JUDr. Petr Černý, Brno*

I. Úvodem

Dne 24. 4. 2006 vydal Ústavní soud nález sp. zn. IV. ÚS 319/05, v němž mimo jiné výkladem § 42 odst. 1 a 3 OSŘ překlenul pochybení zákonodárce, kterého se dopustil při novelizaci občanského soudního řádu. Ústavní soud tak podpořil přímý přístup k soudům prostřednictvím elektronických podání. V předmětném nálezu Ústavní soud dovodil:
„Povinnost stěžovatele uvedená v ustanovení § 42 odst. 3 občanského soudního řádu, tedy písemně doplnit své elektronické podání do tří dnů, se nevztahuje na podání v elektronické podobě, jestliže je k němu připojen uznávaný elektronický podpis dle § 11 odst. 1 zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a změně některých dalších zákonů.“


II. Deskripce problému

Původ institutu elektronických podání v ČR lze nalézt v komunitárním právu a samozřejmě v technickém vývoji společnosti. Evropské společenství se již v roce 1997 začalo zabývat perspektivami elektronického právního styku. Výsledkem práce Komise Evropského společenství byla Směrnice č. 1999/93/ES Evropského parlamentu a Rady o komunitárních rámcových podmínkách pro elektronické podpisy ze dne 13. 12. 1999.¹ Jejím cílem bylo a je odstranit překážky pro elektronickou komunikaci a elektronický právní styk, které vyplývají z různých pravidel o právním uznání elektronických podpisů a o akreditaci tzv. ověřovací služby v členských státech. Smyslem a účelem směrnice je ulehčení přípustnosti elektronického podpisu a docílení jeho právního uznání.

Zákonodárce přijal s účinností od 1. 10. 2000 zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a změně některých dalších zákonů (ElPZ). Ten rozlišuje několik druhů elektronického podpisu. Jen některé varianty elektronického podpisu připojené k elektronickému podání však způsobují, že podání je během přenosu nezaměnitelné a lze jednoznačně identifikovat osobu, která podání vytvořila. Není cílem tohoto příspěvku pouštět se do diskuse, zda je naskenovaný podpis odesílatele elektronickým podpisem ve smyslu § 2 písm. a) ElPZ,² či zda existují i jiné druhy elektronického podpisu v zákoně přímo nejmenované.³ Tuto otázku neřešil ostatně ani Ústavní soud, který se spokojil s konstatováním, že vedle elektronického podpisu, který nezaručuje dostatečnou jistotu identifikace odesílatele, existuje i několik druhů zaručeného elektronického podpisu, přičemž nejvyšší mírou verifikace je nadán tzv. uznávaný elektronický podpis (viz níže).

Zákon o elektronickém podpisu přímo novelizoval i občanský soudní řád, a to v § 42 odst. 1 OSŘ, který upravuje náležitosti podání k soudu. Od 1. 10. 2000 bylo možno učinit podání k soudu i „v elektronické podobě podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů“.

Vzhledem k tomu, že zákon o elektronickém podpisu nenovelizoval i § 42 odst. 3 OSŘ,⁴ nebylo možné učinit k soudu podání v elektronické podobě bez zaručeného elektronického podpisu.⁵

Novelou provedenou zákonem č. 226/2002 Sb., účinnou od 1. 7. 2002, došlo ke změnám některých zákonů v souvislosti s elektronickým doručováním. Původní vládní návrh tohoto zákona vůbec novelu občanského soudního řádu neobsahoval, nicméně poslaneckou iniciativou byl tento zákon doplněn i o změnu § 42 odst. 1 a 3 OSŘ. Znění účinné po této novele je účinné dosud. V současnosti § 42 odst. 1 a 3 OSŘ zní:
„(1) Podání je možno učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě, telegraficky nebo telefaxem.
(3) Podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telegraficky je třeba písemně doplnit nejpozději do tří dnů, je-li písemné podání učiněno telefaxem nebo v elektronické podobě, je třeba v téže lhůtě jej doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží. Stanoví-li to předseda senátu, je účastník povinen soudu předložit originál (písemné podání shodného znění) i jiných podání učiněných telefaxem.“

Protože bylo v § 42 odst. 1 OSŘ vypuštěno sousloví „podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů“, došlo k tomu, že od 1. 7. 2002 nebyl podle jazykového znění zákona rozdíl mezi podáním se zaručeným elektronickým podpisem a bez zaručeného elektronického podpisu, obě podání bylo nutno písemně doplnit do tří dnů.

Faktem však je, že některé soudy přijímají i elektronická podání se zaručeným elektronickým podpisem, aniž by vyžadovaly jeho písemné doplnění. Z. Brunclík⁶ vidí původ tohoto rozdílného přístupu v tom, že dosud zůstala v platnosti instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 3. 12. 2001, č. j. 505/2001-Org, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy. Tato interní instrukce nemá povahu formálního pramene práva, nicméně je závazná v rámci soudní správy. Zmíněná instrukce nereagovala na změnu provedenou zákonem č. 226/2002 Sb., a tak § 7 uvedené ¬ instrukce zní: „Podání lze učinit písemně, ústně do protokolu, telegraficky, na technickém nosiči dat, v elektronické podobě podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů nebo telefaxem.“

Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. IV. ÚS 319/05 poskytl soudům podporu pro jejich postup spočívající v přijímání elektronických podání podepsaných zaručeným elektronickým podpisem a dal jim jasný signál, kterou z variant zaručeného elektronického podpisu považuje za nejvhodnější.


III. Nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 319/05

Ústavní soud obdržel ústavní stížnost, která byla podána pouze elektronickou formou se zaručeným elektronickým podpisem prostřednictvím akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb. Toto písemné podání právní zástupce stěžovatelů ve lhůtě tří dnů písemně nedoplnil.

Vzhledem k tomu, že úprava podání v elektronické podobě není v zákoně o Ústavním soudu obsažena, i tady Ústavní soud  přiměřeně použil úpravu obsaženou v občanském soudním řádu.⁷ To znamená, že Ústavní soud aplikoval již shora uvedený § 42 odst. 1 a 3 OSŘ. Za použití pouze jazykového výkladu shora uvedených ustanovení občanského soudního řádu by Ústavní soud nemohl k elektronickému podání stěžovatelů přihlížet a muselo by být odloženo. Ústavní soud, vědom si shora uvedené diskrepance v právní úpravě, použil k výkladu § 42 OSŘ i výklad historický, teleologický a systematický.

Ústavní soud zejména podrobil rozboru Směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/93/ES ze dne 13. 12. 1999 o zásadách Společenství pro elektronické podpisy,^7a důvodovou zprávu k zákonu o elektronickém podpisu i k novele provedené zákonem č. 226/2002 Sb. a porovnal úpravu elektronických podání v dalších procesních předpisech (soudním řádu správním, trestním řádu, správním řádu, zákonu o správě daní a poplatků). Z těchto podkladů vyvodil, že výklad § 42 odst. 1 věty prvé po novele provedené zákonem o elektronickém podpisu č. 227/2000 Sb. je i nadále zachovatelný a podání v elektronické podobě splňující požadavky zákona o elektronickém podpisu je podáním rovnocenným s podáním v písemné podobě na papíře s vlastnoručním podpisem, zatímco elektronicky učiněné podání bez zaručeného elektronického podpisu je nutné do 3 dnů doplnit.

Poté, co Ústavní soud došel k závěru, že elektronické podání bez písemného doplnění je přípustné a za určitých podmínek způsobilé vyvolat procesní účinky, byl postaven před otázku, jaký z druhů zaručeného elektronického podpisu je způsobilý vyvolat procesní účinky bez dalšího. Dle názoru Ústavního soudu jím je „uznávaný elektronický podpis“ dle § 11 ElPZ. V § 11 odst. 1 věta prvá ElPZ je uvedeno, že v oblasti orgánů veřejné moci je možné za účelem podpisu používat pouze zaručené elektronické podpisy a kvalifikované certifikáty vydávané akreditovanými poskytovateli certifikačních služeb (dále jen „uznávaný elektronický podpis“). To platí i pro výkon veřejné moci vůči fyzickým a právnickým osobám. Pokud je uznávaný elektronický podpis užíván v oblasti orgánů veřejné moci, musí kvalifikovaný certifikát obsahovat takové údaje, aby osoba byla jednoznačně identifikovatelná. Nejvyšší verifikační hodnotu ze zaručených elektronických podpisů má právě uznávaný elektronický podpis.

Problémem spojeným s elektronickými podáními je doručování příloh. Naše právní úprava dosud neobsahuje možnost poslat elektronicky i přílohy podání. Tyto přílohy nemají totiž stejnou validitu jako elektronické podání s připojeným uznávaným elektronickým podpisem. I v případě odeslání příloh elektronickou cestou musí být zajištěna jejich nezměnitelnost a originalita. U elektronického podání s připojeným uznávaným elektronickým podpisem je zřejmé, že podání vytvořila osoba vlastnící příslušný certifikát,⁸ který jí přidělil příslušný akreditovaný poskytovatel certifikačních služeb. Příloha v elektronické podobě je však pouhým obrazem předlohy na hmotném substrátu a chybí zde subjekt, který by ověřil, že předloha souhlasí s elektronickou podobou. Budiž tedy výzvou zákonodárci, aby současnou právní úpravu elektronického podpisu, potažmo elektronických podání, doplnil o elektronickou legalizaci podpisu a vidimaci listiny, kterou by mohly poskytovat oprávněné subjekty (notáři či advokáti), které tuto službu poskytují u dokumentů v listinné podobě.

Ve shora uvedeném případě byla plná moc advokáta doručena Ústavnímu soudu v elektronické podobě spolu s ústavní stížností, avšak na základě shora uvedeného nemohl Ústavní soud brát na tuto „naskenovanou“ přílohu zřetel. Vyzval tedy stěžovatele (jeho právního zástupce), aby tuto vadu odstranil zasláním originálu plné moci, což stěžovatel učinil. Ústavní soud tedy mohl po vyčerpávajícím rozboru přípustnosti elektronického podání přejít k meritornímu přezkumu ústavní stížnosti.

Vzhledem k tomu, že meritum nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 319/05 není předmětem tohoto příspěvku, zmíním se o něm jen velice krátce. Podstatou sporu byla otázka, zda se žalovaný (zemědělské družstvo) dopustil obcházení zákona. Během probíhajícího soudního sporu o převod nemovitosti v jeho vlastnictví podle § 22 odst. 8 věta první (od 1. 1. 2003 odst. 7) zákona o půdě,⁹ prodal žalovaný tento pozemek další osobě, která nebyla ve sporu pasivně legitimovaná, a tím de facto způsobil po mnohaletém sporu zamítnutí žaloby pro nedostatek pasivní legitimace. Ústavní soud takovýto postup shledal obcházením zákona a rozhodnutí obecných soudů, které  postup žalovaného neshledaly závadným, zrušil.


IV. Závěr

Zatímco období restitučních sporů v agendě Ústavního soudu se pomalu blíží ke svému závěru,¹⁰ rozhodnutí Ústavního soudu o připuštění elektronické ústavní stížnosti přináší do budoucna silný argument obecným soudům k přijímání obdobných podání a zároveň jim poskytuje návod, jaká elektronická podání jsou způsobilá mít procesní účinky ve věci samé bez dalšího. Je nutno upozornit na skutečnost, že potenciální přijímání jiných elektronických podání než s připojeným uznávaným elektronickým podpisem nezaručuje dostatečnou verifikaci osoby činící podání a je třeba před takovýmto postupem varovat. Ústavní soud se tak pokusil problém spojený s § 42 odst. 1 a 3 OSŘ vyřešit, a to až do doby příslušné legislativní reakce ze strany zákonodárce.


Příspěvek byl publikován v časopise .


Poznámky:
* Autor je asistentem soudce Ústavního soudu ČR.
1) Arnold, R. Komunitární právo a elektronické podpisy. Právní rozhledy, 2000, č. 4, příloha Evropské právo, s. 9–10.
2) Ustanovení § 2 písm. a) a b) ElPZ:
„Pro účely tohoto zákona se rozumí
a) elektronickým podpisem údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené a které umožňují ověření totožnosti podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě,
b) zaručeným elektronickým podpisem elektronický podpis, který splňuje následující požadavky
1. je jednoznačně spojen s podepisující osobou,
2. umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě,
3. byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou,
4. je k datové zprávě, ke které se vztahuje, připojen takovým způsobem, že je možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat,“.
3) Mejzlík, J. Elektronický podpis a jeho současné a budoucí uplatnění. Bulletin advokacie, 2001, č. 1; Matejka, J., Chum, V. K právní úpravě elektronického podpisu. Bulletin advokacie, 2002, č. 3, s. 27; Hulmák, M. Elektronický právní styk. .
4) Ustanovení § 42 odst. 3 OSŘ (ve znění od 1. 10. 2000 do 30. 6. 2002):
„Podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telegraficky je třeba písemně doplnit nejpozději do tří dnů, je-li písemné podání učiněno telefaxem, je třeba v téže lhůtě jej doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží. Stanoví-li to předseda senátu, je účastník povinen soudu předložit originál (písemné podání shodného znění) i jiných podání učiněných telefaxem.“
5) Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. 5. vydání. Praha : C. H. Beck, 2001, s. 152.
6) Brunclík, Z. Elektronická podání. Právní rádce, 2006, č. 3, s. 21.
7) Ustanovení § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu:
„Pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení.“
7a) Úřední list ES z 19. 1. 2000, L 13/12.
8) Ustanovení § 2 písm. g) ElPZ:
„Pro účely tohoto zákona se rozumí
g) držitelem certifikátu fyzická osoba, právnická osoba nebo organizační složka státu, která požádala o vydání kvalifikovaného certifikátu nebo kvalifikovaného systémového ceritifikátu pro sebe nebo pro podepisující nebo pro označující osobu a které byl certifikát vydán.“
9) Ustanovení § 22 odst. 8 věta první (od 1. 1. 2003 odst. 7) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku:
„Je-li na pozemku vlastníka stavba ve vlastnictví jiné právnické osoby, která zajišťuje zemědělskou výrobu, nebo stavba ve vlastnictví státu, a má-li vlastník pozemku nevypořádané nároky na poskytnutí náhrad dle tohoto zákona nebo na vydání majetkového podílu dle zákona č. 42/1992 Sb., ve výši nejméně 50 % ceny stavby vůči vlastníkovi stavby, může na návrh vlastníka pozemku rozhodnout soud o převodu stavby vlastníkovi pozemku.“
10) O tom svědčí i to, že předmětná věc byla již jednou podrobena přezkumu Ústavním soudem (viz nález ze dne 9. 10. 2001, ).