notáře v řízení o dědictví byly mimořádně obtížné nebo časově náročné, zejména provedením více nezbytných jednání ve věci, provedením úkonů na místě samém, provedením likvidace dědictví nebo použitím cizího práva nebo jazyka.
Konečně úplně na závěr bych ráda vyzdvihla velký přínos Evropské unie a její snahy o zjednodušení a zrychlení řízení v občanskoprávních a obchodních věcech, ať už se jedná o nařízení přijatá či nařízení, na jejichž přípravě se intenzivně pracuje (návrh nařízení pro oblast dědictví a závětí).
10 Leszay, L., Svoboda, J. Návrh nařízení Rady (ES) o rozhodném právu, pravomoci, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech dědictví a závětí. Ad Notam, 2008, č. 2, s. 56.
11 http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32001 R1206:CS:HTML
12 Více o této úmluvě, včetně přehledu států, které ji podepsaly, lze nalézt na adrese http://www.hcch.net/index_en.php?act=conventions.text&cid=82
13 http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=2483&d=23015
14 http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32000 R1348:CS:HTML
15 http://ec.europa.eu/justice_home/judicialatlascivil/html/index_cs .htm
16 Více o této úmluvě, včetně přehledu států, které ji podepsaly, lze nalézt na adrese http://www.hcch.net/index_en.php?act=conventions.text&cid=17

Článek byl uveřejněn v časopise Ad Notam č. 6/2008.

Odeslat článek e-mailem
Odeslat článek e-mailem
Vaše jméno: Váš e-mail:
E-mail adresáta: Poslat:
Komentář:
Vyhledávání
Novinky